ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.1593.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 1593/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně CHRYSBERON a.s. se sídlem Praha 1, Ovocný trh 572/11, identifikační číslo 284 42 971, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem Praha 1, Na Florenci 2116/15, proti žalovanému A. Š., zastoupenému Mgr. Tomášem Šmucrem, advokátem se sídlem Plzeň-Doubravka, V Malé Doubravce 1242/27, o 1.400.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 41 C 118/2016, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2017, č. j. 91 Co 284/2016-82, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 5. 10. 2016, č. j. 41 C 118/2016-60, vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena místně příslušnému Okresnímu soudu v Berouně. Vyhověl tak námitce žalovaného uplatněné v podání ze dne 7. 7. 2016 ve spojení s jeho doplněním v podání ze dne 1. 8. 2016. Jejich obsah interpretoval tak, že žalovaný v nich za své bydliště ve smyslu §85 odst. 1 o. s. ř. označil adresu B., kde se spolu s rodinou zdržuje s úmyslem zde žít trvale. Na adresách P. a B., se sice také zdržoval, avšak ke dni zahájení řízení zde nebydlel a ani v současné doby nebydlí.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 1. 2017, č. j. 91 Co 284/2016-82, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. 30 Cdo 444/2004, konstatoval, že pojem „bydliště“ podle §85 odst. 1 o. s. ř. není totožný s pojmem „trvalý pobyt“, který má jen evidenční charakter. Bydlištěm fyzické osoby se rozumí obec, resp. městský obvod, v němž tato osoba bydlí s úmyslem se zde trvale zdržovat. Tím je zejména místo, kde má fyzická osoba svůj byt, rodinu, popř. kde pracuje, jestliže tam také bydlí. V této souvislosti poukázal na ustanovení §80 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle něhož má člověk bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam s výhradou změny okolností trvale. Takový úmysl může vyplývat z jeho prohlášení nebo z okolností případu. Odvolací soud uzavřel, že žalovaný měl ke dni zahájení řízení jediné bydliště ve smyslu §85 odst. 1 o. s. ř. na adrese B., kde se nejen zdržoval, ale fakticky zde se svou rodinou žil a hodlá žít i do budoucna; svůj úmysl doložil prohlášením své manželky L. Š. a příbuzného J. L., jakož i tím, že je mu na tuto adresu doručována pošta. K tomuto závěru dospěl i přesto, že žalovaný k dotazu soudu sdělil, že se mimo to zdržuje s úmyslem se zdržovat trvale na více místech, a to i na adrese P., kde je hlášen k trvalému pobytu. Pro naplnění podmínky bydlení podle §85 odst. 1 o. s. ř. považoval za rozhodující, že žalovaný měl ke dni zahájení řízení své zázemí na adrese v B., kde také skutečně bydlel a má úmysl zde bydlet i v budoucnu.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost ve smyslu §237 o. s. ř. spatřuje v tom, že odvolací soud se v otázce výkladu §85 odst. 1 o. s. ř. odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované usneseními Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2011, sp. zn. 32 Cdo 1401/2011, a ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. 30 Cdo 444/2004, z nichž cituje vybrané pasáže. Prostřednictvím §241a odst. 1 o. s. ř. namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení otázky bydliště žalovaného ve smyslu §85 odst. 1 o. s. ř. Po rekapitulaci obsahu podání ze dne 7. 7. 2016 a ze dne 1. 8. 2016 oproti odvolacímu soudu prosazuje, že žalovaný měl ke dni zahájení řízení bydliště na více místech, na nichž se zdržoval s úmyslem se zdržovat trvale, tedy nejen v obvodu Okresního soudu v Berouně, ale i v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 4. Jelikož žalobu (v rámci práva volby) podala u Obvodního soudu pro Prahu 4, je tento soud obecným soudem žalovaného. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že změní usnesení soudu prvního stupně a zamítne námitku místní nepříslušnosti žalovaného.
Žalovaný se ztotožňuje se závěry odvolacího soudu a připomíná, že v době podání žaloby bydlel a v současné době bydlí na adrese B., kde má své zázemí, a je tudíž jeho jediným bydlištěm. Za této situace považuje za nerozhodné, že se k okamžiku zahájení řízení zdržoval a také v současné době zdržuje s úmyslem se zdržovat trvale na dalších dvou místech, a to v P. a v B.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů - dále opět jen „o. s. ř.“.
Dovolání není podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud se při posouzení výkladu otázky bydliště žalovaného ve smyslu §85 odst. 1 o. s. ř. neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Podle §84 o. s. ř. k řízení je příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.
Podle §85 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale.
V ustanovení §84 o. s. ř. je zakotveno pravidlo, podle něhož místně příslušným je zásadně obecný soud žalovaného. Obecným soudem fyzické osoby je okresní soud, v jehož obvodu měla v den zahájení řízení své bydliště. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a odborná komentářová literatura je ustálena v právním názoru, podle něhož bydlištěm fyzické osoby ve smyslu ustanovení §85 odst. 1 o. s. ř. se rozumí místo, v němž tato osoba bydlí s úmyslem se zde zdržovat trvale. Bydlištěm je zejména místo, kde má fyzická osoba svůj byt, rodinu, popř. kde pracuje, jestliže tam také bydlí. Okolnosti dočasného charakteru, jako např. pobyt v nemocnici, výkon trestu odnětí svobody, studium, vojenská služba, nic nemění na bydlišti fyzické osoby, nejsou-li současně doprovázeny takovými okolnostmi, z nichž lze s jistotou usuzovat, že fyzická osoba se v místě původně dočasného pobytu zdržuje s úmyslem zde trvale bydlet. V moderní společnosti lze předpokládat, že fyzická osoba se zdržuje (bydlí) na více místech, přičemž se všemi těmito místy (popřípadě s některými) je spojen její úmysl se zde zdržovat trvale. Typicky jde o situaci, kdy fyzická osoba pravidelně po určité období roku či jiného časového vymezení bydlí na různých místech a všem je vlastní, že tato osoba zde bydlí trvale. Místo, kde se fyzická osoba zdržuje, je, na rozdíl od místa bydliště, místem, kde se tato osoba zdržuje bez úmyslu zdržovat se tam trvale. Ustanovení §85 odst. 1 o. s. ř. ve své druhé větě výslovně počítá s možností, že fyzická osoba může mít více než jedno z takových bydlišť (neboť může bydlet současně na více místech s úmyslem zdržovat se tam trvale). V takových případech má fyzická osoba více obecných soudů (srovnej žalobkyní odkazovaná usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. 30 Cdo 444/2004, a ze dne 26. 7. 2011, sp. zn. 32 Cdo 1401/2011, obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2011, sp. zn. III. ÚS 3436/10, jakož i Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 557 a násl.).
Jak vyplývá z podání ze dne 7. 7. 2016, žalovaný sdělil soudu, že k datu zahájení řízení se zdržoval s úmyslem zdržovat se trvale na více místech, a to na adresách P., B., a B., přičemž bydlel a bydlí na posledně uvedeném místě. Na usnesení ze dne 22. 7. 2016, č. j. 41 C 118/2016-41, v němž jej soud prvního stupně poučil, že bydliště je chápáno jak místo, kde se fyzická osoba zdržuje s úmyslem se zdržovat trvale, jestliže tam také bydlí, a vyzval jej, aby své sdělení z podání ze dne 7. 7. 2016 upřesnil, žalovaný reagoval podáním ze dne 1. 8. 2016. V něm prohlásil, že k datu zahájení řízení bydlel a také v současné době bydlí společně se svou manželkou a dvěma nezletilými dětmi v B., a že v B. také docházejí jeho děti do mateřské školy. Dospěl-li odvolací soud na základě těchto zjištění k závěru, že bydliště žalovaného ve smyslu §85 odst. 1 o. s. ř. bylo ke dni zahájení řízení na této adrese, neodchýlil se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu shora zmiňované. Tento závěr totiž odpovídá obsahu prohlášení žalovaného v podání ze dne 1. 8. 2016 i okolnostem případu, podle nichž žalovaný má se svou rodinou zázemí na adrese v B., kde bydlí a má v úmyslu bydlet i v budoucnu (tj. zdržuje se zde s úmyslem zdržovat se trvale). Jestliže dále zopakoval, že k rozhodnému datu se zdržoval s úmyslem se zdržovat trvale na dalších dvou místech, a to v P. a v B., nelze pominout, že současně zdůraznil, že na těchto místech nebydlel. S posouzením tohoto sdělení po obsahové stránce se pojí závěr, že žalovaný jím dal najevo, že tato místa za svá další bydliště ve smyslu §85 odst. 1 o. s. ř. nepovažuje.
Dovolací soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. září 2017
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu