ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.890.2017.1
sp. zn. 8 Tdo 890/2017-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 9. 2017 o dovolání, které podal obviněný H. A. V. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 5 To 435/2016, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 213/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 13. 9. 2016, sp. zn. 11 T 213/2014, byl obviněný H. A. V. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle §274 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců.
2. Proti označenému rozsudku podal obviněný odvolání zaměřené na výroky o vině a trestu, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 5 To 435/2016, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
3. Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se obviněný přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku dopustil tím, že dne 11. srpna 2014 v době kolem 8:25 hod. v B. na dálničním přivaděči dálnice D1 v prostoru 201 km ve směru jízdy na P., ačkoli před jízdou užíval návykové látky, řídil osobní motorové vozidlo značky Škoda Superb 3U, a byl zde kontrolován hlídkou Policie České republiky, přičemž jevil známky požití návykové látky, roztěkanost, nervozitu atd., a byl podroben testu na přítomnost návykových látek DrugWipe 5S s pozitivním záchytem amfetaminu a metamfetaminu ve slinách, což bylo následně prokázáno i znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, ze kterého vyplývá, že byl pod aktuálním vlivem metamfetaminu, kdy rozborem krve bylo stanoveno 0,260 mg/l metamfetaminu, což vylučovalo jeho schopnost bezpečně řídit vozidlo, když od hladiny 0,025 mg/l metamfetaminu v krvi se tyto hladiny obecně interpretují jako hladiny pro silniční provoz významné ve smyslu bezpečnosti řízení vozidla.
4. Pro úplnost je třeba dodat, že se nejednalo o první rozhodnutí, jež soudy ve věci učinily. Rozsudkem ze dne 26. 3. 2015, č. j. 11 T 213/2014-89, Městský soud v Brně obviněného podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil návrhu na potrestání pro zde v podstatě shodně popsaný skutek, v němž návrh na potrestání státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 5. 11. 2014, sp. zn. 2 Zk 634/2014, spatřoval přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. 5 To 167/2015, byl rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušen a podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2015, sp. zn. 11 T 213/2014, byl obviněný H. A. V. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle §274 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Za použití §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výši 20 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby byla stanovena na částku 500 Kč, tedy celkem 10 000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 5 To 409/2015, byl podle §258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. citovaný rozsudek nalézacího soudu zrušen toliko ve výroku o peněžitém trestu. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2016 bylo usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 5 To 409/2015, zrušeno, zrušen byl i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2015, sp. zn. 11 T 213/2014, a Městskému soudu v Brně bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 5 To 435/2016, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. a namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
6. Měl za to, že se soudy nezabývaly závazným názorem Nejvyššího soudu a blíže nezkoumaly existenci úmyslu, zejména jeho prokázání ve smyslu úmyslu vykonávat činnost pod vlivem návykové látky, k čemuž neprovedly žádné důkazy. Vytkl, že důkazy nelze provádět úředními záznamy, či dokonce účelovým tvrzením policistů, že z jeho jednání bylo možné usuzovat na to, že jim rozumí. Dvě zakývání hlavou soud hodnotil jako souhlas se stíhaným jednáním, aniž by uvážil typickou asijskou slušnost a snahu nepříčit se autoritě. Podle obviněného je otázkou, zda vůbec došlo k trestnému činu. Je otázkou, zda nelze vyvozovat odpovědnost toliko v rámci přestupkového zákona. S ohledem na uvedené skutečnosti vyjádřil přesvědčení o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí.
7. Zopakoval, že v době, kdy se měl dopustit přečinu, nevěděl, že je pod vlivem návykové látky. K posouzení existence zavinění byl k hlavnímu líčení přizván znalec MUDr. Jiří Pokora, který uvedl, že čistý metamfetamin je bez chuti a bez zápachu, a není tak možné poznat, že spolu s nikotinem a aromatickou látkou je konzumován i pervitin. Po prvotním požití metamfetaminu jsou sice pozorovatelné průvodní projevy, jako je sucho v ústech, napětí, bušení srdce atp., ale lze jen těžko vyhodnotit, zdali se jedná o následek požití drogy či něčeho jiného. S vyjádřením znalce se soudy při novém rozhodování o vině nikterak nevypořádaly. Obviněný připustil jazykovou bariéru, která má za následek obtížnější pochopení sdělovaných informací, zdůraznil ovšem, že uvedenou nezaviněnou indispozicí netrpí v tomto trestním řízení sám. Jestliže z výslechu znalce MUDr. Jiřího Pokory a z výslechu svědka N. V. B., který vypověděl, že obviněný nevěděl, co inhaluje, zcela jasně vyplynulo, že obviněný nemusel a zřejmě ani nemohl poznat přítomnost návykové látky při kouření vodní dýmky, není jasné, jakou jazykovou interpretaci odvolací soud zvolil, konstatoval-li, že obhajoba obviněného i rozhodnutí nalézacího soudu jsou v rozporu s provedenými důkazy. Z provedených důkazů naopak vyplývá, že úmyslné zavinění ze strany obviněného, a tedy naplnění skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky, nebylo jednoznačně prokázáno.
8. Setrval na svém stanovisku, že neexistují přímé důkazy o tom, že by vědomě požil návykovou látku. Soud účelově vybíral pouze důkazy svědčící v jeho neprospěch, což je projevem libovůle a porušením zásady in dubio pro reo . Hodnocení důkazů je v mnoha směrech v příkrém rozporu s provedenými důkazy a se zásadami formální logiky. Soudy se nevypořádaly se všemi provedenými důkazy způsobem uvedeným v §2 odst. 6 tr. ř., přičemž odůvodnění jejich rozhodnutí neodpovídá požadavkům podle §125 odst. 1 tr. ř., čímž se hodnocení důkazů dostalo do extrémního rozporu s obsahem provedených důkazů, resp. skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy.
9. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně, jakož i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně zrušil, aby zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby Městskému soudu v Brně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně aby při zrušení napadeného rozhodnutí sám ve věci rozhodl rozsudkem. Zároveň požádal, aby předseda senátu Nejvyššího soudu vzhledem k okolnostem případu a důvodům podání tohoto dovolání odložil výkon rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 13. 9. 2016, sp. zn. 11 T 213/2014, resp. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 5 To 435/2016, a to do doby rozhodnutí o podaném dovolání.
10. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení uvedla, že dokazování bylo na základě pokynu Nejvyššího soudu doplněno, neboť Městský soud v Brně vyslechl jako svědky oba policisty, kteří obviněného zadrželi, a stejně tak i lékařku, která jej dne 11. 8. 2014 vyšetřila. Z výpovědí policistů prap. Leoše Podsedníka a prap. Radka Hanuše vyplynulo, že obviněného v rámci běžné silniční kontroly podrobili testu na přítomnost drog, neboť se jim zdál roztěkaný, nervózní a měl tzv. skleněné oči. Poté, co provedli zkoušku pomocí přístroje DrugWipe, který vykázal pozitivní nález na amfetamin, jim obviněný odpověděl, že před dvěma dny užil na párty pervitin. Slovo pervitin přitom užil sám, oni by to podle testu na přítomnost drog nepoznali. Vysvětlili, že právě proto také do záznamu pervitin uvedli. Svědkyně MUDr. Milada Hořicová si s odstupem času na vyšetření obviněného nevzpomněla, uvedla však, že informace, které vepsala do protokolu, zjistila bezpochyby od samotného obviněného, neboť se pacienta vždy ptá, jak dlouho tu kterou drogu případně užívá. Pokud tedy uvedla, že obviněný užívá pervitin dva roky, naposledy před dvěma dny, pak tato informace byla do protokolu zanesena na základě sdělení samotného obviněného. V protokolu je rovněž uveden údaj, že obviněný se choval tak, že jevil příznaky užívání pervitinu. Dále vypověděla, že pokud by s obviněným nekomunikovala nebo se to nějakým způsobem nedozvěděla, zmiňované údaje by nebyly do protokolu zaneseny. Státní zástupkyně zdůraznila, že žádný ze svědků neuvedl, že by mezi ním a obviněným byla dána nějaká komunikační bariéra způsobená jeho jazykovou nevybaveností.
11. Stran výtky týkající se subjektivní stránky poznamenala, že pokud jde o složku volní, má v případě úmyslu eventuálního podobu méně intenzivního srozumění, a to ve srovnání se chtěním. Na existenci takového srozumění lze usuzovat především z faktu, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by vzniku možného následku jeho jednání bránila. Typické pro úmysl eventuální také bývá, že pachatel následek, s nímž je pouze srozuměn, nesleduje jako hlavní cíl svého jednání. Důležité je, že podle §15 odst. 2 tr. zákoníku se srozuměním rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem. Srozumění pachatele ve smyslu §15 odst. 2 tr. zákoníku zahrnuje nejen jeho kladnou vůli jako dosud včetně lhostejnosti nepravé, ale i nižší stále její kladný stupeň, resp. hodnotu, tedy pouhé smíření se pachatele s možným následkem. Toto smíření však zároveň není negativní vůlí ve smyslu nedbalosti, ale ani pozitivní vůlí v tradičním významu dosavadního srozumění, je však lhostejností pravou spadající proto pod eventuální úmysl.
12. Státní zástupkyně měla za to, že provedené dokazování pouze podpořilo vyřešení otázky, že obviněný jednal v úmyslu eventuálním, tedy ve smyslu §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Bylo jednoznačně prokázáno, že dne 11. 8. 2014 řídil pod vlivem metamfetaminu osobní vozidlo. Zkouška na přítomnost drog v organismu byla provedena na základě vnějších projevů obviněného, které zaznamenali oba policisté. Ti vypověděli, že před samotnou kontrolou obviněný tvrdil, že žádné drogy neužil, avšak poté, co na přítomnost metamfetaminu zareagoval přístroj DrugWipe 5S, sám uvedl, že asi před dvěma dny užil na nějaké párty pervitin. Důležité je, že to byl obviněný, kdo specifikoval, resp. blíže určil drogu, kterou před dvěma dny užil, přičemž jednoznačně připustil, že v době požití věděl, že jde o drogu. Jestliže pak lékařce v rámci vyšetření uvedl, že s pervitinem má zkušenosti, bylo prokázáno, že znal i účinky drogy na svůj organismus. Jestliže tedy za dva dny po požití pervitinu řídil vozidlo, byl srozuměn s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem. Obviněný pouze spoléhal na to, že buď nebude zachycen policejní hlídkou, nebo že droga v jeho organismu již nebude diagnostikovatelná. Mohl tak bezpochyby počítat s tím, že po určitou dobu bude pod vlivem pervitinu, který ovlivní jeho řidičské dovednosti. V daných souvislostech neobstojí jeho obhajoba, že nebyl srozuměn s možností vzniku následku, který v konečném důsledku způsobil. Závěr o srozumění s možným následkem je tudíž provedeným dokazováním jednoznačně podpořen. Tento závěr je vyústěním logického hodnocení důkazů, kdy soudy řádně hodnotily důkazy jak jednotlivě, tak zejména ve vzájemných souvislostech. V jejich úvahách není možné nalézt žádnou libovůli. Obhajoba obviněného byla provedeným dokazováním jednoznačně vyloučena a žádný důkaz nezůstal v úvahách soudů obou stupňů opomenut.
13. Protože jednání obviněného bylo správně právně posouzeno, navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
III. Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
15. Obviněný v dovolání odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozsudku odvolacího soudu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
16. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
17. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
18. Nejvyšší soud však připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
19. V posuzované věci je třeba zdůraznit, že námitky, jimiž je podle dovolatele opodstatněno naplnění dovolacího důvodu podle§265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jsou prakticky totožné s těmi, jež byly obsaženy v prvním dovolání obviněného, z jehož podnětu Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 5 To 409/2015, a jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2015, sp. zn. 11 T 213/2014, zrušil a Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nutno připomenout, že dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu a jemu předcházející rozsudek nalézacího soudu zrušil pro nedostatky v důkazním řízení; proto, že dokazování nebylo soustředěno k objasnění otázky, zda se mohl obviněný oprávněně domnívat, že po víkendu, kdy pouze odpočíval, již nemohl být pod vlivem drogy.
20. Nejvyšší soud se tak nejprve zabýval tím, zda Městský soud v Brně napravil své pochybení a v intencích pokynu kasačního rozhodnutí vyslechl zasahující policisty prap. Radka Hanuše a prap. Leoše Podsedníka za účelem vyjádření se k projevům „nervózního a roztěkaného“ chování obviněného a k jeho údajům o konzumaci pervitinu a lékařku MUDr. Miladu Hořicovou k průběhu vyšetření obviněného dne 11. 8. 2014, k jazykové vybavenosti obviněného coby vyšetřované osoby a k okolnostem, za jakých zmínil údaj o tom, že užívá pervitin, a to 2 roky, naposledy před 2 dny. V návaznosti na to se pak s ohledem na výtky dovolatele zabýval tím, zda soud prvního stupně po doplnění dokazování učinil odpovídající závěry.
21. Z obsahu trestního spisu se podává, že v řízení následujícím po zrušení napadených rozhodnutí bylo dokazování doplněno o opětovný výslech obviněného (č. listu 145 až 147) a o výslechy svědků MUDr. Milady Hořicové (č. listu 186 až 187), prap. Leoše Podsedníka (č. listu 187 až 188) a prap. Radka Hanuše (č. listu 189 až 191).
22. Z výpovědi obviněného, který připustil, že v České republice žije od roku 2003, provozuje tu bistro, v němž současně vaří i obsluhuje, a od roku 2004 disponuje řidičským oprávněním, přitom vyplývá, že mu policejní hlídka při silniční kontrole chtěla udělat nějakou zkoušku, on nevěděl, co je to za zkoušku, netušil, o čem policisté zmiňující pervitin hovořili, nikdy to slovo neslyšel. Když mu odebírali krev, řekli mu, že kouřil pervitin, on ale nevěděl, co pervitin je, nikdy ho neviděl a nevěděl, jak se užívá. Myslel si, že pervitinem je míněno kouření dýmky, proto tedy užití pervitinu potvrdil. Na lékařském vyšetření řekl dva dny, nikoliv dva roky. Je ale možné, že některým odborným termínům nerozuměl a že výraz dva roky v určitém kontextu padl. Při řízení vozidla se cítil normálně, nekontroloval, zda měl zarudlé oči a jak vypadaly jeho zornice; při pohledu do zrcadla při ranním stříhání v kadeřnictví však viděl, že oči zarudlé neměl. Asi od 20 let kouří cigarety, ale jen občas. Bez tlumočnice by se u soudu nemohl hájit, českému psanému textu nerozumí, s Čechy se nestýká, českou televizi téměř nesleduje a do školy, kde by se učil češtinu, nechodil. Pokud jde o komunikaci s policisty při silniční kontrole, ne všemu rozuměl. V reakci na výpovědi svědků prap. Leoše Podsedníka a prap. Radka Hanuše uvedl, že rozhovor s policisty při silniční kontrole probíhal v češtině, nejprve provedli dechovou zkoušku na alkohol, posléze mu sdělili, že musí zkontrolovat návykové látky, následně se jej dotázali, zda návykové látky užívá. On se jich při tom ptal, zda by nemohli kontrolu urychlit, poněvadž potřebuje otevřít restauraci, ptal se, co je to za test, přičemž jeden z policistů mu řekl, že se jedná o test na pervitin, dotazoval se, jaký má význam, zda dopadl dobře, zda je tam toho hodně.
23. Svědkyně MUDr. Milada Hořicová vypověděla, že si na obviněného sice nevzpomíná, pokud ale do protokolu uvedla, že dva roky užívá pervitin, naposledy před dvěma dny, znamená to, že takovou informaci od něj, případně od policie získala. Vietnamsky neumí, tudíž informaci o užívání pervitinu nemohla obdržet ve vietnamském jazyce. Tehdy se rozhodla do protokolu poznamenat, že se obviněný choval tak, že jevil příznaky užívání pervitinu. On uvedl, že pervitin užívá a vyšel mu pozitivní test. Odmítla, že by v rámci komunikace došlo k jakémukoliv nedorozumění. Zda mohlo dojít k záměně slov „dva dny“ a „dva roky“, si nevybavovala, do protokolu ovšem vždy napíše to, co zjistí od pacienta nebo od policie. Zdůraznila, že ve většině případů hovoří přímo s pacientem.
24. Svědek prap. Leoš Podsedník uvedl, že se s kolegou při běžné silniční kontrole rozhodli provést obviněnému test na přítomnost drog, a to s ohledem na jeho chování - na to, že byl roztěkaný, nervózní a měl „skleněné“ oči, což jsou ukazatelé, na základě nichž lze na ovlivnění drogou usuzovat. Poté, co přístroj DrugWipe vykázal pozitivní nález amfetaminu, seznámili obviněného s výsledkem a zeptali se jej, zda užil návykovou látku, přičemž on odvětil, že ano, že před dvěma dny užil pervitin. Odvezli jej tedy na lékařské vyšetření, kterému byli po celou dobu přítomni. Byli u toho, když lékařka obviněného poučovala o odběru moči a když vyplňovala záznam o vyšetření. Potvrdil, že obviněný s lékařkou (stejně jako po celou dobu s nimi při silniční kontrole) komunikoval česky, a odmítl, že by do lékařského záznamu on či jeho kolega jakkoliv zasahovali. Podotkl, že na dálničním oddělení, kde působí, mají ročně asi tři případy řidičů pod vlivem drog, přičemž obviněného si od události pamatuje.
25. I svědek prap. Radek Hanuš vypověděl, že si obviněného pamatuje, neboť to byl jeho první případ týkající se omamných a psychotropních látek. Vybavoval si, že obviněný před testem přístrojem DrugWipe uváděl, že nic neužil; poté, co byl seznámen s pozitivním nálezem amfetaminu, zmiňoval, že den před jízdou drogy neužil, užil je ale dva dny předtím na nějaké párty. Byl to obviněný, kdo jako první použil slovo pervitin, výslovně sdělil, že dva dny před jízdou užil pervitin. Policejní hlídka by ostatně na základě výsledku zkoušky přístrojem DrugWipe nepoznala, že se jedná o nález pervitinu, poněvadž konkrétní látku přístroj nespecifikuje, dokáže určit obecně amfetaminy. Svědek připustil, že do úředního záznamu hlídky z místa zjištění pozitivního testu na OPL neuvedl, že se jednalo o pervitin. Předpokládal, že se tato informace objeví v úředním záznamu o podání vysvětlení. Každopádně ji ale vepsal do záznamu pro lékařku. Pokud jde o komunikaci s obviněným, potvrdil, že probíhala v českém jazyce. Hlídka na obviněného hovořila česky, on s ní taktéž mluvil česky, nikoliv plynně, rozumět mu ale bylo dobře. I s lékařkou provádějící vyšetření moči a krve hovořil obviněný česky.
26. Soud prvního stupně na základě doplněného dokazování dospěl k závěru, že obhajoba obviněného byla jednoznačně vyvrácena, poněvadž obviněný s ohledem na svůj věk, dosažené vzdělání a životní zkušenosti musel být přinejmenším srozuměn s tím, že řídí-li motorové vozidlo poté, co požil omamnou a psychotropní látku, muže porušit trestním zákoníkem chráněné společenské zájmy. Konstatoval, že bylo prokázáno, že věděl, že užil pervitin, že ho užívá dva roky a zná jeho účinky.
27. Dovolací soud se s naznačenou argumentací ztotožňuje a závěry soudu prvního stupně (srov. str. 4 až 5 rozsudku), jež následně sdílel i soud odvolací (srov. str. 2 napadeného usnesení), považuje za správné. Nalézací soud napravil své pochybení, vyslechl svědky, kteří svými vyjádřeními byli schopni přispět k objasnění otázky, zda se mohl obviněný oprávněně domnívat, že po víkendu, kdy pouze odpočíval, již nemohl být pod vlivem drogy, a po provedeném dokazování postupoval důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinil skutková zjištění, která řádně zdůvodnil. Důkazy hodnotil podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a v odůvodnění rozsudku v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložil, jak se vypořádal s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřil. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soud nižšího stupně hodnotil provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustil žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlil. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení pravidla in dubio pro reo či obecně zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
28. Pro úplnost je nicméně vhodné zdůraznit, že k žádnému extrémnímu rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy v posuzované věci nedošlo. Obhajoba obviněného založená na tvrzení, že návykovou látku neužil vědomě a při kouření vodní dýmky přítomnost takové látky nemusel a zřejmě ani nemohl poznat, ve světle níže uvedených skutečností neobstojí. V řízení bylo spolehlivě zjištěno, že u obviněného byla bezprostředně po zadržení pomocí přístroje DrugWipe zjištěna pozitivní přítomnost jiných návykových látek – metamfetaminu (č. listu 24, 25), přičemž na základě následujícího lékařského vyšetření spojeného s odběrem krve a moči bylo v jeho krvi zjištěno 0,26 mg/l látky metamfetaminu (č. listu 21), což vyplývá i ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie (č. listu 13 až 16). Výpověďmi policistů provádějících silniční kontrolu bylo prokázáno, že obviněný, s nímž policisté po celou dobu bez problémů komunikovali česky, poté, co byl seznámen s výsledkem testu přístrojem DrugWipe, k dotazu, zda užil nějakou návykovou látku, uvedl, že dva dny před jízdou užil na párty pervitin. Jestliže užití pervitinu dva dny před jízdou přiznal i lékařce provádějící test na drogy z krve a moči, s níž taktéž hovořil česky, a jestliže jí rovněž sdělil, že pervitin užívá dva roky, je nepochybné, že tuto návykovou látku znal a jejího užití (v konkrétním čase) si byl velmi dobře vědom. Obviněný, dlouhodobý konzument pervitinu, musel vědět, jaké má na něj tato droga účinky. Jako uživatel pervitinu, který v tomto směru nebyl žádným začátečníkem, se minimálně i s ohledem na stav svých očí – zornic (viz „skleněné oči“, které ihned zaznamenal prap. Leoš Podsedník) nemohl oprávněně domnívat, že po dvou dnech od užití drogy již nebude pod jejím vlivem.
29. Vzhledem k tomu, že obviněný svoje přesvědčení o vadné právní kvalifikaci založil na odlišných skutkových zjištěních, než ke kterým soudy po provedeném dokazování dospěly, dovolací soud se posouzením skutku z hlediska hmotného práva nezabýval [srov. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Nad rámec řečeného nelze než konstatovat, že úvahy soudů o existenci zavinění ve formě eventuálního úmyslu jsou opodstatněné, mají oporu ve výsledcích provedeného dokazování a skutkových zjištěních, jež učinily. Trestný čin je podle §15 odst. 1 tr. zákoníku spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem (úmysl přímý, dolus directus ), nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl nepřímý, dolus eventualis ). Srozuměním podle §15 odst. 2 tr. zákoníku se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem. O úmysl nepřímý jde tedy v případech, kdy pachatel ví o možnosti, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit tento zájem, a pro ten případ je s tím srozuměn, a to alespoň do té míry, že je s tím smířen (vědomí možnosti a srozumění). Ve shodě s právním názorem státní zástupkyně lze mít za to, že doplněné dokazování podpořilo vyřešení otázky, že obviněný jednal v eventuálním úmyslu. Pakliže jako osoba mající zkušenost s účinky pervitinu za dva dny po jeho požití řídil vozidlo, byl srozuměn s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem. Obviněný pouze spoléhal na to, že buď nebude zachycen policejní hlídkou, nebo že přítomnost drogy v jeho organismu již nebude zjistitelná. Mohl tak bezpochyby počítat s tím, že po určitou dobu bude pod vlivem pervitinu, který ovlivní jeho řidičské dovednosti. V daných souvislostech proto neobstojí jeho obhajoba, že nebyl srozuměn s možností vzniku následku, který v konečném důsledku způsobil.
30. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je v posuzovaném případě vázán na jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., konkrétně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., z čehož plyne, že je-li dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., platí totéž i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
31. Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
32. Nejvyšší soud nerozhodoval o návrhu obviněného na odložení výkonu rozhodnutí, taktéž obsaženém v dovolání, poněvadž obviněný není osobou oprávněnou k podání takového návrhu (což nevylučuje, aby k takovému postupu učinil podnět). Samosoudce soudu prvního stupně spis s příslušným návrhem nepředložil a předsedkyně senátu Nejvyššího soudu – též s ohledem na výsledek řízení o dovolání – důvody pro případný postup podle §265o odst. 1 tr. ř. neshledala.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 9. 2017
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu