ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.4985.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 4985/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Ing. R. S., zastoupeného Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem Praha 4, Pod křížkem 428/4, proti žalovanému J. V., s místem podnikání Olomouc, Wolkerova 700/54, identifikační číslo 765 87 347, zastoupenému Mgr. Michalem Zbožínkem, advokátem se sídlem Olomouc, Sokolská 586/7, o 290.978,75 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 21 C 236/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. 2. 2016, č. j. 75 Co 283/2015-209, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 20. 1. 2015, č. j. 21 C 236/2014-124, ve znění opravného usnesení ze dne 25. 9. 2015, č. j. 21 C 236/2014-182, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 166.750 Kč se specifikovanými úroky z prodlení (výrok I.), zamítl žalobu v rozsahu 290.978,75 Kč se specifikovanými úroky z prodlení (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 29. 2. 2016, č. j. 75 Co 283/2015-209, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Žalobce napadl rozsudek odvolacího sodu dovoláním, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Odvolací soud se v otázce posouzení (ne)přiměřenosti smluvní pokuty sjednané ve smlouvě o dílo uzavřené žalobcem (objednatelem - spotřebitelem) a žalovaným (zhotovitelem - podnikatelem) dne 26. 6. 2012 pro případ prodlení zhotovitele s dodáním díla v sazbě 0,5 % denně z ceny díla neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 32 Cdo 4469/2010, vysvětlil, že ustanovení §301 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz. §3028 zákona č. 89/2012 Sb.; dále jen „obch. zák.“), co do způsobu vymezení kriterií pro hodnocení (ne)přiměřenosti smluvní pokuty patří k normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou. Uplatnění moderačního práva tudíž není závislé jen na výši smluvní pokuty. Přitom moderovat ve smyslu §301 obch. zák. lze pouze výslednou částku smluvní pokuty, nikoli vlastní způsob jejího určení (procentuální sazbu určující smluvní pokutu ze stanovené částky za každý den prodlení); k tomu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 2. 1994, sp. zn. 15 Co 481/93, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 1999, pod číslem 45, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 1734/2012. Sazba 0,5 % denně z dlužné částky za každý den prodlení tak může v závislosti na dalších konkrétních okolnostech případu vést k závěru o nepřiměřeně vysoké smluvní pokutě, stejně jako může být shledána pro poměry dané věci přiléhavou.
Nejvyšší soud v obdobných souvislostech při úvaze o výši smluveného úroku z prodlení (s vědomím názoru vyjádřeného Ústavním soudem v jeho nálezech ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07, a ze dne 1. 7. 2010, sp. zn. I. ÚS 728/10, jenž shledal bez dalšího protiústavním smluvený úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně) v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 31 Cdo 717/2010, akcentoval potřebu zvážení všech rozhodných okolností konkrétního případu.
Odvolací soud v posuzovaném případě vyšel z individuálního posouzení kritérií rozhodných pro použití moderačního práva a z výše ustanoveného judikatorního rámce nevybočil.
Odkazy žalobce na označená rozhodnutí Nejvyššího soudu, z nichž dovozuje přípustnost dovolání, jsou nepřiléhavé pro jejich skutkovou odlišnost.
Zbylými námitkami směřujícími proti skutkovým závěrům, které byly odvolacímu soudu podkladem pro právní posouzení věci, resp. proti hodnocení důkazů odvolacím soudem, žalobce nevystihl jediný v úvahu přicházející dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Ve vztahu k části výroku zamítající žalobu s požadavkem na vrácení zaplacené zálohy ve výši 33.350 Kč (s příslušenstvím) a k nákladovým výrokům žalobce v dovolání nevylíčil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (dovolání tak postrádá obligatorní náležitost ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř.).
Protože v dané věci nebyly shledány předpoklady přípustnosti dovolání, respektive žalobce v části svého dovolání ohledně některých svých nároků ani přípustnost dovolání nevymezil, přičemž tuto vadu dovolání, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (§241b odst. 3 o. s. ř.) neodstranil, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. června 2017
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu