ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.839.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 839/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce Mgr. V. K. , zastoupeného Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem Praha 1, Na Florenci 2116/15, proti žalovanému A. Š. , zastoupenému Mgr. Tomášem Šmucrem, advokátem se sídlem Plzeň-Doubravka, V Malé Doubravce 1242/27, o 501.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 40 C 97/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2016, č. j. 11 Co 350/2016-91, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2016, č. j. 11 Co 350/2016-91, se mění tak, že se potvrzuje usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 8. 2016, č. j. 40 C 97/2016-38.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhá po žalovaném zaplacení 501.000 Kč (se zákonným úrokem z prodlení) z titulu smlouvy o půjčce.
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 1. 8. 2016, č. j. 40 C 97/2016-38, zamítl námitku místní nepříslušnosti tohoto soudu uplatněnou žalovaným. Vyšel z jeho vyjádření, v němž uvedl, že „k datu zahájení řízení se zdržoval s úmyslem se tam zdržovat trvale na více místech, a to na adresách, s tím, že k datu 30. 3. 2016 bydlel na adrese. Protože jde v dané věci o spor z obchodní dohody ohledně jeho nemovitostí v B., a nikoli ze smlouvy o půjčce (jak žalobce tvrdí v žalobě), má žalovaný za to, že je dána výlučná místní příslušnost podle §88 písm. b/ o. s. ř., tedy Okresního soudu v Berouně. Vzhledem k tomu, že z tvrzení v žalobě nevyplývá, že jde o spor týkající se práv k nemovitým věcem, soud prvního stupně dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro určení místní příslušnosti podle polohy nemovitých věcí (§88 písm. b/ o. s. ř.).
Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 11. 2016, č. j. 11 Co 350/2016-91, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že vyslovil místní nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu 4 s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Berouně. Odvolací soud zohlednil sdělení žalovaného, že ke dni zahájení řízení bydlel na adrese , jež považoval za určující pro posouzení místní příslušnosti soudu k projednání a rozhodnutí věci ve smyslu §85 odst. 1 o. s. ř. Konstatoval, že bydlištěm je zejména místo, kde má fyzická osoba svůj byt, rodinu, jestliže se tam zdržuje s úmyslem zdržovat se tam trvale. Fyzická osoba se může zdržovat nebo mít bydliště na více místech; bydlí-li však v jediném místě, není podstatné, že se zdržuje i jinde. Uzavřel, že místně příslušným je Okresní soud v Berouně, v jehož obvodu má žalovaný bydliště (§85 odst. 1 o. s. ř.). Za této situace pak již nepovažoval za podstatné, zda je či není ve věci dána výlučná místní příslušnost podle §88 písm. b/ o. s. ř., neboť by zakládala příslušnost stejného soudu, v jehož obvodu jsou nemovité věci žalovaného.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „o. s. ř.“), spatřuje v tom, že se odvolací soud v otázce výkladu §85 odst. 1 o. s. ř. odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2011, sp. zn. 32 Cdo 1401/2011, a ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. 30 Cdo 444/2004, z nichž cituje vybrané pasáže. Prostřednictvím §241a odst. 1 o. s. ř. namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení otázky bydliště žalovaného ve smyslu §85 odst. 1 o. s. ř. Tím jsou všechna tři místa, jež žalovaný ve svém vyjádření označil jako místa, na nichž se ke dni zahájení řízení zdržoval s úmyslem zdržovat se tam trvale. Odvolací soud pochybil, jestliže pro účely posouzení místní příslušnosti dovodil, že jediným bydlištěm žalovaného ve smyslu §85 odst. 1 o. s. ř. bylo místo, kde ke dni zahájení řízení žalovaný bydlel. Žalobce oproti odvolacímu soudu prosazuje, že žalovaný měl ke dni zahájení řízení bydliště na více místech, na nichž se zdržoval s úmyslem se zdržovat trvale ve smyslu údajů uvedených v jeho vyjádření, tedy nejen v obvodu Okresního soudu v Berouně, ale i v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 4. Jelikož žalobu (v rámci práva volby) podal u Obvodního soudu pro Prahu 4, je tento soud obecným soudem žalovaného. Z uvedených důvodů žalobce navrhl dovolacímu soudu, aby napadené usnesení změnil tak, že se usnesení soudu prvního stupně potvrzuje.
Žalovaný navrhuje dovolání zamítnout, neboť se ztotožňuje se závěrem, že ve smyslu §85 odst. 1 o. s. ř. bylo jeho bydliště ke dni zahájení řízení na adrese, kde v tu dobu bydlel (a bydlí dosud). Připouští sice, že v tu dobu se zdržoval s úmyslem se zdržovat na dalších dvou místech, jak uvedl ve svém vyjádření ze dne 28. 6. 2016, avšak za rozhodující z hlediska určení místní příslušnosti obecného soudu považuje okolnost, kde ke dni zahájení řízení bydlel.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů - dále opět jen „o. s. ř.“.
Nejvyšší soud (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem při splnění podmínky jeho advokátního zastoupení (§240 odst. 1, §241 odst. 1, 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že je podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud se při posouzení otázky bydliště žalovaného ve smyslu §85 odst. 1 o. s. ř. odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu; dovolání je i důvodné (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §84 o. s. ř. k řízení je příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.
Podle §85 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale.
V ustanovení §84 o. s. ř. je zakotveno pravidlo, podle něhož místně příslušným je zásadně obecný soud žalovaného. Obecným soudem fyzické osoby je okresní soud, v jehož obvodu měla v den zahájení řízení své bydliště. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a odborná komentářová literatura je ustálena v právním názoru, podle něhož bydlištěm fyzické osoby ve smyslu ustanovení §85 odst. 1 o. s. ř. se rozumí místo, v němž tato osoba bydlí s úmyslem se zde zdržovat trvale. Bydlištěm je zejména místo, kde má fyzická osoba svůj byt, rodinu, popř. kde pracuje, jestliže tam také bydlí. V moderní společnosti lze předpokládat, že fyzická osoba se zdržuje (bydlí) na více místech, přičemž se všemi těmito místy (popřípadě s některými) je spojen její úmysl se zde zdržovat trvale. V takových případech má fyzická osoba více obecných soudů; žalobce si proto může vybrat, u kterého z těchto více místně příslušných soudů podá žalobu (srovnej žalobcem odkazovaná usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. 30 Cdo 444/2004, a ze dne 26. 7. 2011, sp. zn. 32 Cdo 1401/2011, obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2011, sp. zn. III. ÚS 3436/10, jakož i Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 557 a násl.).
S přihlédnutím k tomu, co bylo výše řečeno, nelze přisvědčit odvolacímu soudu, že žalovaný měl ke dni zahájení řízení bydliště ve smyslu §85 odst. 1 o. s. ř. pouze na adrese, a že tedy místně příslušným obecným soudem žalovaného k projednání a rozhodnutí této věci je jedině Okresní soud v Berouně.
Skutkové zjištění, že žalovaný se k datu zahájení řízení zdržoval s úmyslem se zdržovat trvale na více místech, a to (jak sám svůj úmysl výslovně prezentoval ve vyjádření ze dne 28. 6. 2016), nutně vede k závěru, že žalovaný měl ke dni zahájení řízení tři bydliště, a to v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 4 a Okresního soudu v Berouně. Oba uvedené soudy jsou proto obecnými soudy k řízení ve smyslu §85 odst. 1 o. s. ř. Jestliže žalobce, kterému v takovém případě svědčilo právo zvolit soud, u něhož bude věc projednána a rozhodnuta, podal žalobu u Obvodního soudu pro Prahu 4, je uvedený soud místně příslušným k řízení v této věci. Okolnost, že žalovaný v době zahájení řízení bydlel v obvodu Okresního soudu v Berouně, sama o sobě nestačí k závěru, že jeho jediné bydliště podle §85 odst. 1 o. s. ř. je na adrese, jestliže zároveň nedal jednoznačně a srozumitelně najevo, že je to jediné místo, kde se zdržuje s úmyslem se zdržovat trvale; naopak za taková označil další dvě místa, s nimiž takový úmysl spojoval.
Jelikož se žalobci podařilo zpochybnit správnost právního posouzení věci odvolacím soudem, dovolací soud jeho rozhodnutí změnil tak, jak vyplývá z výroku tohoto usnesení (§243d písm. b/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. srpna 2017
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu