ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.4560.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 4560/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Bohumilem Dvořákem v právní věci žalobce P. R., proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra , se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 15 C 145/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2017, č. j. 12 Co 117/2017-125, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 7 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 1. 8. 2016, č. j. 15 C 145/2012-104, zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2015, č. j. 12 Co 179/2015-86. Soud prvního stupně konstatoval, že žalobce nedoručil soudu řádně vyplněné prohlášení o majetkových poměrech, přestože jej soud poučil, že řádné vyplnění tohoto prohlášení je nezbytnou podmínkou pro rozhodování soudu o ustanovení zástupce. Pokud žalobce na uvedený přípis nereagoval, nemohl neprokázat, zda jeho poměry odůvodňují osvobození od soudních poplatků, a tedy také ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Proto nebylo podle soudu prvního stupně namístě návrhu na ustanovení zástupce pro řízení o dovolání vyhovět.
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud k námitce žalobce konstatoval, že žalobci bylo prohlášení o majetkových poměrech řádně doručeno. Dále se ztotožnil soudem prvního stupně v tom, že účastník, který žádá o ustanovení zástupce, je povinen soudu doložit, že jeho poměry umožňují osvobození od soudních poplatků. V souzené věci ovšem žalobce ve své žádosti pouze uvedl, že mu byly „nezákonnou exekucí sp. zn. 148 EX 150/16“ obstaveny veškeré příjmy a majetek, přitom ovšem neuvedl žádnou skutečnost, z níž by se dala dovodit opodstatněnost jeho žádosti. Odvolací soud poté uzavřel, že žalobce neprokázal splnění podmínek pro ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, ve kterém zároveň požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Při jeho podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §240 odst. 1 věta první účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle §240 odst. 2 věta druhá je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Podle §240 odst. 3 o. s. ř. věta druhá neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do tří měsíců od doručení.
Dovolací soud zjistil, odvolací soud v napadeném usnesení žalobce nesprávně poučil o tom, že proti napadenému rozhodnutí není dovolání přípustné. Nejvyšší soud proto zkoumal, zda dovolání žalobce bylo podáno ve lhůtě podle §240 odst. 3 o. s. ř. Ze spisu má Nejvyšší soud za prokázané, že napadené usnesení bylo žalobci doručeno dne 25. 6. 2017. Dovolání žalobce bylo doručeno Nejvyššímu soudu dne 12. 9. 2017. Tříměsíční lhůta pro podání dovolání ve smyslu §240 odst. 3 o. s. ř. proto byla zachována. Dovolání tak bylo podáno včas.
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odst. 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odst. 2).
Podle §138 odst. 1 věty první o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
Dovolací soud proto splnění podmínek pro ustanovení zástupce z řad advokátů zkoumal sám. Dospěl přitom k závěru, že žalobce nesplňuje předpoklady podle §30 o. s. ř. pro ustanovení zástupce z řad advokátů v tomto dovolacím řízení, neboť žalobce řádně neprokázal své majetkové poměry podle §138 odst. 1 o. s. ř., a to ani přes výzvu soudu k vyplnění prohlášení o majetkových poměrech.
Pro závěr o zvlášť závažných důvodech pro přiznání osvobození od soudních poplatků nesvědčí ani okolnost, známá dovolacímu soudu z jeho činnosti, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016.
Ačkoli žalobce nebyl Nejvyšším soudem vyzván, aby pro podání dovolání proti napadenému usnesení splnil podmínku dle §241 o. s. ř., je nutno konstatovat, že o této podmínce byl žalobce soudy prvního stupně poučen v řízeních, ve kterých se rozhodovalo (či rozhoduje) o jeho podobných nárocích, naposledy nejpozději v řízení o žalobě v této věci usnesením soudu prvního stupně 16. 9. 2016, č. j. 15 C 145/2012-110, a usnesením ze dne 11. 7. 2017, č. j. 15 C 145/2012-129. Z rozhodovací činnosti je dovolacímu soudu dále známo, že v téměř shodných sporech byl žalobce opakovaně ke splnění podmínky vyzýván a žalobce tudíž musí být obeznámen s tím, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3888/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2928/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2930/2017). Nejvyšší soud má tak za to, že práva žalobce nebyla ohrožena a poučení o náležitém zastoupení se žalobci opakovaně dostalo (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015).
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání, a kdy žalobce neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 27. září 2017
JUDr. Bohumil Dvořák
pověřený člen senátu