ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.1808.2016.1
sp. zn. 4 Tdo 1808/2016-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. 1. 2017 dovolání obviněného S. K. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. 8 To 279/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 1 T 155/2015, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 1 T 155/2015, byl obviněný S. K. uznán přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 4 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že
v době od 28. 12. 2014 nejméně do dne 27. 9. 2015 v T. řádně nepředával a nepřipravoval na předání svého nezletilého syna „X. X.*), matce E.P., i když byl syn na základě rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 37 Co 344/2014, který nabyl právní moci dne 17. 12. 2014, svěřen do střídavé péče obou rodičů, kdy u matky má pobývat každý lichý týden v roce a u otce má pobývat každý sudý týden v roce, přesto toto rozhodnutí zcela ignoroval a dítě do střídavé péče matce nepředával, ani nerespektoval předběžné opatření, a to usnesení Okresního soudu v Třebíči sp. zn. 18 Nc 447/2013, vykonatelné dne 17. 4. 2015, kterým byl otec vyzván k plnění soudního rozhodnutí ve smyslu ustanovení §501 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., dále usnesení Okresního soudu v Třebíči sp. zn. 18 Nc 447/2013, jímž byla otci uložena pokuta za každý nerealizovaný styk nezletilého s matkou ve výši 1.000,- Kč, celkem pak 5.000,- Kč, takže nezletilý syn byl řádně předán v období od prosince 2014 do 27. 9. 2015 matce pouze ve třech případech, a to i přes shora uvedená opatření Okresního soudu v Třebíči.
Za to byl obviněný odsouzen podle §337 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku za současného vyslovení dohledu.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. 8 To 279/2016, podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Obviněný podal proti posledně citovanému rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Soudům obou stupňů vytýká, že se při svém rozhodování o jeho vině řídily pouze důkazy, které svědčily v jeho neprospěch, především jde o výpověď matky, znalecké posudky a výpověď orgánu OSPOD, včetně jeho písemných vyjádření. Zcela však pominuly, že obviněný podal dne 13. 4. 2015 návrh, jímž se domáhá změny (v dovolání nespecifikované) rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 37 Co 344/2014, v němž jasně a konkrétně uvedl důvody svědčící pro oprávněnost návrhu (v dovolání opět bez specifikace). Obviněný poukázal na skutečnost, že jeho syn se nechtěl podřídit podmínkám rozhodnutí civilního soudu, z čehož dovozuje, že tak zcela absentuje subjektivní stránka přečinu (jeho zavinění), jímž byl uznán vinným, a proto nemůže být za čin trestně odpovědný. Soudy přehlédly vyjádření krizového centra, v němž byl nezletilý syn umístěn, z něhož jednoznačně plyne, že „chování nezletilého nenese stopy psychického týrání, tím méně syndrom zavrženého rodiče“. Pokud tento důkaz nebyl soudy hodnocen, došlo tak k porušení trestního zákona. V rámci řešení předběžné otázky se soudy nezabývaly tím, zda „v nerespektování jiných soudních rozhodnutí je možno spatřovat trestní odpovědnost. Vždy dělal vše pro to, aby syna na styk řádně připravil, avšak když viděl jeho nechuť, v souladu se zákonem požádal o změnu nevykonatelného rozhodnutí, toto však soudy ignorovaly. Krajský soud k celé věci přistoupil ryze formalisticky, bez znalosti věci, bez znalosti připojených spisů a celého problému“. V současné době je obviněný a jeho rodina synem odmítán, což dává do souvislosti s tím, že je u matky, přičemž matka za to trestně stíhána není. Je tím utvrzen v názoru, že trestnou činnost nespáchal. Navrhl, aby Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a tomuto soudu věc přikázal s pokynem v potřebném rozsahu ji projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství písemně sdělila, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a udělila výslovný souhlas k tomu, aby Nejvyšší soud věc projednal a rozhodl v neveřejném zasedání ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Obviněný v dovolání deklaroval důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tak mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Podstatou dovolání obviněného je tvrzení, že soudy nezjistily správně skutkový stav, vytýká jim také způsob hodnocení důkazů, který neodpovídá jeho představě správnosti a z toho dovozuje neexistenci subjektivní stránky přečinu, jímž byl uznán vinným. Absenci úmyslného zavinění dovozuje z odmítavého postoje svého syna být u matky, a pokud obviněný tento postoj syna pouze akceptoval, nemůže být za toto jednání trestně odpovědný.
Z ustanovení §337 odst. 4 tr. zákoníku, označeného jako „maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání“ vyplývá, že se tohoto přečinu dopustí ten, kdo poté, co proti němu byla bezvýsledně použita opatření v občanském soudním řízení směřující k výkonu rozhodnutí soudu nebo soudem schválené dohody o výchově nezletilých dětí, včetně úpravy styku s dítětem, výkon takového rozhodnutí nebo dohody maří. Pachatel je ohrožen trestem odnětí svobody až na jeden rok.
Rozhodnutí Krajského soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 37 Co 344/2014, na jehož základě byl nezletilý syn „X. X.“*), svěřen do střídavé péče obou rodičů se specifikací jejich vzájemných povinností, stejně jako i rozhodnutí o předběžném opatření Okresního soudu v Třebíči vykonatelné dnem 17. 4. 2015, jakož i rozhodnutí téhož soudu o pokutě, která byla obviněnému uložena pro neplnění rozsudkem stanovené povinnosti, byla soudem prvního stupně k důkazu v hlavním líčení přečtena, obviněný měl také možnost se k obsahu těchto důkazů vyjádřit podle §214 tr. řádu. Vzhledem k tomu, že citovaná rozhodnutí jsou pravomocná a vykonatelná, neměly soudy obou stupňů důvod řešit jako předběžnou otázku, zda jsou správná a zákonná, neboť orgány činné v trestní řízení jsou takovými rozhodnutími vázány (§9 odst. 1 tr. řádu). Námitky obviněného o „nekvalifikovanosti“ těchto rozhodnutí postrádají při posuzování dovoláním napadené věci právní relevanci. Právně nevýznamné pro posouzení důvodnosti dovolací námitky je i tvrzení obviněného, že se nově podaným návrhem v civilním řízení domáhá změny rozhodnutí o střídavé péči, neboť o tomto návrhu nebylo v době vydání rozsudku nalézacího soudu a usnesení odvolacího soudu dosud rozhodnuto. Rozhodný a závazný je pro obviněného naopak právní stav upravující poměry nezletilého a povinnosti rodičů v době od 28. 12. 2014 do 27. 9. 2015, vyplývající z již citovaného rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2014.
Oporu v obsahu přezkoumávaného trestního spisu, ani v odůvodněních rozhodnutí soudů obou stupňů, nemá tvrzení obviněného, že jeho obhajoba nebyla řádně vyhodnocena a zohledněna, a naopak byla těmito soudy zcela pominuta. Soud prvního stupně věnoval zjištění skutkového stavu náležitou pozornost a plně v intencích ustanovení §2 odst. 5 tr. řádu zjišťoval okolnosti svědčící ve prospěch obviněného, tak okolnosti svědčící proti němu. Přehled pečlivě provedených důkazů podává ve svém rozhodnutí na str. 2-7, a jejich podrobné hodnocení, zcela konvenující zákonným požadavkům ustanovení §2 odst. 6 tr. řádu, je obsaženo v jeho rozsudku na str. 7-8. Pro úplnost a správnost závěrů nalézacího soudu, v nichž se také podrobně vypořádal s obhajobou obviněného, jim poté důvodně v celém rozsahu přisvědčil i soud odvolací.
Tento soud rovněž beze zbytku dostál svým zákonným povinnostem, vyplývajícím z ustanovení 254 tr. řádu, přičemž se plně vypořádal s námitkami, které obviněný uplatnil v podaném řádném opravném prostředku, které ostatně jsou znovu předkládány jako námitky dovolací. Nejvyšší soud nenabyv pochybností o správně zjištěném skutkovém stavu a z toho se odvíjejících adekvátních hmotněprávních závěrech soudů obou stupňů, neshledal žádnou okolnost, která by jej opravňovala k revizi těchto rozhodnutí.
Tvrzení obviněného o neexistenci úmyslného zavinění se neodvíjí od úvah a odpovídající právní argumentace k namítané vadné aplikaci hmotného práva, ale vyplývá výlučně z jeho závěrů o nedostatečných a nesprávných skutkových zjištěních soudů obou stupňů. Dovolací námitka se tak sice formálně opírá o dovolací důvod stanovený §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak uplatněná argumentace vytýká soudům pouze to, že neuvěřily jeho obhajobě, a jím podané vlastní verzi skutkového stavu, jež je zásadně odlišná od zjištění učiněných soudy, přičemž teprve až takto sekundárně dovozuje nesprávné právní posouzení skutku. Argumentace v tomto rozsahu a pojatá naznačeným způsobem se však míjí s užitým dovolacím důvodem, nemá hmotněprávní dopad, ale primárně je zaměřená proti způsobu hodnocení důkazů. Právní relevanci postrádá i zcela osobitý náhled obviněného na rozsah jeho trestní odpovědnosti, která se podle jeho úvah odvíjí od negativního postoje jeho dítěte k pravomocnému soudnímu rozhodnutí o střídavé péči, kterážto skutečnost obviněného z trestné činnosti má vyviňovat. Nejvyšší soud konstatuje, že ani jeden z uvedených důvodů není způsobilý založit jeho přezkumnou povinnost.
Vzhledem k okolnostem výše rozvedeným není pochyb o závěru, že obviněný se s argumentací, jíž uplatnil v podaném dovolání, s dovolacím důvodem formulovaným v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zcela minul, přičemž jím uvedené důvody nejsou podřaditelné ani pod jiný dovolací důvod výslovně stanovený v §265b odst. 1 tr. řádu. Za tohoto stavu věci byl Nejvyšší soud povinen aplikovat ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, podle něhož je povinen odmítnout dovolaní, pokud bylo podáno z jiného důvodu, než který je uveden v §265b tr. řádu.
Dovolací soud za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu ve věci rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, je třeba odkázat na ustanovení §265i odst. 2 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 17. 1. 2017
JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.