ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.49.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 49/2017
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně CAPITALIA s. r. o. se sídlem Praha 9, Martinická 987/3, identifikační číslo 279 41 701, zastoupené Mgr. Radkou Vodičkovou, advokátkou se sídlem Chrudim, Havlíčkova 147, proti žalovaným 1/ K. M. C., zastoupenému JUDr. Janem Najmanem, advokátem se sídlem Pardubice, náměstí Republiky 53, a 2/ Mgr. P. C., zastoupené Mgr. Janem Poláčkem, advokátem se sídlem Pardubice, náměstí Republiky 53, o 1.500.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 124 C 50/2013, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 4. 5. 2016, č. j. 23 Co 46/2016-187, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 4. 5. 2016, č. j. 23 Co 46/2016-187, a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 14. 6. 2016, č. j. 23 Co 46/2016-224, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočce v Pardubicích k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 30. 6. 2015, č. j. 124 C 50/2013-157, zamítl žalobu, jíž se původní žalobce F. P. (dále též „původní žalobce“) domáhal po žalovaných, aby mu společně a nerozdílně zaplatili částku 1.500.000 Kč se specifikovanými úroky z prodlení (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výroky II. a III.) a státu (výrok IV.).
Poté, co původní žalobce napadl rozsudek soudu prvního stupně odvoláním, navrhl, aby na jeho místo vstoupila do řízení CAPITALIA s. r. o., s odůvodněním, že jí na základě smlouvy uzavřené dne 19. 2. 2016 podle §1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), postoupil žalovanou pohledávku.
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 4. 5. 2016, č. j. 23 Co 46/2016-187, připustil, aby na místo dosavadního žalobce vstoupila do řízení společnost CAPITALIA s. r. o. se sídlem Praha 9, Martinická 987/3, identifikační číslo 279 41 701. Dospěl k závěru, že původní žalobce doložil smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2016, že nabyvatelem práva, jež je předmětem řízení, se stala CAPITALIA s. r. o. Protože považoval za splněné i další formální náležitosti ve smyslu §107a o. s. ř., návrhu původního žalobce na procesní nástupnictví vyhověl. Důvody pro zamítnutí návrhu za použití §2 o. s. ř. neshledal, neboť z obsahu spisu nevyplývají žádné skutečnosti naznačující možnost zneužití postoupení pohledávky za účelem zajištění případné nedobytnosti pohledávky na náhradu nákladů řízení. S poukazem na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu konstatoval, že odchýlit se od postupu podle §107a o. s. ř. je možné jen v případech zcela zjevného zneužití institutu procesního nástupnictví, přičemž platí, že jako výjimka z pravidla musí být uplatňován restriktivně. Okolnosti, že nabyvatelka práva neplní své povinnosti vůči veřejnému rejstříku řádně a že v postupní smlouvě není uvedena cena, za kterou se pohledávka postupuje, neumožňují s jistotou prohlásit, že cílem návrhu podle §107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne 15. 5. 2016.
Odvolací soud následně rozsudkem ze dne 14. 6. 2016, č. j. 23 Co 46/2016-224, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I. a změnil jej ve výrocích II., III. a IV. tak, že povinnost k náhradě nákladů řízení uložil žalobkyni CAPITALIA s. r. o. Ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že právo původního žalobce na vrácení žalované částky, kterou poskytl žalovaným dne 2. 4. 2008 na základě smlouvy o půjčce uzavřené podle §657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (§3028 zákona č. 89/2012 Sb.; dále jen „obč. zák.“), je promlčeno stejně jako případné právo na vydání bezdůvodného obohacení (§100 odst. 1, §101 obč. zák., příp. §107 odst. 1, 2 obč. zák.). Nepřisvědčil původnímu žalobci, že žalovanými vznesená námitka promlčení je výkonem práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu §3 odst. 1 obč. zák. a že žalovaní svůj závazek vůči původnímu žalobci uznali (§558, §110 odst. 1 obč. zák.). Správným shledal závěr soudu prvního stupně, že účastníci smlouvy si nesjednali, že doba splnění bude ponechána na vůli žalovaných (§564 obč. zák.).
Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 4. 5. 2016, č. j. 23 Co 46/2016-187, žalovaný podal dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 o. s. ř., a namítá, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolacímu soudu vytýká, že v rozporu s usnesením dovolacího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 32 Cdo 2650/2012, dovodil, že v posuzovaném případě původní žalobce svým procesním návrhem nezneužil procesní úpravu. Má za to, že k postoupení žalované pohledávky došlo účelově právě ve snaze původního žalobce vyhnout se povinnosti nahradit žalovaným náklady řízení. V této souvislosti poukazuje na okolnosti, za nichž původní žalobce postoupil žalovanou pohledávku; stalo se tak až poté, co původní žalobce nebyl v řízení před soudem prvního stupně úspěšný a byla mu uložena povinnost uhradit žalovaným vysoké částky na náhradě nákladů řízení. V postupní smlouvě byla zatajena úplata za postoupení pohledávky a nebyl tak doložen komerční charakter postoupení. Nebyly předloženy žádné účetní doklady svědčící o zahrnutí ceny postoupení do nákladových položek postupníka a příjmových položek postupitele. Odvolací soud náležitě nezohlednil, že postupník CAPITALIA s. r. o. neplní své zákonné povinnosti vůči obchodnímu rejstříku, její jediný společník má sídlo v cizině, a že postupitele i postupníka zastupuje před soudem totožná právní zástupkyně. Navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se návrh původního žalobce podle §107a o. s. ř. zamítá, případně aby je zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. - dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou při splnění podmínky jejího advokátního zastoupení (§240 odst. 1, §241 odst. 1, 4 o. s. ř.) a že je podle §238a o. s. ř. přípustné, dospěl k závěru, že je i důvodné.
Podle §107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odst. 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje (odst. 2 věta první).
Podle §2 o. s. ř. v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob a aby práv nebylo zneužíváno na úkor těchto osob.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněném pod č. 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož nelze vyloučit, že soud může ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu podle §107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení §2 o. s. ř., přičemž takový postup by byl namístě například tehdy, bylo-li by možno dovodit podle toho, co v řízení vyšlo najevo, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle §107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou (srovnej dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013, ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 25 Cdo 993/2013, ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 25 Cdo 2308/2013, ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 32 Cdo 981/2012, a ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4920/2014).
V ústavní rovině přijal (mimo jiné s odkazem na citované R 46/2012) obdobný závěr Ústavní soud, jenž zdůraznil ve svém nálezu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, že obecné soudy nemohou přistupovat k rozhodnutí o procesním nástupnictví podle §107a o. s. ř. formalisticky, ale musí také posoudit, zda nejde pouze o účelové zneužití procesní úpravy zejména s ohledem na ustanovení §2 o. s. ř. vzhledem k nejasným a podivným okolnostem předcházejícím návrhu podle §107a o. s. ř. Soudy by svou pozornost měly soustředit i na jiné ze spisu se podávající, resp. úředně dostupné okolnosti, například na nezřetelný důvod postoupení žalované pohledávky, na patrný nedostatek typického „komerčního“ motivu postoupení (jestliže postupník je současně ovládající společností postupitele, je-li nejasný jeho majetkový a obchodní substrát atd.) a na případném podezřelém základě by se měly zabývat otázkou, jaké nepříznivé důsledky - procesním uznáním tvrzeného postoupení žalované pohledávky - mohou pro dané řízení nastat, jmenovitě pak pro procesní pozici protistrany.
Zneužití procesní úpravy obsažené v §107a o. s. ř. v intencích citovaných judikatorních závěrů zahrnuje záměr žalobce docílit stavu, za něhož se pohledávka žalovaného z titulu práva na náhradu nákladů řízení v případě neúspěchu žaloby stane nedobytnou. Takový záměr by zřejmě neumožňovala dovodit s jistotou, akcentovanou v R 46/2012, taková situace, kdy v řízení nevyšlo najevo nic, co by mohlo vyvolat pochybnosti o solventnosti osoby, která má nastoupit na místo žalobce, popřípadě co by mohlo opodstatnit závěr, že vymožení náhrady nákladů řízení vůči takové osobě bude z jiných důvodů prakticky nemožné.
V posuzovaném případ podání návrhu podle §107a o. s. ř. v popsaných procesních souvislostech opodstatňuje podezření z účelovosti takového postupu původního žalobce. Odvolací soud se sice s přihlédnutím k námitkám žalovaných proti postupu podle §107a o. s. ř. zabýval návrhem původního žalobce z hlediska možného zneužití procesní úpravy (§2 o. s. ř.), avšak nepostupoval přitom důsledně, jestliže se nezaměřil na posouzení solventnosti postupníka ve světle dostupných okolností na jeho straně. Omezil se na pouhé konstatování, že neplnění povinností vůči veřejnému rejstříku po roce 2007 až dosud neposkytuje jistotu ohledně účelovosti navrhovaného postupu, ačkoli za této situace bylo na místě (zejména vzhledem k dalším netypickým souvislostem, za nichž byl návrh podle §107a o. s. ř. učiněn) vyžádat si od postupníka předložení dokladů (např. daňových přiznání a účetních uzávěrek) za účelem odstranění nejasností v jeho majetkových a obchodních poměrech. Protože se odvolací soud ve svých úvahách dostupnými okolnostmi na straně postupníka nezabýval, je jeho právní posouzení neúplné a tudíž nesprávné.
Jelikož se žalovanému podařilo zpochybnit správnost právního posouzení věci odvolacím soudem, dovolací soud napadené usnesení zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Zároveň přistoupil i ke zrušení rozsudku odvolacího soudu ze dne 14. 6. 2016, č. j. 23 Co 46/2016-224, který byl vydán za účasti CAPITALIA s. r. o. a jenž nemůže samostatně obstát (§243e odst. 2 věta třetí o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názory vyslovené v tomto rozhodnutí jsou pro odvolací soud závazné. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. září 2017
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu