ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1364.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1364/2017-38
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 22. listopadu 2017 v neveřejném zasedání o dovolání T. F. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 7. 2017, sp. zn. 7 To 218/2017, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 25 T 72/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. F. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 27. 2. 2017, č. j. 25 T 72/2016-431, byl obviněný T. F. uznán vinným v bodě I. zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a v bodě II. přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1, 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil zločinu podvodu v podstatě tím, že ad I./1-4) pod různými záminkami v době od března 2012 do srpna 2015 vylákal postupně půjčky od poškozených M. H. v celkové výši 499 429,98 Kč, P. V. 58 000 Kč, M. Ď. v celkové výši 440 000 Kč a J. L. 200 000 Kč tak, že tito si na žádost obviněného sjednali svým jménem uvedené půjčky a peníze předali obviněnému, který jim sliboval, že půjčky bude včetně úroků řádně splácet. Učinil tak, přestože byl od počátku přinejmenším srozuměn s tím, že vůči poškozeným nedostojí svým závazkům a finanční prostředky jim podle dohody řádně nevrátí, k čemuž také došlo, a poškozeným způsobil celkovou škodu 1 197 429,98 Kč. V případě poškozené P. V. půjčku vylákanou dne 31. 12. 2013 zpočátku splácel, ale od srpna 2015 přestal splátky hradit a půjčku vylákanou dne 21. 1. 2015 od poškozeného J. L. splácel do července 2015 a poté přestal splátky hradit.
Výrok o vině pod bodem II. posouzený jako přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku obviněný nenapadl odvoláním ani dovoláním a tedy tento výrok nebyl předmětem dovolacího řízení.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláními obviněný T. F. pouze proti výroku o vině pod bodem I. a státní zástupce proti výroku o trestu v neprospěch obviněného. Obě odvolání Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 7. 2017, sp. zn. 7 To 218/2017, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g) a l) tr. ř.
Obviněný k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl extrémní rozpor mezi obsahem důkazů a skutkovými zjištěními soudu prvního stupně z nich učiněnými. Rozpor podle obviněného spočívá v chybném vyčíslení výše škody, neboť soud nehodnotil řádně výpisy z bankovních účtů poškozených, které prokazují, že obviněný část pohledávek splatil. Soud prvního stupně v rozporu s těmito důkazy vycházel ze smluv o půjčce, které prokazují pouze výši dluhu na začátku a ne kolik bylo z půjček splaceno. Skutečně způsobenou škodu obviněný vyčíslil na 920 021,01 Kč. Dále obviněný namítl absenci subjektivní stránky zločinu podvodu, neboť nikdy nezpochybňoval své závazky, s většinou poškozených dokonce uzavřel dodatečně písemné smlouvy o půjčce, své pohledávky splácel a přestal až v době, kdy zjistil, že realizace jeho podnikatelského záměru bude vyžadovat delší čas. Měl v úmyslu půjčky splatit a v jeho jednání lze spatřovat nanejvýš nedbalost. Odvolací soud uvedené vady v rámci své přezkumné činnosti nezjistil a nemohl je tak napravit, čímž byl naplněn i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný uplatnil na základě toho, že nebyl včas vyrozuměn o konání veřejného zasedání odvolacího soudu. Soud doručil předvolání pouze obhájci a obviněnému bylo doručeno až následně, navíc nesplňovalo povinné náležitosti, když na něm nebyla uvedena celá adresa odvolacího soudu, ale pouze ulice. Podle obviněného soud takto předjímal jeho znalost o sídle soudu a nutil jej zasednout k mapě či k počítači a zkoumat všechny budovy v předmětné ulici. Z tohoto důvodu se obviněný nemohl na místo konání dostavit včas, vyjádřit se, účastnit se dokazování a činit návrhy, čímž došlo k hrubému porušení jeho práva na obhajobu.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a přikázal mu věc znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a konstatoval, že námitky obviněného ohledně nenaplnění objektivní a subjektivní stránky zločinu podvodu lze formálně podřadit pod uplatněné dovolací důvody, avšak tyto námitky nejsou opodstatněné. S naplněním subjektivní stránky se řádně vypořádaly soudy nižších stupňů. Obviněný současně sám v dovolání připustil, že „věděl o možnosti, že pokud nebude mít jeho podnikání úspěch, svým závazkům bude stěží schopen dostát, ale v uvedený následek, který nakonec svým jednáním způsobil, rozhodně nedoufal“. Závěr soudů o nepřímém úmyslu vyplývá zejména z nepravdivosti záminek, pod jakými vylákal půjčky, nereálnosti splnění navrhovaných závazků, rozsahu dalších závazků obviněného, vedení exekucí proti němu, nízkých příjmů, stejně jako různorodosti důvodů, které obviněný uváděl jako záminky pro půjčky. Soudy se řádně vypořádaly i s důkazními návrhy obviněného. K argumentaci obviněného ohledně určení výše škody státní zástupce zdůraznil, že v případě trestného činu podvodu je nutné vycházet z částky, která byla předmětem útoku, a není důležité, zda a jakou částku obviněný poté vrátil. To má vliv jen na posouzení výše náhrady škody, přičemž soud prvního stupně správně odůvodnil, z jakých výpočtů vycházel. Vyjma částečné úhrady dluhů poškozeným P. V. a M. H. obviněný fakticky způsobenou škodu nenahradil. Ohledně dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. státní zástupce uvedl, že nedošlo k porušení ustanovení trestního řádu ohledně přítomnosti obviněného u veřejného zasedání. Soudem bylo na základě žádosti obviněného jednání odročeno na 4. 7. 2017, přičemž obviněný o tom byl vyrozuměn dne 21. 6. 2017 a pětidenní lhůta na přípravu tak byla zachována. Obviněný se přesto k veřejnému zasedání nedostavil, ani se z něj neomluvil a jeho výtka proto neodpovídá realitě. K námitce obviněného, že ve vyrozumění nebyla přesně uvedena adresa soudu, státní zástupce uvedl, že vyrozumění bylo opatřeno razítkem Městského soudu v Praze, na němž byla uvedena přesná adresa soudu i telefonní číslo, na kterém si obviněný v případě nějakých nejasností mohl vše ověřit.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
V dovolání obviněný uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g) a l) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Ze zákonné formulace tohoto dovolacího důvodu je patrné, že nespočívá v jakékoli nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání, ale jen v takové, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze hlavní líčení nebo veřejné zasedání konat bez osobní účasti obviněného. V souvislosti s touto námitkou obviněný soudu druhého stupně vytkl, že mu předvolání k veřejnému zasedání (ze spisu vyplývá, že se jednalo o vyrozumění o konání veřejného zasedání) nebylo doručeno ve lhůtě nejméně pěti dní před konáním veřejného zasedání a nebyla v něm uvedena adresa soudu. Obviněnému bylo dne 21. 6. 2017 doručeno vyrozumění o odročení veřejného zasedání ze dne 15. 6. 2017 (č. l. 470 a 472, které se nekonalo z důvodu pracovní neschopnosti obviněného a jeho žádosti o odročení) na nový termín dne 4. 7. 2017. Na razítku vyrozumění byl řádně označen soud i jeho přesná adresa. Vyrozumění o konání nového veřejného zasedání bylo obviněnému doručeno ve lhůtě delší než pět dní před jeho konáním a byly splněny procesní podmínky, aby proběhlo i v jeho nepřítomnosti. Soud druhého stupně v obou případech obviněného pouze vyrozumíval o konání veřejného zasedání, čímž dal najevo, že přítomnost obviněného u veřejného zasedání nepokládal za nezbytnou. K veřejnému zasedání konanému dne 4. 7. 2017 se obviněný nedostavil, neomluvil se a ani nežádal o jeho odročení, proto nic nebránilo tomu, aby soud druhého stupně projednal podaná odvolání a ve věci rozhodl. Nad rámec uvedeného je na místě poznamenat, že obviněný mohl adresu soudu zjistit i z jiných zdrojů, např. z obálky vyrozumění, příp. z internetových stránek soudu. Námitku obviněného shledal Nejvyšší soud zjevně neopodstatněnou.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů. Z těchto zjištění přitom spolehlivě vyplynulo, že obviněný se nacházel ve svízelné finanční situaci, kdy měl dluhy a byly proti němu vedeny exekuce. Za tohoto stavu pod nepravdivými záminkami vylákal od poškozených postupně finanční prostředky tak, že je přesvědčil, aby si na sebe vzali půjčky a úvěry a tyto peníze mu půjčili. Poškozené utvrzoval o své solventnosti a sliboval jim, že za ně bude tyto úvěry a půjčky včetně úroků splácet. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí, aby zjistil skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. Současně odůvodnil, proč zamítl další důkazní návrhy (str. 9 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Provedené důkazy hodnotil soud prvního stupně v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. a dospěl ke správným skutkovým závěrům, s čímž se ztotožnil i soud druhého stupně. Koneckonců ani obviněný nezpochybňuje, že by si nepůjčil uvedené částky od poškozených, pouze nesouhlasí s výší vyčíslené škody s ohledem na to, že některé z půjček po nějakou dobu splácel.
Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Na základě výše uvedeného nelze námitky obviněného proti skutkovým zjištěním a způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 tr. ř. Ve vztahu ke skutkovým zjištěním proto neexistuje zákonná povinnost dovolacího soudu tato zjištění přezkoumat (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, či usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně přitom může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4, čl. 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). Obviněný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy namítl, avšak v posuzovaném případě Nejvyšší soud žádný rozpor, natož extrémní, neshledal.
Námitku obviněného ohledně nesprávného určení výše škody nepovažuje Nejvyšší soud za opodstatněnou. Obviněný směšuje stanovení výše škody, kterou měl způsobit poškozeným podvodným jednáním s vyčíslením nároků poškozených na náhradu majetkové škody. Došlo-li podvodným vylákáním peněz od poškozeného již k dokonání trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku, pak je způsobenou škodou celá tato peněžitá částka bez ohledu na to, zda pachatel později poškozenému vylákané peníze (nebo jejich část) vrátí. Vrácení peněz je třeba považovat jen za náhradu způsobené škody nebo její části, což může mít význam při rozhodování o trestu a náhradě škody (viz přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2003, sp. zn. 6 Tdo 1314/2003). Pro úvahy o právní kvalifikaci a naplnění kvalifikačního znaku spočívajícího ve způsobení značné škody u zločinu podvodu je třeba vycházet z částek, které obviněný od poškozených vylákal, neboť k dokonání trestného činu došlo již jejich vylákáním. Spolehlivě bylo prokázané, že obviněný byl zadlužený již v době, kdy tyto půjčky vylákal od poškozených a novými půjčkami částečně hradil dřívější dluhy a též své životní náklady přesahující jeho příjem ze zaměstnání, a to včetně údajného financování nejistého podnikatelského záměru. Pokud některé z půjček po určitou dobu splácel, jednalo se jen o náhradu škody způsobené již dokonaným trestným činem a navíc tyto splátky hradil z novějších půjček. Obviněný přesvědčil poškozené, aby si tito na sebe vzali půjčky a úvěry, a věděl, že s tímto budou spojeny i úroky a poplatky za jejich poskytnutí. Poškozeným sliboval, že tyto půjčky a úvěry bude splácet včetně příslušenství a s ohledem na úrokové sazby v konkrétních případech je zřejmé, že pokud na některé z nich něco i splatil, pokrývá tato výše nanejvýš příslušenství. Tuto skutečnost ve své námitce a výpočtech obviněný zcela pomíjí a vychází pouze z čisté výše poskytnuté půjčky. Soud prvního stupně své úvahy stran výše způsobené škody rozvedl v odůvodnění rozsudku (str. 8) a na tam uvedené lze pro stručnost odkázat. Na správně vyčíslenou výši škody v případě výroku o vině navazuje i výrok o náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř., kde soud prvního stupně zohlednil částky, které obviněný na jednotlivé půjčky splatil, přičemž to, co splatil, pokrylo v převážné míře pouze příslušenství půjček, čímž ani nedošlo ke snížení základu půjček, a to s výjimkou u poškozené P. V. a nepatrně i u poškozené M. H. Rovněž tak tyto úvahy rozvedl soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku (str. 10-11) a pro stručnost lze i v tomto směru na tam uvedené odkázat. Skutková zjištění jsou tedy zcela v souladu s důkazy, z kterých soudy vycházely.
Pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit námitku absence subjektivní stránky zločinu podvodu. Soud prvního stupně se přitom s touto otázkou spolehlivě vypořádal (str. 7-8 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) a správně uzavřel, že obviněný jednal v nepřímém úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Shodnou námitku uplatnil obviněný již v odvolání a soud druhého stupně podrobně rozvedl (str. 7 odůvodnění napadeného usnesení), proč nelze tuto námitku akceptovat. Pro stručnost lze i v tomto směru na tam uvedené odkázat. Sám obviněný připustil, že jeho možnost řádně splácet veškeré své dluhy závisela od úspěšnosti realizace jeho projektu tzv. Benefičního balíčku, což byla zcela nejistá budoucí událost, kterou se koneckonců obviněnému nepodařilo realizovat ani v době pozdější. Skutečnost, že obviněný dodatečně uzavřel smlouvy o půjčkách s poškozenými, byla již jen otázkou řešení náhrady škody a oddalování vrácení půjček, když poté povětšině s nimi přestal komunikovat. Podvodný úmysl obviněného dokresluje i skutečnost, že poškozeným uváděl nepravdivé důvody potřeby půjčení peněz a nepřiznal jim svou skutečnou finanční situaci, ale naopak je utvrzoval o své solventnosti a nadstandardních příjmech. Nejvyšší soud vyhodnotil námitku obviněného ohledně nedostatku úmyslu jako zjevně neopodstatněnou.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §256b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jelikož je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř., pak je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Obiter dictum je namístě poznamenat, že obviněný v podstatě shodné námitky obsažené v dovolání uplatnil již v odvolání a soud druhého stupně se s nimi spolehlivě vypořádal (str. 6-8 odůvodnění napadeného usnesení). V této souvislosti lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného T. F. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. listopadu 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.