ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.899.2017.1
sp. zn. 4 Tdo 899/2017 -25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 8. 2017 o dovolání obviněného Š. D. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 1. 2017 sp. zn. 5 To 634/2016, v trestní věci vedené Okresním soudem v Chomutově pod sp. zn. 52 T 15/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Š. D. odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chomutově rozsudkem ze dne 26. 10. 2016 sp. zn. 52 T 15/2016 uznal obviněného Š. D. vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že dne 4. 4. 2015 v době kolem 00:30 hod v průchodu pasáže komplexu L., ul. J. v Ch., oslovil poškozenou P. S., s dotazem, kolik je hodin, přičemž poškozená v tu dobu držela v ruce mobilní telefon zn. Prestigio 4505 DUO, černé barvy, v hodnotě 1.400 Kč se SIM kartou O2 účastnické číslo v hodnotě 180 Kč, ze kterého mu sdělila aktuální čas, poté sama dále pokračovala směrem ke křižovatce ulic Š. a J., kde v úrovni domu obviněný k poškozené přistoupil zezadu a udeřil ji nezjištěnou částí těla do temene hlavy, následkem čehož poškozená ztratila rovnováhu a opřela se o kontejner na odpad, načež uchopil do ruky mobilní telefon, který poškozená neustále držela v ruce a začal se o něj přetahovat s poškozenou, a když se mu podařilo telefon vytrhnout, tak s ním utekl směrem ke komplexu L., čímž P. S. způsobil škodu ve výši 1.580 Kč a otok na temeni hlavy bez nutnosti léčby .
Za tento zločin a za sbíhající se přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Chomutově ze dne 14. 6. 2016 sp. zn. 20 T 73/2016, který mu byl doručen 21. 6. 2016, mu byl podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v délce dva a půl roku. Pro jeho výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Chomutově ze dne 14. 6. 2016 sp. zn. 20 T 73/2016, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněnému byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit škodu poškozené P. S., trvale bytem Ch., Š., ve výši 1.580 Kč. Se zbytkem nároku na náhradu škody pak byla poškozená v souladu s §229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, z jehož podnětu Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 12. 1. 2017 sp. zn. 5 To 634/2016 napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o způsobu výkonu uloženého trestu odnětí svobody. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku obviněného zařadil do věznice s dozorem.
Zmíněným rozhodnutím předcházelo vydání rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 27. 4. 2016 sp. zn. 52 T 15/2016, jímž byl obviněný podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Chomutově ze dne 25. 2. 2016 sp. zn. 1 ZT 395/2015, když bylo konstatováno, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená P. S., bytem v Ch., Š., s nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Krajský soud v Ústí nad Labem však usnesením ze dne 23. 6. 2016 sp. zn. 5 To 347/2016 tento rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušil a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně. Nalézací soud pak rozhodl shora uvedeným rozsudkem ze dne 26. 10. 2016.
Rozsudek soudu druhého stupně ze dne 12. 1. 2017 sp. zn. 5 To 634/2016 následně napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce dovoláním s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Jeho podání zdůvodnil tím, že byl odsouzen jen na základě výpovědi poškozené bez existence jiného přímého či nepřímého usvědčujícího důkazu. Spáchání trestného činu popřel. Na místě loupeže uviděl opilou poškozenou sedět na zemi, vedle níž se nacházel mobilní telefon, který si vzal, odešel a následně jej prodal. Poškozená byla opilá již v době, kdy se pohádala v baru se svým druhem, který posléze sám odešel. Napadení obviněným si vymyslela prostřednictvím konstrukce falešných vzpomínek, aby před svým druhem utajila, že telefon ztratila na cestě z restauračního zařízení v opilosti. Výmluva na přepadení v takové situaci není neobvyklá. Policie ročně vyšetřuje desítky falešných přepadení. Obviněný proto navrhl, aby byl vypracován znalecký posudek, který jako jediný důkaz umožní prokázat nevinu obviněného za účelem potvrzení syndromu falešné paměti, tj. schopnosti člověka vytvářet si nové vzpomínky, které následně považuje za autentické. Odvolací soud uvedené doplnění dokazování odmítl, aniž by svůj postup zdůvodnil, takže se jedná o opomenutý důkaz a popření zásady, že orgány činné v trestním řízení mají povinnost provádět důkazy prokazující vinu i nevinu pachatele. Kvaziargumentací soudu je pak jeho závěr, že opilost poškozené neovlivnila její schopnost správně vnímat, když stejnou verzi zopakovala druhovi, policii i soudu. To ale nesvědčí o pravdivosti jejího tvrzení, neboť stokrát opakovaná lež je stále lež. Z večera přepadení si nic dalšího nepamatovala. Soud nemůže sám posoudit, zda k syndromu falešné paměti došlo, neboť se jedná o odbornou otázku vyžadující znalecké posouzení. Bylo tak porušeno jeho právo na spravedlivý proces a došlo k nesprávnému zjištění skutkového stavu a nesprávnému právnímu posouzení. Obviněný taktéž upozornil na to, že byl původně rozsudkem Okresního sudu v Chomutově ze dne 27. 4. 2016 sp. zn. 52 T 15/2016 zproštěn obžaloby a k odvolání státního zástupce byl zprošťující rozsudek krajským soudem zrušen a nalézací soud jej za nezměněné důkazní situace odsoudil. Navrhovaný znalecký posudek by tak mohl vést k novému zproštění obviněného obžaloby.
Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 1. 2017 sp. zn. 5 To 634/2016 a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného uvedl, že po seznámení s jeho obsahem se k němu nebude věcně vyjadřovat. Vyjádřil však souhlas, aby o něm Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání obviněného splňuje všechna kritéria stanovená pro tento mimořádný opravný prostředek v ustanovení §265a až 265f tr. ř., se dále zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , který je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud zároveň upozorňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Obviněný pod argument nesprávného právního posouzení skutku podřadil výlučně výhrady směřující ke skutkovým zjištěním a provedenému dokazování. Spáchání trestného činu loupeže popřel, zpochybnil výpověď poškozené zejména s ohledem na její opilost. Poškozená podle něj chtěla údajným přepadením zastřít skutečnost, že o mobil sama přišla. Zároveň obviněný znovu opakuje již v předchozím řízení uplatněnou verzi průběhu skutkového děje, že mobil poškozené vzal ze země, aniž by vůči ní použil násilí.
Je tedy zjevné, že dovolací argumentace obviněného se nedotýká nesprávného právního posouzení skutku ani jiného nesprávného hmotněprávního posouzení, ale veskrze se jedná o skutkové námitky, které nemohou s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obstát.
Pokud jde o dovolatelem tvrzené opomenutí jím navrhovaného znaleckého posudku ohledně zjištění, zda si obviněná vykonstruovala napadení prostřednictvím falešných vzpomínek , lze uvést, že obviněný expresis verbis neučinil návrh na doplnění dokazování o předmětný znalecký posudek. V hlavním líčení konaném dne 27. 4. 2016 se až v závěrečné řeči zmínil o možném vzniku falešných vzpomínek bez návrhu na provedení znaleckého posudku. Ani v následujícím hlavním líčení po vrácení věci odvolacím soudem neměl žádné návrhy na doplnění dokazování v tomto směru (viz protokol o hlavním líčení ze dne 26. 10. 2016, č. l. 199-200). Toliko v odvolání konstatoval, že nalézací soud neprovedl znalecký posudek, v němž by znalec vyhodnotil opilost poškozené i to, zda je její výpověď věrohodná a zda u poškozené nedošlo k tzv. falešným vzpomínkám (č. l. 209). Ve vlastním průběhu řízení o odvolání ale obviněný taktéž neměl návrhy na doplnění dokazování (viz protokol o veřejném zasedání konaném dne 12. 1. 2017, č. l. 222).
Je tak možno shrnout, že ve věci se nejedná o opomenutý důkaz, jelikož oba soudy nižších stupňů se ve svých rozhodnutích uvážlivě zabývaly věrohodností poškozené a to i vzhledem k jejímu ovlivnění alkoholem, přičemž samotnou věrohodnost může v konečném výsledku posoudit toliko soud a nikoli znalec. Odvolací soud kromě jiného rovněž dostatečně vysvětlil, proč odsouzením pachatele, i přes původní zprošťující rozsudek nalézacího soudu a jeho následné zrušení, v důsledku změny skutkových zjištění nedošlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces a vypořádal se i se zbývající odvolací argumentací obviněného, která taktéž neměla hmotněprávní charakter. Nejvyšší soud tak konstatuje, že v posuzované věci nedošlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces, což bylo v dovolání namítáno.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného Š. D. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož obviněný v dovolání jen zopakoval již dříve spolehlivě vyvrácenou obhajobu, aniž by užil jediný argument spadající pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. 8. 2017
JUDr. František Hrabec
předseda senátu