ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.5660.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 5660/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Flow East a.s. se sídlem Praha 1, Malé náměstí 144/1, identifikační číslo osoby 492 40 242, zastoupené Mgr. Ing. Petrem Nevolou, advokátem se sídlem Praha 1, Revoluční 724/7, proti žalovaným 1) Ballymore Properties B.V., soukromé společnosti s ručením omezeným se sídlem Amsterdam, Claude Debussylaan 24, 1082 MD, Nizozemské království, číslo v obchodním rejstříku 341 82 204, a 2) WELWYN COMPANY, a. s. se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 873/11, identifikační číslo osoby 263 10 554, zastoupeným JUDr. Lucií Dolanskou Bányaiovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Praha 2, Lazarská 13/8, o povinnosti sdělit informace o vítězi tendru a o podmínkách smlouvy o převodu akcií, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 39 C 114/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2016, č. j. 18 Co 111/2016-241, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným, oprávněným společně a nerozdílně, na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.267 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Lucie Dolanské Bányaiové, Ph.D., advokátky.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 13. 1. 2016, č. j. 39 C 114/2015-196, zamítl žalobu, aby žalovaným byla uložena povinnost společně a nerozdílně sdělit žalobkyni informaci o podstatných podmínkách vítězné nabídky učiněné v rámci tendru organizovaném pro žalovanou 1) na prodej aktiv označených jako „Savarin, Prague, Czech Republic“ dle Process Letter ze dne 15. 1. 2015, a to konkrétně údaj o celkové výši kupní ceny za aktiva převáděná v rámci tendru (výrok I.), dále zamítl žalobu, aby žalovaným byla uložena povinnost společně a nerozdílně sdělit žalobkyni informace o podstatných podmínkách smlouvy o převodu akcií žalované 1) ve společnosti žalované 2), která byla uzavřena mezi žalovanou 1) a společností Crestyl Savarin Ltd dne 1. 7. 2015, a to konkrétně údaj o výši kupní ceny převáděných akcií nebo o způsobu jejího určení (výrok II.); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 6. 2016, č. j. 18 Co 111/2016-241, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které žalované navrhly pro nepřípustnost odmítnout.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Spojuje-li žalobkyně přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, musí jít o takové otázky, na nichž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen. Takovými nejsou žalobkyní předložené otázky 1/ zda je možné posoudit jednání příjemce návrhu smlouvy jako přijetí návrhu ve smyslu §1740 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jestliže příjemce prostřednictvím osoby k tomu oprávněné emailem akceptuje rovněž emailem zaslaný návrh smlouvy, a to s odchylkou, kterou výslovně označí za „menší“, a současně navrhovateli sdělí, že „zajistí podpis“, 2/ zda je možné dovodit existenci ujednání o obsahu smlouvy ve smyslu §1725 o. z., jestliže příjemce prostřednictvím osoby k tomu oprávněné akceptuje rovněž emailem zaslaný návrh smlouvy, a to s odchylkou, kterou výslovně označí za „menší“, a současně navrhovateli sdělí, že „zajistí podpis“, 3/ zda o existenci vůle uzavřít smlouvu a být jí vázán svědčí, jestliže příjemce prostřednictvím osoby k tomu oprávněné akceptuje rovněž emailem zaslaný návrh smlouvy, a to s odchylkou, kterou výslovně označí za „menší“, a současně navrhovateli sdělí, že „zajistí podpis“, 4/ zda je možné posoudit jednání příjemce návrhu smlouvy jako projev výhrady formy smlouvy v papírové (listinné) podobě ve smyslu §1758 o. z. na straně příjemce návrhu, tj. že příjemce nechce být vázán, nebude-li tato forma dodržena, jestliže příjemce prostřednictvím osoby k tomu oprávněné emailem akceptuje rovněž emailem zaslaný návrh smlouvy, a to s odchylkou, kterou výslovně označí za „menší“, a současně navrhovateli sdělí, že „zajistí podpis“, a 5/ zda v situaci, kdy je účelem požadavku na formu smlouvy v papírové (listinné) podobě prokazatelně toliko zajištění důkazu o uzavřené smlouvě, je tím vyvrácena domněnka o absenci vázanosti stran smlouvy v případě nedodržení sjednané formy smlouvy ve smyslu §1758 o. z. Na posouzení těchto právních otázek napadené rozhodnutí nespočívá.
Odvolací soud založil své žalobu zamítající rozhodnutí na zjištění, že žalobkyně se svou nabídkou účastnila veřejně vyhlášeného prodeje akcií žalované 1/ vydaných žalovanou 2/ s označením „Savarin, Prague, Czech Republic“; prodávající si vyhradil právo vybrat investory do další fáze procesu prodeje dle svého uvážení, stejně tak právo změnit dle potřeby proces prodeje a právo odmítnout jednotlivé nebo všechny nabídky nebo ukončit transakci dle svého uvážení s tím, že uchazeči nebudou oprávněni uplatňovat žádná práva ani nároky a obsah memoranda nezakládá žádné závazky prodávajícího majetek prodat ani žádné závazky kupujícího majetek koupit. Dále bylo sjednáno, že samotná smlouva o prodeji akcií bude uzavřena v „papírové“ formě (tzv. výhrada formy smlouvy - §1758 o. z.). V rámci vyhlášení nebyla stanovena žádná informační povinnost vůči neúspěšným uchazečům o koupi Paláce Savarin včetně převzetí finančních závazků, a ani účastnice neuzavřely žádnou dohodu, která by žalovaným ukládala povinnost sdělit informace o vítězné nabídce a podmínkách realizovaného prodeje včetně dalších souvisejících ujednání. Žalobkyně a žalované prostřednictvím elektronické komunikace vedly nezávazná, přípravná a informativní jednání o možnosti uzavřít smlouvu a o upřesnění jejího obsahu. Tvrzení žalobkyně, že se žalovanými uzavřela „Vedlejší ujednání“ a „Ujednání o spoluexkluzivitě“, provedeným dokazováním nebylo prokázáno. Žalobkyně se svou nabídkou neuspěla, akcie žalované 2/ byly prodány třetí osobě. Z takto zjištěného skutkového stavu věci odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že v posuzovaném případě se nejednalo o veřejnoprávní zakázku (tendr), ale o soukromoprávní obchodní transakci. Protože žalobní požadavek nemá podklad v zákonu ani ve smluvním ujednání účastnic, odvolací soud shledal žalobu neopodstatněnou.
Z další argumentace zpochybňující závěr, že žalobkyni nevzniklo právo na poskytnutí požadovaných informací, vyplývá, že dovolací námitky ve skutečnosti nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž žalobkyně odvolacímu soudu vytýká nesprávnost, popř. neúplnost skutkových zjištění, na nichž zpochybňované právní posouzení věci založil. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z kterého vyšel odvolací soud. Odvolací soud (jak již bylo výše uvedeno) založil právní posouzení věci na skutkovém zjištění, že neexistuje smluvní ujednání ukládající žalovaným informační povinnost, jejíhož splnění se domáhá žalobkyně. Prosazuje-li žalobkyně vlastní skutkovou verzi, podle níž si účastnice řízení takovou informační povinnost smluvily, nenapadá tím právní posouzení věci odvolacím soudem a neuplatňuje tak ve skutečnosti způsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. Obdobně je to s její námitkou proti závěru, že byla sjednána výhrada, že smlouva o prodeji bude uzavřena v „papírové“ formě. Stejně tak výtky týkající se hodnocení provedených důkazů se nemohou stát základem pro založení přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., poněvadž mají charakter polemiky se skutkovými zjištěními odvolacího soudu, jež přezkumu v dovolacím řízení nepodléhají (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2015, sp. zn. 25 Cdo 979/2015, ze dne 3. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2378/2015, a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5466/2015).
Ani zbylé výtky (tvrzená nepřezkoumatelnost rozsudku odvolacího soudu a jeho nedostatečné odůvodnění) k závěru o přípustnosti dovolání nevedou; žalobkyně jimi namítá vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K těm však dovolací soud přihlédne jen tehdy, je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání. Nejde totiž o otázky správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. (tj. o otázky, na jejichž vyřešení napadené rozhodnutí záviselo), nýbrž o otázky případné existence či neexistence vad řízení ve smyslu §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, a ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2266/2014).
Žalobkyně sice v dovolání avizuje, že jím napadá též výroky rozhodnutí odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, avšak v dovolání žádnou argumentaci proti správnosti těchto výroků neuplatňuje.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalované podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 18. ledna 2017
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu