ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.1779.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 1779/2016-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 1. 2017 o dovolání, které podal obviněný L. B. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 55 To 523/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 4 T 206/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. B. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 4 T 206/2012, byl obviněný L. B. (dále jen „obviněný“) uznán vinným účastenstvím ve formě organizátorství ve smyslu §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k přečinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku a pokusem podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k přečinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku spáchanými způsobem blíže specifikovaným v daném rozhodnutí.
2. Za tuto trestnou činnost byl odsouzen podle §211 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. Týmž rozsudkem byl spoluobviněný M. D. uznán vinným přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku, přičemž bylo podle §44 tr. zákoníku upuštěno od uložení souhrnného trestu k rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 22. 6. 2012, sp. zn. 2 T 44/2012.
4. Naproti tomu byl spoluobviněný M. D. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek (popsaný v obžalobě a v daném rozsudku) kvalifikovaný jako dílčí jednání pokusu zločinu úvěrového podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný. Oba obvinění pak byli podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěni obžaloby pro skutek (popsaný v obžalobě a v daném rozsudku) kvalifikovaný jako dílčí jednání pokusu zločinu úvěrového podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byli stíháni.
5. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byly společnost GE Money Multiservis, a. s., a společnost GE Money Auto, s. r. o., odkázány s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
6. O odvolání obviněného bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 55 To 523/2015, tak, že bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
7. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř.
8. Ve vztahu k výroku o vině v obecnosti vytknul nesprávné právní posouzení skutku spočívající v nesprávném hodnocení otázky protiprávního jednání (porušení právní povinnosti), otázky zavinění, otázky příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem, dále v obecnosti namítl vydání rozhodnutí v důsledku porušení procesních pravidel spočívajících v odepření procesních práv zakládajících nezákonnost rozhodnutí z důvodu porušení práva na spravedlivý proces, jiné nesprávné hmotněprávní posouzení dané extrémním nesouladem mezi právními závěry a zjištěnými okolnostmi, porušení jeho práva na řádnou obhajobu a na nestranné posouzení věci, jednostranné a nesprávné hodnocení provedených důkazů, jakož i odmítnutí obhajobou navrhovaného doplnění dokazování, které mohlo přispět ke správnému a plnému hodnocení relevantních skutečností a okolností.
9. V další části dovolání popřel trestnou činnost kladenou mu za vinu. Namítl, že jediným důkazem proti němu byla výpověď spoluobviněného M. D., který je osobou nevěrohodnou a uživatelem návykových látek, což však podle obviněného není „relevantní“ se závěry a tvrzením odvolacího soudu, že by si spoluobviněný M. D. nebyl schopen opatřit falešné doklady a spáchat úvěrový podvod. Následně popsal, jak měl zprostředkovávat úvěry na vozidla, což měli potvrdit svědci T., K. a částečně i svědci J. a H. Vytknul rovněž, že i když mu nalézacím soudem byla vyčítána nespolupráce s orgány činnými v trestním řízení, během celého přípravného řízení nebyl policií požádán o vydání či zpřístupnění emailové komunikace, která by prokázala jeho tvrzení. Poté v obecnosti poznamenal, že provedené dokazování je v absolutním rozporu se závěry soudu.
10. Konečně namítl, že trest mu uložený je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost a v rozporu s účelem trestu a že soud mu uložil takto nepřiměřený trest z důvodu přihlédnutí k jeho majetkové trestné činnosti, pro kterou byl v minulosti odsouzen.
11. Ze shora uvedených důvodů obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně.
12. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že žádné rozpory mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů neexistují, natož aby šlo o rozpory extrémní. Obviněný se podle jeho názoru domáhá pouhého přehodnocení důkazů a učinění jiných, pro něj příznivějších skutkových zjištění, aniž by existenci extrémních rozporů jakkoli zdůvodnil. Státní zástupce naopak zdůraznil, že soudy postupovaly v souladu s §2 odst. 5 a 6 tr. ř., přičemž odůvodnění jejich rozhodnutí splňuje požadavky zakotvené v §125 odst. 1 tr. ř. Ohledně námitky, že soudy neprovedly veškeré obviněným navržené důkazy, odkázal na protokol o hlavním líčení ze dne 15. 9. 2015, kde je na str. 2 konstatováno že „nejsou žádné návrhy na doplnění dokazování“. K námitkám stran nedostatku protiprávnosti, zavinění, příčinného vztahu či zásahu do práva na spravedlivý proces poznamenal, že obviněný relevantně nevysvětlil, proč se domnívá, že tyto námitky jsou naplněny, k čemuž dodal, že jednání obviněného bylo protiprávní prima facie , přičemž neshledal ani porušení práva na spravedlivý proces. Výhradu stran nepřiměřenosti trestu označil s ohledem na zákonné dovolací důvody za bezpředmětnou.
13. Závěrem státní zástupce navrhl, aby bylo podané dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně vyjádřil svůj souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
15. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 55 To 523/2015, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
16. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
17. Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (první alternativa) nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (druhá alternativa).
18. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení . Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu - vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
19. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
20. Obecně pak platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §256b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
21. Výhrady obviněného směřující vůči nesprávnému právnímu posouzení skutku (stran porušení právní povinnosti, zavinění a příčinné souvislosti), jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení (stran extrémního nesouladu mezi právním závěry a zjištěnými okolnostmi) by se z formálního hlediska zdánlivě mohly jevit jako podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný však nikterak relevantně nespecifikoval, na základě jakých konkrétních skutečností mělo dojít k tvrzeným pochybením. K tomu je ovšem třeba připomenout, že Nejvyšší soud není povolán k tomu, aby za obviněného domýšlel jeho blíže nekonkretizovanou dovolací argumentaci, takže nutno konstatovat, že uvedený výčet obecných námitek nelze ani z formálního hlediska podřadit pod žádný z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. Obdobné platí i ve vztahu k dalším tvrzením stran porušení jeho práva na spravedlivý proces a odmítnutí navrhovaného doplnění dokazování. Naopak je potřeba říci, že jednání obviněného, tak jak je popsáno v rozsudku soudu prvního stupně, vykazuje znaky trestných činů, za které byl uznán vinným.
22. Dále nutno konstatovat, že všechny konkrétní námitky uplatněné v podaném dovolání směřují výlučně do oblasti skutkové a procesní. Z jejich obsahu je totiž zřejmé, že obviněný soudům obou stupňů vytýká nesprávné hodnocení důkazů a vadná skutková zjištění, přičemž předkládá vlastní skutkový hodnotící závěr (že se souzené trestné činnosti nedopustil) a z těchto skutkových a procesních výhrad následně vyvozuje naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tvrzení obviněného tak nelze hodnotit jinak, než jako prostou polemiku se skutkovými závěry soudů nižších stupňů, v rámci níž se domáhá jiného, pro jeho osobu příznivějšího, hodnocení důkazů.
23. Obviněný tudíž nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry (vykonanými soudy po zhodnocení důkazů) a užitou právní kvalifikací, neuplatňuje v tomto směru žádné konkrétní hmotně právní argumenty . Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve skutečnosti spatřuje v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky však pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
24. V návaznosti na uvedené lze připomenout, že výjimečný zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění v rámci řízení o dovolání je opodstatněn pouze v případech, že mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je extrémní nesoulad. O tzv. extrémní nesoulad (rozpor) mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými závěry se přitom jedná zejména tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů.
25. V posuzované věci však taková situace nenastala – mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů není extrémní rozpor (nesoulad) dán. Soudy obou stupňů si byly vědomy důkazní situace a z odůvodnění jejich rozhodnutí je zřejmé, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (neodporujícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry. Dlužno dodat, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové i právní závěry (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními nelze shledávat extrémní nesoulad ve shora vymezeném pojetí.
26. V této souvislosti je vhodné poukázat na závěry Ústavního soudu vyslovené v jeho usnesení ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1157/16, že ústavní pořádek garantuje obviněným osobám právo na odvolání (srov. čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě), nikoliv na další soudní přezkum. Ačkoliv i Nejvyšší soud musí při výkladu procesních předpisů ctít povinnost chránit základní práva a svobody (srov. čl. 4 Ústavy České republiky), nedávají mu zákonné ani ústavní předpisy prostor pro vlastní přehodnocování obvyklých rozporů mezi provedenými důkazy. Článek 13 Úmluvy, který každému přiznává právo na účinné právní prostředky nápravy porušení práv zakotvených Úmluvou, takový prostor Nejvyššímu soudu nedává. Takovými prostředky jsou totiž především procesní instituty v řízení před soudy nižších stupňů.
27. K námitce obviněného, podle níž mu byl uložen trest ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost a v rozporu s účelem trestu, je třeba připomenout, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §38 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
28. Vzhledem k uvedenému nelze námitky obviněného směřující proti výroku o trestu z důvodu jeho nepřiměřenosti podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř.
29. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Nejvyšší soud uvádí, že jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že tento dovolací důvod by mohl přicházet v úvahu pouze v jeho druhé, variantě, tj. ve spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. S ohledem na shora uvedené ovšem nutno konstatovat, že námitky obviněného se s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. míjely, přičemž je nebylo možno podřadit ani pod jiný z dovolacích důvodů ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. V důsledku toho pak nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
30. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 1. 2017
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu