ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.884.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 884/2017-43
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 16. srpna 2017 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Bc. L. V. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 2. 2017, sp. zn. 7 To 319/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 2 T 195/2014 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Bc. L. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 21. 6. 2016, č. j. 2 T 195/2014-501, byl obviněný Bc. L. V. uznán vinným pokusem zločinu podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na tři léta, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku, §84 tr. zákoníku a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří a půl let za současného vyslovení dohledu. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku za použití §68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen též peněžitý trest (100 denních sazeb po 1 000 Kč) ve výši 100 000 Kč a pro případ jeho nevykonání mu byl podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody na jeden rok. Současně byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 22. 9. 2014, sp. zn. 2 T 55/2014, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2015, sp. zn. 8 To 574/2014, jakožto i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Citovaným rozsudkem soudu prvního stupně bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněného I. R.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil pokusu zločinu v podstatě tím, že v přesně nezjištěné době od 24. 4. 2012 do 3. 9. 2012 ve S., okres P.-j., uzavřel jako osoba zmocněná k zastupování společnosti Vejprnice – Pod Hájíčkem, s. r. o., (budoucí prodávající) s obviněným I. R. (budoucím kupujícím) „Smlouvu o smlouvě budoucí kupní“, podle které měla být na základě výzvy kterékoliv ze smluvních stran, nejpozději však do 31. 8. 2012, uzavřena kupní smlouva k pozemku specifikovaném v rozsudku, kdy část ceny ve výši 380 000 Kč měla být uhrazena budoucím kupujícím v hotovosti k rukám budoucího prodávajícího při podpisu této smlouvy, k čemuž obviněný vystavil pokladní doklad datovaný dnem 12. 1. 2012. Tato částka přitom měla být vrácena budoucímu kupujícímu v případě, že odstoupí od smlouvy. Účastníci smlouvy se dále dohodli na tom, že v případě, že do 31. 8. 2012 nebude vydáno pravomocné stavební povolení na výstavbu inženýrských sítí na dotčeném pozemku, či pokud nebude vymazáno zástavní právo k převáděné nemovitosti, bude budoucí kupující oprávněn od budoucí kupní smlouvy odstoupit a budoucí prodávající bude povinen mu uhradit smluvní pokutu ve výši po 300 000 Kč za každou ze sjednaných podmínek. Smlouvu uzavřeli, přestože museli vědět, že splnění jejích podmínek není reálně možné očekávat, neboť pro danou výstavbu bylo územní rozhodnutí již v té době zrušeno a ze strany obchodní společnosti Vejprnice – Pod Hájíčkem, s. r. o., nebyly k obnovení územního řízení činěny jakékoli kroky. Aniž by tato společnost ve svém účetnictví evidovala předmětnou smlouvu o smlouvě budoucí kupní, jakož i přijatou platbu ve výši 380 000 Kč, byla v dubnu 2012 převedena na nového vlastníka a současně jednatele Ing. K. J., který nebyl o tomto obchodním případu informován, naopak mu obviněný sdělil, že předávaná společnost v dubnu roku 2012 nemá žádné závazky. Následně dne 3. 9. 2012 uplatnil obviněný I. R. u Ing. K. J., jako jednatele poškozené společnosti, vyplacení smluvních pokut v celkové výši 600 000 Kč a vrácení zaplacené části kupní ceny ve výši 380 000 Kč za porušení smluvních podmínek. Předstíráním výše popsaného závazku a jeho následným uplatněním se přitom oba obvinění pokusili vylákat od poškozené obchodní společnosti neoprávněné plnění v celkové výši 980 000 Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli oba obvinění i státní zástupce odvoláními, která Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 9. 2. 2017, č. j. 7 To 319/2016-590, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný Bc. L. V. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
Jako dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný vytkl především extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů. Namítl, že odvolací soud prakticky převzal úvahy a závěry soudu prvního stupně, a proto se jeho dovolací námitky vztahují na rozhodnutí soudů obou stupňů. Obviněný odmítl závěr soudů, že smlouvu o smlouvě budoucí kupní uzavřel v době, kdy již nebyl k takovému úkonu oprávněn. Argumentaci soudů považuje za neobjektivní a skutečnosti ohledně časového určení uzavření smlouvy hodnocené tendenčně v jeho neprospěch. Dalším aspektem smlouvy, který soud vyložil k tíži obviněného, je výše stanovené zálohy. Ta je přitom otázkou konsensu smluvních stran, není zákonem pevně daná a navíc byla možností, jak zlepšit finanční situaci společnosti. Závěry soudů ohledně zálohy a smluvních pokut, jakožto skutečností prokazujících fiktivní a podvodný charakter smlouvy, považuje obviněný za nepodložené provedeným dokazováním a navíc popírající realitu současných obchodněprávních vztahů. Soudy podle obviněného nepostupovaly správně při posuzování důkazů a skutková zjištění opíraly spíše o dohady než o prokázané skutečnosti. Z provedeného dokazování podle obviněného nevyplývá úmysl spáchat trestný čin, ani spolupachatelství s obviněným I. R. V tomto směru obviněný odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 722/09, podle kterého úmysl nelze pouze presumovat, ale je potřeba jej dokázat.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný uvedl, že odvolací soud zamítl odvolání obviněného i přes řadu jeho dalších námitek a důvodů, proč měl odvolací soud zrušit rozsudek soudu prvního stupně a vrátit mu věc k novému projednání. Nadto soudy posoudily obviněným navržený výslech svědkyně JUDr. N. C. H. jako nadbytečný, ačkoli tato měla osvětlit skutečnost, zda mohl uvést Ing. K. J. v omyl. Postupem soudů obou stupňů došlo k porušení zásad trestního práva a práv obviněného a též v tomto směru odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 722/09, podle kterého musí nepřímé důkazy tvořit systém a jeho jednotlivé články musejí být v souladu jak mezi sebou, tak i s dokazovanou skutečností a v případě pochybností je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného. Z provedeného dokazování nelze podle obviněného dovodit závěr, že by se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu, a tím došlo k porušení práva na spravedlivý proces. Soudy obou stupňů dovodily jeho vinu i přes naprostou důkazní nouzi, nevyvrátily jeho obhajobu a přesvědčivě neodůvodnily závěry o vině. Obviněný v tomto směru odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. III. ÚS 2042/08, podle kterého je nutné vykládat „prázdná místa“ ve prospěch obviněného a s ohledem na presumpci neviny leží důkazní břemeno na státu. Jelikož došlo k porušení základních práv obviněného je podle něj odůvodněn zásah Nejvyššího soudu.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně nové projednání a rozhodnutí věci.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil tak, že dovolacími důvody dle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. se nelze domáhat opravy skutkových zjištění, ani přezkoumání dokazování, ale lze pouze namítat nesprávnou aplikaci hmotného práva, a Nejvyšší soud je vázán konečným skutkovým zjištěním soudů obou stupňů. Zásah do skutkových zjištění může Nejvyšší soud učinit pouze tehdy, pokud zde existuje extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů nižších stupňů, ale taková situace v předmětném případě nenastala. Obviněný v dovolání pouze opakuje svoji obhajobu uplatněnou v řízení před soudy obou stupňů, avšak tato byla jednoznačně vyvrácena. Podle státního zástupce nejsou o skutkovém stavu věci žádné důvodné pochybnosti a obhajobou navrhnutý důkaz na výslech svědkyně by výsledek řízení nemohl změnit, natož zvrátit, a s odmítnutím důkazního návrhu se soud dostatečně vypořádal v rámci odůvodnění rozsudku. Zjištěný skutkový stav tedy státní zástupce považuje za správný a úplný.
Námitku obviněného, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu, státní zástupce nepovažuje za relevantní. Okresní soud správně uzavřel, že obviněný byl již před uzavřením smlouvy nečinný a muselo být mu jasné, že stavební povolení nebude včas vydáno. S ohledem na prokázanou fiktivnost smlouvy a její antedatování je závěr o přímém úmyslu správný. Obviněný věděl, že celý závazek byl pouze předstíraný s cílem získat majetkový prospěch. K námitce obviněného, že se skutku nedopustil ve spolupachatelství, státní zástupce doplnil, že smlouvy prokázaly jak společný úmysl, tak i domluvu obou obviněných. Bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že obviněný se skutku dopustil a naplnil všechny znaky skutkové podstaty pokusu zločinu podvodu ve spolupachatelství. Státní zástupce se neztotožnil ani s námitkou obviněného, že soudy popírají realitu současných obchodněprávních vztahů a de facto tedy neaplikovaly zásadu subsidiarity trestní represe. Jednání obviněného nejen naplňuje všechny znaky skutkové podstaty pokusu zločinu podvodu, ale navíc naplňuje znak kvalifikované skutkové podstaty a rozhodně nejsou dány okolnosti odůvodňující výjimečně nižší hranici trestnosti.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Obviněný ve svém podání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů. Z těchto zjištění přitom spolehlivě vyplynulo, že obviněný uzavřel jako osoba zmocněná k zastupování společnosti Vejprnice – Pod Hájíčkem, s. r. o., se spoluobviněným I. R. „Smlouvu o smlouvě budoucí kupní“, podle které měla být uzavřena kupní smlouva k pozemku, kdy část ceny ve výši 380 000 Kč měla být uhrazena I. R. v hotovosti k rukám obviněného Bc. L. V. při podpisu této smlouvy, k čemuž obviněný vystavil příjmový pokladní doklad datovaný dnem 12. 1. 2012. Tato částka přitom měla být vrácena, pokud by I. R. od smlouvy odstoupil. Účastníci smlouvy se také dohodli na tom, že pokud ve lhůtě k uzavření kupní smlouvy, tj. do 31. 8. 2012, nebude vydáno pravomocné stavební povolení na výstavbu inženýrských sítí na dotčeném pozemku, nebo pokud nebude vymazáno zástavní právo k převáděné nemovitosti, bude I. R. oprávněn od budoucí kupní smlouvy odstoupit a společnost Vejprnice – Pod Hájíčkem, s. r. o., bude povinna uhradit mu smluvní pokuty ve výši po 300 000 Kč za každou z podmínek. Účastníci smlouvy přitom smlouvu uzavřeli, přestože museli vědět, že splnění podmínek smlouvy není reálně možné očekávat, neboť pro danou výstavbu bylo územní rozhodnutí již v té době zrušeno a ze strany obchodní společnosti Vejprnice – Pod Hájíčkem, s. r. o., nebyly k obnovení územního řízení činěny jakékoli kroky. Aniž by tato společnost ve svém účetnictví evidovala předmětnou smlouvu budoucí kupní, jakož i přijatou platbu ve výši 380 000 Kč, byla v dubnu 2012 převedena na nového vlastníka a současně jednatele Ing. K. J., kterému obviněný sdělil, že společnost žádné závazky nemá. I. R. poté dne 3. 9. 2012 uplatnil u Ing. K. J. jako jednatele poškozené společnosti vyplacení smluvních pokut v celkové výši 600 000 Kč a vrácení zaplacené části kupní ceny ve výši 380 000 Kč z důvodu porušení smluvních podmínek. V hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů, nelze shledat žádné rozpory, natož extrémní, když zcela v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. byly provedeny veškeré důkazy potřebné pro meritorní rozhodnutí a následně je dle §2 odst. 6 tr. ř. soudy pečlivě hodnotily jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Vycházely přitom jak z listinných důkazů, zejména předmětné smlouvy o smlouvě budoucí, pokladního dokladu, listin týkajících se územního řízení, tak i ze svědeckých výpovědí, především svědků Ing. K. J., Ing. Arch. V. M., J. M., M. Š., JUDr. J. P. a Ing. V. H. Přestože se jedná o nepřímé důkazy, tyto tvoří ucelený řetězec prokazující vinu obviněného tak, jak byla popsána ve výroku o vině.
Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze z uplatněných námitek podřadit pouze námitky obviněného ohledně absence subjektivní stránky pokusu trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku, absence znaku spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku s I. R. a zásady subsidiarity trestní represe.
Nejvyšší soud nepokládá tyto námitky obviněného za opodstatněné, neboť soud prvního stupně provedeným dokazováním dostatečně objasnil, že obviněný byl již před samotným uzavřením smlouvy nečinným a věděl, že stavební povolení nebude do konce lhůty k uzavření smlouvy vydáno. Dokazováním bylo spolehlivě prokázané, že smlouva byla vytvořena účelově a antedatována tak, aby byl tímto způsobem svědek Ing. K. J. uveden v omyl a obviněný s I. R. mohli neoprávněně vylákat částku v celkové výši 980 000 Kč (viz str. 10 rozsudku soudu prvního stupně). Z těchto skutečností je patrné, že obviněný naplnil subjektivní stránku skutkové podstaty zločinu podvodu, a to v úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Nelze přisvědčit ani námitce, že se obviněný nedopustil trestného činu ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Soud prvního stupně bez jakýchkoli pochybností prokázal, že obviněný s I. R. spolupracovali a jednali se společným úmyslem, což vyplynulo i z jimi podepsaných listin. Stejně tak nemůže obstát ani námitka obviněného v tom smyslu, že závěry soudů popírají realitu současných obchodněprávních vztahů. Obviněný de facto namítl porušení zásady subsidiarity trestní represe dle §12 odst. 2 tr. zákoníku. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty (viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012). V případě obviněného se však jednalo o skutek, který z hlediska hranice trestnosti nejen odpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty, ale navíc svými znaky naplnil kvalifikovanou skutkovou podstatu z hlediska výše majetkové škody, která hrozila.
Další námitky obviněného směřují proti dokazování, jeho rozsahu a skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů. Obviněný především brojí proti hodnocení důkazů soudem prvního stupně (závěry soudu ohledně časového určení podpisu smlouvy, účelovosti výše zálohy a výše smluvních pokut). Nejvyšší soud na tomto místě připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4, čl. 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). Obviněný sice extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy ve svém dovolání namítl, avšak jak již bylo rozvedeno výše, skutková zjištění, o která soud prvního stupně opřel výrok o vině, měla odpovídající obsahové zakotvení v důkazech, které byly provedeny v hlavním líčení, a to v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí. Mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dostatečná obsahová a logická souvislost, která vylučuje úvahu o tom, že by tu byl nějaký, natož extrémní rozpor, a soudy obou stupňů svá rozhodnutí řádně a dostatečným způsobem odůvodnily. Tyto námitky obviněného tedy nelze pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Co se týče obviněným namítaného nevyslechnutí svědkyně, kterou obhajoba v řízení před soudy obou stupňů navrhovala, Nejvyšší soud připomíná, že dle ustálené judikatury nejsou soudy povinny vyhovět všem návrhům obhajoby na provedení důkazů, jestliže: 1. tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, 2. důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí, 3. důkaz je nadbytečný, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Soud v případě odmítnutí navrženého výslechu svědkyně dostatečně odůvodnil, proč tento výslech pokládá za nadbytečný, tedy v rámci výše uvedených bodů se jednalo o důvod pod bodem 3 a nejedná se ani tzv. o opomenutý důkaz.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §256b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Z obsahu dovolání vyplývá, že obviněný tento dovolací důvod uplatnil v jeho druhé variantě. Jelikož ale námitky obviněného uplatněné k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byly shledány zjevně neopodstatněnými, je dovolání zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. srpna 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.