ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.987.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 987/2017-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 6. prosince 2017 v neveřejném zasedání, o dovolání obviněného M. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2017, sp. zn. 4 To 325/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 103 T 20/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 31. 10. 2016, sp. zn. 103 T 20/2016, byl obviněný M. P. uznán vinným přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1, §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 36 měsíců s dohledem, s uložením v rozsudku uvedených přiměřených povinností podle §85 odst. 2 tr. zákoníku. Dále mu byl podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání a výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti a družstva s předmětem podnikání: zámečnictví a nástrojářství, provádění staveb, jejich změn a odstraňování, výroby, obchodu a služeb neuvedených v přílohách 1 – 3 živnostenského zákona, montáž, opravy, revize a zkoušek zdvihových zařízení a oprav silničních vozidel na dobu 36 měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla stanovena povinnost zaplatit poškozené společnosti DEKTRADE, a.s., škodu ve výši 417 392 Kč.
Obviněný se přečinu dopustil tím, že:
„v období od 19. 7. 2013 do 3. 2. 2014 v O., okres K., jako předseda představenstva společnosti PETAX, a.s., se sídlem Orlová – Město, ul. Nad Poštou 900, v rozporu s rámcovou kupní smlouvou č. 03768/2012, která byla uzavřena dne 21. 3. 2013 mezi společností DEKTRADE, a.s., jako prodávajícím, a společností PETAX, a.s., jako kupujícím, v rámci které byla sjednána výhrada vlastnictví spočívající v tom, že vlastnictví k prodávanému zboží přechází na kupujícího až úplným zaplacením kupní ceny, a na základě které společnost PETAX, a.s., v období od 19. 7. 2013 do 19. 9. 2013 převzala od společnosti DEKTRADE, a.s., různý stavební materiál dle daňových dokladů:
č. 3411301734 ze dne 19. 7. 2013 na částku ve výši 34 404 Kč s datem splatnosti do 2. 9. 2013,
č. 3411301782 ze dne 24. 7. 2013 na částku ve výši 108 982 Kč s datem splatnosti do 7. 9. 2013,
č. 3411301929 ze dne 2. 8. 2013 na částku ve výši 11 971 Kč s datem splatnosti do 16. 9. 2013,
č. 3411301933 ze dne 2. 8. 2013 na částku ve výši 118 312 Kč s datem splatnosti do 16. 10. 2013, která byla částečně uhrazena formou zápočtu s vydaným dobropisem ze dne 8. 10. 2013 na částku ve výši 4 608 Kč,
č. 3411302048 ze dne 9. 8. 2013 na částku ve výši 20 450 Kč s datem splatnosti do 23. 9. 2013,
č. 3411302050 ze dne 9. 8. 2013 na částku ve výši ve výši 9 485 Kč s datem splatnosti do 23. 9. 2013,
č. 3411302325 ze dne 28. 8. 2013 na částku ve výši 47 292 Kč s datem splatnosti do 12. 10. 2013, která byla částečně uhrazena formou zápočtu s vydaným dobropisem ze dne 17. 9. 2013 na částku ve výši 14 477 Kč,
č. 3411302384 ze dne 2. 9. 2013 na částku ve výši 63 669 Kč s datem splatnosti do 17. 10. 2013, která byla částečně uhrazena formou zápočtu s vydaným dobropisem ze dne 20. 9. 2013 na částku ve výši 4 250 Kč a s vydaným dobropisem ze dne 5. 11. 2013 na částku ve výši 2 713 Kč,
č. 3411302685 ze dne 19. 9. 2013 na částku ve výši 23 554 Kč s datem splatnosti do 3. 11. 2013,
č. 3411302686 ze dne 19. 9. 2013 na částku ve výši 5 321 Kč s datem splatnosti do 3. 11. 2013,
část převzatého stavebního materiálu, na který se vztahovala výhrada vlastnictví a u kterého nebyla uhrazena kupní cena a který byl stále ve vlastnictví společnosti DEKTRADE, a.s., nechal zapracovat do v té době sjednaných a prováděných stavebních zakázek, které byly společnosti PETAX, a.s., řádně uhrazeny, a následně takto získané finanční prostředky záměrně neužil na úhradu kupní ceny a tyto si jako předseda představenstva společnosti PETAX, a.s., za společnost ponechal a užil v rámci jiné obchodní činnosti, ač věděl, že s těmito finančními prostředky není oprávněn takto nakládat, a je povinen tyto předat prodávajícímu jako úhradu kupní ceny,
a zbývající převzatý stavební materiál, na který se vztahovala výhrada vlastnictví a u kterého nebyla uhrazena kupní cena a který byl stále ve vlastnictví společnosti DEKTRADE, a.s., a který nebyl zapracován do stavebních zakázek, záměrně předal v rámci insolvenčního řízení ve skladových zásobách insolvenční správkyni jako majetek společnosti PETAX, a.s., a záměrně neučinil žádná opatření, aby tento odebraný a neuhrazený stavební materiál nebyl zapsán do majetkové podstaty dlužníka společnosti PETAX, a.s., a tímto jednáním si jako předseda představenstva společnosti PETAX, a.s., tento stavební materiál za společnost přivlastnil, ač věděl, že tento stavební materiál společnost PETAX, a.s., nevlastní,
a těmito jednáními způsobil společnosti DEKTRADE, a.s., se sídlem Praha 10, ul. Tiskařská 10, škodu ve výši 417 392 Kč.“
Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání jak obviněný do výroku o vině, trestu i náhradě škody, tak i státní zástupce do výroku o trestu. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 12. 1. 2017, sp. zn. 4 To 325/2016 podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 31. 10. 2016, č. j. 103 T 20/2016-561, ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného podle §206 odst. 3 tr. zákoníku, odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání 2 let. Ve výroku o vině a náhradě škody zůstal napadený rozsudek okresního soudu nezměněn. Odvolání státního zástupce bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný řádně a včas prostřednictvím obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu a přesto, že jako statutární orgán obchodní korporace plnil všechny povinnosti stanovené zákonem, byl v jeho jednání zjištěn zištný protiprávní úmysl. Zanedbání povinností insolvenční správkyně, že bylo kladeno k jeho tíži, a to přes jeho příkladnou a maximální spolupráci. S předloženou obhajobou se soudy nijak nevypořádaly. Uvedl, že je třeba rozlišit dva základní pojmy, a to výhradu vlastnického práva, se kterou je spojen přechod vlastnického práva a nemožnost nakládání se zbožím, které je zajištěno takovou výhradou. Společnost PETAX, a.s., nikoli obviněný, uzavřela dne 21. 3. 2013 Rámcovou smlouvu o dodávkách zboží z nabídky společnosti DEKTRADE, a.s. V této smlouvě je uvedeno, že vlastnické právo přechází na kupujícího úplným zaplacením kupní ceny. Toto neznamená, že by nemohl kupující se zbožím nakládat. Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 665/2007, které uvádí, že pouhá okolnost, že obviněný, který byl vázán výhradou vlastnictví, zboží před uhrazením kupní ceny dále prodával, nemůže sama o sobě vést k závěru o trestní odpovědnosti obviněného a není možné jen v této skutečnosti shledávat naplnění znaku trestného činu zpronevěry. Z výslechů svědků také nevyplývá, že by byla společnost PETAX, a.s., jakkoli omezena v možnosti se zbožím nakládat a jedná se o běžnou praxi ve stavebnictví. Pokud jde o vztah společnosti PETAX, a.s., a insolvenční správkyně, pak tato u výslechu uvedla, že není povinností správce provádět jakákoli šetření. S tím obviněný nesouhlasí, protože podle §209 odst. 1 insolvenčního zákona zajišťuje zjišťování majetkové podstaty insolvenční správce, který provede vlastní šetření, zda do majetkové podstaty nepatří i jiné věci, práva a pohledávky a majetkové hodnoty než ty, které dlužník uvedl v seznamu majetku. Informace uváděné dlužníkem nemůže bez dalšího přijmout za správné a úplné, ale je povinen si je ověřit a odstranit případné nejasnosti. Insolvenční správkyně měla všechny potřebné dokumenty, nepostupovala v souladu se zákonem a v souvislosti s jejím pochybením došlo k tomu, že součástí soupisu majetkové podstaty byly i věci ve vlastnictví poškozené společnosti. Trestní spis neobsahuje žádné důkazy o tom, do jakých zakázek a v jaké míře byl stavební materiál zapracován, kým a v jaké výši a kdy měl být uhrazen a zda skutečně došlo k úhradě zabudovaného materiálu. Za důkazní situace tak, jak byla provedena, nelze dospět k závěru o jeho vině.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2017, sp. zn. 4 To 325/2016, a ve smyslu §265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný uplatnil v převažujícím obsahu výlučně skutkové námitky. Soudům vytýká, že se nevypořádaly s jeho obhajobou. Převažující část jím uplatněné argumentace není způsobilá být předmětem dovolacího řízení. Soudy zcela správně vycházely z dostatečné vypovídací hodnoty příslušného návrhu na zahájení insolvenčního řízení, konkrétně pak ze seznamu pohledávek dlužnické společnosti PETAX, a.s., podle kterého nebyl žádný její obchodní partner odběratelem stavebního materiálu dodaného s výhradou vlastnického práva ze strany společnosti DEKTRADE, a.s. Je tak možné učinit ten závěr, že zabudovaný materiál byl ze strany odběratelů uhrazen. Skutečnost, že pak společnost PETAX, a.s., utržené prostředky neužila na úhradu dluhu za materiál, dosvědčuje i uznání dluhu co do důvodu a výše. Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1279/2015, které uvádí, že předmětem trestného činu zpronevěry podle §206 tr. zákoníku je též peněžní ekvivalent, který se do dispozice pachatele v postavení kupujícího dostane ve formě plnění od třetí osoby jako úplata za věc, kterou předtím od poškozeného koupil s výhradou vlastnického práva. Věc má povahu cizí svěřené věci. Peněžní prostředky zaplacené kupujícímu třetí osobou se proto nestávají vlastnictvím kupujícího. Je tedy zřejmé, že obviněný disponoval peněžním ekvivalentem zboží, ke kterému poškozené svědčila výhrada vlastnického práva, takže pokud jej ze svého držení nepřevedl na tuto společnost zpět, při zřetelném povědomí, že jím zastupované obchodní společnosti k němu nesvědčí vlastnické právo, pak se dopustil trestného činu zpronevěry v úmyslné formě zavinění. Pokud obviněný v rámci insolvenčního řízení deklaroval, že majetková hodnota náleží do majetkových aktiv úpadce, pak opět jednal při naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry. Trestný následek nastal v příčinné souvislosti s jeho jednáním. Za jedinou hmotněprávní námitku lze označit tu, že všechny kontrakty uzavírala společnost PETAX, a.s., nikoli obviněný a nelze tak vyvodit trestní odpovědnost vůči jeho osobě. Obviněný činil úkony za společnost jako její statutární orgán a toto jednání naplnilo znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné a souhlasila s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
III
Obviněným uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení je zřejmé, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí zásadně vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu řízení před soudem a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze proto namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., protože tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Může se tak stát pouze výjimečně v případě, že je ve věci tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudu a dovolatel jej namítá. V této věci ale uvedený rozpor namítán není a Nejvyšší soud jej ani sám nezjistil, když skutková zjištění okresního soudu mají spolehlivý podklad v provedených důkazech.
Nejvyšší soud zjistil, že obdobnými námitkami obviněného se již zabýval, a přesvědčivě se s nimi vypořádal, soud druhého stupně v rámci řízení o odvolání. S ohledem na shora uvedené požadavky na hmotněprávní argumentaci v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a obsah dovolání je zřejmé, že námitky obviněného z podstatné části tomuto uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají.
Námitky obviněného jsou tedy z podstatné části skutkové povahy, a tedy neodpovídající uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když jimi obviněný zpochybňuje správnost soudem prvního stupně zjištěného skutkového stavu, který se stal podkladem pro právní kvalifikaci jeho jednání jako přečin zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku.
Jde předně o námitku, že trestní spis neobsahuje žádné důkazy o tom, do jakých zakázek a v jaké míře byl stavební materiál zapracován, kým, v jaké výši a kdy měl být uhrazen a zda skutečně došlo k úhradě zabudovaného materiálu. Za této důkazní situace podle názoru obviněného nelze dospět k závěru o jeho vině. S touto skutkovou otázkou se ale správně vypořádal již okresní soud na str. 12 až 13 odůvodnění rozsudku, následně ke shodné námitce obviněného také soud odvolací na str. 7 odůvodnění rozsudku a své závěry také podrobně odůvodnily. Nejvyšší soud se s argumentací soudů plně ztotožnil a na uvedené části odůvodnění rozsudků odkazuje, protože by bylo zcela nadbytečné opakovat tytéž argumenty. Lze pouze doplnit, že v daném případě se jednalo o specifickou situaci a povahu cizí věci ve formě různého stavebního materiálu, který byl z části již zabudován do zakázek provedených firmou PETAX, a.s., a z části zůstal v jejich skladových zásobách, aniž byl materiál evidován tak, aby byl dostatečně individuálně identifikovatelný. Z účetních dokladů předložených poškozenou společností, sepisu majetkové podstaty, přihlášek pohledávek a seznamu závazků, jak jsou tyto také podrobně uvedeny v odůvodnění rozsudku, ale bylo možno učinit spolehlivý závěr o tom, v jakém rozsahu materiál byl zapracován a také zaplacen a který zůstal v dispozici společnosti PETAX, a.s.
Pokud obviněný v dovolání uvedl, že společnost PETAX, a.s., uzavřela dne 21. 3. 2013 Rámcovou smlouvu o dodávkách zboží z nabídky společnosti DEKTRADE, a.s., a nikoliv on, tak je třeba připomenout, že obviněný byl v rozhodné době předsedou představenstva společnosti PETAX, a.s., jednal tak jako statutární zástupce jménem této společnosti a tvrzení, že on jako M. P. žádnou smlouvu neuzavřel, je proto zcela irelevantní. Totéž platí i o námitce obviněného, že podle dané smlouvy vlastnické právo přechází na kupujícího úplným zaplacením kupní ceny, což ale neznamená, že by nemohl kupující se zbožím nakládat, přičemž odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 665/2007, podle kterého pouhá okolnost, že obviněný, který byl vázán výhradou vlastnictví, zboží před uhrazením kupní ceny dále prodával, nemůže sama o sobě vést k závěru o jeho trestní odpovědnosti a není možné jen v této skutečnosti shledávat naplnění znaku trestného činu zpronevěry. O těchto namítaných skutečnostech totiž nejsou žádné spory nebo pochybnosti a soudy obviněnému ani nekladou za vinu, že by společnost PETAX, a.s., byla jakkoli omezena v možnosti se zbožím nakládat.
Nejvyšší soud nepřisvědčil ani námitce obviněného, že insolvenční správkyně měla všechny potřebné dokumenty, nepostupovala v souladu se zákonem a v souvislosti s jejím pochybením došlo k tomu, že součástí soupisu majetkové podstaty byly i věci ve vlastnictví poškozené společnosti. Obviněný se touto námitkou snaží přenést odpovědnost za prodej části majetku ve vlastnictví poškozené společnosti na insolvenční správkyni, ale stalo se tak jednoznačně v důsledku jeho jednání, když v jím podaném insolvenčním návrhu ze dne 2. 3. 2014 byl jako součást movitého majetku úpadce sepsán i stavební materiál ve vlastnictví poškozené společnosti, obviněný si toho byl vědom, když také sám již dne 22. 10. 2013 uznal svůj závazek vůči ní ve výši 420 105 Kč (viz č. l. 29 tr. spisu), zavázal se také za společnost k jeho úhradě do 11. 11. 2013 a vzhledem k povaze materiálu tuto okolnost insolvenční správkyně objektivně dodatečně zjistit nemohla. Neodpovídá tedy skutečnosti tvrzení obviněného, že zanedbání povinností insolvenční správkyně bylo kladeno k jeho tíži přes jeho příkladnou a maximální spolupráci.
Jedinou námitkou hmotně právní povahy, a tedy odpovídající uplatněnému důvodu dovolání, je námitka obviněného, že není naplněna subjektivní stránka trestného činu, tedy úmysl přisvojit si cizí věc, která mu byla svěřena.
Přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku větší škodu. Takovou škodou se podle §138 odst. 1 tr. zákoníku rozumí škoda dosahující částky nejméně 50 000 Kč. Cizí věc je pachateli svěřena, jestliže je mu odevzdána do faktické moci, zpravidla za tím účelem, aby s ní určitým způsobem nakládal, přičemž vlastníkem věci zůstává někdo jiný.
Soudy v jednání obviněného shledaly úmysl přímý, který je naplněn, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem. Zavinění vyjadřuje vnitřní vztah pachatele k následku jeho jednání. Subjektivní stránka je takovým psychickým vztahem pachatele, který nelze přímo pozorovat, a na zavinění lze proto usuzovat ze všech okolností případu, za kterých ke spáchání trestného činu došlo. Může to být i určité chování pachatele, neboť i jednání je projevem vůle. Závěr o zavinění pachatele přitom musí být vždy podložen výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplynout. Okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dovozovat toliko nepřímo z okolností objektivní povahy, z nichž je možno podle zásad logického myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem (srov. například rozhodnutí č. 62/1973 a 41/1976 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 394/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 5 Tz 225/2001, či usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2728/12).
Soudy obou stupňů uvedená pravidla v projednávané věci respektovaly, neboť si pro své závěry o tom, že si obviněný úmyslně přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena a způsobil tak na cizím majetku větší škodu, opatřily dostatek důkazů. Na úmysl obviněného přitom správně usuzovaly ze všech zjištěných okolností, za nichž byl čin spáchán.
Soudy závěr o přímém úmyslu obviněného založily jednak na zjištění, že za zabudovaný stavební materiál obdržel od odběratele peněžité plnění, tedy bylo mu zaplaceno, ale tento výtěžek, jako peněžitý ekvivalent svěřené věci, vědomě nepoužil k úhradě kupní ceny za tento materiál dodaný s výhradou vlastnictví společností DEKTRADE, a.s., na základě dané rámcové smlouvy, ale k financování další obchodní činnosti společnosti PETAX, a.s. Další materiál dodaný uvedenou společností na základě stejné smlouvy a který měl stále ve své dispozici, pak v souvislosti s vlastním insolvenčním návrhem podaným na společnost PETAX, a.s., dne 2. 3. 2014, zahrnul do jejího majetku, který byl následně jako majetek dlužníka prodán insolvenční správkyní, ač věděl, že se v této části jedná o majetek, který není ve vlastnictví společnosti PETAX, a.s., ale ve vlastnictví poškozené společnosti.
Obviněný svoji námitku o neexistenci úmyslné formy zavinění přitom zakládá z podstatné části na jiných skutkových okolnostech a jejich nedostatečném prokázání, resp. na porušení povinností insolvenční správkyní, ale vzhledem k správnosti skutkových zjištění okresního soudu je hmotně právní závěr o jeho jednání v přímém úmyslu správný a tato námitka zjevně neopodstatněná.
Protože hmotně právní námitku obviněného o absenci jeho zavinění shledal Nejvyšší soud zjevně neopodstatněnou, bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. prosince 2017
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu