ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.3152.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 3152/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně E. P., zastoupené JUDr. Zuzanou Veselskou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Korunní 1077/31, proti žalovanému T. K., zastoupenému Mgr. Marcelem Zachvejou, Ph.D., LL. M., advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října 1727/108, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 33 C 82/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. listopadu 2016, č. j. 57 Co 330/2016-181, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 1. března 2016, č. j. 33 C 82/2013-154, zamítl žalobu požadující, aby byl „zrušen rozhodčí nález ze dne 14. 1. 2013 č. j. R 3/12 vydaný rozhodcem Mgr. Ondřejem Milatou ve věci žalobce T. K., proti žalované E. P., o zaplacení částky 720.000,- Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou“ (výrok I.); současně rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23. listopadu 2016, č. j. 57 Co 330/2016-181, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o.s.ř.“), neboť má za to, že „ napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Jedná se konkrétně o názor dovolacího soudu, vyjádřený např. v rozhodnutích sp. zn. 23 Cdo 3749/2005, sp. zn. 23 Cdo 3365/2011, dle kterých se ustanovení §118a o.s.ř. přiměřeně použije i v rozhodčím řízení. Současně se odvolací soud odchýlil i od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, vyjádřené v rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 3705/2011, dle kterého samotný důvod pro zrušení rozhodčího nálezu nemusí být uplatněn v rozhodčím řízení.“
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 29. 9. 2011 smlouvu o půjčce, v níž se žalovaný zavázal poskytnout jí finanční půjčku ve výši 720.000,- Kč v hotovosti oproti podpisu příjmových dokladů (2 x 360.000,- Kč), a žalobkyně se zavázala vrátit půjčku nejpozději do 27. 10. 2011. Pro případ prodlení dlužníka se smluvní strany dohodly na jednorázové smluvní pokutě ve výši 80.000,- Kč, sjednaly si úrok z prodlení a dohodly se, že k zajištění pohledávky věřitele vůči dlužníkovi bude uzavřena zástavní smlouva na nemovitost ve vlastnictví dlužníka (žalobkyně). Součástí smlouvy byla rozhodčí doložka obsahující ujednání o tom, že veškeré majetkové spory, které by v budoucnu z této smlouvy mezi stranami vznikly, budou rozhodovány v rozhodčím řízení rozhodcem Mgr. Ondřejem Milatou, advokátem se sídlem Sadová 553/8, Ostrava – Moravská Ostrava. Z příjmových dokladů ze dne 29. 9. 2011 se podává, že žalobkyně od žalovaného převzala 2 x 360.000,- Kč, celkem tedy 720.000,- Kč. Dne 31. 5. 2012 žalovaný žalobkyni vyzval k úhradě dlužné částky a smluvní pokuty. Dne 2. 8. 2012 byla žalobkyně vyzvána rozhodcem Mgr. Ondřejem Milatou, aby se písemně vyjádřila k žalobě, kterou žalovaný podal 23. 7. 2012. Žalobkyně nárok žalovaného neuznala s tím, že jí žalovaný částku 720.000,- Kč nikdy nepředal; namítla, že smlouva o půjčce mezi ní a žalovaným nevznikla. Rozhodčí doložku označila - bez uvedení důvodu - za neplatnou. Tvrzení, že od smlouvy o půjčce odstoupila, žalobkyně neprokázala. Žalovaný s vyjádřením žalobkyně nesouhlasil s odůvodněním, že neshledává důvod pro odstoupení od smlouvy, neboť žalobkyni podle smlouvy plnil. Dne 14. 1. 2013 vydal rozhodce Mgr. Ondřej Milata rozhodčí nález č. j. R 3/12, ve kterém uložil žalobkyni v postavení žalované povinnost zaplatit žalovanému v postavení žalobce částku 720.000,- Kč spolu s 0,2% úrokem z prodlení a dále částku 80.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení. V řízení o zrušení rozhodčího nálezu žalobkyně namítla, že rozhodčí doložka obsažená ve smlouvě o půjčce je neplatná, neboť smlouvu o půjčce uzavřela „v tísni vyvolané žalovaným, kdy účelem uzavření smlouvy o půjčce byla realizace prodeje jejího bytu“, a ona byla uvedena v omyl. Nebyla jí poskytnuta možnost věc před rozhodcem projednat a jsou tu důvody, pro které v občanském soudním řízení lze žádat o obnovu řízení. Připustila, že podepsala jak smlouvu o půjčce a smlouvu o zřízení zástavního práva, tak příjmové doklady stvrzující převzetí finančních částek v celkové výši 720.000 Kč. Na podkladě těchto zjištění odvolací soud uzavřel, že žaloba není důvodná, neboť nebyl naplněn žádný ze tří důvodů, o které žalobkyně opírá návrh na zrušení rozhodčího nálezu. Rozhodčí doložka byla sjednána platně a byla součástí smlouvy o půjčce, kterou účastníci uzavřeli. Žalobkyně neprokázala, že smlouvu uzavřela v tísni, popř. že byla uvedena v omyl; ostatně tyto skutečnosti v rozhodčím řízení ani netvrdila. Důvody, pro které by mohla být v občanském soudním řízení povolena obnova řízení, soud neshledal, neboť pouhé trestní oznámení na žalovaného takovým důvodem není. Námitce žalobkyni, že jí byla odňata možnosti jednat před rozhodcem, nepřisvědčil. Rozhodce žalobkyni poučil o nutnosti vyjádřit se k řádně doručenému návrhu na vydání rozhodčího nálezu a předložit potřebné důkazy; v řízení použil přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Žalobkyně nebyla schopna relevantní důkazy na podporu svých tvrzení předložit. Důvod neplatnosti rozhodčí doložky „nemohla uplatnit později, než začala jednat ve věci samé, tím je rozuměno třeba vyjádření ve věci samé“; jelikož tak neučinila, „došlo k prekluzi tohoto důvodu a nelze návrhu na zrušení rozhodčího nálezu z tohoto důvodu vyhovět (§33 zákona č. 216/94 Sb.)“.
Úsudek žalobkyně, že napadeným rozhodnutím se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 3365/2011 a sp. zn. 23 Cdo 3749/2008 (v dovolání chybně uvedena sp. zn. 23 Cdo 3749/2005), není správný. V uvedených rozhodnutích se Nejvyšší soud sice vyjadřoval k otázce aplikovatelnosti ustanovení §118a o. s. ř. v rozhodčím řízení, avšak šlo o skutkově odlišné případy, kdy byl zamítnut návrh na provedení důkazu potřebného k tvrzení jedné ze stran pro jeho nadbytečnost a poté rozhodčí soud zamítl žalobu proto, že strana tento důkaz nepředložila. Postup podle §118a o. s. ř. přichází v úvahu jen v případě, že tvrzení účastníků nebo jimi navržené důkazy jsou nedostatečné pro zjištění skutkového stavu věci. O takový případ v posuzované věci nešlo. Žalobkyně namítá, že pokud by byla rozhodcem poučena podle §118a o. s. ř., mohla by svědeckou výpovědí I. M. vyvrátit tvrzení žalovaného, že jí peníze předal. Zmíněný důkaz však nebyl proveden s tím, že není způsobilý vyvrátit tvrzení žalovaného podpořené listinnými důkazy (příjmovými doklady), neboť I. M. nebyla přítomna jednání smluvních stran a měla informace pouze od žalobkyně. Provedení tohoto důkazu tak bylo nadbytečné a vedlo by pouze k průtahům v řízení před rozhodcem.
Namítá-li žalobkyně, že odvolací soud při rozhodování nerespektoval rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3705/2011, uzavřel-li, že důvod neplatnosti rozhodčí doložky musí účastník uplatnit pouze v určitém stádiu řízení, pomíjí, že odvolací soud vyšel ze zjištění, že v rozhodčím řízení sice namítla neplatnost rozhodčí doložky, nicméně bez uvedení důvodu. Ve zmiňovaném rozhodnutí dovolací soud dovodil, že „ ustanovení §32 zákona o rozhodčím řízení je významné jen z hlediska posouzení včasnosti podání samotného návrhu na zrušení rozhodčího nálezu. Nemůže představovat omezení procesních práv žalobce doplňovat rozhodující skutečnosti obsahující další důvody zrušení rozhodčího nálezu podle ustanovení §31 citovaného zákona v průběhu řízení. Podle ustanovení §32 uvedeného zákona lze i po uplynutí této lhůty uplatnit další důvody zrušení rozhodčího nálezu podle §31 zákona o rozhodčím řízení .“ Žalobkyně ovšem ve svém prvním podání ve věci (vyjádření ze dne 22. 8. 2012) neuvedla žádný důvod neplatnosti rozhodčí doložky, neplatnost pouze bez uvedení důvodů namítla. Absentuje-li důvod neplatnosti (jakýkoliv prvotní), kterým by se rozhodce mohl případně zabývat, není - logicky vzato - prostor pro uplatnění dalšího důvodu neplatnosti rozhodčí doložky.
Přiléhavým se nejeví ani odkaz žalobkyně na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3402/13, v němž bylo dovozeno, že civilní soudy porušily právo stěžovatelky na spravedlivý (řádný) proces, jestliže při posouzení platnosti rozhodčí doložky postupovaly ryze formálně (zaměřily se toliko na zjištění, že uzavřené smlouvy splňují všechny formální náležitosti) a na základě toho pak dospěly k závěru, že není dána pravomoc soudu k projednání věci (tím byl stěžovatelce odepřen přístup k soudu). O takový případ v nyní posuzované věci nešlo.
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. září 2017
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu