ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.955.2017.1
sp. zn. 4 Tdo 955/2017 -32
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 8. 2017 dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného Ing. P. G. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 9 To 136/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 26 T 190/2016, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. řádu se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 9 To 136/2017.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se Krajskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 10. 1. 2017 sp. zn. 26 T 190/2016, byl obviněný Ing. P. G. uznán vinným pokusem zločinu vydírání podle §21 odst. 1, §175 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že
dne 28. 1. 2015, v 16:14 hod., z blíže neurčeného místa, se záměrem přimět společnost LINET, spol. s r. o., k uzavření smíru spojeného s tím, že mu bude vyplacena částka nejméně 1,9 mil. Kč na základě žalob, které obviněný na poškozenou společnost podal a jimiž se domáhal zaplacení celkem 2.366.277 Kč, zaslal e-mail jednateli poškozené společnosti Ing. Z. F., v němž mu hrozil, že pokud s ním společnost spor o shora uvedenou částku nevyřeší do 31. 1. 2015 smírem, podá na ni další žalobu na zbylou ještě nezažalovanou část nevyplacené mzdy a v choulostivé době před prodejem společnosti ostře zmedializuje v odborném tisku problém se sexuálním obtěžováním a alkoholismem v nejvyšším vedení poškozené společnosti, čímž by poškozené společnosti a jejímu vedení vážně poškodil dobré jméno a obchodní vztahy.
Za to byl podle §175 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků.
Proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 10. 1. 2017,
sp. zn. 26 T 190/2016, podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 9 To 136/2017, kdy podle §258 odst. 1 písm. d) tr. řádu rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. řádu sám znovu rozhodl tak, že obviněného podle §226 písm. b) tr. řádu obžaloby zprostil.
Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 9 To 136/2017, podal nejvyšší státní zástupce jako osoba oprávněná, včas a za splnění všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, dovolání v neprospěch obviněného Ing. P. G., ve kterém uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolatel má za to, že podle učiněných skutkových zjištění obviněný vyhrožoval stupňováním svých finančních požadavků společnosti LINET, spol. s r. o., jednak z titulu údajného dluhu na mzdě, jednak medializací záležitosti sexuálního obtěžování a alkoholismu jednoho z jednatelů společnosti LINET, spol. s r. o. V důsledku jednání obviněného tedy dle názoru dovolatele mohlo dojít k významnému zásahu do majetkové sféry společnosti LINET, spol. s r. o., stejně tak jako k zásahu do její pověsti a dobrého jména, a to zejména před plánovaným prodejem společnosti. Tyto hrozby podle nejvyššího státního zástupce naplňují znak pohrůžky jiné těžké újmy ve smyslu ustanovení §175 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný ohledně uplatněných nároků vůči společnosti LINET, spol. s r. o., podal žaloby u Okresního soudu v Kladně. Podání těchto žalob k soudu, pokud jimi obviněný chtěl donutit společnost LINET, spol. s r. o. k plnění, které neměla povinnost poskytnout, jsou nedovoleným prostředkem a lze je kvalifikovat jako pohrůžku jiné těžké újmy. Pohrůžka jiné těžké újmy může současně spočívat i v tom, že obviněný vyhrožoval jednak navyšováním svých požadavků v rámci žaloby zaměstnance o náhradu mzdy a dlužnou mzdu, jednak medializací skutečností, které mohly výrazným způsobem zasáhnout do zvuku dobrého jména obchodní společnosti LINET, spol. s r. o. Dle názoru dovolatele nelze přijmout právní názor odvolacího soudu o absentující společenské škodlivosti jednání obviněného. Výše škody, kterou zamýšlel způsobit, ale i povědomí o tom, že by zveřejnění kompromitujících informací o vedení společnosti v době jejího prodeje způsobilo společnosti LINET, spol. s r. o., a jejímu vedení poškození dobrého jména a obchodních vztahů, vylučuje, že by jednání obviněného nedosahovalo ani spodní hranice trestnosti, která odpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. Jednání obviněného mající charakter jiné těžké újmy směřovalo k získání neoprávněné částky přesahující hranici značné škody, ale s ohledem na to, že společnost LINET, spol. s r. o., na jeho požadavky nepřistoupila a částku nevyplatila, dospělo jeho jednání pouze do stadia pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku ve vztahu ke kvalifikační okolnosti podle §175 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku.
Z uvedených důvodů nejvyšší státní zástupce závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu dovoláním napadené rozhodnutí zrušil, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud projednal dovolání v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal, že je v posuzované věci nutno rozhodnout jiným způsobem, než předpokládaným v §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu, vyjádřil pro tento případ souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu zjistil, že opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v §265h odst. 2 tr. řádu zaslán k vyjádření obviněnému (doručeno dne 9. 7. 2017) i jeho obhájci Mgr. Petru Janečkovi (doručeno dne 4. 7. 2017).
Obviněný využil svého zákonného práva a prostřednictvím svého obhájce se k podanému dovolání vyjádřil. Ve vyjádření uvedl, že námitky uváděné v dovolání nelze podřadit pod uplatněný, ale ani jiný dovolací důvod, neboť výtky dovolatele směřují vůči učiněným skutkovým zjištěním. Dodal, že skutkový stav věci tak, jak byl zjištěn odvolacím soudem, je zcela dostačující. Tvrdí, že v době napsání e-mailu, ve kterém je spatřován projednávaný skutek, nevěděl ani o prekluzi jeho žaloby na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, ani o negativních důsledcích na jeho finanční nároky vůči společnosti LINET, spol. s r. o. Z toho dovozuje, že musel být v dobré víře, že mu svědčí jak nároky na náhradu mzdy, tak i nárok na náhradu nemajetkové újmy. Neztotožňuje se také s tvrzením nejvyššího státního zástupce, že hrozil stupňováním svých nároků. Rozšiřování žaloby na náhradu mzdy je podle něj zcela běžnou praxí osob, jež se domáhají určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého vyjádření k dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a aby tak učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší státní zástupce v dovolání deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tak mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Nejvyššímu soudu v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nalézací soud posoudil danou věc zcela odlišně od odvolacího soudu. Zatímco soud prvního stupně kvalifikoval jednání obviněného jako pokus zločinu vydírání za užití okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §175 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku, soud odvolací vyloučil způsobení škody a uzavřel, že obviněný v době činu jednal v dobré víře a že jeho jednání dosahovalo pouze závažnosti přestupku.
Předně je třeba připomenout, že obviněný byl zaměstnancem společnosti LINET, spol. s r. o., na základě pracovní smlouvy ze dne 3. 2. 2014. Den nástupu do práce byl stanoven na 3. 2. 2014 a pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou s tím, že byla sjednána zkušební doba v trvání šesti měsíců. Následně vznikl spor ohledně ukončení pracovního poměru ve zkušební době ze strany společnosti LINET, spol. s r. o. Obviněný podal dne 8. 10. 2014 u Okresního soudu v Kladně žalobu zaměstnance na určení neplatnosti skončení pracovního poměru okamžitým zrušením a zrušením ve zkušební době podle §72 zákoníku práce a žalobu na náhradu nemajetkové újmy ve výši 1.500.000 Kč. Svůj nárok odůvodnil tím, že jej měl jeho nadřízený J. H. během služební cesty po jihovýchodní Asii sexuálně obtěžovat ve smyslu §4 odst. 1, 2 antidiskriminačního zákona. Zda skutečně k sexuálnímu obtěžování obviněného J. H. došlo či nedošlo, soudy obou stupňů nijak nezjišťovaly. V přípravném řízení byli k této otázce vyslechnuti J. H. a S. K. a z jejich výpovědí vyplynulo, že k žádnému sexuálnímu obtěžování nedošlo.
Dne 4. 11. 2014 pak podal obviněný žalobu zaměstnance o náhradu mzdy a dlužnou mzdu, přičemž se domáhal úhrady částky 866.277 Kč. Následně dne 28. 1. 2015 jednateli společnosti LINET, spol. s r. o., Ing. Z. F. adresoval předmětnou e-mailovou zprávu, v níž požadoval okamžité vyřešení celého sporu smírem s tím, že pokud k takovému smírnému vyřešení nedojde, razantně a ostře bude medializovat problém ohledně sexuálního obtěžování a alkoholismu v nejvyšším vedení společnosti v odborném tisku. V předmětném e-mailu rovněž upozornil na to, že v rámci antidiskriminačního zákona dochází k obrácení důkazního břemene, takže právě společnost LINET, spol. s r. o., musí prokázat, že k diskriminačnímu jednání nedošlo, a dále upozornil na to, že pokud nedojde k uzavření smíru, podá další žalobu zaměstnance o náhradu mzdy a dlužnou mzdu s tím, že navýší svůj nárok o částku vyšší než 500.000 Kč. V e-mailu obviněný prezentuje i svoji vědomost o tom, že společnost LINET, spol. s r. o., by měla být prodávána a jím zveřejněné informace by ji mohly poškodit. Dodal, že nepřijde-li odpověď, dne 31. 1. 2015 bude nucen podniknout výše uvedené kroky.
Poškozená společnost však požadavky obviněného odmítla a spor byl nakonec ukončen mediační dohodou ze dne 16. 8. 2016, v rámci níž obviněný souhlasil s vyplacením částky ve výši 259.000 Kč jako náhrady za všechny jeho požadované nároky.
Trestného činu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl. Odstavec 2 písm. d) citovaného ustanovení dopadá na případy, kdy pachatel způsobí takovým činem značnou škodu.
Zásah do svobodného rozhodování člověka se tedy u tohoto přečinu děje použitím násilí, pohrůžky násilí nebo pohrůžky jiné těžké újmy, přičemž pachatel těmito prostředky nutí jiného k tomu, aby něco konal, opominul nebo trpěl. Pohrůžka jiné těžké újmy může přitom spočívat v hrozbě způsobení závažné majetkové újmy, vážné újmy na právech, na cti či dobré pověsti, může směřovat k rozvratu manželství nebo rodinného života apod. Musí se však jako těžká újma objektivně jevit a napadený ji jako těžkou újmu musí také objektivně pociťovat. Za této podmínky to může být i hrozba újmou na majetku, která není násilím na věci, ale např. zhoršením výdělečných možností poškozeného (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, 1752 s.).
Podle názoru Nejvyššího soudu, ve shodě s názorem nejvyššího státního zástupce, je z učiněných skutkových zjištění zřejmé, že obviněný společnosti LINET, spol. s r. o., vyhrožoval, a to jednak stupňováním svých finančních požadavků z titulu údajného dluhu na mzdě, jednak medializací tvrzeného sexuálního obtěžování a alkoholismu jednoho z jednatelů příslušné společnosti, čímž nepochybně mohlo dojít k významnému zásahu do majetkové sféry této společnosti, stejně tak jako k zásahu do její pověsti a dobrého jména, navíc před jejím plánovaným prodejem. Současně nelze považovat z hlediska naplnění znaků základní skutkové podstaty trestného činu vydírání za podstatné, zda byl či nebyl v dobré víře, že mu uplatněné nároky náleží. Poškozené společnosti pohrozil uskutečněním konrétních kroků a tato jeho hrozba byla prostředkem k nátlaku na poškozenou společnost, aby s ním celou záležitost uzavřela smírem.
Pokud jde o výši způsobené škody, je v tomto směru rozhodná otázka, ve vztahu k jakým nárokům mohl být obviněný v dobré víře. Lze připustit, že u nároku na náhradu mzdy a dlužné mzdy jednal obviněný v dobré víře, že mu tento nárok náleží. Jinak tomu však bude u nároku na nemajetkovou újmu ve výši 1.500.000 Kč z důvodu údajného sexuálního obtěžování. Jak plyne již ze shora uvedeného dle dosavadních skutkových zjištění tento nárok nelze považovat za oprávněný a pokud se obviněný snažil dosáhnout požadovaným smírem částku 1.900.000 Kč, tak i po odečtení nároku na náhradu mzdy a dlužné mzdy částka odpovídající nároku na nemajetkovou újmu značně přesahuje částku 500.000 Kč. V případě prokázání lživého tvrzení obviněného o sexuálním obtěžování ze strany tehdejšího jednatele společnosti LINET, spol. s r. o., by výše způsobené škody činila částku 1.500.000 Kč.
Stejně tak z okolnosti, že obviněný podal ohledně uplatněných nároků žaloby u soudu, nelze rozhodně dovozovat, že mu tyto nároky náleží. Naopak podání těchto žalob k soudu, pokud jimi obviněný chtěl donutit společnost LINET, spol. s r. o., k plnění, které neměla povinnost poskytnout či k plnění na základě vědomě nepravdivých skutečností, by bylo nedovoleným prostředkem a jednalo by se o pohrůžku jiné těžké újmy ve smyslu ustanovení §175 odst. 1 tr. zákoníku.
V tomto směru bude nutné doplnit dokazování o další důkazy, a to provedením důkazů spisy Okresního soudu v Kladně sp. zn. 21 C 68/2014 a 123 C 77/2014, a dále výslechem svědků J. H., Ing. Z. F. a S. K.
Z dosud provedených důkazů vyplývá, že cílem jednání obviněného bylo způsobit poškozené společnosti značnou škodu, a to tím způsobem, že jí hrozil jinou těžkou újmou ve formě stupňování svých nároků a medializací informací o údajném sexuálním obtěžování a alkoholismu ve vedení poškozené společnosti, čímž se domáhal smírného vyřešení žalob, které na tuto společnost podal. Je přitom zřejmé, že uveřejnění příslušných informací by mohlo společnost výrazně poškodit. Jednání obviněného mající charakter jiné těžké újmy směřovalo k získání neoprávněné částky přesahující hranici značné škody, ale s ohledem na to, že společnost LINET, spol. s r. o., na jeho požadavky nepřistoupila a částku nevyplatila, dospělo jeho jednání pouze do stadia pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku ve vztahu k §175 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku.
Vzhledem k tomu, že námitky nejvyššího státního zástupce byly z důvodů výše rozvedených shledány právně relevantními, Nejvyšší soud nemohl akceptovat rozhodnutí odvolacího soudu. Výše škody, kterou obviněný zamýšlel způsobit, ale i povědomí o tom, že by zveřejnění kompromitujících a skandalizujících informací o vedení společnosti v době jejího prodeje způsobilo společnosti LINET, spol. s r. o. a jejímu vedení poškození dobrého jména a obchodních vztahů, vylučuje, že by jednání obviněného nedosahovalo ani spodní hranice trestnosti, která odpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. Na tom nemůže nic změnit ani jeho tíživá finanční situace v době činu.
Nejvyšší soud proto dovoláním napadené rozhodnutí zrušil, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. řádu pak přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž v tomto novém řízení bude vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. řádu).
Toto rozhodnutí přijal dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit v zasedání veřejném [§265r odst. 1 písm. b) tr. řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 30. 8. 2017
JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu