ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.1491.2017.1
sp. zn. 8 Tdo 1491/2017-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. 12. 2017 dovolání nejvyššího státního zástupce podané ve prospěch obviněného V. Š. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 9. 2017, č. j. 11 To 263/2017-149, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 1 T 185/2016, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 9. 2017, č. j. 11 To 263/2017-149, zrušuje .
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 10. 7. 2017, sp. zn. 1 T 185/2016, byl obviněný V. Š. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za což byl podle §274 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §55 odst. 2 tr. zákoníku, §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu pěti let.
2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku dopustil tím, že:
dne 5. prosince 2016 kolem 23:45 hod. v R. n. K. po ulici U Ž. h. (silnice č. III/3211) směrem k obci L., okres R. n. K., řídil osobní automobil VW Passat, když předtím v časovém rozpětí mezi 22−23 hod. aktivně řídil tentýž osobní automobil i po silnicích z P. do R. n. K., přestože předtím v průběhu dne požíval v P. značné množství alkoholických nápojů (dle vlastních údajů mezi cca 10 a 20 hodinou téhož dne vypil asi 6 jedenáctistupňových piv a 2 skleničky vína – tzv. „svařáku“ – a následně pak vypil ještě 3 jedenáctistupňová další piva mezi 20–21:30 hod.), v R. n. K. byl kontrolován policejní hlídkou, kdy pomocí přístroje Dräger bylo dechovými zkouškami provedenými téhož dne v 23:45 hod., 23:51 a 23:57 hod. naměřeno v jeho dechu 0,77, 0,86 a 0,96 promile alkoholu a následně se podrobil lékařskému vyšetření spojenému s odběrem krevního vzorku dne 6. 12. 2016 v 00:05 hod. v Oblastní nemocnici v Rychnově nad Kněžnou, přičemž v jeho krvi byla zjištěna objektivně hladina ethylalkoholu ve výši 1,64 g/kg metodou plynové chromatografie v Ústavu klinické biochemie a diagnostiky Fakultní nemocnice v Hradci Králové, a dále bylo zjištěno, že
trestním příkazem Okresního soudu v Chrudimi sp. zn. 2 T 127/2016, ze dne 23. 8. 2016, který nabyl právní moci dne 24. 9. 2016, mu byl za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky dle §274 odst. 1 tr. zákoníku (za skutek spočívající v tom, že 13. 8. 2016 v 02:31 hod. v H. M., okr. Ch., řídil na pozemní komunikaci ul. Č. po předchozím vědomém požití alkoholu osobní motorové vozidlo zn. Citroen Jumper, přičemž ověřeným a kalibrovaným přístrojem Dräger alcotest 6820 mu byl určen obsah alkoholu v dechu zkouškou provedenou dne 13. 8. 2016 v 02:34 hod. ve výši 2,08 promile a opakovanou zkouškou provedenou téhož dne v 02,44 hod. ve výši 2.06 promile) uložen trest odnětí svobody 8 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 1 rok a 6 měsíců a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na 2 roky.
3. Proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 10. 7. 2017, sp. zn. 1 T 185/2016, podal obviněný odvolání směřující proti výroku o vině i trestu. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 9. 2017, č. j. 11 To 263/2017-144, byl z podnětu odvolání obviněného rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. b), c), d), e) tr. ř. v celém rozsahu zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za což byl podle §337 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu čtyř let.
4. Podle rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 9. 2017, č. j. 11 To 263/2017-144, se obviněný přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku dopustil tím, že dne 5. prosince 2016 kolem 23:45 hod. v R. n. K. po ulici U Ž. h. po silnici č. III/3211 směrem k obci L., okres R. n. K., řídil osobní automobil zn. VW Passat, když předtím v časovém rozpětí mezi 22–23 hod. aktivně řídil tentýž osobní automobil i po silnicích z P. do R. n. K., přestože byl trestním příkazem Okresního soudu v Chrudimi sp. zn. 2 T 127/2016 ze dne 23. 8. 2016, který nabyl právní moci dne 24. 9. 2016, odsouzen za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky dle §274 odst. 1 tr. zákoníku mimo jiné i k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 let.
5. Současně byl usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 9. 2017, č. j. 11 To 263/2017-149, podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř., §222 odst. 2 tr. ř. postoupen Městskému úřadu v Rychnově nad Kněžnou skutek z návrhu na potrestání podaného okresním státním zástupcem v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 1 ZK 275/2016 ze dne 29. 12. 2016 spočívající v tom, že obviněný dne 5. 12. 2016 v nočních hodinách v R. n. K. v ulici U Ž. h. směrem k obci L. řídil osobní automobil zn. VW Passat, přičemž při kontrole hlídkou Policie ČR bylo pomocí přístroje Dräger dechovými zkouškami provedenými téhož dne v 23:45 hod., 23:51 a 23:57 hod. naměřeno v jeho dechu orientačně 0,77, 0,86 a 0,96 promile alkoholu a následně se podrobil lékařskému vyšetření spojenému s odběrem krevního vzorku dne 6. 12. 2016 v 00:05 hod. v Oblastní nemocnici v R. n. K., přičemž v jeho krvi byla zjištěna objektivně hladina ethylalkoholu ve výši 1,64 g/kg metodou plynové chromatografie v Ústavu klinické biochemie a diagnostiky Fakultní nemocnice v Hradci Králové, čímž měl spáchat přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, neboť nejde o trestný čin, avšak zažalovaný skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek.
6. Pro úplnost je zapotřebí doplnit, že soudy nižších stupňů se projednávanou trestní věcí obviněného zabývaly opakovaně. Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 27. 3. 2017, sp. zn. 1 T 185/2016, byl obviněný uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za což byl podle §274 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §55 odst. 2 tr. zákoníku, §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu pěti let. K odvolání obviněného, který podal proti citovanému rozsudku odvolání, byl usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 5. 2017, sp. zn. 11 To 164/2017, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. v celém rozsahu zrušen a podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně.
II. Dovolání a vyjádření k němu
7. Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 9. 2017, č. j. 11 To 263/2017-149, podal nejvyšší státní zástupce ve prospěch obviněného V. Š. dovolání. Odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř. a namítl, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, a že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
8. Upozornil na argumentaci Krajského soudu v Hradci Králové obsaženou v usnesení o postoupení věci a rovněž v odsuzujícím rozsudku, podle níž, ačkoliv obviněný uskutečnil jízdu v době, kdy byl pod vlivem alkoholu, rozdíl mezi opakovaně naměřenými hodnotami alkoholu v dechu a zjištěnou hodnotou alkoholu v krvi (0,68 promile) byl natolik velký, že jedna ze zkoušek musela být provedena chybně, popř. pomocí přístrojů vykazujících skrytou závadu. Odvolací soud, který na rozdíl od soudu nalézacího neakceptoval závěry MUDr. Petra Laciny, znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, jenž dechovou zkoušku označil za nespecifickou, a tedy pouze orientační, s poukazem na skutečnost, že dechová zkouška je jedním z důkazů o tom, že osoba řídila pod vlivem alkoholu, uzavřel, že vzhledem k tomu, že s ohledem na časový odstup nelze opatřit a provést důkazy, které by vedly ke zjištění důvodů rozdílu mezi výsledky zkoušek, nutno při uplatnění zásady in dubio pro reo dovodit, že obviněný sice řídil motorové vozidlo pod vlivem návykové látky, avšak zjištěná hladina alkoholu v krvi nepřesáhla hodnotu jednoho promile, tudíž jeho jednání nelze kvalifikovat jako trestný čin, ale jako přestupek, o němž je oprávněn rozhodnout Městský úřad v Rychnově nad Kněžnou.
9. Nejvyšší státní zástupce měl za to, že napadené usnesení nemůže obstát. Skutková zjištění odvolacího soudu, byť učiněná způsobem odporujícím §263 odst. 7 tr. ř. (krajský soud dospěl ke skutkovým zjištěním pouze na základě odlišného hodnocení důkazů, bez toho, že by při veřejném zasedání některé důkazy nově provedl nebo opakoval), jsou z věcného hlediska akceptovatelná. Výrazný rozdíl mezi výsledky dechové a krevní zkoušky objektivně existuje, přičemž výsledky dechové zkoušky nelze paušálně zpochybnit, jak to učinil nalézací soud. Úvaha, že se obviněný přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přestupku, původně kvalifikovaného jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, dopustil ve vícečinném souběhu dvěma samostatnými skutky, je nicméně chybná. Předmětem trestního stíhání je vždy skutek, v němž je spatřován trestný čin, přičemž podstatou skutku jsou všechny projevy vůle pachatele navenek, které jsou příčinou následku relevantního z hlediska trestního práva, pokud jsou kryty zaviněním. O jeden skutek z hlediska hmotného práva se jedná i v případě, kdy došlo ke vzniku různých následků významných pro trestní právo hmotné, pokud každý z nich byl způsoben alespoň týmž jednáním významným z hlediska trestního práva hmotného. Při posuzování otázky, zda se jedná o týž skutek, není rozhodující právní kvalifikace skutku, ale určující je alespoň částečná shoda v jednání nebo ve způsobeném následku. Současně platí, že o jednom skutku lze rozhodnout vždy pouze jedním způsobem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2012, sp. zn. 7 Tdo 358/2012).
10. V posuzované trestní věci spočívalo trestněprávně relevantní jednání obviněného v tom, že dne 5. 12. 2016 v nočních hodinách řídil osobní automobil z P. do R. n. K. a poté v ulicích R. n. K., a to přesto, že předtím požil alkoholické nápoje a že mu byl pravomocným soudním rozhodnutím ve věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 2 T 127/2016 uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, který měl vykonávat až do 24. 9. 2018. Tímto jednáním ohrožoval život a zdraví lidí a majetek činností konanou pod vlivem návykové látky a současně narušoval zákonem chráněný zájem na řádném výkonu rozhodnutí soudů a dalších orgánů veřejné moci. Jediným jednáním spočívajícím v řízení motorového vozidla porušil, resp. ohrozil, dva zákonem chráněné zájmy. Nejvyšší státní zástupce zdůraznil, že skutkový děj nelze dělit na dva samostatné skutky, z nichž jeden by spočíval v řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholických nápojů a druhý v současném řízení téhož vozidla přes soudem uložený trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel. Podle něj se tedy obviněný přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a dalšího deliktu [bez ohledu na to, zda právně kvalifikovaného jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku nebo jako přestupek] dopustil jediným skutkem v jednočinném souběhu. V takové situaci bylo procesně vyloučeno, aby odvolací soud o tomto jediném skutku rozhodoval různým způsobem dvěma samostatnými rozhodnutími. Dospěl-li k závěru, že právní kvalifikace skutku jako přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku nemůže s ohledem na zjištěný skutkový stav obstát, měl tuto právní kvalifikaci z výroku o vině odsuzujícího rozsudku pouze tzv. vypustit a nerozhodovat o ní samostatně napadeným usnesením. Nebylo nezbytně nutné, aby zjištění týkající se řízení vozidla pod vlivem alkoholu byla zcela vypuštěna též z popisu skutku ve výroku o vině; tato zjištění jsou sice z hlediska formálních znaků přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku irelevantní, nepochybně však výrazně zvyšují společenskou škodlivost činu. Podle dovolatele při respektování mimotrestní právní úpravy by Městský úřad v Rychnově nad Kněžnou nemohl o vině obviněného přestupkem rozhodnout, neboť tomu brání překážka rei iudicatae . Podle §76 odst. 1 písm. g) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, platného v době činu, byl správní orgán povinen zastavit řízení o přestupku, jestliže v něm zjistil, že o skutku již bylo pravomocně rozhodnuto správním orgánem nebo orgánem činným v trestním řízení. Pokud by se však Městský úřad v Rychnově nad Kněžnou cítil být vázán právním názorem Krajského soudu v Hradci Králové, mohla by nastat situace, kdy by byl obviněný v rozporu se zásadou ne bis in idem postižen za týž skutek dvakrát.
11. Dovolatel uzavřel, že rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, který dovodil, že se obviněný vytýkaného protiprávního jednání dopustil dvěma samostatnými skutky, spočívalo na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku. V důsledku tohoto nesprávného právního názoru soud rozhodoval dvěma samostatnými rozhodnutími a nastolil právní stav, kdy vedle sebe existují dvě pravomocná soudní rozhodnutí vztahující se k jednomu skutku. Jedním z těchto rozhodnutí – dovoláním napadeným usnesením o postoupení věci – přitom bylo rozhodnuto o postoupení věci, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, a byla vytvořena situace, kdy by obviněný mohl být za jeden skutek postižen dvakrát.
12. Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 9. 2017, č. j. 11 To 263/2017-149, jako i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
13. Obviněný se k dovolání nejvyššího státního zástupce ke dni konání neveřejného zasedání dovolacího soudu nevyjádřil.
III. Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Protože nebylo možné dovolání nejvyššího státního zástupce odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., dovolací soud podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání je důvodné.
IV. Důvodnost dovolání
15. Podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Citovaný dovolací důvod spočívá v okolnosti, že nebyly splněny zákonné podmínky k tomu, aby soud učinil některé z rozhodnutí uvedených v §265a odst. 2 písm. c), d), f) a g) tr. ř., kterým soud přesto rozhodl. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva.
16. Je zjevné, že námitky obsažené v dovolání nejvyššího státního zástupce byly z hlediska uvedených důvodů dovolání uplatněny relevantně.
17. Z hlediska napadeného usnesení, obsahu dovolání a uplatněných důvodů dovolání je významnou otázkou, zda přečiny ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jichž se měl obviněný dopustit jednáním popsaným v návrhu na potrestání, byly spáchány jedním nebo dvěma skutky. Vyřešením této otázky je podmíněna i odpověď na otázku, zda odvolací soud mohl po zrušení rozsudku soudu prvního stupně v celém rozsahu o části tohoto jednání rozhodnout jednak odsuzujícím rozsudkem a o další části pak usnesením o postoupení věci jinému orgánu.
18. Dovolatel v podstatě vytkl, že odvolací soud, byť implicitně, chybně uzavřel, že uvedené přečiny, pro něž byl podán návrh na potrestání, byly spáchány ve vícečinném souběhu. V této souvislosti je třeba nejprve v obecné rovině předeslat, že v teorii trestního práva se rozlišuje souběh trestných činů jednočinný (konkurence ideální) a vícečinný (konkurence reálná) podle toho, zda více trestných činů bylo spácháno jedním skutkem nebo více skutky, a dále na souběh stejnorodý a nestejnorodý podle toho, zda jde o více trestných činů téže skutkové podstaty nebo o více trestných činů různých skutkových podstat. Pro posouzení otázek souvisejících se souběhem trestných činů je rozhodující vymezení pojmu „skutek“ a ujasnění si, kdy jde o jeden skutek a kdy o více skutků. Vícečinný souběh předpokládá více skutků (samostatných útoků) a každý z nich se posuzuje jako samostatný trestný čin. Naproti tomu při jednočinném souběhu jde o skutek jediný. Za jeden skutek, o který se mělo jednat v posuzovaném případě, se v nauce i praxi považují všechny ty projevy vůle pachatele navenek, které jsou příčinou následku významného z hlediska trestního práva, pokud jsou zahrnuty zaviněním (k tomu srov. č. 8/1985 Sb. rozh. tr.). Podstatu skutku tvoří jednání. Jednání jako projev vůle ve vnějším světě může záležet jak v jednání omisivním, tak komisivním a může být spácháno úmyslně i z nedbalosti. Rámec aktů zahrnutých do jednání je však určen trestněprávně konkrétním následkem, jehož musí být jednání příčinou. Jedná se o následek, který je znakem některého jednotlivého trestného činu. Následek ve své konkrétní podobě spojuje dílčí útoky, akty do jednoho skutku a zároveň umožňuje dělit chování člověka na různé skutky (např. aby šlo o jediný skutek, musí být výstřel příčinou usmrcení). Aby se jednalo o jeden skutek, je třeba, aby akt jednání byl příčinou následku, který je znakem skutkové podstaty některého trestného činu a v době jednání pachatel jednal zaviněně, resp. aby jednal v té formě zavinění, která je relevantní pro příslušnou skutkovou podstatu. Hlediskem, které rozlišuje lidské jednání do skutků významných pro trestní právo, je následek. Při posuzování souběhu je tedy třeba především rozhodnout, zda je tu v konkrétním případě jediný skutek nebo více skutků (k tomu srov. JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 4. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 342 až 345, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1170/2011, ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 8 Tdo 510/2016, aj.). V daných souvislostech je vhodné též připomenout, že je třeba odlišovat pojmy jednota skutku a totožnost skutku. Totožnost skutku je pojem procesní, který je podstatný pro zjištění rozsahu žalobního návrhu obžaloby (návrhu na potrestání) podané proti určitému obviněnému. Jednota skutku je pojem hmotněprávní a je rozhodující pro určení, zda jde o souběh jednočinný (pachatel jedním skutkem spáchá více trestných činů) nebo vícečinný (pachatel více skutky spáchá více trestných činů).
19. Podle §220 odst. 1 tr. ř. soud může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu. Podle §220 odst. 2 tr. ř. při svém rozhodnutí smí přihlížet jen ke skutečnostem, které byly probrány v hlavním líčení, a opírat se o důkazy, které strany předložily a provedly, případně které sám doplnil. Podle odst. 3 citovaného ustanovení právním posouzením skutku v obžalobě není soud vázán.
20. Povinnost soudu rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu, je důsledkem uplatnění obžalovací zásady. Zároveň je tím formulován požadavek zachovat totožnost skutku, protože v hlavním líčení je soud limitován podanou obžalobou (návrhem na potrestání) v tom směru, že může rozhodovat jen o stejném skutku a o stejném obžalovaném, jak je uvedeno v obžalobě (návrhu na potrestání). Totožnost skutku bude zachována především při naprostém souladu mezi popisem skutku v žalobním návrhu a popisem skutku ve výrokové části rozhodnutí soudu. Pochybnosti o zachování totožnosti skutku však nebudou, jestliže při uvedené úplné shodě ve skutkových okolnostech je odchylné toliko právní posouzení skutku. Teorie a praxe nechápe totožnost skutku jen jako naprostou shodu mezi skutkovými okolnostmi popsanými v žalobním návrhu a výrokem rozhodnutí soudu. Postačí shoda mezi podstatnými skutkovými okolnostmi, přičemž soud může a musí přihlížet i k těm změnám skutkového stavu, k nimž došlo při projednávání věci v hlavním líčení, bez ohledu na to, zda zlepšují nebo zhoršují postavení obžalovaného. Některé skutečnosti v rozhodnutí soudu tedy mohou oproti obžalobě přibýt, některé mohou odpadnout, soud může upřesnit nepřesný popis z obžaloby, nesmí se ovšem změnit podstata skutku (srov. č. 6/1962, č. 19/1964, č. 9/1972, č. 64/1973, č. 24/1981-II. Sb. rozh. tr., či usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. II. ÚS 143/02). Totožnosti skutku se zpravidla nedotkne ani to, jestliže přistoupí okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby nebo jiná okolnost, jejíž právní zhodnocení zakládá znak činu přísněji trestného nebo znak dalšího trestného činu spáchaného v jednočinném souběhu (srov. č. 50/1981 a č. 10/1982-II. Sb. rozh. tr.). Podobně to platí i v opačném případě, jestliže odpadnou okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby či odůvodňující další právní kvalifikaci. Soud je sice vázán skutkem uvedeným v žalobním návrhu, ale nikoli jeho popisem v obžalobě (návrhu na potrestání). Proto není povinen bez dalšího převzít popis skutku z obžaloby (návrhu na potrestání), ale při zachování totožnosti skutku musí přizpůsobit jeho popis tak, aby odpovídal použité právní kvalifikaci skutku. Soud může posoudit zažalovaný skutek jako jiný trestný čin, než jaký v něm spatřovala obžaloba (návrh na potrestání), nebo u něj může použít jinou trestní sazbu, může jej posoudit v jednočinném souběhu jako další trestný čin (srov. č. 50/1981 Sb. rozh. tr.), či oproti obžalobě vypustit některou právní kvalifikaci téhož skutku.
21. Na obviněného V. Š. byl podán návrh na potrestání, doručený Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou dne 29. 12. 2016, pro přečiny ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jichž se měl dopustit tím, že „5. prosince 2016 kolem 23:45 hod. v R. n. K. po ulici U Ž. h. (silnice č. III/3211) směrem k obci L., okres R. n. K., řídil osobní automobil VW Passat, byl kontrolován policejní hlídkou, kdy pomocí přístroje Dräger bylo dechovými zkouškami provedenými téhož dne v 23:45 hod., 23:51 a 23:57 hod. naměřeno v jeho dechu 0,77, 0,86 a 0,96 promile alkoholu a následným lékařským vyšetření provedeným následujícího dne 6. 12. 2016 v 00:05 hod. v Oblastní nemocnici v Rychnově nad Kněžnou bylo zjištěno v jeho krvi 1,64 g/kg alkoholu, a dále bylo zjištěno, že trestním příkazem Okresního soudu v Chrudimi sp. zn. 2 T 127/2016, ze dne 23. 8. 2016, který nabyl právní moci dne 24. 9. 2016, mu byl za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky uložen vedle podmíněného trestu odnětí svobody v délce 8 měsíců se zkušební dobou 18 měsíců též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 24 měsíců“.
22. Soud prvního stupně, jakož ani odvolací soud se otázkou, zda uvedené přečiny byly spáchány v jednočinném, či vícečinném souběhu, výslovně nezabývaly. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně se však implicitně podává, že na čin obviněného pohlížel jako na jeden skutek [srov. str. 5 rozsudku „…prokázaný skutek vykazuje znaky přečinu ohrožení od vlivem návykové látky dle §274/1,2c tr. zákoníku a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle §337/1a) tr. zákoníku…]. Odvolací soud v rozsudku ze dne 5. 9. 2017, č. j. 11 To 263/2017-144, nezpochybnil, že obviněný předmětnou jízdu uskutečnil, ač „byl v běhu trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, který mu byl vysloven výše uvedeným trestním příkazem Okresního soudu v Chrudimi“, a motorové vozidlo řídil pod vlivem návykové látky, avšak zjištěná hladina nepřesáhla 1 promile a toto jednání tedy nelze kvalifikovat jako trestný čin (str. 4 rozsudku). Proto obviněného uznal vinným toliko přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Se spornou otázkou jednoty skutku se odvolací soud explicitně přesvědčivě nevypořádal ani v navazujícím usnesení ze dne 5. 9. 2017, č. j. 11 To 263/2017-149, v němž zopakoval, že je zcela nepochybné, že obviněný „jízdu uskutečnil v době, kdy byl pod vlivem alkoholu. Dechovou zkouškou bylo prokázáno, že krátce po uskutečnění jízdy, kdy byl kontrolován hlídkou policie, obsahoval jeho dech 0,77 promile alkoholu“. Poněvadž odvolací soud dospěl k závěru, že „se nejedná o trestný čin, toto jednání by ale mohlo být jiným příslušným orgánem posouzeno jako přestupek“ (str. 3 usnesení), bylo rozhodnuto o postoupení skutku z návrhu na potrestání spočívajícího v již dříve popsaném jednání Městskému úřadu v Rychnově nad Kněžnou, neboť nejde o trestný čin, avšak zažalovaný skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek. Z těchto částí obsažených ve výroku dovoláním napadeného usnesení se pouze naznačuje, že odvolací soud pokládal jednání obviněného významné z hlediska naplnění zákonných znaků ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 tr. zákoníku bez bližšího vysvětlení za samostatný skutek.
23. Nejvyšší soud sdílí názor dovolatele, že jednání obviněného je třeba ve skutečnosti posoudit jako jeden skutek vykazující znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a dalšího deliktu, původně kvalifikovaného jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný jediným jednáním spočívajícím (stručně vyjádřeno) v řízení motorového vozidla pod vlivem návykové látky a navzdory soudem uloženému zákazu motorová vozidla řídit ohrozil život a zdraví lidí a jejich majetek a současně způsobil porušení zájmu na řádném výkonu soudního rozhodnutí. Uvedené zaviněné jednání obviněného bylo pro oba dva následky kauzální, resp. z hlediska příčinného vztahu mělo pro oba z nich stejný význam. Z popisu skutkového děje obsaženého v návrhu na potrestání (srov. č. listu 44) a posléze i ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že jednání obviněného je jedním skutkem naplňujícím dva delikty, mezi nimiž je vztah souběhu, a to jednočinného nestejnorodého. Obviněný jedním skutkem porušil nebo ohrozil více zájmů chráněných trestním zákoníkem; jedním skutkem spáchal dva trestné činy různých skutkových podstat. Vzhledem k tomu, že Krajský soud v Hradci Králové, který jedním rozhodnutím uznal obviněného vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a druhým postoupil „skutek“ (v jehož popisu i nadále figuruje údaj 1,64 promile, tj. údaj nasvědčující spáchání trestného činu) spočívající v řízení motorového vozidla pod vlivem návykové látky správnímu orgánu, označený průběh skutkového děje nerozporoval, je zjevné, že dovoláním napadené rozhodnutí je vadné. Krajský soud v Hradci Králové pochybil, pokud jeden skutek uměle rozdělil na dva a v tomto duchu učinil dvě samostatná rozhodnutí. Tímto způsobem tedy o jednom skutku nepřístojně rozhodl dvakrát – jednou pro účely přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jednou pro účely dalšího deliktu, postoupeného správnímu orgánu (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2012, sp. zn. 7 Tdo 358/2012). Dovolatel správně poznamenal, že pokud by správní orgán řízení o přestupku s ohledem na překážku rei iudicatae nezastavil a rozhodl by, že obviněný jednáním popsaným v usnesení soudu o postoupení věci přestupek skutečně spáchal, došlo by k porušení zásady ne bis in idem .
24. Dovolací soud se ztotožňuje s nejvyšším státním zástupcem, který relevantně podotkl, že domníval-li se soud druhého stupně, že právní kvalifikace skutku jako přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku nemůže s ohledem na skutkový stav věci obstát, měl tu část jednání, která se k tomuto neprokázanému přečinu vztahovala (nikoliv však celé zjištění týkající se řízení vozidla pod vlivem alkoholu), pouze tzv. vypustit ze skutkové věty a v návaznosti na to vypustit i příslušnou právní kvalifikaci z výroku o vině. Souhlasit lze i s názorem, že nebylo nezbytně nutné z popisu skutku vypouštět zjištění týkající se řízení vozidla pod vlivem alkoholu; třebaže jsou z hlediska právního posouzení skutku jako přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku vskutku nadbytečná, jsou významná z pohledu učinění odpovídajícího závěru o společenské škodlivosti činu.
25. Nejvyšší soud dospěl ve shodě s dovolatelem k závěru, že napadené rozhodnutí je zatíženo vadami uvedenými v §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř., poněvadž Krajský soud v Hradci Králové chybně posoudil otázku jednoty skutku, v důsledku čehož nesprávně rozhodl již zmiňovaným způsobem jednak odsuzujícím rozsudkem, jednak o postoupení věci jinému orgánu, a nastolil tak stav, kdy o témže skutku vedle sebe existují dvě pravomocná rozhodnutí soudu. Protože dovoláním napadeným usnesením bylo rozhodnuto o postoupení věci Městskému úřadu v Rychnově nad Kněžnou (jako jinému orgánu), aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, a toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 9. 2017, č. j. 11 To 263/2017-149, zrušil. Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 12. 2017
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu