ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.277.2017.1
sp. zn. 4 Tdo 277/2017 -28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 4. 2017 o dovolání obviněného M. H. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 23. 8. 2016 sp. zn. 55 To 254/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 5 T 14/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. H. byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 5. 5. 2016 sp. zn. 5 T 14/2015 uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, za nějž mu byl podle téhož zákonného ustanovení uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v délce dvou let a šesti měsíců s dohledem. Zároveň mu byla podle §85 odst. 2 tr. zákoníku za užití §48 odst. 4 písm. i) tr. zákoníku uložena přiměřená povinnost, aby podle svých možností uhradil dlužné výživné a nadále řádně hradil běžné výživné. Uvedenému rozsudku předcházelo vydání trestního příkazu ze dne 26. 5. 2015 sp. zn. 5 T 14/2015, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, jakož i přiměřená povinnost hradit dlužné výživné ve stejném rozsahu, jako tomu bylo v tomto pozdějším odsuzujícím rozsudku; k odporu obviněného byl však tento trestní příkaz zrušen.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání. O něm Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl rozsudkem ze dne 23. 8. 2016 sp. zn. 55 To 254/2016 tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že v L., v Š. , ani jinde v době od 7. 2. 2014 do 9. 12. 2014, vyjma plateb v květnu 2014 ve výši 600 Kč, v červenci 2014 ve výši 800 Kč, v září 2014 ve výši 800 Kč a v říjnu 2014 ve výši 800 Kč, jako otec nepřispíval na výživu svých dcer kopretiny*), a lilie*), přestože by mu to jeho majetkové poměry umožňovaly, kdyby se přičinil, a jde o jeho povinnost podle §910 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a své vyživovací povinnosti si byl vědom, přičemž rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 25. 5. 2004 č. j. 8 Nc 548/2003-33, který nabyl právní moci dne 30. 6. 2004, mu byla uložena povinnost přispívat na výživu nezl. kopretiny*) částkou ve výši 2.500 Kč měsíčně, a na výživu nezl. lilie*) částkou ve výši 2.000 Kč měsíčně, vždy do každého 15. dne v měsíci předem, k rukám matky P. H., nar. ...., s účinností od 1. 10. 2003, a takto za uvedené období dluží na výživném částku v celkové výši 42.000 Kč .
Za to mu byl podle §196 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v délce dvou let a šesti měsíců s dohledem. Zároveň mu byla podle §85 odst. 2 tr. zákoníku za užití §48 odst. 4 písm. i) tr. zákoníku uložena povinnost, aby podle svých sil uhradil dlužné výživné.
Tento rozsudek soudu druhého stupně napadl obviněný dovoláním, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř.
První z uplatněných důvodů dovolání obviněný spatřuje v tom, že v předchozím řízení bylo porušeno ustanovení o přítomnosti obviněného u hlavního líčení a veřejného zasedání.
Konkrétně soud prvního stupně odňal obviněnému právo na spravedlivý proces, neboť mu znemožnil účastnit se projednání jeho věci před soudem. Nalézací soud nařídil hlavní líčení na den 5. 5. 2016, k němuž obviněného předvolal. Soud lživě tvrdí, že obviněný podal žádost o odročení, ten však přípisem ze dne 29. 4. 2016 - Omluva neúčasti na hlavním líčení, Návrh na odročení hlavního líčení a Návrh na nařízení nového termínu hlavního líčení upozornil soud, že na den 5. 5. 2016 je zároveň nařízeno jednání u téhož soudu v řízení ve věci výživy obou nezletilých dcer. Samosoudkyně pak přípisem ze dne 2. 5. 2016 (v němž nebyla označena věc, které se tato listina týká, a věc, ke které se kolize vztahuje, jaké mu bylo přiřazeno číslo listu, jen nepřímo lze dovodit, že se týká hlavního líčení konaného ve věci sp. zn. 5 T 14/2015) obviněnému sdělila, že o kolizi ví od svědkyně ještě před zasláním omluvy obviněného a že soud počká na skončení civilního řízení a hlavní líčení bude zahájeno později, přičemž chybí datum a čas, od kdy soud počká. Přípis mu byl doručen až 5. 5. 2016 po 13:00 hodině, proto obviněný dal soudu pouze z opatrnosti na vědomí, že má zdravotní potíže. V době, kdy se s obsahem listiny seznámil, již nebylo logisticky možné se jednání účastnit. Takový postup neobstojí ani s ohledem na rozvrh práce Okresního soudu v Liberci, kdy provoz jednacích síní končí v 15:30, tedy pokud bylo civilní řízení nařízeno na 14:00 hodin a bylo možno předpokládat jednání v délce 1 až 1,5 hodiny se započtením minimální doby na přechod mezi jednacími síněmi a oprávněné použití toalety v minimální délce 20 minut, nezbýval na hlavní líčení žádný čas. V takovém případě vznikla soudu povinnost jednání odročit a nařídit nový termín.
Druhý dovolací důvod obviněný považuje za naplněný tím, že soud prvního stupně si byl vědom kolize s řízením ve věci výživy obou nezletilých dcer sp. zn. 8 P 17/2006, během něhož zcela jistě dojde ke změně výše výživného s ohledem na návrh obviněného na snížení výživného, případně bude určeno ve výši 0 Kč, přesto vycházel z původního (dvanáct let starého) rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 25. 5. 2004 č. j. 8 Nc 548/2003-33, tedy prokazatelně nezjistil jaká výše výživného měla být hrazena. Tedy skutečný stav věci a zjištěné skutečnosti - důkazy nemohl provést v průběhu hlavního líčení zákonným způsobem v souladu s §2 odst. 5 a 6 tr. ř. a skutková zjištění nalézacího soudu tak nejsou úplná a správná. Nelze určit, zda došlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu zanedbání povinné výživy. Lze předpokládat, že platbami provedenými po 1. 9. 2014 byly v dané věci splněny podmínky účinné lítosti.
Nalézací soud tak řádně nezjistil výši výživného pro účely trestního řízení. Při zjišťování možnosti zaměstnání pro obviněného a dosažení příjmů soud jednostranně hodnotil zdravotní potíže obviněného jako otce nezletilých (nepřihlédl k nutné rehabilitační péči vylučující zaměstnání fyzicky náročná, například ošetřovatel skotu, manipulační dělník, pomocný stavební dělník; u firmy P. Z. nemohl nastoupit jako pomocný stavební dělník, neboť byl přijat s ohledem na svůj zdravotní stav jen jako pomocná administrativní síla) a nevyhodnotil další skutečnosti mu známé z jeho úřední činnosti a souvisejících řízení. Soud neměl vycházet z průměrné měsíční mzdy, neboť aritmetický průměr mezd je zavádějící údaj, který nebere v úvahu, že 66 % mezd výše průměrné mzdy nedosahuje. Měl proto vycházet z mediánu a modu jako údajů doporučovaných Českým statistickým úřadem, kdy v roce 2014 činila průměrná mzda 25.686 Kč a medián 21.856 Kč, tj. 85 % průměrné mzdy. Soud uváděl u konkrétních možných pozic hrubou mzdu 15.000 a 18.000 Kč, tedy průměrně 16.500 Kč hrubého, tedy 22.405 Kč a 14.460 Kč, tedy průměrně 13.432 Kč čistého, což se jeví soudu jako nedostatečné s tvrzením, že otec mohl vydělávat více. Soud dále uvádí průměrnou mzdu v zemědělství od 21.167 do 21.968 Kč, tj. průměrně 21.567 Kč hrubého, stavebnictví 20.367 Kč hrubého, celkový průměr pak činil 20.967 Kč hrubého, tj. 16.515 Kč čistého a medián 14.348 Kč čistého. Soud nevzal ani v úvahu, že obviněný má vyživovací povinnost k nezletilé růži*), stávající výživné by proto poškozovalo jeho další dceru, jejíž životní podmínky by byly diskriminační, což je nemravné a protizákonné. Není dán důvod pro to, aby životní podmínky růže *) měly být méně než třetinové v porovnání s životními podmínkami pro kopretinu*) a lilii*). Soud nepřihlédl k životním nákladům otce a příjmovým podmínkám jeho domácnosti, v níž aktuálně obviněný žije, který, jak soud správně zjistil, pobírá příspěvek na živobytí. Rovněž neposoudil celkové příjmy domácnosti matky nezletilých, které v rozhodném roce 2014 činily při 3 členech domácnosti ..... Kč mzda matky, 4.500 Kč výživného, tj. ..... Kč měsíčně a ..... Kč na osobu, a v domácnosti otce při 6 členech domácnosti přibližně ..... Kč mzda otce (minus 4.500 Kč výživného) a ..... Kč mzda družky a ..... Kč příspěvek na živobytí, tedy ...... Kč měsíčně, tj. ..... Kč na osobu měsíčně.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 23. 8. 2016 sp. zn. 55 To 254/2016 a rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 5. 5. 2016 sp. zn. 5 T 14/2015 a věc vrátil Okresnímu soudu v Liberci, případně Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci k novému projednání a rozhodnutí. Ačkoli obviněný nazval svůj mimořádný opravný prostředek jako Dovolání a Návrh na nařízení odkladu vykonatelnosti dle 265h odst. 3 tr. ř., z.č. 141/1961 Sb., TŘ, nijak tento svůj návrh dále nezdůvodnil.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství se po seznámení s obsahem dovolání obviněného rozhodla k němu věcně nevyjadřovat. Současně vyjádřila souhlas, aby o něm Nejvyšší soud rozhodl za podmínek §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 23. 8. 2016 sp. zn. 55 To 254/2016 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká), jenž splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., bylo podáno prostřednictvím jeho obhájce v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Po prostudování předloženého spisového materiálu je nutno konstatovat, že dovolání obviněného v části, v níž tvrdí, že byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti v hlavním líčení konaném dne 5. 5. 2016 u Okresního soudu v Liberci, je nedůvodné. Bylo zjištěno, že obviněný se opakovaně omlouval z hlavních líčení (i veřejného zasedání u odvolacího soudu) bez vážného důvodu, zpravidla opožděně a k žádnému z nařízených soudních jednání se nedostavil.
Zde je třeba zdůraznit, že uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případech, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Tedy jinými slovy v případech, kdy bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Tím dochází ke zkrácení obviněného na jeho právu, aby věc byla projednávána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
K hlavnímu líčení, které bylo nařízeno na den 5. 5. 2016 ve 14:00 hodin, byl obviněný předvolán prostřednictvím vzoru 5a tr. ř. (podle Sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 31. 1. 2014 č. j. 1/2014-OD-ORG. , o vydání vzorů „tr.ř., o.s.ř., z.ř.s., k.ř., d.ř.“, doporučené pro použití v trestním a v občanském soudním řízení), jenž osobně převzal dne 22. 4. 2016 v místě na jím uvedené adrese pro doručování a taktéž jeho faktického pobytu (doručenka na č. l. 82). Obviněný zaslal okresnímu soudu přípis nazvaný Omluva neúčasti na hlavním líčení , Návrh na odročení hlavního líčení a Návrh na nařízení nového termínu hlavního líčení , jenž byl okresnímu soudu doručen dne 2. 5. 2016, v němž upozornil na nařízení jednání ve věci Okresního soudu v Liberci sp. zn. 8 P 17/2006 na totožný den i hodinu, a uvedl, že s ohledem na skutečnost, že mu předvolání k jednání ke sp. zn. 8 P 17/2006 bylo doručeno dříve, má proto jako dříve nařízené přednost před nyní projednávanou trestní věcí. Omluvil se proto z účasti na hlavním líčení a navrhl, aby se nekonalo a bylo odročeno na pozdější vhodný termín. Okresní soud mu obratem téhož dne zaslal přípis, že o kolizi ví a že na něj s hlavním líčením počká po skončení civilního řízení. Zaslal jej obviněnému a zároveň dal pokyn kanceláři k předání přípisu na jednání do spisu 8 P 17/2006. O kolizi nařízených soudních jednání informovala soud matka nezletilých svědkyně P. H. emailem již 15. 4. 2016, které soud emailem odpověděl stejným způsobem jako obviněnému s tím, že podle sdělení Mgr. M. by nemělo civilní jednání trvat déle než půl hodiny, takže se tato svědkyně dostavila nejprve k civilnímu jednání a pak i k předmětnému hlavnímu líčení.
Dne 5. 5. 2016 byla soudu v 13:30 emailem bez elektronického podpisu doručena omluva obviněného, že s ohledem na svůj zdravotní stav a užívání léků na tlumení bolesti, u nichž je zakázáno řídit motorové vozidlo, byl nucen se omluvit i z jednání okresního soudu ve věci sp. zn. 8 P 17/2006, proto se nekoná, a není v L. přítomen. Poslední přípis soudu nalezl v poštovní schránce téhož dne ve 12:30, není schopen se do L. dopravit ani veřejnou dopravou a žádal o odročení hlavního líčení.
Hlavní líčení konané dne 5. 5. 2016 bylo zahájeno ve 14:35 hodin a bylo skončeno v 15:10 (viz protokol o hlavním líčení konaném dne 5. 5. 2016, č. l. 88-89).
Civilní jednání ve věci sp. zn. 8 P 17/2006 proběhlo v době od 14:00 do 14:20 hodin (viz protokol o jednání před soudem prvního stupně - Okresního soudu v Liberci ve věci sp. zn. 8 P 17/2006 o zvýšení výživného ze dne 5. 5. 2016) a bylo v souladu s §101 odst. 3 o. s. ř. (podle něhož pokud se nedostaví řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka) jednáno v nepřítomnosti opatrovníka a otce. Z jednání se obviněný omluvil emailem datovaným dne 4. 5. 2016, předloženým soudu dne 5. 5. 2016 a žádal o odročení, což doložil výměnným poukazem na rehabilitaci. Samosoudce Mgr. Ondřej Matouch mu v důsledku jeho jednání pak usnesením ze dne 2. 6. 2016 uložil pořádkovou pokutu ve výši 1.500 Kč, neboť se bez včasné omluvy nedostavil k soudu bez vážného důvodu a požádal o jeho odročení, čímž hrubě ztížil postup řízení (č. l. 100). Z vyjádření ošetřujícího lékaře obviněného MUDr. J. L. byl dne 5. 5. 2016 na rehabilitaci, neměl vystavenou pracovní neschopnost a na telefonickou výzvu ošetřujícího lékaře k okamžitému dostavení se do jeho ordinace odpověděl, že nemá čas (č. l. 102).
Dospěla-li samosoudkyně nalézacího soudu v nyní posuzované věci při nedostavení se obviněného k hlavnímu líčení ve smyslu §202 odst. 2 tr. ř. k závěru, že podání obviněného doručené cca hodinu před hlavním líčením, zaslané emailem bez elektronického podpisu, nepředstavuje s ohledem na jeho obsah řádnou omluvu, nelze tomuto nic vytknout. Obviněný se soustavně nedostavoval k nařízeným hlavním líčením (8. 2., 4. 4. a 5. 5. 2016), aniž by alespoň v jednom případě předložil řádnou lékařskou zprávu či rozhodnutí o pracovní neschopnosti, z nichž by vyplývala jeho diagnóza, nutná délka jeho léčby, případně závažnost zjištěného onemocnění. Přesto mu nalézací soud vycházel vstříc a až napotřetí při náležitém nedoložení své absence u nařízeného hlavního líčení mu v jeho ničím nepodložené žádosti o užívání léků na tlumení bolesti o odročení nevyhověl. Jeho omluvy vyznívají zcela nepřesvědčivě, obzvlášť ve vztahu k hlavnímu líčení konaném dne 5. 5. 2016, kdy se nejprve omlouval kolizí civilního jednání konaného ve stejný den, k němuž se zjevně nehodlal taktéž dostavit, když si na den 5. 5. zajistil rehabilitaci, a Okresní soud v Liberci mu proto udělil pořádkovou pokutu ve výši 1.500 Kč. Na uvedeném nic nemění ani poukázání dovolatele na údajný rozpor s rozvrhem práce Okresního soudu v Liberci, neboť přesně jak mu nalézací soud sdělil v přípisu ze dne 2. 5. 2016, že na něj počká po skončení civilního jednání, uvedené splnil, když pozdější hlavní líčení bylo skončeno v 15:10 hodin, tedy v době provozu jednacích síní nalézacího soudu. Poukazuje-li obviněný na opožděnou reakci nalézacího soudu, na základě níž si přípis soudu ze dne 2. 5. 2016 vyzvedl ze své domovní schránky až v den konání hlavního líčení, tj. 5. 5. 2016, je tomu tak proto, že své omluvy z hlavních líčení sám posílal na poslední chvíli: k hlavnímu líčení nařízenému na 8. 2. 2016 v 8:30 byla soudu doručena jeho omluva téhož dne v 7:30, k hlavnímu líčení nařízenému na 4. 4. 2016 v 10:00 hodin, byla doručena téhož dne v 06:08 a k hlavnímu líčení nařízenému na den 5. 5. 2016, sice 22. 4. 2016, avšak s důvodem kolize souvisejícího jednání ve věci 8 P 17/2006, k němuž se však taktéž nehodlal dostavit a posléze následovala omluva v den hlavního líčení, tj. 5. 5. 2016 v 13:30 hodin.
V této trestní věci pak byly splněny i další podmínky zakotvené v ustanovení §202 odst. 2 a 4 tr. ř. , tedy, že o ní bylo možno spolehlivě rozhodnout i bez jeho přítomnosti, obviněnému byla řádně doručena obžaloba (dne 11. 6. 2015, č. l. 60 verte), k hlavnímu líčení konanému dne 5. 5. 2016 byl včas a řádně předvolán ve lhůtě alespoň pět pracovních dnů k přípravě (dne 22. 4. 2016, č. l. 82), o stíhaném skutku, který je předmětem obžaloby, byl některým orgánem činným v trestním řízení již vyslechnut, čímž se rozumí i případ, kdy obviněný v procesním postavení využije svého práva nevypovídat poté, co mu byla dána možnost vyjádřit se v rámci jeho výslechu za podmínek §91 a násl. tr. ř. (dne 9. 12. 2014, protokol o výslechu obviněného, č. l. 3-6), bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (č. l. 2; usnesení o zahájení trestního stíhání bylo obviněnému doručeno dne 9. 12. 2014), byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování, což učinil dne 6. 1. 2015 (č. l. 48), nebyl ke dni 5. 5. 2016 ve vazbě, výkonu trestu odnětí svobody a nejednalo se o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let.
Ačkoli obviněný v dovolání rovněž namítl, že ustanovení o jeho přítomnosti byla porušena i při veřejném zasedání odvolacího soudu, nijak tuto svou výtku nepodpořil konkrétní argumentací. Nejvyšší soud se k ní proto může vyjádřit pouze obecně.
O porušení ustanovení o přítomnosti obviněného u veřejného zasedání odvolacího soudu může dojít především nedodržením podmínek v ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. Jde prakticky o jediné ustanovení trestního řádu, které vymezuje podmínky, za nichž lze konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného. Přítomnost obviněného u veřejného zasedání z hlediska citovaného dovolacího důvodu může být nezbytná též tehdy, jestliže se soud rozhodl předvolat obviněného k takovému veřejnému zasedání a tím dal jednoznačně najevo, že v nepřítomnosti obviněného nemůže jednat a rozhodovat. Konečně s ohledem na ústavní právo obviněného vyplývající z ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny je třeba umožnit obviněnému účast u veřejného zasedání též v případě, kdy na tom on sám trvá, výslovně projeví nesouhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti, a svou neúčast u již nařízeného veřejného zasedání včas a řádně omluví takovými důvody, které lze akceptovat a které obviněnému objektivně brání zúčastnit se veřejného zasedání (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003 sp. zn. 5 Tdo 442/2003, publikované pod č. T 621 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu / C. H. Beck, svazku 26/2004).
Obviněný byl o veřejném zasedání nařízeném na 23. 8. 2016 ve 14:00 hodin vyrozuměn dne 12. 7. 2016 (doručenka na č. l. 106), takže soud nepovažoval jeho přítomnost u veřejného zasedání za nutnou, takže by v jeho nepřítomnosti nemohl rozhodnout. Obviněný omluvu z veřejného zasedání doručil odvolacímu soudu v den konání veřejného zasedání, tj. 23. 8. 2016 ve 12:08 hodin, tj. necelé dvě hodiny před jeho plánovaným začátkem, a to z důvodu nutnosti vyčkání právní moci rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 7. 6. 2016 sp. zn. 8 P 17/2006, který rozhodl o zvýšení výživného na nezletilé dcery obviněného, proti němuž obviněný podal odvolání, jehož důvody v omluvě rekapituluje, a považuje odročení veřejného zasedání odvolacího soudu z ekonomických důvodů za vhodnější namísto řízení o obnově řízení a novému projednání věci odvolacím soudem. Odvolací soud pak správně konstatoval, že žádosti o odročení nevyhověl, neboť pro tento postup neshledal žádné podmínky, a to ani vyčkání pravomocného rozhodnutí ve věci Okresního soudu v Liberci vedené pod sp. zn. 8 P 17/2006, jelikož jej pro rozhodnutí odvolacího soudu nebylo třeba. V daném případě pak byly splněny podmínky pro konání veřejného zasedání bez přítomnosti obviněného: byla splněna pětidenní lhůta k přípravě od doručení vyrozumění (§233 odst. 2 tr. ř.), obviněný nebyl ve vazbě, ani výkonu trestu odnětí svobody (§263 odst. 4 tr. ř.) a včas a řádně se z účasti na veřejném zasedání neomluvil, neboť jeho omluva ze dne 23. 8. 2016 tyto podmínky nesplňuje.
Vzhledem k výše uvedenému tak v žádném ohledu nebylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces údajným nedodržením zákonných ustanovení o zajištění jeho přítomnosti v hlavním líčení nalézacího soudu a ve veřejném zasedání odvolacího soudu, jelikož mu oba soudy plně umožnily zúčastnit se nařízených soudních jednání, k nimž se dovolatel svévolně nedostavil, aniž by mu v tom bránily zřetelehodné překážky.
Další důvod dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279 /03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Obviněný nesouhlasí s určením výše výživného, v němž soud zejména podle něj nezohlednil jeho zdravotní obtíže, vyživovací povinnost k jeho dalšímu dítěti a nedostatečné příjmy jeho nynější domácnosti.
Nejprve je nutno odmítnout výtky obviněného, že by soudy vycházely při zjištění výše výživného z průměrné měsíční mzdy jednotlivé mzdové relace u určitých typů zaměstnání, že by zohledňovaly zaměstnání obviněného u firmy P. Z., neboť jak vyplývá z odůvodnění napadených rozhodnutí a předmětného trestního spisu, k těmto okolnostem nijak nepřihlížely. Je nutno konstatovat, že každá trestní věc je odlišná a výši výživného je nutno posoudit vždy individuálně podle schopností, možností a majetkových poměrů obviněného a odůvodněných potřeb nezletilých dětí. Není proto možné vycházet z obecných hodnot, jak navrhl obviněný, tedy z mediánu a modu jako údajů doporučovaných Českým statistickým úřadem.
Z trestního spisu vyplývá, že obviněný je společně posuzovanou osobou v žádosti o přídavky na dítě se žadatelkou L. H. (roz. N.), nar. ... (viz zpráva úřadu práce, č. l. 38) a společně posuzovaným s toutéž osobou pobírající příspěvek na živobytí (viz zpráva úřadu práce, č. l. 35). Tyto údaje však nejsou rozhodné pro posouzení možností a schopností obviněného obstarat si trvalý příjem, z nichž by mohl hradit výživné na nezl. kopretinu*) a lilii*). Podle souvisejících zpráv příslušného úřadu práce a okresní správy sociálního zabezpečení nebyl v rozhodném období zaměstnán, ani jako OSVČ, nepobíral nemocenské dávky ani důchod, poslední výdělečná činnost mu plynula jako osobě OSVČ a nepobíral podporu v nezaměstnanosti. Sám obviněný v dovolání uvedl, že v roce 2014 dosahoval příjmů ve výši 7.000 Kč, aniž by uvedl jejich zdroj. Ze zprávy Úřadu práce, Krajská pobočka v Hradci Králové, kontaktní pracoviště Náchod na č. l. 31 - 32 vyplývá, že pro dosažené vzdělání obviněného v oboru truhlář mu bylo nabízeno 10 pracovních pozic se mzdou od 12.000 do 25.000 Kč. Tedy obviněný přes absenci jemu bránících překážek v práci mohl v rozhodném období dosahovat mnohem vyšších příjmů, než ve skutečnosti dosahoval, pro což se nijak nepřičinil. Jak vyplývá ze zdravotních zpráv ošetřujícího lékaře přikládaných jako omluvy z jednotlivých jednání soudů, nebránil mu v tom ani jeho zdravotní stav. O dcery kopretinu*) a lilii*) se nestaral, nejevil o ně žádný zájem a neplnil svou povinnost je jako oprávněné osoby vyživovat. Pakliže soudy nižších stupňů na základě těchto údajů dospěly při posuzování otázky, v jaké výši byl obviněný schopen plnit vyživovací povinnost, k závěru, že obviněný měl v rozhodném období hradit na nezletilou kopretinu*) částku ve výši 2.500 Kč měsíčně a nezletilou lilii*) částku ve výši 2.000 Kč, tedy totožnou výši výživného, jaká mu byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 25. 5. 2004 č. j. 8 Nc 548/2003-33, jedná se o adekvátní sumy odpovídající danému případu, které nadto svědčí ve prospěch obviněného. Je tomu tak z toho důvodu, že předmětným civilním rozsudkem byla výše výživného stanovena v době, kdy nezletilé dcery byly ve věku 2 a 5 let, oproti rozhodné době trestního stíhání, tj. v období od 7. 2. 2014 do 9. 12. 2014, kdy jim bylo 12 a 15 let, tedy jejich odůvodněné potřeby spojené se školní docházkou a mimoškolními aktivitami se výrazně zvedly oproti období jejich předškolního věku. Pro stanovení výše výživného obviněného jako otce nezletilých je pak nerozhodné, kolik v daném období vydělávala matka nezletilých, která jim poskytovala kompletní péči, výchovu, výživu a zaopatření. Stanovená výše výživného pro obě nezletilé nediskriminuje ani další vyživovací povinnost obviněného k dceři růži*), o níž dle svého vyjádření obviněný sám pečuje a poskytuje stravu, ošacení, bydlení, pečuje o její zdraví a čistotu a vykonává nad ní dohled, tedy finanční ekvivalent výživného pro nezletilou růži*) je mnohem nižší, narozdíl od dcer kopretiny*) a lilie*), ke kterým svou povinnost zaopatřovat jiného, popřípadě vyživovat je v naturální formě nijak neplnil.
V žádném ohledu pak platby obviněného v celkové výši 3.000 Kč nesplňují podmínky účinné lítosti ve smyslu §197 tr. zákoníku, podle něhož trestní odpovědnost za trestný čin zanedbání povinné výživy podle §196 téhož zákona zaniká, jestliže trestný čin neměl trvale nepříznivých následků a pachatel svou povinnost dodatečně splnil dříve, než soud prvního stupně počal vyhlašovat rozsudek. Pachatel takového činu musí uhradit dlužné výživné za celé období vymezené žalovaným skutkem a k zániku trestní odpovědnosti tedy nedojde, pokud vyživovací povinnost byla splněna jen zčásti. Jelikož obviněný z celkové dlužné částky ve výši 42.000 Kč, zaplatil toliko 3.000 Kč, nepředstavuje tato částka ani jednoměsíční úhradu výživného na obě dcery. Podmínky ustanovení §197 tr. zákoníku o účinné lítosti tak splněny nebyly.
Na základě všech výše uvedených zjištění a závěrů se tak Nejvyšší soud jako soud dovolací s právní kvalifikací stíhaného skutku jako trestného činu zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku ztotožnil a shledal i v tomto ohledu dovolání obviněného nedůvodným.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) pak Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného M. H. jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., přičemž tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Pro úplnost je třeba dodat, že Nejvyšší soud nerozhodoval ve smyslu §265o odst. 1 tr. ř. o odložení výkonu rozhodnutí, jak bylo v podaném dovolání navrhováno, jelikož k tomuto postupu neshledal s ohledem na rozhodnutí v meritu věci žádný důvod.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 4. 2017
JUDr. František Hrabec
předseda senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.