ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.4419.2017.1
30 Cdo 4419/20177
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Bohumilem Dvořákem v právní věci žalobce P. B. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 21 C 8/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 5. 2017, č j. 19 Co 113/2017-26, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hradci Králové jako soud prvního stupně usnesením ze dne 10. 3. 2017, č. j. 21 C 8/2017-14, vyzval žalobce k odstranění vad žaloby (výrok I) a zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení (výrok II). Krajský soud v Hradci Králové jako odvolací soud v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. Za věcně správný měl závěr soudu prvního stupně, že ze strany žalobce jde o zjevně bezúspěšné uplatňování práva, a zároveň konstatoval, že ani pomocí ustanoveného zástupce by z obecného tvrzení o zločineckém režimu nebylo možné konstruovat nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání. Při jeho podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání.
Usnesením ze dne 7. 8. 2017, č. j. 21 C 8/2017-32, soud prvního stupně proto žalobce vyzval, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Zároveň soud žalobce poučil, že neučiní-li tak do 15 dnů, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobce na tuto výzvu reagoval přípisem ze dne 21. 8. 2017, ve kterém znovu požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů, nedostatek povinného zastoupení však neodstranil. O této žádosti již soud prvního stupně nerozhodoval a věc předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. platí, že dovolatel musí být zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatele nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání dovolatele prokazující, nebyly předloženy.
Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Uvedený závěr se přiměřeně uplatní i v případě, že dovolání nezastoupeného účastníka (který sám nemá právnické vzdělání) směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro celé řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4347/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4262/2016).
Dovolací soud proto splnění podmínek pro ustanovení zástupce z řad advokátů zkoumal sám, přičemž dospěl k závěru, že předpoklady podle §30 o. s. ř. ve spojení s §138 o. s. ř. nejsou splněny.
Žalobce v žalobě a v jejím doplnění mimo jiné uvedl, že jako těžce nemocnému člověku je mu znemožněno, aby se bránil proti zločineckému režimu jako je Česká republika a proti zločincům, kteří prioritně chrání bohaté zloděje a zločince. Svá tvrzení přitom neupřesnil ani přes výzvu soudu prvního stupně. Dovolací soud se proto ztotožňuje s názorem nižších soudů, že z obsahu žaloby nejsou ani v hrubých rysech seznatelné rozhodné skutkové okolnosti, na základě kterých by bylo možné alespoň předběžně posoudit důvodnost jeho návrhu. Vzhledem k tomu je nutno podání žalobce hodnotit jako zjevně svévolné a bezúspěšné uplatňování práva, na základě čehož nelze žalobci přiznat osvobození od soudních poplatků. Pro závěr o zvlášť závažných důvodech pro přiznání osvobození od soudních poplatků nesvědčí ani okolnost, známá dovolacímu soudu z jeho činnosti, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení (často totožného obsahu), v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08).
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 26. září 2017
JUDr. Bohumil Dvořák
pověřený člen senátu