Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12.12.2017, sp. zn. 30 Cdo 5154/2017 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.5154.2017.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.5154.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 5154/2017-181 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 104/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2016, č. j. 13 Co 271/2016-154, takto: Dovolací řízení se zastavuje. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 9. 6. 2016, č. j. 17 C 104/2011-147, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků (výrok I) a zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení (výrok II). Soud prvního stupně uvedl, že žalobce blíže nespecifikoval svoji majetkovou situaci. Z katastru nemovitostí přitom vyplývá, že je žalobce vlastníkem několika nemovitostí (srov. nemovitosti uvedené v odůvodnění soudu prvního stupně). Soudu je taktéž z jeho úřední činnosti známo, že žalobci byla rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2014, č. j. 51 Co 479/2013-152, přiznána částka 242 000 Kč s příslušenstvím. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce neprokázal existenci důvodů, resp. takových majetkových poměrů odůvodňujících jeho osvobození od soudních poplatků. V odůvodnění svého rozhodnutí dále konstatoval, že ohledně žalobce eviduje zdejší soud od roku 2009 více než 400 podaných žalob a stížností, z nichž většina byla odmítnuta. Při posouzení otázky, zda se u žalobce nejedná o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08. Závěry zde uvedené týkající se počtu učiněných podání lze vztáhnout i na žádost žalobce o ustanovení zástupce ve věci, kdy s přihlédnutím ke značnému množství podaných návrhů, jež nebyly úspěšné, lze u žalobce shledávat svévolné uplatňování práva. Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném usnesení ze dne 26. 7. 2016, č. j. 13 Co 271/2016-154, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud uvedl, že na žalobce nelze pohlížet jako na osobu nemajetnou. Podle výpisu z katastru nemovitostí je žalobce výlučným vlastníkem v usnesení specifikovaných nemovitostí. Žalobci byla navíc přisouzena částka 242 000 Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně proto postupoval správně a správně konstatoval, že zvlášť závažné důvody pro aplikaci §138 odst. 1 občanského soudního řádu shledány nebyly. Proti výše uvedenému usnesení soudu prvního stupně ve spojení s usnesením soudu odvolacího podal žalobce dovolání ze dne 13. 8. 2016 (č. l. 157), které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí a které je předmětem tohoto dovolacího řízení. Při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Žalobce současně v dovolání znovu požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení (na č. l. 157) byl zamítnut (srov. usnesení soudu prvního stupně ze dne 20. 9. 2016, č. j. 17 C 104/2011-158, a usnesení odvolacího soudu ze dne 23. 6. 2017, č. j. 13 Co 373/2016-176). Uvedené usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne 17. 7. 2017. Soud prvního stupně usnesením ze dne 29. 9. 2017, č. j. 17 C 104/2011-178, které bylo žalobci doručeno dne 4. 10. 2017, vyzval žalobce, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti usnesení odvolacího soudu č. j. 13 Co 271/2016-154. Současně žalobce poučil, že nebude-li do 5 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud může dovolací řízení zastavit. Žalobce na tuto výzvu reagoval podáním ze dne 10. 10. 2017 (č. l. 179), ve kterém požádal o prodloužení lhůty a opět o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jeno. s. ř.“. Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu procesní povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014, 26 Cdo 4831/2014, 26 Cdo 4832/2014; nebo ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015). S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší soud k závěru, že žalobce věrohodně neprokázal splnění předpokladů pro výjimečné přiznání osvobození od soudních poplatků ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř. (a tím ani pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle ustanovení §30 o. s. ř.). Dovolací soud se tak ztotožnil se závěrem odvolacího soudu, podle kterého v daném případě nebyly shledány zvlášť závažné důvody pro osvobození žalobce od soudních poplatků podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. (a tím ani pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle ustanovení §30 o. s. ř.). K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3446/2016. Pro závěr o zvlášť závažných důvodech pro přiznání osvobození od soudních poplatků (a tím ani pro ustanovení zástupce z řad advokátů) nesvědčí ani okolnost, známá dovolacímu soudu z jeho činnosti, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl i Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016. K tomu Nejvyšší soud dodává, že žalobce k dovolacímu soudu podává desítky dovolání, jež byla v naprosté většině odmítána nebo řízení o nich zastavována. Dovolací soud má tak za nepochybné, že záměrem počínání žalobce je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (srov. §1 o. s. ř.), nýbrž pouze vyvolání procesních obtíží ať již na straně soudu, nebo účastníků řízení odlišných od žalobce. V takové situaci nemůže žalobce ovšem očekávat, že podáváním žádostí o osvobození od soudních poplatků přenese veškeré náklady jeho chováním vznikající na stát nebo na jiné účastníky jím svévolně vyvolávaných sporů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 830/2016, ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016, ze dne 29. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 272/2017, a též výše uvedené usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2791/08). V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání, a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil (srov. výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 31 NSCR 9/2015). Vzhledem k tomu, že dovolací řízení bylo zastaveno, nebylo třeba rozhodovat o návrhu na odklad vykonatelnosti a právní moci napadeného rozhodnutí. O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto rozhodnutím, kterým se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky. V Brně 12. prosince 2017 JUDr. Pavel Simon předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/12/2017
Spisová značka:30 Cdo 5154/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.5154.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Odpovědnost státu za škodu
Poplatky soudní
Zastavení řízení
Zastoupení
Dovolání
Dotčené předpisy:§241 odst. 1 a 2 písm. a) o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013
§241b odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013
§104 odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2018-02-18