ECLI:CZ:NS:2017:33.ND.40.2016.1
sp. zn. 33 Nd 40/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Hypoteční banky, a. s. se sídlem Praha 5, Radlická 333/150, identifikační číslo osoby: 135 84 324, zastoupené JUDr. Jaroslavem Hrouzkem, CSc., advokátem se sídlem Praha 1, Panská 895/6, proti žalovaným 1/ P. S. , 2/ K. S. , a 3/ T. S. , všem zastoupeným Mgr. Bc. Adamem Ptašnikem, Ph.D., advokátem se sídlem Ostrava, Nádražní 308/3, o 1.186.137,23 s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 42 C 285/2013, o návrhu žalovaných na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 42 C 285/2013 se přikazuje k projednání a rozhodnutí ve vztahu k žalované K. S. Okresnímu soudu v Opavě.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 5, jehož místní příslušnost dovozuje odkazem na §89a o. s. ř., domáhá uložení povinnosti žalovaným 1/ P. S., 2/ K. S. a 3/ T. S. zaplatit jí společně a nerozdílně částku 1.321.902 Kč s příslušenstvím (dluh ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru), resp. po částečném zastavení řízení v rozsahu 135.764,77 Kč s příslušenstvím (viz usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5, ze dne 11. 12. 2013, č. j. 42 C 285/2013-111, které nabylo právní moci dne 3. 1. 2014), částku 1.186.137,23 Kč (s příslušenstvím).
Podáním ze dne 18. 3. 2014 navrhli žalovaní přikázat věc z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Opavě.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. 1. 2015, č. j. 30 Nd 373/2014-157, rozhodl, že věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 42 C 285/2013 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Opavě. Dovodil, že vzhledem k argumentaci žalovaných, kteří považují ujednání o prorogační doložce za neplatné (resp. v rozporu s jejich ústavně zaručenými právy) a z toho důvodu mají za to, že věc je vedena u místně nepříslušného soudu, je třeba jejich podání ze dne 18. 3. 2014 posoudit - podle jeho obsahu - jako námitku místní nepříslušnosti. Obvodnímu soudu pro Prahu 5, který ještě nezačal jednat ve věci samé, uložil, aby posoudil opodstatněnost námitky místní nepříslušnosti.
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 6. 5. 2015, č. j. 42 C 285/2013-170, námitku místní nepříslušnosti zamítl.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 9. 2015, č. j. 95 Co 126/2015-179, usnesení soudu prvního stupně potvrdil s odůvodněním, že žalovaní uplatnili námitku místní nepříslušnosti až poté, co se ve věci k výzvě soudu prvního stupně vyjádřili podáním ze dne 20. 11. 2013. Protože námitku místní nepříslušnosti neuplatnili při prvním úkonu, který jim příslušel, případný nedostatek místní příslušnosti tím byl zhojen a Obvodní soud pro Prahu 5 je k projednání a rozhodnutí ve věci soudem místně příslušným.
Následně žalovaní podáním ze dne 18. 1. 2015 navrhli přikázat věc z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Opavě. Návrh odůvodnili tím, že v rozporu s názorem vyjádřeným v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I ÚS 3512/11, se prorogační doložka nalézá v čl. VIII. smlouvy o úvěru nadepsaném jako „Společná a závěrečná ustanovení“, takže u nich coby spotřebitelů vzbuzovala dojem nepodstatného charakteru. Připomínají, že šlo o typickou formulářovou smlouvu, jejíž obsah nemohli ovlivnit. Považují za vhodnější, aby řízení probíhalo před Okresním soudem v Opavě, který - nebýt prorogační doložky - by byl jejich obecným soudem. Řízení před Okresním soudem v Opavě by pro ně znamenalo výraznou úsporu nákladů řízení spojených s dopravou, úsporu času a možnost projednat věc v jejich přítomnosti. Žalobkyni by vyhovění delegaci přineslo jen zanedbatelné navýšení nákladů sporu, neboť má svou pobočku v Opavě.
Poté, co žalobkyně s návrhem na přikázání věci jinému soudu nesouhlasila s tím, že jej považuje za účelový, Obvodní soud pro Prahu 5 předložil věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o návrhu žalovaných.
Následně usnesením ze dne 13. 2. 2015, č. j. KSOS 14 INS 32739/20114-A5, zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 13. 2. 2015, v 9:57 hodin, Krajský soud v Ostravě jako insolvenční soud (dále jen „insolvenční soud“) zjistil úpadek první žalované a žalovaného, povolil řešení úpadku oddlužením a insolvenční správkyní ustanovil JUDr. Ivanu Santariusovou se sídlem Ostrava, Stodolní 1293/3.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. 1. 2017, č. j. 33 Nd 40/2016-198, vyrozuměl účastníky řízení, že okamžikem zveřejnění shora uvedeného usnesení insolvenčního soudu v insolvenčním rejstříku bylo řízení o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti vůči žalované P. S. a žalovanému přerušeno (§140a zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění účinném od 1. 1. 2014 – dále jen „ins. zák.“).
Podle §140a odst. 3 ins. zák. přerušení řízení působí na účastníky řízení, kteří v řízení vystupují na téže straně jako dlužník, jen jde-li o nerozlučné společenství nebo o vedlejší účastenství.
Jelikož žalovaní vystupují v tomto řízení jako samostatní společníci (§91 odst. 1 o. s. ř.) a vůči žalované K. S. účinky přerušení řízení nenastaly, Nejvyšší soud projednal pouze její návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti.
Podle §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „o. s. ř.“), věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Důvody vhodnosti podle citovaného ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji.
V posuzovaném případě Nejvyšší soud shledává důvody vhodnosti zejména v tom, že ve vztahu založeném smlouvou o úvěru vystupuje žalovaná K. S. v pozici spotřebitelky, tedy slabší smluvní strany (poměřováno postavením žalobkyně). Jako taková se pak sjednáním prorogační doložky v úvěrové smlouvě zakládající pro spory jejích účastníků místní příslušnost obecného soudu, v jehož obvodu má žalobkyně sídlo (§89a o. s. ř.), zbavila možnosti hájit se u soudu v místě svého bydliště (§85 odst. 1 o. s. ř.), který je pro ni nepochybně časově i finančně lépe dostupný (obdobně srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 28 Nd 69/2012, a ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 22 Nd 208/2014, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10).
Nejvyšší soud z uvedených důvodů i přes nesouhlas žalobkyně návrhu žalované K. S. na přikázání věci z důvodu vhodnosti vyhověl a věc, pokud jde o ni, přikázal k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Opavě (§12 odst. 2 o. s. ř.). Takovému postupu nebrání okolnost, že ve vztahu k žalované P. S. a žalovanému je řízení přerušeno.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2017
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu