ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.1806.2016.1
sp. zn. 8 Tdo 1806/2016-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 1. 2017 o dovolání obviněného J. K. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 50 To 185/2016, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 5 T 18/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 29. 2. 2016, sp. zn. 5 T 18/2015, byl obviněný J. K. uznán vinným přečiny ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, za což byl podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou a půl let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený R. F. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti označenému rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání směřující proti všem jeho výrokům, které bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 50 To 185/2016, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
3. Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se obviněný přečinů ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku dopustil tím, že dne 22. 11. 2014 v době kolem 17:00 hodin na S., okr. Ch., na parkovišti na K. n. po slovní rozepři s poškozeným R. F., který opilý močil nedaleko od auta obviněného, tohoto udeřil železnou tyčí, kterou vyndal z kufru svého automobilu, a to nejméně do pravého ramene a stehna, až poškozený upadl na zem, a poté, co poškozený vstal a ukázal obviněnému, který s vozidlem odjížděl, vztyčený prostředník, obviněný vystoupil z vozidla, běžel k poškozenému, který se snažil ukrýt v obchodě s potravinami „U V.“, poškozeného doběhl u vstupu do domu a na vstupní chodbě domu v Č. u. podrazil poškozenému nohy, až tento upadl, a pětkrát jej udeřil pěstí do obličeje a jednáním obviněného poškozený utrpěl přímé pohmoždění pravého ramenního kloubu a klíčku a tržnou ránu pravého obočí v délce 1 cm, jež si vyžádalo lékařské ošetření na chirurgické ambulanci v Ch., s následnou pracovní neschopností od 24. 11. 2014 do 29. 12. 2014, poškozený byl omezen v obvyklém způsobu života fixací pravého ramenního kloubu Dessaultovým obvazem a obviněný byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 28. 2. 2012, č. j. 6 T 5/2012-115, který nabyl právní moci téhož dne, mimo jiné pro přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 10 denních sazeb ve výši 1 000 Kč, který uhradil dne 6. 3. 2012.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 50 To 185/2016, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
5. Měl za to, že skutková zjištění soudů a výroková část napadených rozhodnutí jsou v rozporu s provedenými důkazy a že právní kvalifikace skutku tudíž nemůže obstát. Jednání, jež je mu kladeno za vinu, nebylo bez důvodných pochybností prokázáno a nebyla vyvrácena jeho obhajoba. Soud prvního stupně se dopustil jisté dezinterpretace informací vyplývajících z výpovědí svědků, přičemž odvolací soud se s jeho postupem ztotožnil. V této souvislosti poukázal na výpověď svědka D. L., jenž uvedl, že poškozeného R. F. opustil cca půl hodiny před incidentem a znovu se s ním setkal až kolem 17. hodiny. Svědek nekonkretizoval, kdy mělo k incidentu dojít, nevypověděl, že se s poškozeným potkal nejdříve půl hodiny před 17. hodinou. Soudy vycházely z časového údaje uváděného poškozeným a se zřetelem na něj potom hodnotily další výpovědi. Přitom nevzaly v potaz, že v době mezi 16. a 17. hodinou měl mít poškozený podle vyjádření svědka F. P. a částečně i podle vlastních slov (viz protokol o hlavním líčení ze dne 19. 11. 2015) další konflikt. Vzhledem k tomu, že se svědci zmiňovali rovněž o incidentu s J. G. a o konfliktu na diskotéce, nelze uzavřít, že zranění poškozeného popsaná ve skutkové větě výroku o vině byla způsobena právě obviněným. Navíc nelze přehlédnout, že některá zranění (např. tržná rána na obočí) mohla vzniknout následkem pádu opilého poškozeného z kola. Pokud jde o údajné napadení železnou tyčí, výpověď poškozeného, kterou nelze s ohledem na neschopnost vybavit si podstatné události dne a s ohledem na ovlivňování svědků považovat za věrohodnou, stojí zcela osamocena. Svědci M. E. a T. S. shodně uvedli, že viděli pouze to, že obviněný do poškozeného strčil, přičemž lékařská zpráva v souvislosti s otázkou příčiny zranění dává čistě teoretickou odpověď.
6. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 50 To 185/2016, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 29. 2. 2016, sp. zn. 5 T 18/2015, zrušil a věc Okresnímu soudu v Chebu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
7. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že Nejvyšší státní zastupitelství se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.
III. Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
9. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
10. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
11. Nejvyšší soud však připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
12. Pochybení podřaditelná pod výše zmíněné vady dovolací soud v projednávané věci neshledal. Ztotožňuje se s hodnotícími úvahami soudů obou stupňů, podle nichž je obviněný J. K. z jednání popsaného ve skutkové větě výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu usvědčován výpovědí poškozeného R. F. (č. listu 123, 124) podporovanou výpověďmi svědků D. L. (č. listu 123), Q. L. T. (č. listu 151), T. S. (č. listu 151), R. A. (č. listu 152) a Ch. A. (č. listu 152) a listinným důkazem v podobě lékařské zprávy (č. listu 34 až 38). Všechny tyto důkazy spolu korespondují a obhajobu uplatněnou před soudem prvního stupně, zopakovanou před odvolacím soudem a taktéž v mimořádném opravném prostředku spolehlivě vyvracejí.
13. K dílčím námitkám obviněného, jimiž rozporuje správnost skutkových zjištění, lze poznamenat, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (viz str. 4, 5 rozsudku nalézacího soudu, str. 2 až 4 usnesení odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a v odůvodnění rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
14. Nejvyšší soud nicméně pro úplnost dodává, že skutečnost, že poškozený Roman Fabian byl po útoku ze strany obviněného, jenž se odehrál v sobotu 22. 11. 2014 v podvečerních hodinách, odveden domů, kde následně setrval až do pondělí 24. 11. 2014, kdy vyhledal lékařskou pomoc, resp. že zranění poškozeného popsaná ve skutkové větě výroku o vině byla způsobena právě jednáním obviněného, a nikoliv třetí osobou, tj. v důsledku jiného konfliktu, než který se odehrál mezi obviněným a poškozeným, byla v řízení jednoznačně prokázána. Poškozený vypověděl, že poté, co byl obviněným napaden, jej svědci D. L. a T. S. doprovodili do jeho domu, který byl od místa činu vzdálen asi 700 metrů, a uložili jej do postele. Doma byly přítomny jeho matka a babička, přičemž když se ráno v bolestech probudil a zjistil, že se nemůže hýbat, dostal silné léky a celou neděli proležel. Výpověď poškozeného koresponduje nejen s výpověďmi svědkyň R. A. a Ch. A., jeho matky a sestry, ale rovněž s výpovědí svědka D. L., který uvedl, že on a svědek T. S. poškozeného poté, co jej „sebrali“ ze silnice, odvedli domů, kde již poškozený setrval, a s výpovědí svědka T. S., jenž potvrdil, že po útoku obviněného zraněného poškozeného odtáhl do jeho domova vzdáleného od místa činu asi 400 metrů a tam jej předal jeho babičce. V rámci svých výpovědí vztahujících se k inkriminované události se shora uvedení svědci, vyjma svědkyně Ch. A., která hovořila toliko o krvi v obličeji, zmiňovali o tržné ráně obočí. Pokud jde o pohmoždění pravého ramenního kloubu a klíčku, svědkyně R. A. a Ch. A. shodně uvedly, že poškozený si stěžoval na bolesti a nemohl dýchat, svědkyně R. A. výslovně uvedla, že poškozený nemohl hýbat rukou, a svědek D. L. vypověděl, že si poškozený stěžoval na bolest ramene. Z výpovědi svědkyně Q. L. T., prodavačky v obchodě s potravinami, u nichž byl poškozený obviněným napaden, vyplynulo, že obviněný krvácel, přičemž krev byla i na zemi. Podle lékařské zprávy zranění, s nimiž se poškozený dne 24. 11. 2014 dostavil do chirurgické ambulance, tj. tržná rána obočí a pohmoždění pravého ramenního kloubu a klíčku, odpovídá úderu tyčí na tělo, tedy způsob zranění odpovídá tomu, co poškozený uvedl.
15. Vzhledem k tomu, že obviněný svoje přesvědčení o vadné právní kvalifikaci založil na odlišných skutkových zjištěních, než ke kterým soudy po provedeném dokazování dospěly, žádnou relevantní námitku proti správnosti právního posouzení skutku, jak byl zjištěn soudy, neuplatnil, dovolací soud se posouzením skutku z hlediska hmotného práva nezabýval.
16. Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., a proto je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 1. 2017
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu