ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.464.2017.1
sp. zn. 4 Tdo 464/2017 -40
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 5. 2017 o dovolání obviněného S. T. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 2016 sp. zn. 8 To 118/2016, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 37/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného S. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2016 sp. zn. 4 T 37/2016 byli obvinění S. T. a D. K. uznáni vinnými „zločinem“ loupeže podle §173 odst. 1 trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále také jen „tr. zákoník“/) a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, jako spolupachatelé podle §23 tr. zákoníku, za jednání popsané v bodě ad I/ výroku o vině, a dále přečinem omezování osobní svobody podle §171 odst. 1 tr. zákoníku, jako spolupachatelé podle §23 tr. zákoníku, za jednání popsané v bodě ad II/ výroku o vině. Obviněný S. T. byl dále samostatně uznán vinným pokusem zločinu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §140 odst. 1, odst. 3 písm. j) tr. zákoníku na skutkovém základě popsaném v bodě ad III/ výroku o vině a přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1 tr. zákoníku za jednání popsané v bodě ad IV/ výroku o vině. Obviněného D. K. tento soud uznal vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem nadržování podle §366 odst. 1 tr. zákoníku na skutkovém základě popsaném v bodě ad IV/ výroku o vině.
Podle skutkových zjištění soudu se obvinění dopustili trestné činnosti tím, že
I/ dne 7. 1. 2016 v dopoledních hodinách v U. H., v ulici Š. v domě v návaznosti na společně připravovaný plán, jehož cílem bylo zdiskreditovat poškozeného J. J., jako mstu za to, že poškozený udržoval milostný poměr s manželkou obviněného T., neoprávněně vnikli do bytu užívaného poškozeným, který jim po zazvonění otevřel, přičemž se vydávali za příslušníky Policie ČR, obviněný T. se při vstupu do bytu poškozenému prokazoval napodobeninami policejního průkazu a odznaku a držel v ruce airsoftovou pistoli, zatímco obviněný K. poškozenému spoutal ruce za zády kovovými pouty, načež mu sdělili, že je podezřelý z distribuce narkotik, následně v bytě neoprávněně setrvali po přesně nezjištěnou dobu v řádu hodin, kdy na různých místech bytu ukryli několik sáčků s bílým sypkým materiálem, přinutili poškozeného, aby zanechal na těchto sáčcích otisky prstů, při fiktivním výslechu ho přiměli, aby jim sdělil přístupová hesla a kódy ke svému počítači a k mobilnímu telefonu, a z bytu odcizili finanční hotovost ve výši 700 Kč ke škodě matky poškozeného L. J., dále mobilní telefon zn. Sony Ericsson černé barvy v hodnotě 600 Kč, notebook zn. Lenovo černé barvy v hodnotě 3.000 Kč a pánskou starší peněženku v hodnotě 50 Kč, vše ke škodě J. J.,
II/ dne 7. 1. 2016 v podvečerních hodinách pod záminkou, že pojedou k policejnímu výslechu, společně vyzvali poškozeného J. J., aby je z jím užívaného bytu v U. H., v ulici Š. následoval do motorového vozidla, patřícího obviněnému T., zn. Škoda Felicia combi, kterým ho poté odvezli do Z. n. S., okres K. H., ulice P., do domu, jehož oprávněným uživatelem byl obviněný T., přičemž během cesty mu nasadili čepici přes oči a následně ho v uvedeném domě neoprávněně zadržovali se spoutanýma rukama do ranních hodin dne 8. 1. 2016,
III/ dne 8. 1. 2016 v ranních hodinách obviněný S. T. vybočil z rámce předchozí společné dohody s obviněným D. K. a v úmyslu zakrýt své shora popsané protiprávní jednání a zabránit případnému prozrazení se rozhodl usmrtit spoutaného poškozeného J. J., a to tím způsobem, že mu obtočil kolem krku šátek, který držel oběma rukama, zapřel se svými zády o jeho záda a takto jej škrtil po dobu nejméně jedné minuty až do okamžiku, kdy tělo poškozeného začalo ochabovat, poté ho položil na zem, kde šátek kolem krku ležícího poškozeného ještě více utahoval, čímž mu způsobil krevní výrony v oblasti krku s nalomením velkého rohu jazylky a krevním výronkem pod pouzdrem levého laloku štítné žlázy, načež poškozenému vytryskla krev z nosu a z uší, poškozený ztratil vědomí a přestal jevit známky života, byť jeho životní funkce zůstaly zachovány,
IV/ obviněný S. T. ve snaze zbavit se těla poškozeného J. J. a stop trestného činu a obviněný D. K. s úmyslem pomoci obviněnému T., aby unikl případnému trestnímu stíhání za skutek popsaný pod bodem III, když se oba obvinění domnívali, že poškozený je po smrti, aniž by důkladně ověřili stav jeho životních funkcí, dne 8. 1. 2016 kolem 10:50 hodin společně zakoupili v prodejně Hornbach v obci Č., okres P. –v. plastový sud o objemu 310 litrů, do něhož následně ve Z. n. S. v ulici P. v domě společně naložili hlavou dolů bezvládné tělo poškozeného, které předtím svlékli do spodního prádla, a obviněný T. se ho pokoušel rozřezat blíže nezjištěným řezným nástrojem, jímž nejméně čtyřikrát řízl do levého zápěstí poškozeného, načež sud s tělem poškozeného omotali průhlednou stahovací fólií a naložili do motorového vozidla zn. Škoda Felicia combi, v němž ho dne 8. 1. 2016 kolem 18:00 hodin odvezli do P. –H., kde sud s tělem poškozeného poblíž Mostu B. společně vhodili do toku řeky V., v důsledku čehož došlo ke vdechnutí vody do dýchacích cest a plic poškozeného a k jeho utonutí, a dále společně téhož dne na různých místech města P. vyhodili do kontejnerů oblečení poškozeného, přičemž jeho mobilní telefon odhodili do slepého ramene řeky B. v P. – Z. a jeho notebook do řeky B. v P. pod L. mostem“.
Za to byl obviněný S. T. podle §140 odst. 3 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šestnácti roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 tr. zákoníku mu soud zároveň uložil trest propadnutí věcí, a to osobního motorového vozidla zn. Škoda Felicia combi, modré barvy, elektrického paralyzéru černé barvy bez označení, airsoftové pistole, ráže 6mm BB, nezjištěné výroby a poškozeného zeleného plastového sudu s víkem o objemu 310 litrů. Obviněný D. K. byl podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena povinnost, aby společně a nerozdílně zaplatili poškozené L. J., bytem Š., U. H., na náhradě škody částku 38.198 Kč a náhradě nemajetkové újmy částku 700.000 Kč, a poškozenému J. J., bytem N. P., H., na náhradě nemajetkové újmy částku 250.000 Kč. Poškozená L. J. byla podle §229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem jejího nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Předmětný rozsudek ve všech jeho výrocích, vyjma výroků o náhradě škody a nemajetkové újmy, napadl obviněný S. T. odvoláním, o němž rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 14. 12. 2016 sp. zn. 8 To 118/2016 tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání , v němž uplatnil důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný (dovolatel) namítl, že důkazy provedené v průběhu trestního řízení neumožňovaly přijmout závěr, že jeho motivem k usmrcení poškozeného J. J. byla snaha zakrýt jiný (dřívější) trestný čin. Soudy obou stupňů dospěly k závěru o jeho vině zvlášť závažným zločinem vraždy podle §140 odst. 1, odst. 3 písm. j) tr. zákoníku pouze na podkladě „účelově vytržených“ fragmentů z rozporné a nepřesvědčivé výpovědi spoluobviněného D. K. z přípravného řízení. Důkazy, které podle dovolatele podporovaly jeho obhajobu, naopak nepřípustně deformovaly a vyložily je v jeho neprospěch. To se týká především závěrů znalců z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, jimiž byla zpochybněna výpověď spoluobviněného K. minimálně v té části, kdy hovořil o údajném „doškrcování“ poškozeného ležícího na zemi. Takový postup soudů při hodnocení důkazů odporoval principu presumpce neviny a zásadě in dubio pro reo a v konečném důsledku znamenal závažný zásah do práva dovolatele na spravedlivý proces, garantovaného čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nesprávně zjištěný skutkový stav byl poté chybně posouzen i po stránce hmotněprávní. Vrchnímu soudu v Praze dovolatel zvlášť vytkl, že se dostatečně nevypořádal s jeho námitkami obsaženými v podaném odvolání a odepřel mu tak ustavně zaručené právo na soudní ochranu.
Z výše rekapitulovaných důvodů proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 2016 sp. zn. 8 To 118/2016, tak také rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2016 sp. zn. 4 T 37/2016 a věc buď přikázal Krajskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí, nebo v ní rozhodl sám.
K podanému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila pověřená státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Ta úvodem podotkla, že obviněný své dovolání odůvodnil v zásadě totožnými námitkami, které uplatňoval v rámci své obhajoby od počátku trestního řízení, včetně řízení před soudem druhého stupně. Soudy podle jejího názoru správně dovodily, že spoluobviněný D. K. neměl důvod k tomu, aby svou usvědčující výpovědí dovolateli jakkoli škodil. Tu tedy důvodně vzaly za podklad pro skutková zjištění stran jeho motivu k usmrcení poškozeného, který byl jednoznačně prokázán. Podobně rozvedly i další důkazy nasvědčující jednání dovolatele tak, jak bylo právně posouzeno, přičemž jednotlivé důkazy spolu s výpovědí spoluobviněného D. K. plně korespondovaly. Skutkové závěry soudů tedy byly náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a poté i správně zastřešeny příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního.
V další části vyjádření státní zástupkyně připomněla, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, do značné míry formalizovaný, jehož účelem není všeobecný přezkum napadeného rozhodnutí, nýbrž jen prověření důvodnosti tvrzení dovolatele o existenci jím uplatněného dovolacího důvodu. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom předpokládá existenci vady spočívající v nesprávné aplikaci hmotného práva na učiněná skutková zjištění. Dovolatel však podle poukazu státní zástupkyně v jeho rámci uplatnil námitky, jejichž povaha je primárně skutková, když soudům vytkl způsob, jakým realizovaly důkazní řízení a zejména hodnotily provedené důkazy. Takto pojaté výhrady ovšem nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině, a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako podané z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř., a aby tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání státní zástupkyně projevila i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Předmětné vyjádření zaslal Nejvyšší soud dne 15. 5. 2017 obhájci dovolatele s upozorněním, že obviněný k němu může jeho prostřednictvím zaujmout vlastní stanovisko (tzv. repliku). Do doby konání neveřejného zasedání však eventuální další reakci z jeho strany neobdržel.
Obviněný S. T. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud dále shledal, že podané dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř., na které odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý se shora uvedených dovolacích důvodů.
Prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu v předmětné trestní věci nepřichází v úvahu, neboť Vrchní soud v Praze jako soud druhého stupně projednal odvolání obviněného ve veřejném zasedání a rozhodl o něm po provedeném přezkumu. Druhá alternativa by pak v posuzovaném případě byla naplněna za předpokladu, že by řízení předcházející napadenému rozhodnutí odvolacího soudu bylo skutečně zatíženo obviněným namítanou vadou zakládající existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který rovněž uplatnil.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod se tedy není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav . Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V projednávaném případě sice dovolatel soudům vytkl nesprávnost hmotněprávního posouzení jednoho ze stíhaných skutků jako pokusu zvlášť závažného zločinu vraždy podle §140 odst. 1, odst. 3 písm. j) tr. zákoníku, ovšem tuto obecně hmotněprávní námitku opřel o námitky zaměřené výlučně vůči způsobu, jakým soudy hodnotily ve věci provedené důkazy. Svůj mimořádný opravný prostředek založil na zpochybnění soudy učiněných skutkových závěrů především stran jeho motivu k usmrcení poškozeného, a teprve v návaznosti na tom namítal nesprávné hmotněprávní posouzení jeho jednání ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podaným mimořádným opravným prostředkem se tedy primárně domáhal zásadního přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci ve svůj prospěch, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.), a nikoli hmotněprávním základě. Takové námitky ovšem pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze.
Nejvyšší soud tento závěr učinil se zřetelem k názoru opakovaně vysloveného v judikatuře Ústavního soudu, podle nějž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze vykládat formalisticky a restriktivně a v rámci jeho interpretace je třeba mít vždy na zřeteli především ústavně zaručená základní práva a svobody, tedy i právo na spravedlivý proces; tj. přihlížet i k závažným vadám řízení, které zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Těmito vadami je třeba rozumět např. opomenutí důkazu soudem nebo existenci extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy (k tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 84/94 a přiměřeně též usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 3136/09). Takový flagrantní rozpor je ovšem dán jen tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných procesně účinných důkazů, popř. zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Pokud jsou vytýkána tato zásadní procesní pochybení, je třeba v konkrétní věci zároveň vyhodnotit, zda skutečně měla nebo alespoň mohla mít podstatný význam pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání (skutku). Jedině za tohoto předpokladu lze připustit, že i skutkové námitky mohou být způsobilé založit dovolací přezkum.
V projednávaném případě však napadené usnesení odvolacího soudu ani jemu předcházející řízení žádnou z výše uvedených vad netrpí.
Z odůvodnění odsuzujícího rozsudku, splňujícího kritéria požadovaná ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., nelze dovodit, že by soud prvního stupně dospěl k zpochybňovaným skutkovým zjištěním po selektivním, neobjektivním a nekritickém hodnocení provedených důkazů, nebo je dokonce založil na ničím nepodložených domněnkách a spekulacích, jak prosazuje obhajoba. Způsobu, jakým se Krajský soud v Praze vypořádal s obhajobou dovolatele spočívající v podstatě na tezi o tom, že v danou chvíli domnělá smrt poškozeného byla neočekávaným a neplánovaným vyústěním jejich předchozí vzájemné fyzické potyčky, kdy chtěl poškozeného přiškrcením pouze uvést do stavu mdloby, nelze z hlediska principů formální logiky ničeho vytknout (viz příslušné pasáže odůvodnění rozsudku na str. 26 dole až 28). S prakticky totožnou procesní (skutkovou) argumentací obviněného, jakou uplatnil i v nyní projednávaném dovolání, se pak v rámci svého přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) musel vypořádat i odvolací soud. Pokud vůči skutkovým zjištěním soudu prvního stupně neměl žádných výhrad, rovněž on své stanovisko v tomto směru - byť stručně - odůvodnil na str. 3 a 4 písemného vyhotovení napadeného usnesení v souladu s požadavky zákona (§234 odst. 2 tr. ř.) a ústavně konformním způsobem. Nejvyšší soud tak nedospěl k závěru , že by byl v dovolatelem namítaném směru skutkový stav věci zjišťován nezákonným způsobem, nedostatečně či povrchně a potud by byla napadená rozhodnutí soudů obou stupňů projevem nepřípustné libovůle.
Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat.
Kromě toho je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) ˗ l ) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je v něm na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno.
Protože dovolání obviněného S. T. bylo opřeno o námitky, které nespadají pod žádný z důvodů stanovených zákonem, tedy ani pod deklarované dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř., Nejvyšší soud rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu bylo třeba souhlasu stran.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 5. 2017
JUDr. František Hrabec
předseda senátu