ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.557.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 557/2018-49
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 8. 2018 o dovolání, které podal obv. F. M. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 6. 2017, sp. zn. 11 To 39/2017, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 49 T 10/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obv. F. M. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 49 T 10/2016, byl obv. F. M. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (skutek 1 a 2). Společně s ním byli uznáni vinnými i obv. J. K., L. Ž., Z. V., a to zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (skutek 1), a obv. J. S. mimo tohoto zločinu i přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 tr. zákoníku (skutek 3).
2. Za to byl obv. F. M. odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let a pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Mimo to mu krajský soud uložil trest propadnutí věci, přičemž výčet těchto věcí ve svém rozsudku taxativně vyjmenoval. Spolu s obv. M. byli odsouzeni:
· obv. J. K. podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) let a pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou a k trestu propadnutí věci,
· obv. L. Ž. podle §283 odst. 3 a za užití §58 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let a pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem,
· obv. Z. V. podle §283 odst. 3 a za užití §58 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let a pro výkon trestu zařazena do věznice s ostrahou a k trestu propadnutí věci, a navíc jí uloženo ochranné protialkoholní léčení.
· Obv. J. S. byl odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku a za užití §58 odst. 1, odst. 3 a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let a pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem a současně mu byl uložen také trest propadnutí věci.
3. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem nenabyl právní moci, neboť jej všichni obvinění napadli odvoláním. O nich rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem z 19. 6. 2017, sp. zn. 11 To 39/2017 tak, že:
· odvolání obv. F. M. a J. K. podle §256 tr. ř. zamítl, a dále
· z podnětu obv. L. Ž., Z. V. a J. S. podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek pouze ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu a
· za splnění §259 odst. 3 tr. ř., při nezměněném výroku o vině, trestu propadnutí věci (a u obv. Z. V. ochranném protialkoholním léčení) rozhodl ve zrušené části tak, že:
- obv. L. Ž. a Z. V. se odsuzují podle §283 odst. 3 za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let a pro výkon trestu se zařazují do věznice s dozorem a
- obv. J. S. se odsuzuje podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let a pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem.
4. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Ústí nad Labem:
skutek 1) F. M., J. K., L. Ž., Z. V., J. S.
v přesně nezjištěném období, nejméně od počátku měsíce dubna 2015 do počátku měsíce října 2015 na různých místech v Ú. n. L., zejména v garáži stojící na pozemku, nacházející se v Ú. n. L. – S. t., v garážovém dvoře v ulici J. Z., dále v bytě č. 2 v ulici N. v Ú. n. L., v lesním porostu na Ch. v kat. úz. Ú. n. L., přesto, že neměli zvláštní povolení k zacházení s omamnými a psychotropními látkami, opakovaně neoprávněně vyrobili nejméně 4,5 kg psychotropní látky metamfetaminu, drogy označované jako pervitin, který následně za účelem získání finančního prospěchu zejména v Ú. n. L., prodávali dalším osobám, a to nejméně V. K., Ž. Š., P. N., M. Z., K. V., J. V., J. S., O. V., V. T., jakož i dalším osobám, kdy trestnou činnost páchali tím způsobem, že
obžalovaný J. K. s obžalovaným L. Ž. zajišťovali samotnou výrobu psychotropní látky metamfetaminu, prekursory nutné k výrobě drogy pervitinu zajišťoval obžalovaný F. M. , který na pokyn obžalovaného J. K. pravidelně dovážel ze zahraničí zejména z Polské republiky potřebné množství léků obsahujících pseudoefedrin, konkrétně lék Cirrus, obžalovaní Z. V. a J. S. přispívali tím, že jako řidiči osobního motorového vozidla zn. Škoda Octavia, jehož majitelkou je obžalovaná Z. V. a osobního motorového vozidla značky Ford Mondeo, které je ve vlastnictví dcery obžalovaného J. S., a to J. S., jehož uživatelem však byl pouze obžalovaný J. S., zajišťovali v jednotlivých případech přepravu obžalovaného J. K. na smluvená místa ať už se jednalo o místa výroby či prodeje drogy pervitinu, dále opatřovali potřebné komponenty pro výrobu metamfetaminu, obžalovaná V. dávkovala vyrobené drogy, určené k jednotlivé distribuci konečným odběratelům, kdy v rámci provedené domovní prohlídky v místě bydliště obžalovaného J. K. a obžalované Z. V. v ulici N. v Ú. n. L., na základě příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 9. 2015 pod č. j. 40 Nt 1474/2015-21 bylo nalezeno a zajištěno jednak množství 102,68 g pseudoefedrinu, ze kterého by bylo možno získat 63,13 g base metamfetaminu, což představuje množství 78,56 g hydrochloridu metamfetaminu – pervitinu, dále byl zajištěn jód, kyselina chlorovodíková o celkovém objemu 530 cm 3 , kyselina fosforečná o celkovém objemu 750 cm 3 , červený fosfor o celkové hmotnosti 1767,3 g, aceton o celkovém objemu 320 cm 3 , hydroxid sodný, toluen o celkovém objemu 5000 cm 3 , efedrin o hmotnosti 10,7 g, metamfetamin s efedrinem o celkové hmotnosti 0,71 g, metamfetamin o celkové hmotnosti 21,64 g, ve kterém byla zjištěna čistá base o hmotnosti 17,05 g, včetně dalších komponentů nezbytných k výrobě drogy pervitinu, dále v souvislosti s provedenou prohlídkou nebytových prostor na základě příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 9. 2015, č. j. 40 Nt 1474/2015-25, a to v garáži č. 1496 v garážovém dvoře v ulici J. Z. v Ú. n. L., kde obžalovaní J. K. a L. Ž. vyráběli drogu pervitin, došlo k nalezení a zajištění hydroxidu sodného, kyseliny chlorovodíkové o celkovém objemu 500 cm 3 , kyseliny fosforečné, červeného fosforu o celkové hmotnosti 243,3 g, jódu o celkové hmotnosti 216,2 g, uhličitanu sodného o celkové hmotnosti 96,93 g, pseudoefedrinu, efedrinu o celkové hmotnosti 1,35 g a metamfetaminu s efedrinem, včetně dalších komponentů nezbytných při výrobě drogy pervitinu, dále při ohledání plastového kontejneru poblíž citované garáže došlo k nalezení a zajištění plastového kanystru o objemu 5 litrů s obsahem hydroxidu sodného, toluenu, metamfetaminu s efedrinem a plastového kanystru o objemu 3 litrů o obsahu hydroxidu sodného, červeného fosforu, toluenu a metamfetaminu, přičemž metamfetamin je jako psychotropní látka uvedená v příloze č. 5 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o Seznamech návykových látek a dále je zařazen do Seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), efedrin je jako prekursor uveden v příloze č. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady evropského společenství č. 273/2004 Sb. ve znění Nařízení Evropského parlamentu Rady evropské unie č. 1258/2013 Sb. ze dne 20. 11. 2013 a dále v příloze 1 Nařízení Rady evropského společenství č. 111/2005 Sb. a dále je zařazen jako prekursor do tabulky 1 Úmluvy OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami č. 462/1991 Sb., červený fosfor je jako pomocná látka uvedená v příloze k Nařízení vlády č. 458/2013 Sb., toluen, aceton a kyselina chlorovodíková jsou pomocné látky uvedené v přílohách k Nařízení Evropského parlamentu a Rady evropského společenství č. 273/2004 Sb. a v Nařízení Rady evropského společenství č. 111/2005 Sb.,
skutek 2) F. M.
a) v přesně nezjištěné době od měsíce září 2015 do měsíce října 2015 v Z., okr. Č. L. neoprávněně zdarma poskytl nejméně ve 20 případech osobě V. T. blíže nezjištěné množství psychotropní látky metamfetaminu, drogy označované jako pervitin,
b) v blíže nezjištěné době od měsíce října 2014 do měsíce října 2015 v Z., okr. Č. L. neoprávněně zdarma poskytl nejméně ve 120 případech drogu marihuanu, vždy v množství kolem 0,1 g osobě V. T., kterou společně vykouřili, přičemž marihuanu obžalovaný vždy ubalil,
c) v blíže nezjištěné době v roce 2015 v místě svého bydliště v Č. L., N. T. G. M., okr. Č. L. neoprávněně zdarma poskytl nejméně ve 2 případech přesně nezjištěné množství psychotropní látky metamfetaminu, drogy označované jako pervitin osobě P. P., a to v rámci tzv. „lajny“
d) v blíže nezjištěné době v roce 2015 na různých místech v Č. L., okr. Č. L. neoprávněně zdarma poskytl nejméně ve 3 případech blíže nezjištěné množství drogy marihuany osobě P. P., kterou společně vykouřili
e) v blíže nezjištěné době od roku 2010 do roku 2015 na dosud nezjištěných místech v okrese Česká Lípa prostřednictvím dalších osob neoprávněně opakovaně prodal blíže nezjištěné množství látky metamfetaminu, drogy označované jako pervitin osobě M. K.
f) v blíže nezjištěné době v měsíci červnu 2015 na blíže nezjištěném místě v okr. Č. L. po předchozí telefonické domluvě s V. B., který jej kontaktoval se žádostí o koupi pervitinu, zprostředkoval tomuto prostřednictvím osoby R. Č., kterým je policejním orgánem trestně stíhán v rámci samostatného trestního řízení, nejméně ve 3 případech dodání nejméně 30 g látky metamfetaminu, drogy označované jako pervitin za celkovou částku 22.000,- Kč
g) v blíže nezjištěné době od měsíce července 2015 do měsíce října 2015 na blíže nezjištěném místě v okr. Č. L. po předchozí telefonické domluvě s V. B., který jej kontaktoval se žádostí o koupi pervitinu, tomuto zprostředkoval prostřednictvím P. P., který je policejním orgánem stíhán samostatně, v rámci samostatného trestního řízení, nejméně ve 4 případech dodání nejméně 40 g látky metamfetaminu, drogy označované jako pervitin, za celkovou částku 28.000,- Kč,
přičemž metamfetamin je jako psychotropní látka uvedená v příloze č. 5 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o Seznamech návykových látek a dále je zařazen do Seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), konopí je jako omamná látka uvedená v příloze č. 3 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o Seznamech návykových látek a zařazená do Seznamu IV. Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhl. č. 47/1965 Sb. ve znění sdělení č. 458/1991 Sb.) a THC je jako psychotropní látka uvedená v příloze č. 4 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o Seznamech návykových látek a zařazená do Seznamu I Úmluvy o psychotropních látkách (vyhl. č. 62/1989 Sb.).
skutek 3) J. S.
od přesně nezjištěné doby do 6. října 2015 v Ú. n. L., ulice P., v bytě č. 15, okr. Ú. n. L., přesto, že neměl zvláštní povolení k zacházení s omamnými a psychotropními látkami, neoprávněně přechovával pro vlastní potřebu psychotropní a omamnou látku konopí o celkové hmotnosti 187,1 g, ze které bylo získáno 47,2 g rostlinné drti, obsahující 9,3% THC, což odpovídá hmotnosti 4,4 g čisté base THC, přičemž tetrahydrocannabinoly jsou obsahovými složkami rostliny rodu konopí, kdy konopí je jako omamná látka uvedená v příloze č. 3 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o Seznamem návykových látek a zařazená do Seznamu IV. Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhl. č. 47/1965 Sb. ve znění sdělení č. 458/1991 Sb.) a THC je jako psychotropní látka uvedená v příloze č. 4 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o Seznamech návykových látek a zařazená do Seznamu I Úmluvy o psychotropních látkách (vyhl. č. 62/1989 Sb.).
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 6. 2017, sp. zn. 11 To 39/2017, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 49 T 10/2016, podal obv. F. M. prostřednictvím svého obhájce a v zákonné lhůtě dovolání. To zaměřil do výroku o vině i o trestu a odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., neboť je přesvědčen o tom, že „rozhodnutí obou soudů spočinulo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení celého případu“ a taktéž, že bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
6. Dovolatel nejprve předeslal, že skutky popsané pod bodem 1) i pod bodem 2) pod písmeny a) – g) rozsudku nespáchal, resp. odmítl, že by se dopustil zločinu kvalifikovaného podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.
7. Poté s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyjádřil svůj nesouhlas s tím, jak soud I. stupně vyhodnotil jeho úlohu ve skupině pachatelů. Zatímco krajský soud ji vyhodnotil jako důležitou a podstatnou, on naopak tvrdí, že byla nedůležitá a okrajová. Dle jeho názoru se dopustil pouze pomoci k trestnému činu, a to tím, že asi v deseti případech jel pro léky na hranice Polska, a ty pak předával obv. K. na různých místech, za což dostal odměnu v řádu několika tisíc korun. Neměl však tušení, že K. vyrábí ve velkém množství omamné látky a prodává je. Kromě J. K. nikoho ze spoluobviněných neznal. Také žádný ze spoluobviněných se o jeho úloze nezmiňoval. Nikdo z nich nebyl u něj doma a ani on nikdy nebyl u nich. To dokresluje, jak slabé vazby v této pětici pachatelů měl.
8. Dovolatel dále tvrdí, že drogy vyrábět neumí, a proto nemohl při jejich výrobě nikomu pomáhat. Navíc bydlí v Č. L. A protože distribuce drog funguje na osobních známostech a doporučeních a on v Ú. n. L. neměl žádné přátele či známé, byl zde „nevyužitelný“. V Č. L. zase má kamarády, ale v tomto okrese by se nelegální činnosti nikdy nedopustil, protože ho zde zná mnoho lidí. Navíc tu bydlí i jeho rodiče a družka. Proto nesouhlasí se závěry soudu, že by zdarma poskytl či za úplatu poskytl omamné látky svým známým panu V. T., P. P., M. K. nebo V. B., resp. nesouhlasí se závěrem soudu uvedeným pod bodem 2) rozsudku soudu I. instance.
9. Všechny jeho výše uvedené výroky potvrdily i domovní prohlídky, které nepřinesly žádný poznatek o tom, že by měl něco společného s výrobou drog (nenašly se zde chemické látky či potřebné nádobí). Nic podstatného nevyšlo najevo ani z odposlechů telekomunikačního provozu. Z nich pouze vyplynulo, že zná pouze J. K., ale s ostatními si netelefonoval. Oba soudy však v jeho neprospěch vyhodnotily to, že telefonický kontakt mezi ním a K. se týkal přípravné fáze výroby pervitinu. Dovolatel však znovu zdůraznil, že jeho činnost byla okrajová, neboť opravdu jen vozil léky z Polska. Mimo to ví o tom, že nebyl sám, léky z Polska dodával i nějaký E. z K. B.
10. Odsouzený zpochybnil i naplnění subjektivní stránky trestného činu , protože mimo J. K. nikdo nevěděl, v jak velkém rozsahu se výroba pohybuje. Všichni pouze tušili, že K. má přístup k pervitinu, ale jestli ho on sám vyrábí nebo od někoho nakupuje, to nevěděli. Závěr o organizované skupině, kde každý člen má nějakou nezastupitelnou úlohu, dle dovolatele nebyl prokázán. Oba soudy se subjektivní stránkou trestného činu nijak nezabývaly a ani nevypořádaly, takže v této části jsou dle jeho náhledu oba rozsudky nepřezkoumatelné.
11. Dále nikdo kromě J. K. nevěděl, kolika lidem pervitin poskytoval. Ani sám dovolatel to nemohl vydedukovat z množství přivezených léků, neboť neměl zkušenost, kolik pervitinu se z nich dá vyrobit. Distribuce omamných látek po Č. L. a dalších městech podle mínění obviněného nebyla prokázána. Pouze svědek V. T. uvedl, že si s dovolatelem zakouřili marihuanu, nebo užili lajnu. Svědectví tohoto svědka je však nevěrohodné, vzhledem k tomu, jak vypovídal v přípravném řízení, a poté zcela odlišně za přítomnosti obhájců dne 10. 11. 2015 či v hlavním líčení. Z častých změn jeho výpovědí (i jeho chování) měl soud dovodit, že se jedná o nejistého svědka labilní povahy. Navíc pochází z Kazachstánu, a tak je otázkou, jestli dobře rozumí česky, zejm. zda chápe abstraktní pojmy (např. prekurzor). Dle dovolatele neměl soud k jeho čtyřem různým výpovědím vůbec přihlédnout pro jejich rozpory. Také M. K. a V. B. vypovídali před policií jinak, než před soudem. Ostatní svědkové převážně vypovídat odmítli. U všech svědků měl soud vzít v potaz, že se jedná o osoby dlouhodobě zneužívající omamné látky, takže jejich výpovědi jsou značně nevěrohodné.
12. Ohledně části 1) obžaloby a prokázané marginální účasti obviněného při zajišťování léků pro výrobu pervitinu měly soudy dospět k závěru, že obv. M. se dopustil pouze pomoci k trestnému činu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento trestný čin mu měly uložit trest mnohem mírnější – v daných souvislostech by byl odpovídající alternativní trest. V případě skutku popsaného v části 2) obžaloby má dovolatel za to, že soudy nižších stupňů měly aplikovat zásadu in dubio pro reo a obviněného zprostit obžaloby. Co se týče uloženého trestu odnětí svobody, k tomu ještě dovolatel dodal, že soudy nezohlednily jeho osobní poměry, neboť žije s družkou a má téměř tříletou dceru, o kterou se stará.
13. S ohledem na výše uvedené skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek ve znění odvolacího rozhodnutí v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.
14. K dovolání se vyjádřil státní zástupce , který je činný u Nejvyššího státního zastupitelství, a to ve svém vyjádření sp. zn. 1 NZO 1176/2017-9 ze dne 19. 12. 2017. K uvedeným námitkám v obecné rovině předeslal, že v podstatné části uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu neodpovídají. Zdůraznil, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, či se způsobem hodnocení důkazů. Dle jeho náhledu nelze mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními shledat žádný, natož extrémní rozpor.
15. Jde-li o skutkové námitky vztahující se k jednání obviněného pod bodem 1) výroku rozsudku, je zřejmé, že obviněný uvádí v podstatě pouze vlastní verzi skutkového děje, ve které své jednání zlehčuje. Přitom on sám v přípravném řízení uváděl o objemu a četnosti dovážených léků úplně jiné skutečnosti (ad skutek 1). To, že si byl dobře vědom objemu vyráběných drog, vyplynulo z toho, že drogy si od spoluobviněných obratem opatřoval za účelem další distribuce, takže měl i reálnou představu o tom, jaké množství je vyráběno (ad skutek 2).
16. Rozporuje-li obviněný k jednání pod bodem 2) výroku rozsudku provedené výpovědi svědků, nelze se s ním ztotožnit ani v tomto. S argumentací stran výpovědi svědka T., stejně jako s námitkou, že tento svědek nerozumí česky, se již vypořádal soud odvolací. Samotné převzetí drog obviněným pro své odběratele však vyplývá i z provedených odposlechů mezi ním a spoluobviněným K. a dalších svědeckých výpovědí, byť je tito svědkové u hlavního líčení nechtěli opakovat, nebo je zmírňovali. Na podkladě těchto důkazů tedy není pochyb, že jednání popsaného pod bodem 2) se obviněný skutečně dopustil.
17. Dle státního zástupce lze považovat za hmotněprávně relevantní pouze námitku, že jednání obviněného nenaplnilo subjektivní stránku trestného činu popsaného pod bodem 1) výroku rozsudku. S tou se však neztotožnil. Z důkazů vyplynulo, že obviněný si byl vědom, že v zahraničí nakupuje ve velkém množství léky, které následně předává spoluobviněnému K. za účelem výroby drog. Nelze však pominout ani to, že následně vyrobený pervitin distribuoval, což zcela vylučuje právní posouzení jeho jednání jako pouhé pomoci k přisouzenému zločinu, či jako trestný čin podle §286 tr. zákoníku. Námitku obviněného, že se s ostatními spoluobviněnými neznal, státní zástupce odmítl, neboť v rámci dané trestné činnosti nebylo potřeba, aby byl v kontaktu s dalšími spoluobviněnými.
18. K námitkám vztahujícím se k uloženému trestu státní zástupce uvedl, že neodpovídají dovolacím důvodům, na které obviněný odkázal. Ale i kdyby obviněný uplatnil dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ani tento by nebyl naplněn. Trest odnětí svobody byl obviněnému uložen ve výměře v rámci trestní sazby stanovené zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
19. Závěrem státní zástupce dodal, že jelikož nebyl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nebyl tím pádem naplněn ani důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Proto po zvážení shora uvedených skutečností státní zástupce dospěl k závěru, že dovolání obviněného je v tom rozsahu, v jakém odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, zjevně neopodstatněné, a proto Nejvyššímu soudu navrhnul, aby ho jako zjevně neopodstatněné v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
III. Přípustnost dovolání
20. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda bylo podáno v souladu s ust. §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. §265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splnilo obligatorní obsahové náležitosti, upravené v §265f tr. ř. Po jeho prostudování shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a proto jeho dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu. Nic tedy nebránilo jeho projednání . Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo nutné rovněž posoudit otázku, zda konkrétní argumenty obviněného naplňují uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
21. Obecně platí, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva , nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod už nelze znovu přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
22. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces lze však v případech, kdy objektivně existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje) výjimečně uvažovat o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Takový závažný rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod. Teprve poté, co dovolatel vznáší takto formulovanou námitku, Nejvyšší soud zhodnotí, zda je tato námitka akceptovatelná a relevantní a své rozhodnutí řádně odůvodní.
IV. K meritu věci
23. Obviněný sice odkázal na dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve svém dovolání však v podstatě zopakoval argumenty své obhajoby, které již uplatnil v předchozích stádiích trestního řízení, a to přesto, že se s nimi již pečlivě vypořádal Krajský soud v Ústí nad Labem v rozsudku ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 49 T 10/2016, i Vrchní soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 19. 6. 2017, sp. zn. 11 To 39/2017.
24. Obv. F. M. podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. námitky spočívající v tom, že jeho jednání nenaplnilo subjektivní stránku trestného činu podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, přičemž sám navrhl právní kvalifikaci podle §24 odst. 1 písm. c) k §283 odst. 1 tr. zákoníku. V rámci námitek ke skutku 1) zpochybnil především vlastní důležitost ve skupině i intenzitu vazeb mezi jednotlivými spolupachateli. Obsahem námitek ke skutku 2) je zpochybňování věrohodnosti vyslechnutých svědků (zejm. V. T., M. K., V. B.), v důsledku čehož požaduje vlastní zproštění viny. S tím pak souvisí i jeho námitky proti uloženému nepodmíněnému trestu, který vyhodnotil jako nepřiměřeně přísný.
25. Námitky ke skutku 1) směřují k úloze obv. M. ve skupině pachatelů, kterou dovolatel bagatelizuje jen na pomoc ke spáchání přisouzeného trestného činu. Nejvyšší soud však tuto námitku odmítl, a to z níže uvedených důvodů. Především pomocník je ten, kdo jinému úmyslně umožňuje či usnadňuje spáchání trestného činu, čímž ho podporuje, a to ještě před spácháním činu, nebo v době činu (jestliže došlo alespoň k pokusu trestného činu). Pomoc může být fyzická nebo psychická. Fyzická spočívá nejčastěji v odstraňování překážek bránících spáchání činu. Jde např. o odvoz pachatele na místo činu, vylákání poškozeného na místo činu, hlídání při činu, apod. Pomoc tedy může mít různou povahu a závažnost (srov. např. 8 Tdo 814/2008).
26. V projednávaném případě bylo prokázáno, že obv. M. 10 až 15x jel do B. v P., kde v jedné a té samé lékárně dostával lék Cirrus (s obsahem 120 mg pseudoefedrinu v jedné tabletě). Tento přípravek měl u místního lékárníka vždy připravený v malé igelitové tašce (tzn. vybalený z originálních krabiček a vyloupaný z blistrů), přičemž připravená taška byla zaplněná zpravidla do jedné čtvrtiny. Za takto připravenou dodávku dovolatel zaplatil domluvenou částkou v českých korunách, a poté ji převezl do České republiky, kde ji předával obv. K. – nejčastěji u A. nebo u obchodu v N. ul. (č. l. 1099/2). Pravdivost této výpovědní verze potvrdila mj. i silniční kontrola ze dne 22. 12. 2015 na území SRN, která tohoto dne v 16 hod. v Z. na silnici B 178 konstatovala, že ve vozidle obviněného bylo nalezeno celkem 1.083 tablet léku Cirrus (z níž bylo v originálních baleních zabaleno 378 kusů a 705 kusů bylo již vyloupáno) a 1,5 gr marihuany v plechové krabičce (č. l. 126).
27. Kvalifikovat jednání obv. M. jako pomoc by v projednávané věci přicházelo v úvahu pouze tehdy, kdyby se na trestné činnosti podílel méně závažným způsobem. Tak by tomu bylo např.:
· když by obv. K. (a dalším spoluobviněným) poskytl prostory, kde by docházelo k opakované laboratorní výrobě pervitinu, nebo
· když by při samotné výrobě zajišťoval ostrahu improvizované laboratoře, zásoboval je jídlem, pomáhal s rozvažováním a balením pervitinu do sáčků s přítlačnou lištou, apod.
Ale samotné obstarávání léků coby základního vstupního komponentu je pevnou součástí přípravné části výroby pervitinu, bez které by se celá výroba nemohla uskutečnit. Proto jí v žádném případě nelze bagatelizovat na okrajovou záležitost. Vzhledem k tomu je navrhovaná právní kvalifikace podle §283 odst. 1 ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zcela vyloučena.
28. S tím souvisí také dovolatelova námitka, že jeho jednání údajně nenaplnilo subjektivní stránku trestného činu podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Nejvyšší soud se po svém přezkumu přiklonil k tomu, jak projednávanou trestnou činnost vyhodnotil Krajský soud v Ústí nad Labem, který subjektivní stránku obv. M. jednoznačně dovodil.
29. Co se týče skutku 1), tak Krajský soud vycházel z částečného doznání dovolatele v rámci protokolu o vazebním zasedání (ve kterém dovolatel jasně uvedl, že „o tom, že P.(obv. K.) vyrábí drogy nevěděl, ale myslel si to“ , sv. 5, č. l. 1099/2), ale také z korespondující výpovědi obv. L. Ž. (z přípravného řízení, č. l. 1577) a obsahu vzájemné telefonní komunikace s obv. J. K., která byla mj. potvrzena i výpovědí svědka V. T. (č. l. 2680, 1743).
30. Subjektivní stránka skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy – je zcela zjevně naplněna opakovanými cestami do Polska za účelem pravidelného obstarávání (zde běžně) dostupného léku s obsahem pseudoefedrinu, a to ve významných objemech. Tomu také odpovídala suma, za kterou dovolatel lék nakupoval, i odměna kterou za každou jízdu pravidelně vyinkasoval. Obv. M. prokazatelně věděl, že léky slouží k výrobě pervitinu, jak to sám uvedl v přípravném řízení, stejně jako byl srozuměn s tím, že obv. K. pervitin téměř nepřetržitě vyrábí. Z toho vyplývá, že i tato námitka obv. M. byla důkazně vyvrácena, a proto byla Nejvyšším soudem vyhodnocena jako zjevně neopodstatněná.
31. Další dovolatelovy výhrady ke skutku 1), že mimo J. K. nikoho ze skupiny neznal, nebo že nevěděl, jak se pervitin vyrábí či jaké přesné množství drogy je možné z dovážených množství léku Cirrus vyrobit – nelze vzhledem k prokázaným skutečnostem akceptovat, nehledě na to, že takové skutkové výtky jsou zcela irelevantní i z hlediska uplatněného dovolacího důvodu. V daných souvislostech jsou tyto výroky pouhou polemikou, která však není ukotvena v provedených důkazech, ale pouze na obhajobě vlastního jednání.
32. Jak bylo výše řečeno, obviněný v rámci svého dovolání již není oprávněn vznášet skutkové námitky. Navíc ani není důležité, zda se jednotliví spolupachatelé osobně znali či znají. Podstatné je, že:
- každý z nich svým jednáním uskutečňoval některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, který je naplněn až souhrnem těchto jednání, event.
- pokud jednání každého z nich bylo alespoň článkem řetězu jednání, přičemž všechny tyto činnosti (tj. články řetězce) postupně ve vzájemné souvislosti směřovaly k dokonání trestného činu.
33. Dovolatel se na páchané trestné činnosti podílel i přesto, že se osobně znal pouze s obv. K. Jeho podíl na páchané trestné činnosti byl totiž velmi významný, protože byl to on, kdo dodáváním léku Cirrus umožňoval opakovanou výrobu pervitinu. Svou účastí tedy naplnil skutkovou podstatu přisouzeného trestného činu i za situace, kdy další spoluobviněné prakticky neznal, nebo když nebyl informován o tom, že za sledované období bylo vyrobeno kolem 4,5 kg pervitinu. Přesto je jasné, že si byl dostatečně vědom toho, že obv. K. produkoval pervitin ve velkém rozsahu, a tedy i pro velký okruh odběratelů, když on sám od něj pervitin přebíral a následně na různých místech distribuoval.
34. S tím souvisí námitky obv. M. směřující proti skutku 2) , v rámci kterých namítl nevěrohodnost vyslechnutých svědků (výpověď V. T., P. P., M. K. nebo V. B. není dle jeho názoru pravdivá), aby poté zpochybnil naplnění subjektivní stránky přisouzeného trestného činu v rovině vědomého a opakovaného šíření drog svědkům, specifikovaných v tzv. skutkové větě.
35. Obecně platí všeobecně známý fakt, že pokud odběratelé svého bývalého dealera v přípravném řízení usvědčí, u hlavního líčení či veřejného zasedání v jeho bezprostřední přítomnosti své výroky upravují, protože nechtějí před svým bývalým dodavatelem drog (se kterým zpravidla nenavázali jen „obchodní“ ale i osobní vztah) vypadat jako „podrazáci“. Není tedy žádnou výjimkou, když své dřívější výpovědi relativizují výmluvami na špatnou paměť nebo dlouhým časovým odstupem, tvrzeními o policejním nátlaku, či jinými, často absurdními výroky, např. že na policii vypovídali pod vlivem omamných látek. Když tedy obv. M. coby bývalý dealer pervitinu a marihuany zpochybňuje výpovědi jeho bývalých odběratelů, je nutné na tyto výhrady pohlížet i z tohoto úhlu pohledu. Soudy nižších stupňů se však s výpověďmi všech svědků pečlivě zabývaly a s výhradami obviněného o jejich nevěrohodnosti se vyrovnaly.
36. To, že dovolatel pervitin (společně s marihuanou) z vlastní iniciativy distribuoval, vyplynulo z odposlechů telekomunikačního provozu i ze svědeckých výpovědí jednotlivých spotřebitelů – V. T. (č. l. 2680, 1986, 1742), M. K. (2008-2009) a V. B. (č. l. 2684, 2043-2044). Ti obv. M. označili za svůj drogový zdroj a o dovolatelových aktivitách uvedli i důležité podrobnosti (vč. distribuční participace P. P. a R. Č.).
37. K jednotlivým svědkům – Nejvyšší soud ověřil, že dovolatelovy námitky, týkající se svědka V. T., že je cizinec pocházející z Kazachstánu, že před policií vypovídal lživě, neboť je údajně labilní narkoman „strachující se o prodloužení pobytu v ČR“ jsou pouhé fabulace. Je pravdou, že tento svědek svou výpověď během hlavního líčení ohledně usvědčujících detailů dosti zmírnil. Když mu však ale soud v souladu s §211 odst. 3 písm. a) tr. ř. přečetl jeho výpověď z přípravného řízení (č. l. 1742), doslova uvedl, že „to, co uvedl o těch drogách, souhlasí, párkrát jsem měl od něj pervitin“ (č. l. 2680) . Stejně tak pochybnost dovolatele jestli V. T. jako cizinec dobře rozumí česky a zda vůbec chápe některé abstraktní pojmy, byla dávno vyřešena opakovaným prohlášením tohoto svědka, který na začátku každého výslechu odmítl tlumočníka s tím, že ho nepotřebuje, protože v ČR žije 13 let (to uvedl v roce 2016) a česky rozumí slovem i písmem (viz např. výslechy na č. l. 1742, 1985).
38. Svědek M. K. během hlavního líčení využil svého práva a odmítl vypovídat (č. l. 2683/2), ale během svého výslechu v přípravném řízení vypověděl, že obv. M. zná od r. 2009, a označil ho za svůj zdroj drog, který si tak obstarával. Sám se popsal jako příležitostný uživatel pervitinu, a i když mu M. nikdy nepředal pervitin osobně, „ od F. určitě musel něco koupit, protože to všechno pocházelo od něho. Když třeba řekl nějakému kamarádovi, že by měl zájem o drogu, tak ten kamarád určitě musel jít za F. Jednou mu pervitin poslal po K. (svědek V. T.), potom to dostával do schránky“ (č. l. 2003, 2008-2009). Soudy nižších instancí zcela správně uvěřili této výpovědi, neboť svědek K. zjevně jiný zdroj neměl. Mimo to je zcela absurdní, aby dostával do schránky balíčky s drogou, aniž by věděl, odkud pochází.
39. Svědek V. B. během hlavního líčení pouze připustil, že obv. M. zná, uvedl však, že není pravda, že by jej kontaktoval ohledně dodání metamfetaminu, popřel také, že by je dostával od R. Č. nebo od P. P. (č. l. 2684). Ve svých výpovědích z přípravného řízení také popřel, že by obsah jeho prvotní výpovědi na policii byl pravdivý. Zde přitom uvedl, že si od M. opatřil 40 g pervitinu za 40.000,- Kč, a to prostřednictvím Č., resp. P. a T. Svědek však později tvrdil, že nic takového údajně neřekl, a na tomto svém názoru setrval i přesto, že tento protokol podepsal a s jeho obsahem výslovně souhlasil.
40. Svědek P. P. u hlavního líčení nakonec nevypovídal (č. l. 2715/2), ale v přípravném řízení vypověděl, že od M. dostal ve třech případech marihuanu a pervitin měl od něj dvakrát, rovněž zadarmo. Do Polska ho několikrát vezl, ale bylo to pro cigarety. To, že vozil z Polska i prášky, se svědek dozvěděl až později u výslechu (č. l. 2023).
41. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že tzv. skutková věta je i ohledně skutku 2) důkazně dostatečně podložena, a to jednak odposlechy telekomunikačního provozu a dále i výše uvedenými svědky. S rozpory mezi svědeckými výpověďmi pořízenými v přípravném řízení, a poté v řízení před soudem, se soudy I. i II. stupně dostatečně vypořádaly. Proto zcela správně dospěly k závěru, že obv. M. se cca od října 2014 do října 2015 (v případě M. K. již od r. 2010) sám nebo prostřednictvím dalších osob distribuoval pervitin a marihuanu, a to prokazatelně v přímém úmyslu – neboť věděl, že svým jednáním porušuje zákonem chráněný zájem, ale nedbal na to, protože tento zájem porušit chtěl. Soudy nižších stupňů tedy zcela správně nevyhověly požadavku obviněného, aby ho ve smyslu zásady in dubio pro reo ohledně tohoto skutku zprostily obžaloby, neboť k tomu není žádný důvod.
42. V závěru svého dovolání obv. M. vznesl pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i výhrady proti uloženému trestu , který vyhodnotil jako nepřiměřeně přísný. Námitky proti uloženému trestu je však možné subsumovat pouze s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Tento dovolací důvod předpokládá, že dovolatel namítne, že mu byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu , stanovenou tr. zákoníkem. Na tento dovolací důvod však obv. M. neodkázal.
43. S poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu uložení trestu odnětí svobody v rámci jeho zákonného rozmezí nemůže založit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ale ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. např. NS 17/2002 - T416, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 872/2006, nebo usnesení sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 22/2003, apod.). Uplatněný dovolací důvod tedy nenaplňují námitky nepřiměřenosti trestu, nejde-li o nepřípustný druh trestu, ani o překročení příslušné trestní sazby (viz tamtéž).
44. Zcela konkrétně – i kdyby dovolatel podřadil svou námitku pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nebyl by ve své argumentaci úspěšný, neboť když byl obviněný podle §283 odst. 3 tr. zákoníku ohrožen nepodmíněným trestem odnětí svobody v rozmezí od 8 do 12 let a byl mu uložen trest ve výši 9 let nepodmíněně, tak tímto rozhodnutím soudy skutečně nijak nevybočily z mezí zákona.
45. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů rovněž vyplývá, že ty při ukládání tohoto trestu na jedné straně přihlédly k částečnému doznání obv. M., na druhé straně ale i k tomu, že se projednávané trestné činnosti dopustil společně s ostatními. Všichni svým dílem participovali na zásobování trhu pervitinem v Ú. n. L. a jeho okolí, a obviněný ještě samostatně na Č. (potažmo L.), a to navíc po delší časové období a ve velkém počtu případů. Podstatné je také to, že se projednávaných skutků dopustil ve zkušební době předchozího podmíněného odsouzení pro trestný čin podle §284 odst. 1 tr. zákoníku, kdy měl svým řádným způsobem života ukázat, že jej není nutné trestat nepodmíněným trestem odnětí svobody. Devítiletý trest odnětí svobody, který byl uložen při spodní polovině trestní sazby, proto nelze považovat za nepřiměřeně přísný či dokonce excesivní.
46. Především ale námitka proti přiměřenosti trestu zjevně není podřaditelná pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod žádný jiný dovolací důvod ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud i tuto námitku odmítnul jako zjevně neopodstatněnou.
47. Mimo to obviněný ve svém dovolání ještě odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě , neboť měl za to, že v řízení, které předcházelo zamítavému rozhodnutí, byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud zjistil, že v napadených rozhodnutích nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona. Proto nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
V. Závěr
48. Nejvyšší soud po přezkumu napadených rozhodnutí dospěl k tomu, že v napadeném rozhodnutí nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. k porušení zákona. Proto Nejvyšší soud dovolání obv. F. M. odmítnul, a to s odkazem na ust. §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť bylo vyhodnoceno jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek uvedených v ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 8. 2018
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu