ECLI:CZ:NS:2017:7.TD.27.2017.1
sp. zn. 7 Td 27/2017-10
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 2. srpna 2017 v neveřejném zasedání, ve věci obviněného M. S. , vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 1 T 235/2015 o příslušnosti soudu, takto:
Podle §20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, se věc obviněného postupuje velkému senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu k rozhodnutí.
Odůvodnění:
Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci podala dne 9. 12. 2015 obžalobu na obviněného M. S. pro skutek právně kvalifikovaný jako zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jehož se podle výroku žalobního návrhu měl dopustit tím, že (zkráceně) v P., O. a P. a jinde v době od 24. 4. 2015 do 15. 5. 2015 jako jednatel firmy Folrent servis, s. r. o., a jediný disponent bankovního firemního účtu vědomě a cíleně vybral z bankovního účtu č. ..., jehož majitelem je společnost Folrent servis, s. r. o., celkovou částku 684 000 Kč, která byla účelově určená a nebyla užita v souvislosti s činností společnosti Folrent servis, s. r. o., ačkoliv věděl, že dne 23. 4. 2015 byla na uvedený účet převedena částka ve výši 689 545 Kč z účtu firmy ECO-ECO CZ, s. r. o., č. ... vedený u Komerční banky, a. s., s tím, že uvedená finanční částka je určena na úhradu zálohové faktury vystavené firmou Porsche Inter Auto CZ, spol. s. r. o., na nákup nového osobního automobilu, přičemž dle předchozí úmluvy měla firma Folrent servis, s. r. o., zálohovou fakturu uhradit, k čemuž však nedošlo, peníze na výzvy vráceny nebyly, neboť obviněný je použil pro svoji osobní potřebu a způsobil poškozené firmě ECO-ECO CZ, s. r. o., se sídlem Vrabčí 177, Liberec, škodu ve výši 684 000 Kč.
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 1 T 235/2015 (č. l. 174 tr. spisu), byl obviněný podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro uvedený skutek. Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci a poškozená společnost ECO-ECO CZ, s. r. o. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 14. 3. 2017, sp. zn. 55 To 566/2016 (č. l. 184 tr. spisu), napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušil a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Po vrácení věci Okresní soud v Liberci nařídil hlavní líčení na den 9. 6. 2017, u něhož obviněný vznesl námitku místní nepříslušnosti soudu (č. l. 197 tr. spisu). Vyslovil přesvědčení, že věc by měl projednat Okresní soud v Plzni, neboť k výběrům peněz došlo právě v P. a jemu by to usnadnilo obhajobu, protože se nachází v insolvenci. Za tohoto stavu okresní soud hlavní líčení odročil na den 4. 10. 2017 a věc předložil Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o námitce obžalovaného o nepříslušnosti soudu.
Vrchní soud v Praze shledal, že není nadřízen všem soudům podle zákona místně příslušným a podle §24 odst. 1 tr. ř. a není tak příslušný k rozhodnutí o příslušnosti soudu k projednání a rozhodnutí předmětné trestní věci. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 9 Ntd 8/2017, podle §24 odst. 1 tr. ř., věta třetí, postoupil věc k rozhodnutí o příslušnosti Nejvyššímu soudu jako soudu společně nadřízenému Okresnímu soudu v Liberci, u něhož byla podána obžaloba a který věc předložil Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o příslušnosti, a Okresním soudům v Plzni, Prostějově a Olomouci, které jsou podle vrchního soudu věcně i místně příslušnými k projednání a rozhodnutí předmětné trestní věci.
Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí poukázal na to, že podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu se v souladu s respektovanou judikaturou považuje jednak místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, a jednak místo, kde nastal nebo měl nastat jeho následek. Místem spáchání trestného činu zpronevěry je místo, kde si pachatel svěřenou věc přisvojil, tedy naložil s ní v rozporu s účelem svěření, a tím způsobil poškozenému majetkovou újmu.
Podle popisu skutku v obžalobě i podle obsahu spisového materiálu je podstatou stíhané trestné činnosti neoprávněná dispozice s peněžními prostředky na bankovním účtu, konkrétně jejich výběr v hotovosti a následné užití v rozporu s účelem svěření. Z hlediska naplnění znaků objektivní stránky skutkové podstaty zločinu zpronevěry podle §206 tr. zákoníku jsou podle vrchního soudu pro závěr o místní příslušnosti rozhodná místa, v nichž obviněný měl realizovat úkony odvíjející se od jeho rozhodnutí svévolně nakládat s cizími peněžními prostředky a tyto si přisvojit. Z obsahu spisu vyplývá, že obviněný cizí peněžní prostředky účelově určené na nákup osobního motorového vozidla obdržel na bankovní účet společnosti, jejímž byl jednatelem, fakturu za nákup vozidla neuhradil a v rozporu s účelem svěření peněžní prostředky z bankovního účtu společnosti postupně vybral v hotovosti, a to na pobočkách banky v P., P. a O., tyto užil pro svoji potřebu a tímto jednáním způsobil škodu poškozené společnosti, která peněžní prostředky na bankovní účet zaslala. Z uvedeného podle soudu vyplývá, že k projednání a rozhodnutí věci jsou místně příslušné Okresní soud v Plzni, Okresní soud v Prostějově a Okresní soud v Olomouci, neboť v územním obvodu těchto okresních soudů svým jednáním měl obviněný naplnit objektivní stránku zločinu zpronevěry a zde mělo dojít ke spáchání žalovaného trestného činu. Následek trestného činu, tedy způsobení škody na cizím majetku, v tomto případě nastal na stejném místě, na kterém došlo k jednání obviněného. Vrchní soud v Praze poukázal na to, že tento závěr vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 2. 1998, sp. zn. 11 Nd 23/98, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 16/1999. Nejedná se zde podle vrchního soudu o tzv. distanční delikt, při němž dochází k následku na jiném místě, než na kterém je vykonána trestná činnost (shodně též usnesení NS ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 7 Td 4/2017, ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 7 Td 44/2016). Jestliže obviněný jemu svěřené peněžní prostředky v rozporu s účelem svěření vybral z bankovního účtu v hotovosti a užil je pro svoji potřebu, současně tím na stejném místě způsobil škodu poškozenému, a nejedná se o distanční delikt.
Senát 7 Td Nejvyššího soudu se s tímto výkladem a právním názorem vycházejícím z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 2. 1998, sp. zn. 11 Nd 23/98, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 16/1999, zcela ztotožňuje, tedy souhlasí, že místem spáchání trestného činu (podle §18 odst. 1 tr. ř.) zpronevěry je místo, kde si pachatel svěřenou věc přisvojil, tedy naložil s ní v rozporu s účelem svěření, kde pojal úmysl si věc přisvojit, přičemž současně na stejném místě uvedeným jednáním způsobil poškozenému zákonem předpokládanou majetkovou újmu. Objektivní stránku trestného činu zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku totiž naplní pachatel, který si a) přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, a zároveň tím b) způsobí na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou .
Senát 7 Td v této souvislosti upozorňuje na skutečnost, že v některých rozhodnutích Nejvyššího soudu došlo během rozhodovací praxe k odklonu od tohoto výkladu a za místo spáchání trestného činu ve smyslu §18 odst. 1 tr. ř. bylo považováno vedle místa, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu (vedle místa, kde pachatel pojal úmysl naložit s věci v rozporu s účelem svěření) také místo, kde nastal následek trestného jednání pachatele v podobě újmy na majetku poškozeného (např. sídlo nebo bydliště poškozeného), tedy odlišné místo od místa, kde si pachatel svěřenou věc přisvojil (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2010, sp. zn. 11 Td 12/2010, usnesení ze dne 16. 12. 2011, sp. zn. 11 Td 65/2011, usnesení ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. 7 Td 68/2013, usnesení ze dne 9. 4. 2014, sp. zn. 7 Td 21/2014 a další).
Tím jsou dány zákonné podmínky §20 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, pro postoupení věci velkému senátu Nejvyššího soudu, protože senát 7 Td při svém rozhodování dospěl k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Tato otázka má po právní stránce zásadní význam pro posuzování místní příslušnosti soudů u trestného činu zpronevěry. Proto senát 7 Td postoupil trestní věc obviněného, která je u Nejvyššího soudu vedena pod sp. zn. 7 Td 27/2017, velkému senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu, aby v zájmu sjednocení výkladu této otázky zaujal sjednocující názor.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. srpna 2017
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu