ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.4111.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 4111/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Tomáše Novosada a JUDr. Pavle Vrchy v právní věci žalobce P. B., proti žalovanému npor. Bc. M. K., příslušníku Policie ČR, s výkonem služby u Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, Na Spravedlnosti 2516, Pardubice, o náhradu škody a nemajetkové újmy a o zaplacení 415 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 166/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2016, č. j. 15 Co 611/2016-88, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích jako soud prvního stupně usnesením ze dne 4. 4. 2016, č. j. 11 C 208/2015-58, zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení a nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení. Soud prvního stupně shledal, že žalobce uplatňuje v předmětné věci své právo zřejmě bezúspěšně, neboť již z obsahu žaloby plyne, že žalovaný není ve věci pasivně věcně legitimován. Jde o příslušníka Policie ČR a jeho jednání se v dané věci přičítá právě Policii ČR.
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 9. 12. 2016, č. j. 15 Co 611/2016-88, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Shledal správným závěr, že žalobce uplatňuje své právo zřejmě bezúspěšně. Upozornil, že žalobce v průběhu řízení ve svých podáních neuvedl ani základní skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, čeho a z jakých důvodů se domáhá. Dále upozornil, že žalobce zahájil mnoho soudních řízení, řetězí neprojednatelné žaloby, přičemž opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků (žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů) představují procesní obstrukce. Konečně odkázal na několik rozhodnutí odvolacího soudu, v nichž za obdobných skutkových okolností také nebylo žádostem žalobce vyhověno.
Proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání, které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí a které je předmětem tohoto dovolacího řízení. Při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám právnické vzdělání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu pouze procesní povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014, 26 Cdo 4831/2014, 26 Cdo 4832/2014; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015).
Dovolací soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady podle §30 o. s. ř. pro to, aby žalobci byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů. Dovolací soud se ztotožnil se závěry odvolacího soudu, podle nichž žalobce uplatňuje v dané věci své právo zřejmě bezúspěšně. Nadto je též dovolacímu soudu z jeho činnosti známo, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, aniž by tyto jeho návrhy obsahovaly nezbytné náležitosti a aniž by bylo jakkoli zřejmé, oč žalobci konkrétně jde. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). U žalobce tedy nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků z důvodu svévolného resp. zřejmě bezúspěšného uplatňování práva.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání a kdy žalobce neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil (srov. výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 31 NSCR 9/2015). Soud I. stupně sice již znovu nevyzval žalobce k odstranění nedostatku zastoupení advokátem v tomto dovolacím řízení, ovšem o podmínce povinného zastoupení a následcích pro případ jejího nesplnění (zastavení řízení) byl žalobce poučen již dříve v rámci řízení vedeného v této věci a také v mnoha jiných předešlých řízeních, jak je dovolacímu soudu známo z jeho úřední činnosti.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 27. září 2017
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu