ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.1256.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 1256/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2017 o dovolání, které podal obviněný J. B. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 6 To 117/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 8 T 80/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 1. 12. 2015, sp. zn. 8 T 80/2014, byl obviněný J. B. (dále jen „obviněný“) uznán vinným pokračujícím přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úřadního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku, kterých se měl dopustit způsobem blíže popsaným ve výroku rozsudku jmenovaného soudu.
2. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Týmž rozsudkem byl zproštěn jednání uvedených pod bodem 3) [podle §226 písm. a) tr. ř.] a pod bodem 13) [podle §226 písm. c) tr. ř.] návrhu na potrestání podaného Okresním státním zastupitelstvím v Tachově dne 14. 4. 2014, č. j. ZK 151/201421. Dále byl podle §228 odst. 1 tr. ř. zavázán k povinnosti nahradit poškozeným ve výroku rozsudku specifikovanou škodu. Podle §229 odst. 1 tr. ř., §229 odst. 2 tr. ř., popř. §229 odst. 3 tr. ř. byli zde uvedení poškození odkázáni s nárokem (nebo se zbytkem nároku) na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Na podkladě odvolání obviněného, státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Tachově a poškozeného J. K. byl rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 6 To 117/2016, podle §258 odst. 1 písm. a), b), c), f), odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 1. 12. 2015, sp. zn. 8 T 80/2014, v odsuzující části ve výroku o vině pod body 1), 3), 5), 6), 8), 9) a v dovětku o celkové výši způsobené škody, ve výrocích o trestu a o náhradě škody ve vztahu k zde vyjmenovaným poškozeným, a dále ve zprošťující části výroku o vině pod bodem 1) a ve výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozenému M. Š. a podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc v tomto zrušeném rozsahu vrácena soudu prvního stupně (bod I. výroku daného rozhodnutí). Podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 1. 12. 2015, sp. zn. 8 T 80/2014, zrušen též v odsuzující části ve výroku o vině pod bodem 13) a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným přečinem maření výkonu úřadního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, jehož se dopustil způsobem blíže vymezeným ve výroku rozsudku odvolacího soudu. Za tento trestný čin a za jednání pod body č. 2), 4), 7), 10) – 12) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, ohledně něhož zůstal napadený rozsudek nedotčen, a jímž obviněný spáchal pokračující přečin podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, byl odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a tří měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem (bod II. výroku uvedeného rozhodnutí).
II.
4. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Plzni podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Stran skutku pod bodem 13) výroku rozsudku nalézacího soudu nesouhlasil s tím, že by nenastoupil trest odnětí svobody na výzvu soudu bez vážného důvodu, jelikož jej nenastoupil z důvodu závažného ohrožení jeho zdravotního stavu a z důvodu hospitalizace, což mělo být jednoznačně prokázáno lékařskými zprávami. V tomto případě se tak podle jeho názoru skutek stát mohl, avšak není možné jej chápat jako skutek trestný.
6. Za obdobně neadekvátní označil i posouzení skutků pod body 2), 4), 7), 10) – 12) výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně jako pokračujícího přečinu podvodu. Vyjádřil své přesvědčení, že odvolací soud měl v této části rozhodnout tak, jak rozhodl v bodu I. svého rozsudku a věc podle §259 odst. 1 tr. ř. zrušit, neboť tyto skutky nejsou trestným činy z důvodu absence subjektivní stránky a nejednoznačně prokázaného úmyslu. Stran skutku popsaného pod bodem 2) uvedl, že se jedná o ryze obchodní věc, v rámci níž si poškozená u obviněného objednala stavební práce, které byly řádně vyfakturovány a dokončeny nebyly pouze z důvodů, jež nelze chápat jako úmyslné podvodné jednání. Obdobně se vyjádřil ke skutkům pod body 4) a 7) s tím, že u skutku pod bodem 4) nebyla v přípravném řízení důkladně zkoumána otázka nedokončení stavební práce, takže nelze najít subjektivní stránku věci, z níž by vyplývalo, že byl veden úmyslem neprovést stavební práce či nevrátit finanční prostředky. Ohledně skutku pod bodem 10) konstatoval, že ani v tomto případě nedošlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu, když motorovou naftu nedodal, avšak finanční částku se pokoušel vrátit a dokladoval, že tuto částku vrátil, k čemuž v přípravném řízení nebylo přihlédnuto. I v případě skutku pod bodem 11) se jednalo o dodávku motorové nafty podle vzájemně dohodnutých podmínek, přičemž dodávka se neuskutečnila z důvodů pochybení na straně subdodavatele, jelikož bylo jednáno o vrácení již poskytnuté zálohy, takže ani v tomto případě nebyl prokázán úmysl finanční prostředky nevracet. Ke skutku pod bodem 12) namítl absenci úmyslu, neboť bylo vždy jednáno o možnosti náhradního plnění.
7. Na základě shora uvedených skutečností obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 6 To 117/2016, zrušil v části II. a věc vrátil Okresnímu soudu v Tachově k dalšímu projednání.
8. K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) s tím, že obviněný v něm nerespektoval skutková zjištění soudů nižších stupňů a postupoval tak v rozporu s obsahovým zaměřením uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ohledně dovolacích námitek vztažených ke skutku pod bodem 13) výroku rozsudku nalézacího soudu uvedla, že obviněným poukazované zdravotní důvody bránící mu v řádném nástupu do výkonu trestu odnětí svobody, které zmínil při odůvodnění řádného opravného prostředku pouze v souvislosti s povolením odkladu k nástupu do výkonu tohoto trestu, se netýkají období rozhodného pro posouzení jeho jednání, tj. doby po uplynutí tříměsíční doby odkladu k nástupu trestu. Připomněla, že v uvedeném směru se před soudem prvního stupně hájil toliko tím, že očekával novou výzvu soudu, aniž by blíže odůvodnil, co jej k takovému očekávání vedlo. Z hlediska uplatněné dovolací argumentace shledala podstatnou skutečnost, že obviněný poukazovaným způsobem nezaměřil výkon svého práva na obhajobu v rámci předmětného trestního řízení tak, aby s přihlédnutím k judikovaným podmínkám výjimečného zásahu do skutkového stavu věci mohl soudům vytýkat takovou vadu v opatřených skutkových zjištěních, které se vztahují k absentujícímu prověření jeho obhajoby.
9. Stran dovolacích výhrad vztažených ke skutkům pod body 2), 4), 7), 10) – 12) výroku nalézacího soudu předeslala, že obviněný tyto nepodložil žádnými argumenty, z nichž by bylo zřejmé zpochybnění některé ze zákonných podmínek §116 tr. zákoníku tak, aby bylo možné v namítaném směru zaujmout věcné stanovisko. V dané souvislosti proto odkázala na potvrzující přezkumný závěr soudu druhého stupně na č. l. 20 odstavec třetí jeho usnesení. K výtce nenaplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu konstatovala, že tento námitkový okruh zcela opomíjí výsledky provedeného dokazování, jimiž byla vyvrácena jeho výše popsaná obhajoba. Podle jejího názoru se tak jedná o námitky skutkové povahy nezpůsobilé k věcnému projednání. Nad rámec toho odkázala na způsob, jakým se s namítaným nedostatkem úmyslu obviněného podrobně vypořádal již soud druhého stupně na č. l. 17-19 jeho rozsudku. Pro úplnost dodala, že se nelze ztotožnit s tím, že se v předmětné věci jednalo o ryze občanskoprávní kauzy, neboť výše uvedené skutky se zcela jednoznačně nepohybovaly jen v rovině obchodněprávních vztahů, nýbrž se svou povahou již dostaly do oblasti trestněprávní regulace, když podstatné je, že obviněný jednal způsobem a za podmínek stanovených trestním zákonem k tomu, aby jím spáchané jednání mohlo být posouzeno jako trestný čin.
10. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Současně vyjádřila svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., a to i za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
12. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 6 To 117/2016, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
13. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
14. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
15. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
16. V obecné rovině pak platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
17. V nyní posuzované věci však všechny uplatněné dovolací námitky směřují do oblasti skutkové a procesní. Z jejich obsahu je totiž zřejmé, že obviněný soudům obou stupňů vytýká nesprávné hodnocení provedených důkazů a vadná skutková zjištění, přičemž prosazuje vlastní hodnocení důkazů, vykresluje svůj obraz skutkového děje a předkládá vlastní skutkový hodnotící závěr [že trest odnětí svobody nenastoupil z důvodu hospitalizace a závažného ohrožení jeho zdravotního stavu, že v případě dílčích útoků vymezených pod body 2), 4), 7), 10), 11), 12) výroku rozsudku nalézacího soudu neměl v úmyslu nedokončit stavební práce nebo nevrátit poskytnuté zálohy, popř. že se dodávka motorové nafty neuskutečnila z důvodu pochybení na straně subdodavatele]. Právě z těchto skutkových a procesních námitek a na základě vlastní verze skutkového stavu věci pak dovozuje tvrzení o nesprávném hmotně právním posouzení skutků pod body 2), 4), 7), 10), 11), 12) výroku rozsudku soudu prvního stupně a výroku o vině pod bodem II. rozsudku odvolacího soudu.
18. Obviněný tedy nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry vyjádřenými v rozhodnutích soudů obou stupňů a užitou právní kvalifikací, ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje výlučně v nerespektování procesních zásad vymezených v §2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové výhrady však pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod zásadně podřadit nelze.
19. V obecné rovině lze připomenout, že Nejvyšší soud zasahuje do skutkových zjištění v řízení o dovolání jen zcela výjimečně – a to s ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces – jestliže mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je extrémní nesoulad. O tzv. extrémní nesoulad se jedná zejména tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů.
20. V nyní posuzované věci nicméně žádný z výše uvedených případů extrémního nesouladu dán není. Nutno přitom zdůraznit, že obviněný v podaném dovolání existenci extrémního nesouladu ani nenamítá, resp. neuvádí, v čem konkrétně by měly být shledány případné (extrémní) rozpory mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, když toliko prezentuje vlastní verzi skutkového stavu u jednotlivých skutků. Nejvyšší soud se přesto alespoň ve stručnosti k výhradám obviněného vyjádří.
21. Stran jeho námitek ke skutku pod bodem II. výroku rozsudku odvolacího soudu [původně skutku pod bodem 13) výroku rozsudku soudu prvního stupně] nutno konstatovat, že se jedná o tzv. nova (nové skutečnosti), jelikož obviněný takové skutkové okolnosti (že trest odnětí svobody nenastoupil z důvodu závažných zdravotních problémů a hospitalizace) v řízení před soudy nižších stupňů neuváděl, nýbrž na svou obhajobu tvrdil, že od okresního soudu očekával, že mu po uplynutí tříměsíční lhůty pro odklad výkonu trestu zašle novou výzvu k nástupu trestu odnětí svobody. K tomu je však zapotřebí podotknout, že tzv. nova, resp. nové skutečnosti a důkazy, nejsou v dovolacím řízení přípustné, protože by mohly být důvodem toliko k obnově řízení (přiměřeně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 1995, sp. zn. Tzn 29/95, publikované pod č. 2/1996 Sb. rozh. tr.).
22. Ohledně výhrad vztažených k dílčím útokům pokračujícího trestného činu podvodu vymezených pod body 2), 4), 7), 10), 11), 12) výroku rozsudku nalézacího soudu Nejvyšší soud uvádí, že z popisu jednotlivých skutků ve výrokové části tohoto rozsudku, jakož i z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů se jednoznačně podává, že obviněný jednal od počátku s podvodným úmyslem [v případě skutků pod body 2), 4) a 7)] pouze vylákat peníze, slíbené stavební práce neprovést, popř. též slíbený stavební materiál nedodat vůbec nebo kompletně anebo [v případě skutků pod body 10) – 12)] pouze vylákat peníze a slíbenou motorovou naftu nedodat. Související skutkové závěry byly soudy nižších stupňů opřeny o dostatečně zjištěný skutkový stav podložený výpověďmi poškozených, listinnými důkazy, popř. též znaleckými posudky. Na tomto místě je vhodné poznamenat, že za situace, kdy soudy při vyvozování skutkových závěrů vycházely z výpovědí poškozených jakožto přímých usvědčujících důkazů podpořených dalšími, byť nepřímými, důkazy, nelze konstatovat, že by jejich skutková zjištění byla založena na svévolných či spekulativních úvahách, resp. že by se mohlo jednat o extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 3137/16). S obdobnými skutkovými námitkami obviněného se navíc pečlivě vypořádal již soud druhého stupně, na jehož odůvodnění možno plně odkázat (viz str. 18-20 rozsudku odvolacího soudu). Pouze na okraj lze dodat, že na trestní odpovědnost obviněného nemůže mít žádný vliv ani případná náhrada škody po dokonání trestného činu v rámci probíhajícího trestního řízení.
23. V tomto kontextu je zapotřebí zmínit, že soudy nižších stupňů si byly vědomy důkazní situace a z odůvodnění jejich rozhodnutí je zřejmé, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Rozhodnutí soudů nižších stupňů nevybočila z mezí daných ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., takže jim nelze vytýkat svévoli. Nutno pak zdůraznit, že není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu prvého stupně, potvrzenými rozhodnutími soudu druhého stupně, na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není extrémní nesoulad ve shora vymezeném pojetí dán.
24. Činí-li za dané situace obviněný kroky ke zpochybnění skutkových závěrů vyjádřených v rozhodnutích soudů nižších stupňů, a právě z toho dovozuje vadnost právního posouzení skutku, pak je nutno zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněného dovolacího důvodu (i jiných důvodů dovolání) irelevantní. V této souvislosti lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož „právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.“
25. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 10. 2017
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu