ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.7.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 7/2018-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 1. 2018 dovolání, které podal obviněný Ľ. F., roz. P., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 4 To 37/2017, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 67 T 2/2016, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného Ľ. F. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 4. 2017, sp. zn. 67 T 2/2016, bylo podle §306 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „z. m. j. s.“) rozhodnuto, že se na území České republiky uznává rozsudek soudu Spojeného království Velké Británie a Severního Irska – Manchester Crown Court ze dne 7. 4. 2014, sp. zn. T20137421, ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 6. 11. 2014, sp. zn. T20137421, pravomocný dne 6. 12. 2014, kterým byl obviněný uznán vinným skutkem (v rozsudku krajského soudu citovaným), který by mohl být podle právního řádu České republiky kvalifikován přinejmenším jako pokus zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 k §145 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Podle §306 odst. 1 z. m. j. s. bylo rozhodnuto, že se vykoná obviněnému uložený trest odnětí svobody v trvání devíti let a šesti měsíců, přičemž pro jeho výkon byl obviněný zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 4 To 37/2017, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájkyně JUDr. Jarmily Lipnické Pešlové dovolání. Uvedl, že si je vědom aktuální judikatury, avšak přípustnost dovolání ve své trestní věci opírá o §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Má za to, že rozhodnutím krajského soudu ve spojení s napadeným rozhodnutím vrchního soudu bylo v podstatě rozhodnuto o nostrifikaci rozhodnutí cizího státu, což má pro něj tytéž účinky jako rozhodnutí tuzemského soudu o vině a trestu. Opačný výklad by měl za následek podstatné omezení jeho práv a porušení práva na spravedlivý proces. K dovolacím důvodům obviněný odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g), h), l) tr. ř. a uvedl i konkrétní námitky proti napadenému rozhodnutí.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictví státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten uvedl, že dovolatel si je vědom toho, že předmětná rozhodnutí nelze pokládat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., a uvádí k tomu i přiléhavý odkaz na judikaturu Nejvyššího soudu. Státní zástupce doplňuje, že o nepřípustnosti takového dovolání rozhodl Nejvyšší soud rovněž svým usnesením ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1578/2016. Nepřípustnost dovolání proti rozsudku nalézacího soudu podle něj navíc plyne i z toho, že se ani nejedná o rozhodnutí učiněné ve druhém stupni. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání odmítl, neboť není přípustné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné. Podle ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Podle odstavce druhého citovaného ustanovení dále platí, že rozhodnutím ve věci samé se rozumí
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
Z uvedeného výčtu by v projednávané věci podle povahy dovoláním napadeného rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci o zamítnutí odvolání přicházela v úvahu pouze alternativa uvedená v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. ve vztahu k rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Je tedy nutné posoudit, zda lze rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jímž bylo rozhodnuto o uznání cizozemského rozhodnutí na území České republiky a výkonu jím uloženého trestu odnětí svobody, pokládat za rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Nejvyšší soud, ve shodě se svou dosavadní ustálenou judikaturou, jakož i s judikaturou Ústavního soudu, konstatuje, že rozsudek, jímž soud prvního stupně rozhodne podle §306 odst. 1 z. m. j. s. o uznání cizozemského rozhodnutí a výkonu jím uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody, nelze pokládat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť se nejedná o rozhodnutí, kterým byl obviněný soudem České republiky uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření, nebo kterým bylo upuštěno od potrestání (viz č. 21/2005 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2006, sp. zn. 11 Tdo 211/2005, a ze dne 20. 5. 2014, sp. zn. 11 Tdo 591/2014, usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. III. ÚS 107/09, a ze dne 26. 1. 2009, sp. zn. III. ÚS 2705/08).
S ohledem na taxativní povahu výčtu rozhodnutí, proti nimž trestní řád v ustanovení §265a odst. 1, 2 připouští dovolání, mezi nimiž rozhodnutí ve věci uznání cizozemského rozhodnutí uvedeno není, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného Ľ. F. není přípustné, a proto je podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 1. 2018
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu