ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.383.2017.1
sp. zn. 8 Tdo 383/2017-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 4. 2017 o dovolání obviněného J. D. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 6 To 455/2016, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 3 T 62/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. D. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 3 T 62/2016, podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušil výroky o vině, celé výroky o trestech, jakož i další výroky, které mají v uvedených výrocích o vině svůj podklad, z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 5. 2014, sp. zn. 4 T 98/2014, který nabyl právní moci ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze sp. zn. 7 To 263/2014 dne 29. 7. 2014, a z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 9. 2014, sp. zn. 2 T 60/2014, který nabyl právní moci dne 17. 10. 2014, a znovu rozhodl tak, že obviněného J. D. uznal vinným pod bodem I. přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem II. (1-3) pokračujícím přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za to jej podle §205 odst. 3, §43 odst. 1, §45 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsoudil ke společnému a úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
2. Označený rozsudek napadl obviněný odvoláním směřujícím proti všem jeho výrokům. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 6 To 455/2016, byl rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o vině přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [bod II. (1-3)], dále ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a za tento přečin a za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 4 T 117/2014, a za přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně, byl podle §205 odst. 3, §43 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému a úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 4 T 117/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež zůstala rozhodnutím odvolacího soudu nedotčena, se obviněný přečinů krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku (bod I.) dopustil tím, že dne 28. 4. 2014 v době kolem 05:00 hod. v P., ul. Č. č. ..., v pobočce společnosti D., s. r. o., odcizil motorové vozidlo tov. zn. PEUGEOT EXPERT X, RZ: ..., bílé barvy, VIN: ..., majitele společnosti M. – montáže, s. r. o., v hodnotě 339 000 Kč, společně s osvědčením o registraci vozidla v hodnotě 100 Kč, zelenou kartou v hodnotě 50 Kč a platební kartou CCS Limit č. ... v hodnotě 100 Kč, které v něm byly uloženy, tak, že nezjištěným způsobem vnikl do místnosti přijímacích techniků v areálu provozovny, kde z neuzamčené plechové skříňky odcizil volně zavěšené autoklíče od vozidla, které bylo zaparkováno v areálu provozovny, vypáčil uzamčený visací zámek u vjezdové brány provozovny, vozidlo odcizenými klíči nastartoval a z areálu i s vozidlem odjel až do ul. R. č. ... v P., kde vozidlo zaparkoval, a s věcmi v něm uloženými, tj. osvědčením o registraci vozidla, zelenou kartou a platební kartou CCS Limit, vozidlo opustil, čímž způsobil společnosti M. – montáže, s. r. o., IČ: 29395399, se sídlem Heldova 8, Praha 10, škodu v celkové výši 339 250 Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 1 T 1/2011, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2011, sp. zn. 6To 420/2011, odsouzen mimo další za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a přečin krádeže podle §205 odst. 2, 3 tr. zákoníku mimo jiné k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let se zařazením do věznice s ostrahou, kterým byly zrušeny výroky o trestech z rozsudků Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 14T 189/2010, a Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. 4. 2011, sp. zn. 29 T 42/2011, kterými byl odsouzen pro přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a §205 odst. 2 tr. zákoníku, přičemž tento výrok o trestu byl zrušen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 2T 86/2011, který nabyl právní moci dne 25. 1. 2012, jímž byl odsouzen za trestný čin poškození cizí věci dle §228 odst. 1 tr. zákoníku mimo jiné k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 40 měsíců, který vykonal dne 22. 9. 2013.
4. Přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku podle skutkových zjištění odvolacího soudu spáchal tím, že dne 28. 4. 2014 v době od 05.03 hod. do 06.03 hod. z P., ul. Č. č. ..., z pobočky společnosti D., s. r. o., do ul. R. č. ... v P. řídil motorové vozidlo zn. PEUGEOT EXPERT X, RZ: ..., bílé barvy, VIN: ..., a tohoto jednání se dopustil přesto, že si byl vědom skutečnosti, že mu byl rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 14 T 189/2011, který nabyl právní moci dne 14. 12. 2010, uložen mj. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu tří let, který byl následně zrušen a opakovaně ve stejné délce ukládán v souvislosti s ukládáním souhrnných trestů, naposledy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 2T 86/2011, který nabyl právní moci dne 25. 1. 2012, a stejně tak si byl vědom skutečnosti, že mu byl trestním příkazem Okresního soudu Praha-západ ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. 17T 164/2013, který nabyl právní moci dne 12. 12. 2013, uložen mj. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 5 let, přičemž s ohledem na jeho pobyt ve vazbě a ve výkonu trestu odnětí svobody v době od 23. 5. 2010 do 22. 9. 2013 a od 15. 10. 2014 do současné doby uložené tresty zákazu činnosti dosud nevykonal.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 6 To 455/2016, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 3 T 62/2016, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadený rozsudek (ve spojení s rozsudkem nalézacího soudu) spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Měl za to, že rozhodnutí soudů obou stupňů byla vydána v rozporu s právem na spravedlivý proces. Byl přesvědčen, že trpí extrémním rozporem mezi skutkovými zjištěními a právními závěry a že došlo k porušení zásady in dubio pro reo .
6. Podle dovolatele se soudy náležitě nevypořádaly s jeho obhajobou. Od počátku trestního řízení konstantně tvrdí, že areál společnosti D., s. r. o., nikdy nenavštívil a vozidlo Peugeot Expert X nikdy neřídil. Žádný důkaz prokazující, že vnikl do místnosti přijímacích techniků, z neuzamčené plechové skříňky odcizil volně zavěšené klíče od vozidla a vypáčil visací zámek u vjezdové brány areálu, nebyl proveden. Údajnými usvědčujícími důkazy by měly být biologické stopy zajištěné uvnitř vozidla, elektronická kniha jízd a svědecké výpovědi J. M. a J. K. Pokud jde o posledně uvedené důkazy, výpovědi svědků nic neprokazují. Co se týče elektronické knihy jízd, záznam prokazuje, že se vozidlo v době odcizení nacházelo v areálu společnosti, pohybovalo se v čase 05:03 hod. a areál opustilo v 06:03 hod., kdy bylo zaparkováno v ulici R. Jediným důkazem, o nějž mohly soudy opřít výrok o vině, jsou zmíněné biologické stopy, ty však mohly být podle výpovědi svědka Mgr. T. C., zpracovatele odborného vyjádření, přeneseny jinou osobou.
7. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 6 To 455/2016, zrušil a věc tomuto soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že vzhledem k povaze uplatněných námitek se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.
III. Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
10. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
11. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
12. Nejvyšší soud však připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
13. Pochybení podřaditelná pod shora zmíněné vady dovolací soud v projednávané věci neshledal. Nezjistil žádný, natožpak extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Že to byl obviněný, kdo vozidlo Peugeot Expert X z pobočky společnosti D., s. r. o., sídlící na ulici Č. odcizil a kdo je posléze i řídil až do ulice R., se podává z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika (č. listu 103-105), ve spojení s protokolem o ohledání místa činu (č. listu 90-91), knihou jízd (č. listu 66), sdělením společnosti D., s. r. o., (č. listu 56) a výpověďmi svědků, především J. M. (č. listu 267-268) a Mgr. T. C. (č. listu 274-275). Ve vozidle, které bylo v pondělí v ranních hodinách před začátkem pracovní doby odcizeno z autoservisu D., bylo zajištěno celkem 5 stop – stopa č. 1 byla pachová, stopy č. 2-5 byly biologické. Ze stop č. 2 a 3, které se nacházely na volantu a na hlavici řadicí páky, byl opakovanou analýzou stanoven identický profil DNA odpovídající jedné a téže osobě mužského pohlaví, který byl odlišný od profilu DNA z předloženého srovnávacího vzorku domácí osoby (tj. řidiče společnosti M. – montáže, s. r. o., která byla majitelem vozidla). V profilu DNA stanoveném opakovanou analýzou ze stopy č. 4 nacházející se na vnitřní klice levých předních dveří bylo možné rozlišit majoritní složku shodnou s profilem DNA stanoveným ze stop č. 2 a 3. Ze stopy č. 5 nacházející se na vnitřní klice pravých předních dveří se relevantní profil DNA stanovit nepodařilo (na místo sahalo příliš mnoho osob). Profil DNA stanovený ze stopy č. 3 byl porovnán s profily DNA uloženými v databázi DNA, přičemž bylo zjištěno, že patří obviněnému; byla zjištěna shoda přesahující statistickou hranici stanovenou jako minimum pro průkaz individuální shody profilů DNA. Vzhledem k tomu, že biologické stopy obviněného, který v předmětném autoservisu nikdy nepracoval, byly zajištěny bezprostředně poté, co bylo vozidlo po zhruba čtyřech hodinách od jeho odstavení v ulici R. nalezeno na stejném místě uzamčené, nelze o závěru o vině pochybovat.
14. Dovolací soud v podrobnostech poukazuje na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (str. 5 až 7 rozsudku nalézacího soudu, str. 5 až 6 rozsudku odvolacího soudu), z nichž vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení pravidla in dubio pro reo či obecně zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje. Pro úplnost lze ještě dodat, že co se případného přenosu biologických stop týče, svědek Mgr. T. C., zpracovatel odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika, uvedl, že přenést lze biologický materiál s vyšším obsahem DNA, tzn. ze slin nebo z krve; přenos biologického materiálu v podobě potu je s ohledem na malý obsah DNA nepravděpodobné. Byť svědek připustil, že nezná původ v projednávané trestní věci zkoumaných biologických stop a že specifický test materiálu nebyl v konkrétním případě proveden, dovolací soud považuje úvahu, že by se na vnitřní klice levých předních dveří, na volantu a na hlavici řadicí páky, tj. na místech, jež standardně přicházejí do kontaktu téměř výhradně jen s rukama řidiče, resp. s jeho dlaněmi, na nichž se nachází množství potních žláz, nenacházel pot, prakticky za vyloučenou.
15. Vzhledem k tomu, že obviněný svoje přesvědčení o vadné právní kvalifikaci založil na odlišných skutkových zjištěních, než ke kterým soudy po provedeném dokazování dospěly, dovolací soud se posouzením skutku z hlediska hmotného práva nezabýval.
16. Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., a proto je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 4. 2017
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu