ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.4023.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 4023/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Bohumilem Dvořákem v právní věci žalobce P. B. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 60/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2017, č. j. 29 Co 110/2017-37, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 3. 2. 2016, č. j. 12 C 60/2016-24, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o ustanovení zástupce pro řízení z řad advokátů.
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že nelze vyhovět žalobcovu návrhu na ustanovení zástupce, neboť jím podaná žaloba je svévolným a zřejmě bezúspěšným uplatňovaným práva. V odůvodnění odvolací soud dále uvedl, že žalobce, ač je schopen rozumně komunikovat, neuvedl v žalobě srozumitelně jakékoliv informace, ze kterých dovozuje nárok uplatněný v žalobě.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, aniž by splňoval podmínku povinného zastoupení.
Usnesením soudu prvního stupně ze dne 22. 5. 2017, č. j. 12 C 60/2016-43, byl žalobce vyzván k odstranění nedostatku povinného zastoupení. Soud zároveň žalobce poučil, že neučiní-li tak do deseti dnů, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Na uvedenou výzvu žalobce reagoval pouze podáním nové žádosti o ustanovení zástupce ze dne 2. 6. 2017. O této žádosti soud prvního stupně již nerozhodoval a věc předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Uvedený závěr se přiměřeně uplatní i v případě, že dovolání nezastoupeného účastníka (který sám nemá právnické vzdělání) směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro celé řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4347/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4262/2016).
Dovolací soud proto splnění podmínek pro ustanovení zástupce z řad advokátů zkoumal sám, přičemž dospěl k závěru, že předpoklady podle §30 o. s. ř. ve spojení s §138 o. s. ř. nejsou splněny.
Žalobce se v žalobě a v jejím následném doplnění omezil pouze na neurčitá tvrzení o „státních zločincích“, kvůli kterým je zdravotně a ekonomicky zlikvidován, avšak neuvedl žádné jednání orgánů veřejné moci popřípadě konkrétní řízení či rozhodnutí, v jehož důsledku mu měla vzniknout újma. Dovolací soud se proto ztotožňuje s názorem nižších soudů, že z obsahu žaloby nejsou ani v hrubých rysech seznatelné rozhodné skutkové okolnosti, na základě kterých by bylo možné alespoň předběžně posoudit důvodnost jeho návrhu. Vzhledem k tomu je nutno podání žalobce hodnotit jako zjevně svévolné a bezúspěšné uplatňování práva, na základě čehož nelze žalobci přiznat osvobození od soudních poplatků. Pro závěr o zvlášť závažných důvodech pro přiznání osvobození od soudních poplatků nesvědčí ani okolnost, známá dovolacímu soudu z jeho činnosti, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení (často totožného obsahu), v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08).
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání, a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 29. srpna 2017
JUDr. Bohumil Dvořák pověřený člen senátu