ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.1398.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 1398/2017-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 11. 2017 o dovolání, které podal M. R. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. 10 To 273/2017, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 2 Nt 1101/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání M. R. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. 2 Nt 1101/2015, bylo v trestní věci M. R. rozhodnuto podle §99 odst. 5 tr. zákoníku o přeměně ochranné psychiatrické ambulantní léčby na léčbu ústavní, která byla uložena jako ústavní usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 2 Nt 1101/2015.
2. Stížnost M. R. byla usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. 10 To 273/2017, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta.
II.
3. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze podal M. R. dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g) a l ) tr. ř.
4. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. namítl, že nebyl přítomen u veřejného jednání před soudem prvního stupně, neboť předvolání k jednání mu nebylo doručeno včas, nýbrž až měsíc a půl po tomto jednání, čímž mělo být porušeno jeho právo být přítomen projednání věci ve veřejném zasedání ve smyslu trestního řádu, jakož i čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Za závažné porušení procesních norem trestního práva označil rovněž skutečnost, že k přeměně trestu v řízení před soudem prvního stupně došlo bez toho, aby byl osobně posouzen a aby mu byl dán prostor vyjádřit se osobně k důkazům, např. k tomu, že výpověď jeho rodičů je kvůli majetkovým sporům s jeho otcem zcela zpochybnitelná.
5. S oporou o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. soudu prvního stupně vytknul, že o přeměně ochranné léčby rozhodl především na základě skutečností, které by neměly být zohledňovány a které nebyly prokázány. K tomu uvedl, že pro závěr o účinnosti ambulantní léčby je směrodatné především to, zdali obviněný léčbu plní a zdali tato plní svůj účel. Poukázal na související argumentaci soudů nižších stupňů, podle níž si bere půjčky, které nesplácí, což však neshledal směrodatnou informací pro účely řízení. Připomněl rovněž konstatování vyšetřujícího lékaře, že k výkyvu v jeho léčbě došlo pouze v individuálním případě a že na léčbu pravidelně dochází. Dále uvedl, že lékař i jeho rodiče měli ohledně dalších léků pouze podezření, že je neužívá, což bylo soudy obou stupňů přijato bez toho, aby to bylo dále zkoumáno, přičemž podle MUDr. Melichara má léčba smysl, pokud bere i další léky, takže zjištění této skutečnosti je klíčové pro závěr o nutnosti přeměny ochranné léčby. Soudům nižších stupňů tak vytknul, že se jí dostatečně nezabývaly.
6. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uvedl, že soud jeho stížnost zamítl, ačkoliv byly dány výše uvedené důvody pro zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně.
7. Ze shora uvedených důvodů M. R. navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. 2 Nt 1101/2015, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. 10 To 273/2017, a soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Alternativně navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil pouze usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. 10 To 273/2017, a soudu druhého stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) s tím, že jej označil za nepřípustné. Poté, co shrnul obecná východiska stran přípustnosti dovolání, připomněl, že usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. 2 Nt 1101/2015, nebylo uloženo žádné ochranné opatření, jelikož ochranné léčení psychiatrické v ústavní formě bylo pravomocně uloženo již usnesením téhož soudu ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 2 Nt 1101/2015, a následně bylo usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 18. 2. 2016, sp. zn. 1 Nt 1001/2016, rozhodnuto o přeměně formy tohoto ochranného léčení z ústavní na ambulantní. Podotkl, že nyní dovoláním napadenými usneseními bylo pravomocně rozhodnuto o opětovné přeměně formy ochranného léčení z ambulantní na ústavní, takže usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. 10 To 273/2017, nelze považovat za rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. V této souvislosti odkázal přiměřeně na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 1314/2014 nebo sp. zn. 6 Tdo 250/2016.
9. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání jako nepřípustné odmítl. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby tak bylo rozhodnuto za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. 10 To 273/2017, přípustné, přičemž dospěl k závěru, že přípustné není .
11. K tomu je zapotřebí připomenout, že podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Rozhodnutím ve věci samé ve smyslu §265a odst. 2 tr. ř. se rozumí ( a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání, ( b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn, ( c) usnesení o zastavení trestního stíhání, ( d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu, ( e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření, ( f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání, ( g) usnesení o schválení narovnání, nebo ( h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř.
12. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. 10 To 273/2017, sice je pravomocným rozhodnutím soudu druhého stupně, nicméně nejedná se o žádné z rozhodnutí taxativně vyjmenovaných v §265a odst. 2 tr. ř. Nelze souhlasit s tvrzením obviněného, že jeho dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. ve spojení s §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., a to již z toho důvodu, že usnesením soudu druhého stupně v nyní posuzované věci bylo rozhodnuto o zamítnutí stížnosti proti usnesení soudu prvního stupně, přičemž ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. vyžaduje, aby se jednalo o rozsudek . V úvahu navíc nepřichází ani přípustnost dovolání podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. ve spojení s §265a odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. ř., jelikož usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. 2 Nt 1101/2015, nelze považovat za usnesení, kterým bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, jak to předpokládá §265a odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. ř., jelikož jím bylo rozhodnuto o přeměně formy již pravomocně uloženého ochranného opatření, resp. o přeměně ochranného léčení z ambulantní formy na formu ústavní (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 3 Tdo 523/2013, publikované pod č. 19/2014 Sb. rozh. tr.; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 6 Tdo 978/2015; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 6 Tdo 250/2016; atd.).
13. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 11. 2017
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu