ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.592.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 592/2017-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 17. května 2017 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného D. N. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2016, č. j. 4 To 406/2016-146, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 3 T 78/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 26. 8. 2016, č. j. 3 T 78/2016-134, byl obviněný D. N. uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a byl odsouzen podle téhož zákonného ustanovení k trestu odnětí svobody na třicet měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného zločinu ve stručnosti tím, že dne 26. 9. 2015 v 7:17 hodin vstoupil do prodejních prostor benzinové čerpací stanice AS na ulici Z. v M. K., kde přistoupil k prodejnímu pultu a požádal prodavačku o krabičku cigaret značky Camel. Při jejich podávání mu řekla cenu, ale obviněný je chtěl zadarmo, načež když mu je odmítla zdarma vydat, tak jí řekl, že použije devítku. Přitom si sáhl dozadu za pas a druhou rukou po chvíli uchopil krabičku cigaret, kterou držela prodavačka v ruce a po vzájemném přetahování jí krabičku z ruky vytrhl, s druhou rukou za zády za pasem stále mluvil o tom, že použije devítku a poté z místa i s krabičkou cigaret zn. Camel odešel.
Rozsudek soudu prvního stupně obviněný napadl odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 6. 12. 2016, č. j. 4 To 406/2016-146, jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včasné dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., neboť podle něj bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání, přestože v řízení, které předcházelo, byl dán důvod dovolání dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože rozsudek soudu prvního stupně spočíval na nesprávném právním posouzení skutku.
V dovolání obviněný namítl, že přestože již v odvolání na vadné právní posouzení skutku upozornil, soud druhého stupně tuto vadu neodstranil a odvolání zamítl. Dle názoru obviněného nebylo možné z provedeného dokazování beze všech pochybností zjistit, že byla naplněna objektivní i subjektivní stránka skutkové podstaty uvedeného trestného činu a především nebyl prokázán jeho úmysl. Soud dovodil násilnou složku pouze z gesta obviněného popsaného ve výpovědi poškozené a z kamerového záznamu. Poškozenou označil obviněný za osobu se sklony k dramatizaci vnímaného jednání a její výpověď za silně subjektivní hodnocení situace. Obviněný nesouhlasí s tím, že by jeho gesto, kdy si dal ruku za záda, mělo naznačovat použití zbraně. Podle jeho výpovědi se jednalo o pouhé povytažení padajících kalhot, což podle něj vyplývá i z kamerového záznamu, z něhož je zřejmé, že si za záda dal i druhou ruku, a to nemůže evokovat gesto podání zbraně. Dále zpochybnil poškozenou popsaný skutkový děj, neboť dle kamerového záznamu s poškozenou mluvil již od příchodu k pultu a není patrné, že by se k ní naklonil a řekl, že to „nechce zadarmo“ (zjevně správně mělo být uvedeno „chce zadarmo“). Vzhledem k absenci zvukového záznamu nelze výpověď poškozené nade vší pochybnost potvrdit, neboť ze záznamu je patrné pouze to, že jí krabičku cigaret vytrhl z ruky, poté se potácel a odešel. Namítl, že se soud dostatečně nezabýval všemi okolnostmi, především opilostí, užitím léků na utlumení bolesti, jakož i smíšenou poruchou osobnosti, vlivem čehož se obviněný domníval, že za cigarety již zaplatil a jednal tedy v omylu. Z provedeného dokazování podle obviněného nevyplývá, že by poškozené vyhrožoval a jediné, co je patrné, tedy že poškozené vytrhl z ruky cigarety bez zaplacení, může být posuzováno pouze jako majetkový trestný čin. Soudy obou stupňů svým posouzením skutkového stavu porušily zásadu in dubio pro reo, neboť neprokázaly naplnění všech znaků skutkové podstaty zločinu loupeže. V dalším obviněný odkázal na obsah odvolání, které bylo soudem druhého stupně zamítnuto, čímž byl naplněn i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud vyhověl dovolání a podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení soudu druhého stupně, s ním související rozsudek soudu prvního stupně, jakož i další rozhodnutí obsahově navazující na uvedená rozhodnutí, a příslušnému soudu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k podanému dovolání nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Obviněný ve svém podání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, eventuálně druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů. Z těchto zjištění přitom spolehlivě vyplynulo, že obviněný ve stručnosti řečeno dne 26. 9. 2015 v 7:17 hod. vstoupil do prodejních prostor čerpací stanice AS v M. K. a požádal prodavačku o krabičku cigaret zn. Camel. Když mu je tato podávala a požadovala kupní cenu, chtěl je zadarmo s tím, že použije „devítku“ a sáhl si dozadu za pas, načež po chvíli jednou rukou vytrhl krabičku prodavačce z ruky, opakoval, že použije „devítku“ a stále měl druhou ruku za zády za pasem, načež z místa i s krabičkou cigaret odešel.
V hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů, nelze shledat žádné rozpory, natož extrémní, když zcela v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. byly provedeny veškeré důkazy potřebné pro meritorní rozhodnutí a následně je dle §2 odst. 6 tr. ř. soudy pečlivě hodnotily, jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného byla spolehlivě vyvrácená, a to především výpovědí svědkyně I. L. (prodavačky) a kamerovým záznamem, které jednoznačně vyvrátily, že by obviněný za cigarety zaplatil, naopak je požadoval zadarmo a zdůrazňoval, že má „devítku“ což v prodavačce jednoznačně evokovalo, že má na mysli zbraň, když tento slovní projev obviněný zdůraznil i tím, že si sáhl dozadu za pas, aby vzbudil v prodavačce obavu, že nevyhoví-li jeho pohrůžce a nedá mu cigarety zadarmo, přistoupí k násilí a použije zbraň, aby získal požadovanou krabičku cigaret.
Jelikož obviněný namítl zásadní rozpor mezi provedenými důkazy a v důsledku toho i závěry, které z nich soudy prvního a druhého stupně učinily, a to v mezích porušení práva na spravedlivý proces, zabýval se Nejvyšší soud touto námitkou v intencích názoru Ústavního soudu, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze vykládat restriktivně a že je při něm nutno vždy brát zřetel na ústavně zaručená práva a svobody, tedy i právo na spravedlivý proces; tj. přihlížet i k závažným vadám řízení, které zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Za takovou vadu je nutno považovat i existenci tzv. extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy (srov. např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04, III. ÚS 84/94 a přiměřeně též sp. zn. III. ÚS 3136/09), který je dán zejména tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, popř. skutková zjištění soudu zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Námitky obviněného, že je rozpor mezi výpovědí svědkyně I. L. a kamerovým záznamem nelze akceptovat. Uvedená svědkyně vylíčila průběh skutkového děje v zásadě ve shodě s tím, jak jej lze vysledovat z kamerového záznamu a k tomu uvedla i obsah jejich vzájemné komunikace. Žádný rozpor mezi těmito důkazy není a soudy obou stupňů z provedených důkazů učinily správné skutkové závěry.
Také další námitky stran způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů a vypořádání se s obhajobou obviněného jsou námitkami, které nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod, neboť se jedná o námitky proti skutkovým závěrům a tudíž k nim nelze přihlížet. Byť obviněný formálně namítá, že nebyla prokázána subjektivní stránka zločinu loupeže, ovšem činí tak na základě konstrukce jiného průběhu skutkového děje, který vychází z jeho obhajoby. Tato byla ale provedeným dokazováním spolehlivě vyvrácena a navíc se jedná o námitky, které obviněný uplatnil již v odvolacím řízení. Soud druhého stupně se přitom i s těmito námitkami vypořádal v odůvodnění svého usnesení (str. 2 – 3) a s tam uvedeným lze zcela souhlasit. Skutečnost, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a neztotožňuje se se způsobem, jak důkazy hodnotily, není dovolacím důvodem.
Byť je také založena ve své podstatě na výše uvedených skutkových námitkách, jako hmotně právní, a tedy odpovídající uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., posoudil Nejvyšší soud pouze námitku obviněného, že nebyly prokázány všechny znaky loupeže a jde pouze o majetkový trestný čin. Tuto obecně formulovanou námitku ale posuzoval s ohledem na skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně uvedený ve výroku o vině a zjistil, že je zjevně neopodstatněná, když tzv. skutková věta vyjadřuje všechny znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným. Podle skutkových zjištění soudu totiž obviněný jednoznačně proti jinému užil pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §256b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Z obsahu dovolání přitom vyplývá, že obviněný tento dovolací důvod uplatnil v jeho druhé zákonné variantě. Jelikož ale námitky obviněného z podstatné části neodpovídaly uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a jediná hmotně právní námitka byla shledána zjevně neopodstatněnou, je zřejmé, že nebyl naplněn ani na něj navazující dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který byl založen na existenci prvně jmenovaného dovolacího důvodu.
Pokud obviněný v dalším odkázal i v rámci dovolacího řízení na důvody uvedené v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, pak k takovéto části dovolání nelze přihlížet. Námitky obsažené v odvolání nelze bez dalšího akceptovat jako námitky dovolací, neboť smysl a účel těchto opravných prostředků není totožný (viz usnesení NS ze dne 12. 8. 2010 sp. zn. 8 Tdo 940/2010).
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. května 2017
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.