ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.975.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 975/2017-75
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 30. srpna 2017 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného B. U. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 4. 2017, sp. zn. 6 To 15/2017, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci pod sp. zn. 81 T 10/2015 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného B. U. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 7. 12. 2016, č. j. 81 T 10/2015-1398, byl obviněný uznán vinným zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle §206 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na šest let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný uvedeného zločinu dopustil tím, že poté, co společnost VESTRONE, s. r. o., IČ 28940733, se sídlem Praha 2, Legerova 1875/11, PSČ 120 00, na základě smlouvy označené jako „kupní smlouva“ uzavřené dne 8. 2. 2010 v Š. mezi ní jako prodávajícím a společností FERRAZZANO, s. r. o., IČ 29199956, se sídlem Šumperk, Uničovská 52, PSČ 787 01 (která změnila k 10. 3. 2010 obchodní název na Želivsko sun, s. r. o.), jako kupujícím obdržela od společnosti FERRAZZANO, s. r. o., částku 8.400.000 Kč, označenou jako „záloha kupní ceny“, která měla sloužit k zajištění koupě projektu fotovoltaické elektrárny v k. ú. Ž., jehož vlastníkem byla společnost ALTENERGIE DEVELOP, s. r. o., IČ 28781562, se sídlem Makovského náměstí 3147/2, Žabovřesky, 616 00 Brno, přičemž obviněný, který v tuto dobu fakticky řídil obchodní činnost společnosti VESTRONE, s. r. o., a tuto ovládal prostřednictvím společnosti WISANOR, a. s., IČ 28885619, se sídlem Opletalova 1417/25, Nové Město, 110 00 Praha 1, jejímž byl jediným členem představenstva a která byla jediným společníkem společnosti VESTRONE, s. r. o., obdržené finanční prostředky společnosti ALTENERGIE DEVELOP, s. r. o., ani z části nezaplatil, ale použil je v rozporu s jejich dohodnutým účelem, kdy z celkové částky 8.400.000 Kč nechal v době od 10. 2. 2010 do 3. 3. 2010 převést na účty společnosti CAMURRA, s. r. o., IČ 25917455, se sídlem Na Výsluní 201/13, Strašnice, 100 00 Praha 10, jejímž byl jednatelem a 100% společníkem, finanční prostředky v celkové výši 7.940.000 Kč, z nichž ve stejném období vybral v hotovosti prostřednictvím zaměstnance společnosti CAMURRA, s. r. o., P. S., celkovou částku 7.840.000 Kč, kterou použil k přesně nezjištěným účelům, a zbývající finanční prostředky ve výši 460.000 Kč v rozporu s jejich dohodnutým účelem ponechal na účtu společnosti VESTRONE, s. r. o., odkud byly z části vybrány v hotovosti, a použil je k přesně nezjištěným účelům.
Citovaným rozsudkem soudu prvního stupně bylo rozhodnuto také ohledně obviněného Ing. S. G.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláními státní zástupce v neprospěch obviněného Ing. S. G., obviněný B. U. a v jeho prospěch i rodiče F. U. a B. U. a sestra I. V. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 13. 4. 2017, č. j. 6 To 15/2017-1461, podle §256 tr. ř. odvolání obviněného a jeho rodinných příslušníků zamítl. Současně bylo rozhodnuto ohledně Ing. S. G.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a), b), e), g) a l) tr. ř.
V dovolání obviněný nejprve zrekapituloval průběh řízení, zopakoval svou obhajobu a na ní postavené závěry o průběhu skutkového děje. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. obviněný namítl, že projednávaný skutek nemá nic společného s okresy Olomouc nebo Šumperk, pouze jedna ze společností přesunula své sídlo do okresu Šumperk, avšak až po předmětném jednání. Podle obviněného již od přípravného řízení rozhodovaly místně nepříslušné orgány činné v trestním řízení včetně soudu v Olomouci. Navíc nevznikla žádná škoda, neboť částku 8.400.000 Kč získala společnost ALTENERGIE DEVELOP, s. r. o., zpět formou zápočtu. Věcně příslušným byl tedy okresní soud. Tímto byl obviněný zbaven svého zákonného soudce.
K dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněný namítl, že celé řízení provází jevy, které nelze hodnotit jako nestranný a nezávislý přístup soudů. To je podle obviněného podpořeno ignorací námitky místní a věcné příslušnosti, ze které vyplývá zájem na tom, aby řízení probíhalo za všech okolností v Olomouci. Soudy ignorovaly skutečnosti a zaměňovaly subjekty v neprospěch obviněného a používaly při výsleších svědků kapciózní otázky. Jako příklad pochybení soudů obviněný uvedl, že soudy zcela ignorovaly výslech poškozeného M. V., který jasně uvedl, že obviněný jeho, ani jeho společnost nepoškodil, a že tak učinil svědek M. H. Soudy rovněž neprovedly důkazy, ze kterých mělo být patrno, že smlouvu o narovnání mají společnosti skupiny H. ve svém účetnictví. Obviněný v této souvislosti namítl, že když se ho nepodařilo odsoudit za podvod, soudy změnily kvalifikaci skutku na zpronevěru, na což nebyl upozorněn, a bylo tak porušeno jeho právo na obhajobu. Jako další příklad pochybností o nepodjatosti a nestrannosti soudů obviněný uvedl, že mu předseda senátu odvolacího soudu znemožnil se k věci vyjádřit, že bylo odmítnuto nahlédnutí do spisu koncipientem advokáta, který obviněného zastupoval, že probíhal nátlak soudu na svědky, aby změnili výpověď a svědčili proti obviněnému, že bylo znemožněno klást jim otázky obhájcem obviněného. V této souvislosti poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2000, sp. zn. II ÚS 441/99, který se zabývá účelovým hodnocením důkazů. Za nestandardní shledal obviněný postup soudu, že po skončení dokazování bylo hlavní líčení odročeno o čtvrt roku za účelem vyhlášení rozsudku, poté ale soud rozhodl o doplnění dokazování a opětovně vyslýchal některé svědky, přičemž nařídil obviněnému, aby opustil soudní síň, zatímco spoluobviněný Ing. S. G. mohl zůstat.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. obviněný namítl v souvislosti s tím, že došlo ke zcela zásadní změně skutku, ohledně něhož mu vůbec nebylo sděleno obvinění. Popis skutku je zcela rozdílný od původního a obviněný s tímto nebyl seznámen, čímž bylo zkráceno jeho právo na obhajobu.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl, že rozhodnutí soudů trpí vadnou aplikací občanského a obchodního zákoníku, od čehož se měla odvíjet úvaha, zda jeho jednání vůbec naplňuje skutkovou podstatu trestného činu. Podle obviněného soudy kriminalizovaly jednání, které je podle civilního práva přípustné. Výklad soudů obou stupňů se příčí ustanovením civilního práva jak v otázce okruhu účastníků kupní smlouvy, tak v otázce vlastnictví kupní ceny. Soudy považovaly hodnocení kupní smlouvy a následné smlouvy o narovnání za nepodstatné, což je podle obviněného obsahově stejné jako opomenuté důkazy a tedy naplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je naplněn i tím, že závěry soudu jsou v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními a z odůvodnění rozsudku nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů.
Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. shledal obviněný v tom, že když soud prvního stupně zjistil, že se ani jeden z obviněných nedopustil podvodu, vytvořil nový skutek, jak vyplývá z jeho rozsudku, ale přitom ten byl již provedenými důkazy vyvrácen. Soud druhého stupně měl na tento extrémní nesoulad reagovat, ale místo toho ignoroval námitky obviněného a založil tak dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod obviněný uplatnil rovněž ve vztahu k výroku o náhradě škody, neboť osobě, které má zaplatit náhradu škody, nesvědčí žádný platný právní titul k uvedené pohledávce. Ta byla vyřešena narovnáním ze dne 30. 6. 2010. Při neexistenci škody jako pojmového znaku předmětného zločinu tedy nemůže obstát ani výrok o náhradě škody.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a aby ho zprostil obžaloby nebo přikázal věc k projednání a novému rozhodnutí jinému, věcně a místně příslušnému soudu.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. konstatoval, že dle uvedeného důvodu lze namítat pouze nepříslušnost věcnou, nikoli místní. Věcnou nepříslušnost přitom obviněný dovodil z toho, že nemohl způsobit škodu přesahující 5.000.000 Kč. Tato námitka však neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. státní zástupce uvedl, že obviněný nenamítl, ze kterých konkrétních důvodů podle §30 tr. ř. byli soudci vyloučeni z rozhodování v jeho věci. Samotné odchýlení se od požadavků obviněného přitom nelze považovat za znak podjatosti a není ani žádným dovolacím důvodem. Dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. neodpovídá námitka, že obviněný nebyl upozorněn na změnu právní kvalifikace. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je nepřípustnost trestního stíhání podle §11 odst. 1, 4 tr. ř. nebo §11a tr. ř., kterou obviněný nenamítl. S otázkou totožnosti skutku se přitom podrobně vypořádal odvolací soud na str. 8 svého rozsudku.
K namítnuté absenci upozornění na změnu právní kvalifikace státní zástupce uvedl, že obecně by taková absence mohla vést k porušení práva obviněného na spravedlivý proces. V judikatuře Ústavního soudu i Nejvyššího soudu byla dovozena potřeba upozornění obviněného na změnu právní kvalifikace nad rámec §225 odst. 2 tr. ř., tedy i v případě zmírnění této kvalifikace. Podle státního zástupce je upozornění obligatorní pouze, pokud má praktický význam pro obhajobu obviněného, což vyplývá i z usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 11. 2007, sp. zn. IV. ÚS 826/07. Absencí upozornění dojde k porušení zásad spravedlivého procesu, jen pokud má taková absence konkrétní a reálný negativní vliv na možnost uplatnění obhajoby obviněného. V této souvislosti státní zástupce poukázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. I. ÚS 1303/12, ve kterém Ústavní soud považoval za rozhodné, že stěžovatelka směřovala svoji obhajobu i ke skutečnostem významným pro novou právní kvalifikaci, navíc ve své stížnosti ani neuvedla, co jiného by v řízení před nalézacím soudem uplatnila, pokud by na změnu kvalifikace byla před vyhlášením rozsudku upozorněna. Z uvedeného tedy podle státního zástupce vyplývá, že v nyní projednávaném případě nedošlo k porušení zásad spravedlivého procesu. Obviněný neuvedl, jak jinak by se v případě jiné právní kvalifikace hájil a v čem tedy byla jeho obhajoba krácena. Navíc oba trestné činy mají stejný skutkový základ. S obhajobou obviněného, že kupní cenu uhradil v hotovosti vlastníkovi fotovoltaické elektrárny, se soud prvního stupně vypořádal na str. 40 svého rozsudku. V odvolání se pak obviněný hájil tím, že s penězi nedisponoval, příp. s nimi disponoval jako s investicemi sloužícími k podnikání, s čímž se vypořádal odvolací soud na str. 10-11 svého rozsudku. V dovolání se pak obviněný hájí tím, že poškozenému škodu uhradil formou zápočtu, což však nemůže mít vliv na trestní odpovědnost za již dokonaný trestný čin. Obviněný tedy sice svoji obhajobu měnil, avšak nic nenasvědčovalo tomu, že by tyto změny souvisely se změnou právní kvalifikace. Své námitky přitom již od počátku trestního řízení směřoval proti společnému znaku zpronevěry i podvodu, kdy tvrdil, že si zálohu nepřisvojil a tedy se neobohatil. Z těchto důvodů neměla podle státního zástupce změna kvalifikace vliv na jeho obhajobu a nebylo tak porušeno právo na spravedlivý proces. Tato námitka by navíc musela být uplatněna pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nikoli podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř.
K dovolacím námitkám obviněného podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., státní zástupce uvedl, že obviněný ve své argumentaci k tomuto dovolacímu důvodu uplatnil pouze podružné okolnosti a neuvedl žádný konkrétní argument proti úvahám soudu prvního stupně, který na str. 41-46 svého rozsudku jasně vysvětlil, proč je jednání obviněného zpronevěrou. Část dovolání, kde obviněný namítl extrémní nesoulad, považuje státní zástupce za zjevně neopodstatněné, neboť právní posouzení skutku je správné. K námitce opomenutých důkazů státní zástupce uvedl toliko, že odvolací soud na str. 9-10 svého rozsudku podrobně a přesvědčivě zdůvodnil, proč bylo provedení navrhnutých důkazů nadbytečné, a poukázal i na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný v rámci tohoto dovolacího důvodu opakuje námitky uplatněné již před soudy obou stupňů, přičemž tyto se s nimi dostatečně a správně vypořádaly. Podle judikatury Nejvyššího soudu je takto koncipované dovolání zjevně neopodstatněné.
Pokud nebyly naplněny dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemohlo dojít ani k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Zbývající námitky obviněného podle státního zástupce neodpovídají důvodům dovolání podle §265b tr. ř.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
V dovolání obviněný uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a), b), e), g) a l) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je dán tehdy, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně.
Obviněný k tomuto dovolacímu důvodu namítl místní nepříslušnost soudu, kterou nelze prostřednictvím tohoto a ani jiného dovolacího důvodu vytýkat. Věcnou nepříslušnost soudu obviněný dovozuje z výše způsobené škody, která podle něj nedosahuje 8.400.000 Kč, což je ale námitka proti skutkovým zjištěním. Dovolání bylo v této části podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je dán v případech, kdy ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.
K tomuto dovolacímu důvodu obviněný neuvedl žádnou okolnost ve smyslu §30 tr. ř., která by zakládala důvod pro vyloučení některého ze soudců rozhodujícího v této věci. Z charakteru námitek spíše vyplývá nespokojenost obviněného s procesním postupem soudů při provádění dokazování, jeho rozsahem a způsobem hodnocení důkazů, což nelze podřadit pod uplatněný, ale ani jiný dovolací důvod.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. spočívá v tom, že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Tento dovolací důvod je však dán jen tehdy, jestliže bylo proti obviněnému vedeno trestní stíhání, přičemž ve věci existoval některý z obligatorních důvodů uvedených v §11 odst. 1, 4 tr. ř. nebo v §11a tr. ř., pro který nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. tedy spočívá v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení – v závislosti na tom, kdy důvod nepřípustnosti trestního stíhání vyšel najevo – nerozhodl o zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 1, §188 odst. 1 písm. c), §223 odst. 1, §231 odst. 1, §257 odst. 1 písm. c), odst. 2, ani podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. Jde o to, že místo rozhodnutí o zastavení trestního stíhání tak došlo k jinému rozhodnutí, které je pro obviněného méně příznivé (zejména k odsuzujícímu rozsudku) a které je rozhodnutím ve věci samé podle §265a odst. 1, 2 tr. ř. Dovolací důvod se tedy týká jen takové nepřípustnosti trestního stíhání, která je založena na důvodech podle §11 odst. 1, 4 tr. ř. nebo §11a tr. ř., neboť trestní řád výlučně v těchto ustanoveních taxativně vypočítává důvody nepřípustnosti trestního stíhání. Jiné namítané vady, byť se týkají průběhu trestního stíhání (např. vedení trestního stíhání na základě usnesení o jeho zahájení, které neobsahuje všechny obligatorní náležitosti vyžadované ustanovením §160 odst. 1 tr. ř.), nezakládají důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. – viz např. č. 38/2005 Sb. rozh. tr. (srov. Šámal P. a kol. Trestní řád: Komentář. II. díl. 5. vydání, Praha: C. H. Beck 2005, s. 2018).
V případě tohoto dovolacího důvodu obviněný neuvedl žádný z taxativně vyjmenovaných důvodů nepřípustnosti trestního stíhání ve smyslu §11 odst. 1, 4 tr. ř. nebo §11a tr. ř. Absenci upozornění na změnu právní kvalifikace ani námitku nedodržení totožnosti skutku nelze podřadit pod uplatněný, ale ani jiný dovolací důvod.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů. V posuzované věci je výrok o vině obviněného založen na skutkových zjištěních, která nevykazují žádný extrémní rozpor s důkazy a do kterých tedy neměl Nejvyšší soud důvod jakkoli zasahovat.
Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí, aby zjistil skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. Současně soudy odůvodnily, proč zamítly další důkazní návrhy (str. 31 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a str. 9 odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně). Provedené důkazy hodnotil soud prvního stupně v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. a dospěl ke správným skutkovým i právním závěrům, s čímž se ztotožnil i soud druhého stupně. Obhajoba obviněného byla spolehlivě vyvrácena, soudy obou stupňů se s ní přesvědčivě vypořádaly (str. 38-41 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a str. 10-12 odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně). Z provedeného dokazování spolehlivě vyplynulo, že obviněný prostřednictvím společnosti VESTRONE, s. r. o., zprostředkoval pro společnost ALTENERGIE DEVELOP, s. r. o., prodej projektu fotovoltaické elektrárny kupujícímu, společnosti FERRAZZANO, s. r. o., (později Želivsko Sun, s. r. o.), obdržel zálohovou platbu 8.400.000 Kč, kterou nepředal vlastníkovi projektu, ale ji použil blíže nezjištěným způsobem. Dovolací námitky obviněného jsou pouze opakováním jeho obhajoby a odvolacích námitek, se kterými se již vypořádaly soudy obou stupňů. Navíc se jedná v převážné míře o námitky, kdy se obviněný snaží jednotlivé důkazy hodnotit izolovaně a jiným způsobem než soudy, aby naoko zapadaly do jeho obhajoby, která ale byla spolehlivě vyvrácena. V této souvislosti lze poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Námitky obviněného proti rozsahu dokazování, skutkovým zjištěním a způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů nelze pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze z uplatněných námitek podřadit pouze tu, že podle obviněného byl skutek vadně posouzen jako zločin zpronevěry kvůli nesprávné aplikaci občanskoprávních předpisů a kriminalizaci přípustného jednání, které je v souladu s občanským a obchodním zákoníkem. Soud prvního stupně správně uzavřel, že zálohová platba 8.400.000 Kč za projekt fotovoltaické elektrárny byla obviněnému svěřena a ve vztahu k němu byla cizí věcí, kterou měl předat společnosti ALTENERGIE DEVELOP, s. r. o. Tím, že tuto částku obviněný použil blíže nezjištěným způsobem v rozporu s jejím účelem, naplnil znaky skutkové podstaty zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Postupné kroky, které obviněný činil, aby si mohl přisvojit uvedenou částku, nelze posuzovat izolovaně a poukazovat na jejich soulad s občanskoprávními předpisy, ale je nutné nahlížet na celé jednání jako na celek. Z toho je pak zřejmý záměr obviněného zahrnující přisvojení si této zálohové platby ve svůj prospěch a jednoznačně v rozporu s účelem svěření. Námitku obviněného shledal Nejvyšší soud jako zjevně neopodstatněnou.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §256b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Jelikož dovolání obviněného bylo shledáno zjevně neopodstatněným z hlediska dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a), b), e), g) tr. ř., pak je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud se zabýval námitkou obviněného, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces tím, že nebyl upozorněn na změnu právní kvalifikace, neboť tato námitka má ústavně právní rovinu. V této souvislosti je třeba poznamenat, že trestní stíhání proti obviněnému bylo od počátku vedeno pro zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Po provedeném dokazování soud prvního stupně posoudil jednání obviněného jako zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Jedná se tedy o stejně přísný trestný čin, pro jaký byl obviněný od počátku stíhán. Povinnost soudu upozornit obviněného na změnu právní kvalifikace vyplývá z §225 odst. 2 tr. ř., pokud by měl být uznán vinným trestným činem podle přísnějšího ustanovení trestního zákoníku. Takové poučení obviněného má s ohledem na usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 11. 2007, sp. zn. IV. ÚS 826/07, praktický význam pro obhajobu obviněného i v případě stejně přísné nebo i mírnější právní kvalifikace, aby mohl této změně přizpůsobit svou obhajobu. Zásadní ovšem je, že aby došlo k porušení zásad spravedlivého procesu, musí mít absence upozornění na změnu kvalifikace konkrétní a reálný vliv na možnost uplatnění obhajoby obviněného. V tomto směru lze odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. I. ÚS 1303/12, kde v uvedené věci došlo ke změně právní kvalifikace z trestného činu zpronevěry na podvod a ani při absenci upozornění na změnu právní kvalifikace nedošlo k porušení práva na účinnou procesní obranu. Obhajoba stěžovatelky totiž směřovala i ke skutečnostem významným pro novou právní kvalifikaci a ani neuvedla, co jiného by v řízení před soudem uplatnila, pokud by na změnu kvalifikace byla upozorněna před vyhlášením rozsudku. Obdobná je situace i v nyní projednávané věci, kdy obviněný jen obecně uvedl, že tím, že nebyl upozorněn na změnu právní kvalifikace, došlo k porušení jeho práva na obhajobu, aniž by uvedl, jak jinak by se hájil při znalosti nové kvalifikace. Nelze přitom přehlédnout, že skutkový základ spočívající v převzetí zálohy kupní ceny a její použití k jinému než sjednanému účelu, je zcela shodný jak při původní kvalifikaci skutku jako podvod, tak podle stávající kvalifikace jako zpronevěra. Obviněný se přitom od počátku hájil tím, že si zálohu kupní ceny nepřisvojil a tudíž se o ni neobohatil. Změna právní kvalifikace tedy neměla žádný vliv na jeho obhajobu. Nejvyšší soud uzavřel, že změnou právní kvalifikace nedošlo k porušení zásad spravedlivého procesu a ani práva na obhajobu.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. srpna 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.