ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.755.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 755/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobkyně PhDr. H. P. , proti žalované České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí , se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 376/1, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 119/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2015, č. j. 22 Co 49/2015-179, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále též „dovolatelka“) se žalobou domáhala zaplacení částky 100 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy, která měla být žalobkyni způsobena poskytnutím nepravdivé informace ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí na základě dotazu žalobkyně, který zaměstnanec porušil povinnost včas se vyjádřit k žalobě vedené Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 10/2010, čímž způsobil státu škodu ve výši 40 000 Kč, a zda po tomto zaměstnanci je způsobená škoda vymáhána.
Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen „odvolací soud“) ze dne 9. 10. 2014, č. j. 22 Co 294/2014-111, byl potvrzen ve věci samé rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 21. 5. 2014, č. j. 22 C 119/2012-94, kterým byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně proti němu podala blanketní dovolání a zároveň požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů pro zastupování v dovolacím řízení.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 22. 12. 2014, č. j. 22 C 119/2012-169, zamítl návrh žalobkyně na ustanovení zástupce z řad advokátů, když je podle něj sice zřejmé, že žalobkyně jako zdravotně postižená osoba nemá možnost opatřit si finanční prostředky vlastní výdělečnou činností, je odkázána na pomoc od státu, její měsíční příjem činí 13 583 Kč, přičemž má vyživovací povinnost ke svému nezletilému synovi. Současně však soudu nesdělila, zda, kdo a v jaké výši na výživu syna přispívá, resp. z jakého důvodu žalobkyně nepobírá příspěvek na dítě či z jakého důvodu nebylo otci dítěte vyměřeno výživné soudem, příp. s ním žalobkyně neuzavřela dohodu o jeho výši. Krom toho žalobkyně bez jakéhokoliv důvodu odmítla dědictví zahrnující majetek větší hodnoty a darovala svému synovi částku 500 000 Kč. Podle soudu prvního stupně tak u žalobkyně nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a tím i ustanovení zástupce, když si svou finanční situaci zhoršuje sama svou vinou.
Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné, když poté, co se vyjádřil k námitkám žalobkyně, týkajícím se údajně nesprávného obsazení soudu prvního stupně (rozhodnutí vydal asistent soudce), shledal rozhodnutí soudu prvního stupně správné a odkázal na jím uvedené důvody pro nevyhovění žádosti, proti nimž žalobkyně v odvolání ani ničeho nenamítala. Krom toho poukázal, že v jiném řízení žalobkyně o svých poměrech přiznala, že má na účtu uloženu částku 108 625 Kč, kterou obdržela jako zadostiučinění od České republiky na základě pravomocného rozsudku v jiné věci.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, ve kterém zároveň opětovně požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, navrhla odklad právní moci napadeného usnesení a navrhla přerušení dovolacího řízení do skončení dovolacího řízení vedeného pod sp. zn. 30 Cdo 1933/2015, příp. spojení obou věcí.
Usnesením ze dne 31. 12. 2015, č. j. 22 C 119/2012-229, doručeným žalobkyni dne 5. 1. 2016, vyzval soud prvního stupně žalobkyni, aby si ve lhůtě 10 dnů pro podání dovolání v této věci zvolila zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podala řádné dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2015, č. j. 22 Co 49/2015-179, s tím, že nebude-li do 10 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena podepsanému soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Žalobkyně na tuto výzvu reagovala doplněním odůvodnění dovolání, toto však rovněž nebylo sepsáno zvoleným advokátem, a žalobkyně si ve věci nyní projednávaného dovolání advokáta nezvolila, a to ani následně.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Nejvyšší soud předesílá, že za situace, kdy dovolací řízení vedené pod sp. zn. 30 Cdo 1933/2015 bylo skončeno usnesením o odmítnutí dovolání ze dne 14. 10. 2015, tedy ještě před předložením dovolání Nejvyššímu soudu, nebyl již dán jakýkoliv procesní prostor pro přerušení řízení či spojení věcí dle návrhu dovolatelky.
Podle §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatelky nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání dovolatelky prokazující, nebyly předloženy. Dovolatelka pak nedostatek povinného zastoupení neodstranila, ač byla o procesních následcích nesplnění výzvy poučena.
Směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jsou ve smyslu §30 o. s. ř. splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, pak tohoto zástupce dovolateli sám ustanoví. Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§104 odst. 2, §241 a §241b odst. 2 o. s. ř.) (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 78/2015; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou též dostupná na www.nsoud.cz ). Uvedené závěry jsou použitelné i v nyní projednávané věci. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že tímto usnesením velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia došlo ke sjednocení do té doby nejednotné rozhodovací praxe jednotlivých tříčlenných senátů, a to postupem podle §20 zákona o soudech a soudcích.
Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2).
Podle §138 odst. 1 věty první o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Žalobkyně nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle §138 odst. 1 o. s. ř. z důvodů, které vyplývají z napadeného usnesení. Kromě toho pro závěr o zvlášť závažných důvodech pro přiznání osvobození od soudních poplatků nesvědčí ani okolnost, známá i dovolacímu soudu z jeho činnosti, že žalobkyně dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných řádných a mimořádných opravných prostředků. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08).
Protože žalobkyně nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle §138 odst. 1 o. s. ř., nesplňuje ani podmínku pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle §30 o. s. ř.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nelze ustanovit žalobkyni advokáta pro řízení o dovolání, a kdy žalobkyně přes výzvu soudu neodstranila nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil.
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalobkyně na odklad právní moci napadeného rozhodnutí. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci dovoláním napadeného usnesení [§243 písm. b) o. s. ř.]. O odkladu vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí podle §243 o. s. ř. lze uvažovat teprve tehdy, jsou-li splněny podmínky dovolacího řízení, včetně obligatorního zastoupení advokátem (§241 o. s. ř.), dovolání je bezvadné a alespoň na základě předběžného posouzení se dovolání jeví jako pravděpodobně úspěšné. Už samotný postup podle R 78/2015 přitom dostatečně chrání práva dovolatele, kterému nižšími soudy nebyl ustanoven zástupce, ačkoliv předpoklady pro jeho ustanovení splňuje, což ale není případ žalobkyně.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. září 2017
Mgr. Vít Bičák
pověřený člen senátu