ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.546.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 546/2017-38
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 11. května 2017 v neveřejném zasedání o dovolání obviněných M. Š. , a O. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 13 To 456/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 2 T 12/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných M. Š. a O. Š. odmítají .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 11. 10. 2016, č. j. 2 T 12/2016-207, byli obvinění M. Š. a O. Š. uznáni vinnými přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku a každý z nich byl odsouzen podle §206 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 22 měsíců, jehož výkon jim byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 32 měsíců. Dále byla oběma obviněným uložena povinnost podle §82 odst. 2 tr. zákoníku, aby během zkušební doby podle svých sil naradili způsobenou škodu. Oběma obviněným byla rovněž podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost, aby společně a nerozdílně nahradili poškozené společnosti SVS, spol. s r. o., majetkovou škodu 326 700 Kč.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obvinění dopustili uvedeného přečinu tím, že jako jednatelé společnosti SPI TRADE, s. r. o., která je od 27. 8. 2015 v likvidaci, se sídlem U Židovského hřbitova 235, Beroun, IČ 284 81 763, sepsali s jednatelem společnosti SVS, spol. s r. o., se sídlem Karlštejn 345, IČ 452 80 070, M. D., konsignační smlouvu č. … týkající se prodeje 311,6 m 2 břidlicového obkladu za částku 900 Kč/m 2 bez DPH, kdy tato smlouva byla podepsána M. D. v K. dne 10. 6. 2011 a obžalovaným M. Š. v B. 7. 6. 2011 a podle které společnost SVS, spol. s r. o., prokazatelně formou dílčích dodávek, jejichž realizaci u každé z nich potvrdil svým podpisem obžalovaný M. Š., dodala do konsignačního skladu společnosti SPI TRADE, s. r. o., břidlicový obklad v celkovém množství 311,6 m 2 , jak bylo potvrzeno podpisem obžalovaného M. Š. a razítkem společnosti SPI TRADE, s. r. o., i na dodacích listech č. … a č. …, přičemž za situace, kdy dodaný břidlicový obklad až do jeho prodeje a úplného zaplacení byl podle konsignační smlouvy majetkem společnosti SVS, spol. s r. o., a nikoli společnosti SPI TRADE, s. r. o., obžalovaní tento břidlicový obklad v blíže neurčené době, nejpozději však v červnu 2013, prodali nezjištěné osobě za kupní cenu, která nebyla rovněž zjištěna, kdy výtěžek z tohoto prodeje obvinění nepřevedli v souladu s konsignační smlouvou společnosti SVS, spol. s r. o., a naložili s ním nezjištěným způsobem, čímž si tento výtěžek přisvojili a způsobili tak společnosti SVS, spol. s r. o., škodu ve výši 336 528 Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli oba obvinění odvoláními, která Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20. 12. 2016, č. j. 13 To 456/2016-227, jako nedůvodná podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný M. Š. prostřednictvím svého obhájce včas dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Připomněl, že soud druhého stupně rozhodl ve věci již podruhé, neboť prvním usnesením ze dne 16. 8. 2016, sp. zn. 13 To 294/2016, zrušil rozsudek soudu prvního stupně, aby se tento dostatečně vypořádal se všemi námitkami obžalovaných, správně ustálil skutková zjištění a posoudil je po právní stránce. Po zrušení původního rozsudku však soud prvního stupně neprovedl obhajobou navržené důkazy a při nezměněné důkazní situaci vyhlásil nový rozsudek. Obviněný namítl, že nebylo jednoznačně a s vyloučením všech pochybností prokázáno, že by naplnil všechny znaky trestného činu, za který byl odsouzen. Především nebylo zjištěno ani objasněno komu, kdy a za jakou částku byl břidlicový obklad prodán. Soud prvního stupně v naprosté důkazní nouzi uzavřel, že došlo k prodeji a vycházel pouze ze svědectví z doslechu, z rozporných výpovědí dvou svědků. Podle obviněného došlo k porušení zásady subsidiarity trestní represe, neboť mezi obviněnými a poškozeným se jednalo o závazkový vztah, a proto se měla aplikovat ustanovení o odpovědnosti za škodu dle civilního práva. Soudy obou stupňů dovodily trestní odpovědnost z údajně účelového převodu obchodního podílu, který však byl v souladu s právními předpisy. Obviněný zdůraznil, že pokud bylo v době převodu obchodního podílu zboží skladem, nelze hovořit o jeho prodeji. Samotný prodej břidlicového obkladu nebyl nade vší pochybnost prokázán.
Závěrem obviněný M. Š. navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Praze zrušil a přikázal mu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Usnesení soudu druhého stupně napadl včas dovoláním prostřednictvím svého obhájce taktéž obviněný O. Š. a opřel jej o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, též jiném nesprávném hmotně právním posouzení a dále bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Obviněný také poukázal na zásadu subsidiarity trestní represe, neboť podle něj se na předmětný vztah měly aplikovat normy občanskoprávní. Dále namítl, že v době skončení platnosti konsignační smlouvy již nebyl ani jeden z obviněných jednatelem společnosti SPI TRADE, s. r. o. Soudu prvního stupně vytkl, že hodnotil provedené důkazy v rozporu se zásadou in dubio pro reo, neboť svědecká výpověď svědka M. D. je plná zásadních rozporů a nepřesností, především v souvislosti s množstvím břidlicového obkladu. Došlo ke zkrácení jeho práva na obhajobu, neboť soud prvního stupně zamítl důkazní návrhy obhajoby směřující k objasnění rozporů. Závěr soudu o prodeji břidlicového obkladu obviněnými, je postaven na dvou rozcházejících se a nekonkrétních výpovědích svědků. Obviněný dále poukázal na rozpor v tvrzení svědka M. D. ohledně odvozu části břidlicového obkladu, neboť svědek J. Ž. jej mohl s ohledem na balení i váhu odvézt osobním autem. Zpochybnil také samotnou kvalitu dodaného břidlicového obkladu. Usnesení soudu druhého stupně obviněný považuje za překvapivé, neboť ve svém prvním usnesení soud druhého stupně zavázal soud prvního stupně k doplnění dokazování, tento však dokazování nedoplnil a provedl pouze jeden listinný důkaz. Další návrhy obhajoby na doplnění dokazování soud zamítl a na základě totožných důkazů dospěl k odlišným skutkovým závěrům. Tuto skutečnost obviněný namítal i v odvolání, ale soud druhého stupně uzavřel, že soud prvního stupně všechny jeho pokyny respektoval a s námitkami obhajoby se dále již nezabýval. Tímto postupem soudů obou stupňů došlo k porušení ústavního práva na spravedlivý proces. Usnesení soudu druhého stupně obviněný považuje za nepřezkoumatelné a v rozporu s ústavním pořádkem, zejména čl. 36 Listiny základních práv a svobod, a tedy v rozporu s §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
Závěrem obviněný O. Š. navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Praze i rozsudek Okresního soudu v Berouně zrušil.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání vyjádřil a nejprve zrekapituloval dosavadní průběh trestního stíhání, jakož i dovolací argumentaci obviněných. Zpochybněním naplnění znaku objektivní stránky trestného činu zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku „přisvojení si cizí věci“ obvinění naplnili uplatněný dovolací důvod [§265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Zdůraznil, že břidlicový obklad zůstal po celou dobu majetkem společnosti SVS, spol. s r. o., a tedy pro obviněné byl věcí cizí. Závěr soudu o tom, že společnost SPI TRADE, s. r. o., břidlicovým obkladem již nedisponovala, je podložený výpověďmi svědků. Napadené rozhodnutí nelze v žádném případě hodnotit jako rozhodnutí překvapivé, pojem překvapivého rozhodnutí je totiž užíván zejména Ústavním soudem a odpovídá situacím, kdy soud druhého stupně změní meritum věci a odchýlí se od hodnocení důkazů soudem prvního stupně, aniž by opakoval důkazy nebo provedl nové. V předmětné věci je situace jiná, neboť za svěřenou věc je třeba považovat i výtěžek, který byl za svěřenou věc získán. Tento výtěžek je ekvivalentem prodané svěřené věci a požívá tak i stejné právní ochrany. Posunem skutkových zjištění ohledně osudu zpronevěřeného břidlicového obkladu bylo, že se podařilo prokázat, že byl obviněnými zpeněžen, aniž byl výtěžek předán poškozené. Tímto nedošlo k zásadnímu přehodnocení celé věci, zejména ve smyslu odlišného právního posouzení a rozhodnutí tedy nelze považovat za překvapivé. Soudy posoudily otázku výše způsobené škody v souladu s §137 tr. zákoníku. V posuzované věci podle státního zástupce nedošlo k namítanému porušení principu subsidiarity trestní represe, neboť není překážkou vzniku trestní odpovědnosti, pokud původní právní vztah byl založen soukromoprávní smlouvou, kterou pachatel také porušil. Použití prostředků trestní represe je možné i k ochraně uspokojování subjektivních práv soukromého subjektu, zvláště pak v případech, kdy došlo k tak zásadnímu narušení objektu trestného činu zpronevěry. S touto otázkou se přitom již spolehlivě vypořádal soud druhého stupně. Skutkový stav věci zahrnuje okolnosti vypovídající o naplnění všech znaků trestného činu a dovolacím námitkám obviněných tedy nelze přisvědčit. Pokud obviněný O. Š. uplatnil i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., uplatnil jej v návaznosti na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho druhé zákonné variantě a jelikož je jeho dovolání neopodstatněné z pohledu posledně jmenovaného dovolacího důvodu, pak totéž platí i o dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obou obviněných podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a zároveň navrhl, aby tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.). Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Obvinění ve svých podáních uplatnili dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obou obviněných jsou založena v zásadě na totožných námitkách, které byly součástí jejich obhajoby před soudem prvního stupně a především součástí jejich odvolání. Těmito námitkami se zabývaly a spolehlivě i vypořádaly soudy obou stupňů. V této souvislosti lze poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. V projednávaném případě obvinění v dovolání u usvědčujících důkazů zpochybňují jejich věrohodnost (výpovědi svědků M. D., J. Ž. a Č. V.) a soudům vytýkají, že zkrátily jejich právo na obhajobu, neboť zamítly další důkazní návrhy, které mohly potvrdit jejich obhajobu a navíc po původním zrušení věci v odvolacím řízení soud prvního stupně, aniž splnil pokyny soudu druhého stupně, nedoplnil dokazování a na základě totožné důkazní situace dospěl k zcela odlišným skutkovým závěrům. Domáhají se tedy jiného způsobu hodnocení provedených důkazů a jiného průběhu skutkového děje, než jak je hodnotily soudy obou stupňů a než k jakým závěrům dospěly. Tyto námitky pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze podřadit.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, eventuálně druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů. Z těchto zjištění přitom spolehlivě vyplynulo, že obvinění jako jednatelé společnosti SPI Trade, s. r. o., uzavřeli dne 10. 6. 2011 se společností SVS, spol. s r. o., konsignační smlouvu týkající prodeje 311,6 m² břidlicového obkladu za částku 900 Kč/m² bez DPH. Tuto smlouvu opakovaně prodlužovali, byť jen ústně. V blíže nezjištěné době, nejpozději v červnu 2013 se jim podařilo tento břidlicový obklad prodat nezjištěnému kupci za nezjištěnou cenu, ale takto získaný výtěžek z prodeje si ponechali, aniž by jej předali společnosti SVS, spol. s r. o., která byla podle uzavřené smlouvy vlastníkem břidlicového obkladu až do doby jeho prodeje a úplného zaplacení. Tímto jednáním způsobili uvedené společnosti majetkovou škodu 336 528 Kč. Obvyklá cena tohoto břidlicového obkladu byla objektivizována znaleckým posudkem. Následně obvinění společnost SPI Trade, s. r. o., která byla již k 31. 1. 2011 v úpadku, dne 29. 8. 2013 účelově převedli na svědka Č. V., tzv. bílého koně, aby se tímto způsobem zbavili předlužené společnosti a zjevně též závazku vzniklého z prodeje svěřeného břidlicového obkladu. Obiter dictum lze dodat ke skutkovému ději, že v uvedeném období, kdy se společnost nacházela v úpadku do doby jejího převodu na svědka Č. V., ji obvinění zatížili ještě dalšími závazky ve výši nejméně 32 038 050 Kč. V době převodu společnosti SPI Trade, s. r. o., na svědka Č. V. již probíhalo řízení o jeho omezení, případně zbavení způsobilosti k právním úkonům. Pro trestní odpovědnost obviněných přitom není podstatné, že se nepodařilo prokázat komu a za jakou cenu břidlicový obklad prodali, neboť z tohoto hlediska je důležité to, že svěřený břidlicový obklad prodali, ale výtěžek z něj, který představoval jeho obvyklou cenu, nepředali jeho vlastníkovi, tedy poškozené společnosti SVS, spol. s r. o. Takto ustálený skutkový děj naplňuje všechny znaky objektivní stránky trestného činu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku a dovolací námitky v tomto směru jsou neopodstatněné.
V hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů nelze shledat žádné rozpory, natož extrémní, když zcela v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. byly provedeny veškeré důkazy potřebné pro meritorní rozhodnutí a následně je podle §2 odst. 6 tr. ř. soudy pečlivě hodnotily, jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněných byla spolehlivě vyvrácená, a to především výpověďmi svědků M. D., J. Ž. a Č. V., jakož i listinnými důkazy a soudy vysvětlily, na základě jakých úvah dospěly k závěru, že skutkový děj je možné ustálit na základě těchto důkazů a z jakého důvodu nelze akceptovat obhajobu obviněných. Rovněž tak byla znaleckým posudkem spolehlivě objektivizována výše způsobené škody, tedy obvyklá cena břidlicového obkladu. Pro stručnost lze odkázat na příslušné části odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (rozsudek soudu prvního stupně str. 4 – 6 a usnesení soudu druhého stupně str. 3 – 5), neboť s tam uvedeným se ztotožnil i Nejvyšší soud.
Pokud soud prvního stupně zamítl další důkazní návrhy obviněných, pak tímto nedošlo ke zkrácení jejich práv na spravedlivý proces. V tomto směru lze s ohledem na ústavněprávní rovinu námitky (neboť tuto námitku nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod) poukázat na již ustálenou judikaturu (např. nálezy ÚS ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. I. ÚS 32/95 nebo ze dne 24. 3. 1998, sp. zn. II. ÚS 122/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05), ze které vyplývá, že soudy nejsou povinny vyhovět všem návrhům účastníků řízení a naopak sám soud musí rozhodnout o tom, jakými důkazními prostředky bude objasňovat okolnosti, které jsou důležité pro náležité zjištění skutečného stavu věci a pro správné posouzení viny či neviny obviněného. Pokud soudy dospěly v projednávaném případě k závěru, že rozsah provedených důkazů je postačující pro spolehlivé rozhodnutí ve věci, pak postupovaly v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně (str. 5 – 6) přitom vyplývá, že navrhované doplnění dokazování zamítl z toho důvodu, že provádění dalších důkazů považoval již za nadbytečné, neboť skutečnosti, které měly podle obviněných prokázat, byly již provedenými důkazy bez důvodných pochybností ověřeny nebo vyvráceny. Případně byly zamítnuty z důvodu, že nemají ve vztahu k projednávanému skutku žádnou vypovídací hodnotu. Výsledky stávajícího dokazování nenasvědčují potřebě jej v jakémkoli směru doplňovat. Nelze přijmout ani námitku obviněného O. Š., že soud druhého stupně uložil soudu prvního stupně v původním zrušovacím rozhodnutí, aby doplnil dokazování a tento uvedený pokyn nesplnil, neboť z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 8. 2016, č. j. 13 To 294/2016-176, vyplývá, že původní rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. Nikoli z toho důvodu, že by bylo nutné dokazování ještě doplňovat, to by soud druhého stupně postupoval podle §258 odst. 1 písm. c) tr. ř. Kromě toho z odůvodnění uvedeného usnesení vyplývá, že soudu prvního stupně bylo vytýkáno pouze to, že při hodnocení důkazů se důsledně nevypořádal se všemi okolnostmi, některá zjištění ponechal bez povšimnutí a jeho rozhodnutí označil za předčasné a nepřesvědčivé. Jinými slovy lze uzavřít, že vada rozsudku spočívala v ne zcela vyčerpávajícím popise skutkového děje a nedostatečném odůvodnění rozhodnutí, nikoli v nedostatečném rozsahu dokazování či jiných vadách. Nyní napadené rozhodnutí tedy rozhodně není překvapivým rozhodnutím ve smyslu vznesené námitky, neboť nejde o situaci, kdy by odvolací soud změnil meritum věci a odchýlil se od hodnocení důkazů soudem prvního stupně. Oproti původnímu rozsudku soud prvního stupně pouze upřesnil v intencích výhrad soudu druhého stupně popis skutkového děje, aby tento byl v souladu s výsledky dokazování a své rozhodnutí již řádně v souladu s §125 odst. 1 tr. ř. odůvodnil.
Neobstojí ani námitka stran subsidiarity trestní represe, když i s touto otázkou se vypořádal již soud druhého stupně v odůvodnění svého rozhodnutí (str. 5 – 6) a s tam uvedeným lze vyslovit souhlas. V daném případě nelze shledat žádných takových mimořádných okolností, které by natolik snižovaly škodlivost jednání obviněných, aby se dalo uvažovat o aplikaci této zásady. V tomto směru lze odkázat i na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2012, ze kterého mimo jiné vyplývá, že úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. V projednávaném případě se jedná naopak o skutek natolik společensky škodlivý (vyjádřený nejen způsobem provedení a následného účelového zbavení se takto zadlužené obchodní společnosti, ale i kvalifikovanou skutkovou podstatou §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku vyjadřující výši způsobené majetkové škody), že nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu, ze kterého se obchodněprávní vztah mezi společností reprezentovanou obviněnými a poškozenou SVS, spol. s r. o., odvíjel.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §256b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Z dovolání obviněného O. Š. vyplývá, že tento dovolací důvod uplatnil nesprávně v jeho první alternativě („…nebyly splněny procesní podmínky…“), ač tak vzhledem k rozhodnutí odvolacího soudu, resp. zamítnutí jeho odvolání podle §256 tr. ř., mohl učinit pouze v návaznosti na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy v jeho druhé zákonné variantě. Jelikož je jeho dovolání ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně neopodstatněné, situace je shodná i v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obou obviněných odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. května 2017
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.