ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.888.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 888/2018-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. 9. 2018 dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch i ve prospěch obviněného J. K. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 14 To 306/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 2 T 73/2017, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. řádu se zrušuje usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 14 To 306/2017, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 2 T 73/2017 ve výroku, jímž byl obviněný J. K. podle §226 písm. a) tr. řádu zproštěn obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Písku ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. ZT 287/2016.
Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. řádu se zrušují i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se přikazuje Okresnímu soudu v Písku, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 2 T 73/2017, byl obviněný J. K. uznán vinným spácháním zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkových zjištění, že:
v blíže nezjištěné době nejméně od 1. 6. 2016 do 1. 8. 2016 si bez povolení opatřil drogu zvanou pervitin, kterou následně v obci B., okres P., a jinde poskytl L. K., nejméně ve dvou případech, celkem v množství nejméně 0,6 gramu, v jednom případě 0,1 gramu zdarma, v jednom případě 0,5 gramu za 800,- Kč, přičemž pervitin, jehož hlavní psychoaktivní složkou je metamfetamin, je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, v platném znění, a označen jako psychotropní látka zařazená do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), a uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Písku ze dne 29. 9. 2015, č.j. 2T 126/2015-94, který nabyl právní moci dne 17. 11. 2015, pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, se zkušební dobou v trvání 2 let, tj. do 17. 11. 2017.
2. Za tento zločin byl obviněný podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře tří let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let.
3. Současně byl obviněný týmž rozsudkem podle §226 písm. a) tr. řádu zproštěn obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Písku ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. ZT 287/2016, pro skutek, jehož se měl dopustit tím, že:
nejméně v době od 1. 1. 2016 do 19. 10. 2016 v obci B., v ulici 8. k. – bytovém domě, ve druhém patře v bytě č. 001, okres P., vyrobil:
- z nezralých vrcholových částí (makovic) rostliny máku setého, který si za tímto účelem sám opatřil, přesně nezjištěné množství opia, v blíže nezjištěném počtu případů, kdy takto získané opium použil z části pro svoji potřebu a z části jako výchozí produkt k výrobě heroinu, přičemž opium je zařazeno v příloze č. 1 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a je označeno jako omamná látka,
- z části získaného opia, za pomoci dalších látek a předmětů, které si za tímto účelem sám opatřil, v přesně nezjištěném množství případů, nejméně 20 gramů drogy zvané heroin, kterou následně použil pro svoji potřebu, přičemž heroin (diacetylmorfin) je uveden v příloze č. 3 omamné látky nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a je označen jako omamná látka zařazená do seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb.),
- z léku DHC Continus 120 mg, který si za tímto účelem opatřil, pomocí lékařských receptů získaných od dosud neustanovených osob a za pomoci dalších látek a předmětů, které si za tímto účelem opatřil sám, nejméně ve 2 případech nejméně 60 dávek kodeinu, který následně použil pro svoji potřebu, přičemž kodein je uveden v příloze č. 2 omamné látky nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a je označen jako omamná látka,
a jmenovaného jednání se dopustil přesto, že byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Písku ze dne 29. 9. 2015, č. j. 2T 126/2015-94, který nabyl právní moci dne 17. 11. 2015, pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, se zkušební dobou v trvání 2 let, tj. do 17. 11. 2017 .
4. Proti citovanému rozsudku podal státní zástupce v neprospěch obviněného odvolání do výroků o vině a trestu, které Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 14 To 306/2017, podle §256 tr. řádu zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti usnesení odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch i ve prospěch obviněného dovolání s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, neboť má za to, že tímto usnesením odvolacího soudu byl zamítnut řádný opravný prostředek státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Písku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 1 písm. a), resp. písm. b) tr. řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť rozhodnutí soudu prvého stupně spočívá v nesprávném právním posouzení skutku.
6. Ve svém dovolání nejvyšší státní zástupce předně ve stručnosti poukázal na závěry soudů obou stupňů ohledně možnosti posouzení jednání, které bylo obviněnému obžalobou kladeno za vinu, jako jednoho skutku, načež konstatoval, že s postupem odvolacího soudu a jeho závěry ve vztahu k pojetí jednání popsaného pod bodem 2) obžaloby, jež podle odvolacího soudu představuje samostatný skutek, o němž je tak namístě samostatně procesně rozhodnout, se nelze ztotožnit. Nejvyšší státní zástupce v této souvislosti vymezil základní zákonná východiska pro vymezení skutku, pro který nelze ve smyslu §11 odst. 1 písm. h) tr. řádu vést opakovaně trestní stíhání, když o jeden skutek se z hlediska hmotného práva jedná mimo jiné i v případě, došlo-li ke vzniku více následků významných pro trestní právo hmotné, pakliže každý z těchto následků byl způsoben alespoň zčásti týmž jednáním, rovněž významným z hlediska trestního práva hmotného. Jelikož k jednání popsanému pod bodem 1) obžaloby docházelo v době od 1. 6. 2016 do 1. 8. 2016, zatímco k jednání popsanému pod bodem 2) obžaloby mělo docházet v době od 1. 1. 2016 do 19. 10. 2016, je zřejmé, že se obě tato jednání časově překrývají, přičemž mezi nimi nelze vysledovat žádné významné dělící momenty, v jejichž důsledku by bylo možno hovořit o tom, že jde o dva procesně samostatné skutky. Jednání obviněného, jež v obou případech směřovala k témuž následku, byť prostřednictvím druhově odlišných předmětů, tak měla být dle nejvyššího státního zástupce posouzena jako jediný skutek, když na tomto závěru ničeho nemění ani skutečnost, že v případě části jednání popsaného pod bodem 1) obžaloby obviněný nedovoleně nakládal s psychotropní látkou metamfetaminem, zatímco v případě jednání popsaného pod bodem 2) obžaloby měl nedovoleně nakládat s omamnými látkami opiem, heroinem a kodeinem. V souvislosti s výkladem, že jednání pachatele spočívající v nedovoleném nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy zpravidla představuje jediné celistvé jednání, které se zpravidla nerozpadá na jednotlivé dílčí útoky ve smyslu §12 odst. 12 tr. řádu, přitom nejvyšší státní zástupce odkázal na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, zejména usnesení publikované pod č. 6/2008 Sb. rozh. tr. a usnesení sp. zn. 11 Tdo 1440/2008, sp. zn. 11 Tdo 862/2016 a sp. zn. 11 Tdo 125/2017. Pakliže měl obviněný ve stejném časovém období nakládat s různými druhy omamných nebo psychotropních látek, byť se tak dělo různými formami jednání, šlo dle nejvyššího státního zástupce stále o jediný skutek, který je namístě posoudit jako jediný trestný čin, který však není trestným činem pokračujícím, o jehož jednotlivých dílčích útocích by bylo možno rozhodovat samostatně, nýbrž trestným činem trvajícím. Za daného stavu, kdy je třeba jednání obviněného posoudit jako jediný nedílný skutek, nelze o tomto skutku rozhodnout dvěma samostatnými výroky, aniž by tím nedošlo k porušení zásady ne bis in idem. Pokud tedy soud prvního stupně neshledal výrobu omamných látek popsanou pod bodem 2) podané obžaloby za dostatečně prokázanou, měl takové jednání z výroku o vině pouze tzv. vypustit. Odmítl-li poté krajský soud na uvedenou vadu reagovat kasačním výrokem ve vztahu ke zprošťujícímu výroku rozsudku soudu prvního stupně, nastolil tím dle nejvyššího státního zástupce stav, který je z širšího hlediska v rozporu s ústavně zaručeným právem obviněného nebýt stíhán pro totéž jednání dvakrát.
7. Podle nejvyššího státního zástupce přitom nelze považovat za správný ani názor projevený oběma soudy ve věci dříve činnými, dle kterého nebylo ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 2) obžaloby možné přikročit ke změně právní kvalifikace na přečin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku, neboť v takovém případě by nebyla dána totožnost skutku s jednáním vymezeným v usnesení o zahájení trestního stíhání a v podané obžalobě. Jakkoli nejsou v popisu skutku obsaženém v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 5. 1. 2017, č. j. KRPC-119728-52/TČ-2016-020571, podrobněji specifikovány konkrétní předměty, jež si obviněný opatřil za účelem jejich využití k výrobě omamných látek, vyjadřuje tento popis alespoň základní znaky přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku spočívající v přechovávání jiného předmětu určeného k nedovolené výrobě omamné látky, a to heroinu na straně jedné, popřípadě kodeinu na straně druhé. Totožnost skutku tak byla podle nejvyššího státního zástupce v tomto případě dána alespoň částečnou totožností jednání spočívajícího v držení uvedených předmětů, když takové jednání bylo obsahem jak usnesení o zahájení trestního stíhání, tak i následně podané obžaloby. Nebylo-li tedy jednání obviněného popsané pod bodem 2) obžaloby považováno za část celistvého jednání obviněného, kterou je třeba vypustit z popisu skutku, bylo by je třeba považovat za samostatný skutek naplňující objektivní znaky přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamných a psychotropních látek a jedů podle §286 tr. zákoníku.
8. Na základě výše uvedených důvodů tak lze podle státního zástupce uzavřít, že rozsudek Okresního soudu v Písku spočíval na nesprávném právním posouzení skutku a toto rozhodnutí tak bylo zatíženo vadou podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Jelikož Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, následně zmíněnou vadu neodstranil, ačkoli k tomu měl na podkladě odvolání státního zástupce vytvořeny odpovídající procesní podmínky, zatížil své rozhodnutí vadou ve smyslu §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 14 To 306/2017, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 2 T 73/2017, a to ve výroku, kterým byl obviněný podle §226 písm. a) tr. řádu zproštěn obžaloby, dále aby zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté postupoval podle §265l odst. 1 tr. řádu a přikázal Okresnímu soudu v Písku věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
9. K dovolání nejvyššího státního zástupce se vyjádřil obviněný J. K. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Luboše Průši. K samotnému dovolání uvedl, že z podané obžaloby, ani z podaného odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně nevyplývá, že by se státní zástupce dožadoval posouzení činů uvedených pod body 1) a 2) obžaloby jako jednání obviněného, které je nutno považovat za jediný skutek. První tvrzení státního zástupce o jednotě skutku se tak objevilo až v rámci veřejného zasedání u odvolacího soudu. Jelikož v obžalobě uvedené období, po které měl obviněný dle státního zástupce drogy prodávat a po které je měl vyrábět, nejsou totožné, přičemž skutek výroby dog a jeho mechanismus jsou v obžalobě popsány natolik nejasně, závisí dle obviněného jen na výsledcích dokazování a konkrétním uvážení soudu, zda v daném případě bude možno shledat skutkovou jednotu jednání popsaného pod body 1) a 2) obžaloby či nikoli. Obviněný rovněž nesouhlasí se závěrem nejvyššího státního zástupce, že soudy nižších stupňů měly danou věc posoudit též jako spáchání přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamných a psychotropních látek a jedů podle §286 odst. 1 tr. zákoníku, neboť pro tento trestný čin nebylo zahájeno trestní stíhání, vedeno přípravné řízení, podána obžaloba a dokonce ani v odvolání státního zástupce nebylo zmíněno, že se jej měl obviněný dopustit a že by za něj měl být odsouzen. Naopak z veškerého spisového materiálu vyplývá, že státní zástupce skutek popsaný pod bodem 2) obžaloby interpretoval výlučně jako trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku a nikoli jako trestný čin podle §286 tr. zákoníku, pročež by při uznání obviněného vinným trestným činem podle §286 tr. zákoníku nebyla zachována totožnost skutku. Obviněnému přitom dle jeho tvrzení v daném řízení nebyl prokázán žádný úmysl přechovávat po jeho předchozím odsouzení v roce 2015 v jeho domácnosti předměty, které byly zajištěny při domovní prohlídce, a to za účelem výroby omamných látek, když všechny nalezené předměty pouze opomněl z domácnosti odstranit. Za tohoto stavu obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl nebo podle §265j tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo dovolání podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda byla podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou v souladu s §265d odst. 1 písm. a) tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že dovolatel výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a nic nebrání jeho projednání.
IV. Důvodnost dovolání
11. Jelikož lze dovolání podat jen z důvodů taxativně uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o které se dovolání opírá, naplňují nejvyšším státním zástupcem uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
12. V podaném dovolání nejvyšší státní zástupce své argumenty subsumoval pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu.
13. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu přitom v sobě zahrnuje dvě možné alternativy. Podle první z nich je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. řádu bez věcného přezkoumání podle §254 tr. řádu, aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, byl-li v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Jedná se tedy o případy, kdy bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
14. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, kterak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, nýbrž procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, byť se může týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, avšak je nesprávně vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. V souladu s judikaturou Ústavního soudu by tak učinil pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces.
15. Jelikož Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání, přezkoumal ve smyslu §265i odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, přihlížel, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo dovolání podáno. Po tomto přezkoumání Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné.
16. Pro posouzení důvodnosti podaného dovolání je rozhodné, zda jednání obviněného popsaná pod body 1) a 2) obžaloby ve vztahu k distribuci návykové látky (pervitinu) určitému odběrateli na jedné straně a výrobě omamných látek (opia, heroinu a kodeinu) na straně druhé, která se měla v konkrétním případě odehrávat v jednom určitém časovém období, by bylo možno posoudit jako dva samostatné skutky naplňující znaky téhož trestného činu, nebo ve smyslu ustanovení §116 tr. zákoníku jako jeden pokračující trestný čin skládající se z řady dílčích útoků (skutků) ve smyslu ustanovení §12 odst. 12 tr. řádu, o nichž by bylo možno rozhodnout rozdílným způsobem, tj. odsuzujícím či zprošťujícím rozsudkem, či zda tvoří jeden skutek a jakékoliv pravomocné rozhodnutí o tomto skutku vytváří překážku věci rozsouzené zakotvené v ustanovení §11 odst. 1 písm. h) tr. řádu.
17. K uvedené problematice je zapotřebí (alespoň ve stručnosti a toliko v obecné rovině) uvést, že pokračováním v trestném činu podle §116 tr. zákoníku se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku. Podle §12 odst. 12 tr. řádu se skutkem podle tohoto zákona rozumí též dílčí útok pokračujícího trestného činu, není-li výslovně stanoveno jinak.
18. Co se rozumí skutkem ve smyslu §11 odst. 1 písm. h) tr. řádu, pro nějž nelze za uvedených okolností opakovaně vést trestní stíhání, není v obecné rovině zákonem nikterak definováno. K tomu Nejvyšší soud dodává, že skutek, který tvoří předmět trestního stíhání obviněného, není sice jako pojem v trestním právu definován zákonem, ale jeho vymezení je záležitostí ustálené právní teorie a soudní praxe. Podstatou skutku, o němž má soud rozhodnout, je účast obviněného (obžalovaného) na určité události popsané v žalobním návrhu, tedy jeho právně relevantní jednání (konání nebo opomenutí), z něhož vzešel následek porušující nebo ohrožující společenské zájmy chráněné trestním zákonem. Podstatu skutku tedy tvoří jednak jednání trestně odpovědného pachatele a jednak následek, který jím byl způsoben. Součástí skutku nemůže být jakékoli jednání osoby, ale pouze takové, které je relevantní z hlediska trestního práva hmotného, a je proto obsaženo ve znacích skutkové podstaty některého trestného činu. Obdobně i následek musí být významný ze stejného hlediska. Momentem, jenž dělí počínání pachatele na různé skutky, je právě trestněprávně relevantní následek, který obviněný způsobil nebo chtěl způsobit. Pro vztah mezi jednáním a následkem musí platit, že jednání je pro daný následek kauzální, tj. bez něj by k následku nemohlo dojít tím způsobem, jak k němu došlo (srov. zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu publikovaná pod č. 8/1985 a č. 5/1988 Sb. rozh. tr.). Všechny projevy vůle pachatele navenek, které vedly k takovému trestněprávně relevantnímu následku, pak tvoří jeden skutek. O jeden skutek z hlediska hmotného práva se jedná i v případě, došlo-li ke vzniku více následků významných pro trestní právo hmotné, jestliže každý z těchto následků byl způsoben alespoň zčásti týmž (jedním) jednáním, rovněž významným z hlediska trestního práva hmotného.
19. V návaznosti na tato teoretická východiska je nutno připomenout, že Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře zamítl jako nedůvodné odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněného proti výroku, jímž byl obviněný zproštěn podané obžaloby, mimo jiné na základě úvahy, že: „Obžalovaný byl pod bodem 1. obžaloby stíhán pro jednání spočívající v distribuci drogy pervitin a v bodě 2. pak za výrobu jiných drog než pervitinu. Nebylo tedy možno uvažovat o tom, že pervitin předaný svědkovi L. K. byl vyroben přímo obžalovaným. … Obžalobou tvrzená výroba drog tedy nijak nesouvisela s předáním pervitinu jiné osobě, obě jednání proto bylo nutno považovat za samostatné skutky. Z tohoto důvodu nepřicházelo v úvahu, aby okresní soud o bodu 2. obžaloby rozhodl zproštěním s tím, že by jej označil za dílčí útok jediného trestného činu podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, či aby toto jednání z výroku rozsudku pouze tzv. vypustil.“ (str. 4 napadeného usnesení).
20. Podle Nejvyššího soudu však tato argumentace dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu nemůže obstát.
21. Danou problematikou, tedy zda určité jednání je pokračováním v trestném činu podle ustanovení §116 tr. zákoníku, o jehož všech dílčích útocích (skutcích) je třeba rozhodnout, ať již odsuzujícím či zprošťujícím výrokem, či zda se o pokračování trestného činu nejedná, přičemž všechna popsaná jednání tvoří jeden skutek a jakékoliv pravomocné rozhodnutí o tomto skutku vytváří překážku věci rozsouzené zakotvené v ustanovení §11 odst. 1 písm. h) tr. řádu, se ve vztahu k drogové trestné činnosti opakovaně zabýval v rámci své judikatorní činnosti Nejvyšší soud, a to kupř. v usneseních ze dne 10. 1. 2007, sp. zn. 7 Tdo 1480/2006 (publikováno pod č. 6/2008 Sb. rozh. tr.), ze dne 27. 3. 2009, sp. zn. 11 Tdo 1440/2008, ze dne 15. 8. 2012, sp. zn. 5 Tdo 801/2012, ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 6 Tdo 894/2012 (publikováno pod č. 75/2013 Sb. rozh. tr.), ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1132/2015, ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 11 Tdo 19/2015 a ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 11 Tdo 125/2017. Právě ve dvou posledně uvedených usneseních Nejvyššího soudu je přitom výslovně zdůrazněno, že případy, kdy pachatel distribuuje nebo vyrábí a distribuuje omamné a psychotropní látky v určitém období, jež je specifikováno časovým rozpětím, určitému okruhu odběratelů, kteří si podle své potřeby takto drogu opakovaně obstarávají, je třeba považovat za jediný skutek, nikoliv za pokračování v trestném činu ve smyslu §116 tr. zákoníku. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1132/2015, se pak dále podává, že z citovaného rozhodnutí sp. zn. 11 Tdo 19/2015 nikterak nevyplývá, že by pro posouzení jednání pachatele jako jediného „nedělitelného“ skutku bylo zapotřebí, aby takové jednání bylo propojeno výrobní činností pachatele.
22. Trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku přitom může mít podle okolností případu povahu trestného činu trvajícího i pokračujícího. Pro určení povahy konkrétního skutku je podstatné to, zda jednotlivé útoky (distribuční akty) lze v rámci uvedeného celku samostatně vymezit, resp. rozdělit na samostatné skutky nebo na jednotlivé dílčí útoky pokračujícího trestného činu. V případě, že takto nelze učinit, je nutno takové jednání posuzovat v hmotněprávním smyslu jako jeden skutek, a to tehdy, pokud časově neurčené jednání pachatele bylo kontinuální a jednotlivé akty mající alternativní znaky objektivní stránky skutkové podstaty ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku byly spolu kauzálně propojeny (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2009, sp. zn. 11 Tdo 1440/2008).
23. S odkazem na výše uvedené lze konstatovat, že o takový, citovanou judikaturou předpokládaný případ se jednalo i v posuzované věci. Jak vyplývá z obsahu příslušného spisového materiálu, obžalobou Okresního státního zastupitelství v Písku ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. ZT 287/2016, bylo jednání obviněného popsané pod body 1) a 2) posuzováno jako dva samostatné zločiny nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Ve shodě s právním posouzením žalovaného jednání státním zástupcem coby dvou samostatných skutků rozhodl soud prvního stupně o žalované drogové trestné činnosti obviněného dvojím způsobem tak, že v bodě 1) rozsudku jej uznal vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že v blíže nezjištěné době nejméně od 1. 6. 2016 do 1. 8. 2016 v obci B., okres P., a jinde opakovaně poskytoval (distribuoval) drogu pervitin osobě svědka L. K., když však zároveň obviněného podle §226 písm. a) tr. řádu ohledně jednání popsaného pod bodem 2) obžaloby, spočívajícího v tom, že nejméně v době od 1. 1. 2016 do 19. 10. 2016 v obci B., okres P., za pomoci dalších látek a předmětů, které si za tímto účelem sám opatřil, vyrobil omamné látky – opium, heroin a kodein, obžaloby zprostil.
24. Soud prvního stupně zjevně vycházel z nesprávného předpokladu, že posuzované jednání spáchané v témže časovém období na témže místě jednak distribucí drog a jednak výrobou drog (jiného druhu) představuje dva samostatné skutky, byť je toto jednání ve světle shora citované konstantní judikatury Nejvyššího soudu třeba posuzovat jako jeden celistvý skutek mající povahu trvajícího trestného činu. Svým rozsudkem tak soud prvního stupně v podstatě navodil situaci, kdy namísto pouhého vypuštění části důkazně neprokázaného jednání ve vztahu k žalované výrobě opia, heroinu a kodeinu z popisu skutku (bod 2) obžaloby), jímž jinak obviněného uznal vinným (bod 1) obžaloby), zároveň rozhodl o této části jednání samostatným výrokem, když jej pro stejný skutek podle §226 písm. a) tr. řádu obžaloby zprostil.
25. Ve světle shora uvedené judikatury se tedy nejednalo o dva samostatné skutky ani o pokračující trestný čin sestávající ze dvou dílčích útoků vymezených formou jednání ve smyslu ustanovení §283 odst. 1 tr. zákoníku, ale o jedno souvislé jednání, které trvalo určitou dobu a v hmotněprávní i procesněprávní rovině představovalo jeden skutek, o němž nelze rozhodnout jednak zprošťujícím a jednak odsuzujícím výrokem. V hmotněprávním smyslu je totiž popsané jednání nutno posuzovat jako jeden skutek proto, že časově blíže nespecifikované jednání obviněného bylo kontinuální a jednotlivé akty byly spolu kauzálně propojeny a směřovaly k totožnému následku, přičemž byly zahrnuty zaviněním obviněného. Podle nauky o jednotě skutku i soudní praxe je za jeden skutek třeba považovat všechny ty projevy vůle pachatele navenek, které jsou příčinou následku významného z hlediska trestního práva, pokud jsou zahrnuty zaviněním (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 8/1985 Sb. rozh. tr.).
26. V návaznosti na výše uvedené Nejvyšší soud ve shodě s názorem dovolatele dospěl k závěru, že jednání obviněného v daném případě spočívalo v řadě navazujících aktů spočívajících jednak v distribuci pervitinu a jednak ve výrobě opia, heroinu a kodeinu, kterých se měl obviněný dopouštět v rámci vymezeného časového úseku, které však jednotlivě nelze specifikovat přesnými časovými údaji, a které byly propojeny jednotným záměrem soustavně nakládat s různými druhy omamných nebo psychotropních látek, přičemž u něj nelze vysledovat žádné dělící momenty, které by měly mít za následek kvalifikaci popsaného jednání jako více skutků či více útoků pokračujícího trestného činu ve smyslu §116 tr. zákoníku. Podstatné je, že uvedené útoky nelze v rámci uvedeného celku vymezit způsobem, jakým to učinil soud prvního stupně, tj. celek rozdělit na samostatné skutky podle toho, jakou formou jednání obviněný s omamnými a psychotropními látkami nakládal, ale v souladu s aktuální judikaturou je třeba mít za to, že jednání obviněného je nutno posuzovat jako celek v rámci rozsudkem vymezeného časového úseku, o jehož dílčích částech nelze zároveň rozhodnout odsuzujícím i zprošťujícím výrokem. Z toho pak vyplývá, že jakékoli pravomocné rozhodnutí ohledně části takového jediného skutku by mohlo založit překážku věci rozhodnuté ohledně dalších částí žalovaného jednání ve smyslu §11 odst. 1 písm. h) tr. řádu a z toho vyplývající možné porušení zásady ne bis in idem.
27. Za této situace Nejvyšší soud shledal správnými úvahy nejvyššího státního zástupce, že pokud v předmětné věci Okresní soud v Písku na základě provedeného dokazování dovodil, že obviněnému byla prokázána toliko distribuce pervitinu osobě svědka L. K., a nikoli výroba opia, heroinu a kodeinu, měl v rozsudku ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 2 T 73/2017, takovou neprokázanou část jednání pouze tzv. vypustit z výroku o vině, aniž by o něm rozhodl zprošťujícím výrokem. Nejednalo se totiž o samostatný skutek ani o dílčí útok pokračujícího trestného činu, ale pouze o část jediného celistvého (trvajícího) jednání obviněného.
28. Jestliže tedy Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, byť se zabýval úvahami o povaze posuzovaného jednání obviněného jako jednoho skutku nedělitelného na samostatné (pokračující) útoky, nikoli však ve smyslu aktuálních právních názorů obsažených ve shora citované judikatuře Nejvyššího soudu, pochybení soudu prvního stupně vytýkané v odvolání státního zástupce nejenže kasačním výrokem ve vztahu ke zprošťujícímu výroku soudu prvního stupně nenapravil, ale odvolání nesprávně jako nedůvodné zamítl, nelze se podle Nejvyššího soudu s tímto jeho závěrem ztotožnit.
29. Tím, že Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře v projednávané věci opomenul existenci nyní již ustálené judikatury Nejvyššího soudu a dospěl oproti výše citovaným relevantním rozhodnutím Nejvyššího soudu k jiným právním závěrům, tak nesprávně rozhodl o zamítnutí opravného prostředku. Své rozhodnutí odvolací soud zatížil vadou ve smyslu §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
30. Nejvyšší státní zástupce v rámci svého dovolání současně namítl, že s ohledem na zjištěný skutkový stav odvolací soud ve shodě s rozhodnutím soudu prvního stupně nesprávně právně posoudil jednání obviněného popsané pod bodem 2) obžaloby, když poté, co neměl za jednoznačně prokázanou výrobu omamných látek (opia, heroinu a kodeinu), dané jednání neposoudil jakožto přečin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší soud konstatuje, že takové námitky lze z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu ve spojení s §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu označit za právně relevantní.
31. V obecné rovině je nutno připomenout, že trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed.
32. Trestného činu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku se pak dopustí ten, kdo vyrobí, sobě nebo jinému opatří anebo přechovává prekursor nebo jiný předmět určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky, přípravku, který obsahuje omamnou nebo psychotropní látku, nebo jedu.
33. Pakliže se odvolací soud nikterak nezabýval otázkou, zda jednání obviněného popsané ve zprošťující části výroku rozsudku soudu prvního stupně, ve kterém byl státním zástupcem spatřován zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, nenaplňuje zákonné znaky skutkové podstaty přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku, zatímco soud prvního stupně dospěl k závěru, že při této změně právní kvalifikace by nebyla zachována totožnost skutku, pro který bylo zahájeno trestní stíhání a podána obžaloba, zatížil odvolací soud i v tomto ohledu své rozhodnutí vadou ve smyslu §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
34. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jejichž správnost nebyla v odvolacím řízení nikterak zpochybněna, totiž vyplývá, že obviněný nejméně v době od 1. 1. 2016 do 19. 10. 2016 v obci B., v ulici 8. k. – bytovém domě, ve druhém patře v bytě č. 001, okres P., přechovával látky a předměty způsobilé k výrobě omamných a psychotropních látek, které si za tímto účelem sám opatřil, když tyto látky a další předměty byly nalezeny (a náležitě označeny) v místě jeho bydliště při domovní prohlídce provedené policejním orgánem dne 19. 10. 2016. Podle závěrů odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie ze dne 27. 12. 2016, č. j. ZD:2273-1/2016, jehož předmětem bylo zkoumání předmětů (skleněný tál, skleněné baňky, kovové lžičky, digitální váhy aj.) a látek (hydroxid sodný, kyselina chlorovodíková) zajištěných právě při domovní prohlídce provedené v bydlišti obviněného, se přitom jedná o chemické látky a další předměty běžně užívané při výrobě omamných a psychotropních látek. Obviněný tedy zcela prokazatelně v žalovaném období v místě svého bydliště přechovával různé předměty určené k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky ve smyslu §286 odst. 1 tr. zákoníku, když trestné je již samotné držení (přechovávání) těchto předmětů, aniž by muselo následovat jejich použití. Za daného stavu se tak soudy nižších stupňů měly blíže zabývat otázkou, zda jednání obviněného nepředstavuje z hlediska trestního práva hmotného i procesního jeden trvající skutek, když ustanovení o trestném činu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 tr. zákoníku postihuje přechovávání prekursoru nebo jiného předmětu určeného k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky, přípravku, který obsahuje omamnou nebo psychotropní látku, nebo jedu, a je tak ustanovením vůči §283 tr. zákoníku subsidiárním, které se uplatní, jen když nejsou naplněny znaky ustanovení primárního (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 19/2004 Sb rozh. tr.).
35. Ve vztahu k možnosti posouzení jednání obviněného popsaného pod bodem 2) podle ustanovení §286 odst. 1 tr. zákoníku, tedy jako přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu, přitom nelze přisvědčit námitce obviněného obsažené v jeho vyjádření k podanému dovolaní, že takovýmto postupem by nebyla zachována totožnost skutku, neboť totožnost skutku v trestním řízení je zachována tehdy, je-li zachována alespoň totožnost jednání nebo totožnost následku. Přitom nemusí být jednání nebo následek popsány se všemi skutkovými okolnostmi shodně, postačí shoda částečná (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikovaná pod č. 1/1996-I., č. 6/1962 a č. 24/1981-II. Sb. rozh. tr.). S ohledem na právě uvedené tedy není nikterak vyloučena možnost případné změny či upřesnění popisu skutku vymezujícího předmět řízení. K těmto změnám jednotlivých skutkových okolností přitom mohou příslušné orgány činné v trestním řízení přistoupit s přihlédnutím k obsahu zajištěných důkazních materiálů v různých fázích trestního stíhání. Z popisu skutku uvedeného v usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání ze dne 5. 1. 2017, č. j. KRPC-119728-52/TČ-2016-020571, jakož i z popisu identického skutku uvedeného v následně podané obžalobě státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Písku ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. ZT 287/2016, je přitom zřejmé, že obviněnému je kladeno za vinu jednání spočívající mimo jiné v tom, že z části získaného opia a z léku DHC Continus 120 mg za pomoci dalších látek a předmětů, které si za tímto účelem sám opatřil, v místě svého bydliště v obci B., okres P., vyráběl další omamné látky. Ačkoli v tomto popisu skutku tak, jak byl učiněn policejním orgánem v usnesení o zahájení trestního stíhání a následně i státním zástupcem při podání obžaloby, nejsou podrobnějším způsobem konkretizovány tyto „další látky a předměty“, lze z tohoto popisu skutku ve vztahu k definici zákonných znaků skutkové podstaty přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku, spočívajících v přechovávání jiného předmětu určeného k nedovolené výrobě omamné látky (konkrétně heroinu a kodeinu), dovodit alespoň shodu částečnou.
36. Lze tedy uzavřít, že odvolací soud skutek obviněného J. K. popsaný pod bodem 2) obžaloby nesprávně právně posoudil, když zamítl odvolání státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu v Písku, jímž byl obviněný ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 2), ve kterém byl spatřován zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, zproštěn podané obžaloby, aniž by dospěl k závěru, že by obviněný tímto svým jednáním naplnil skutkovou podstatu přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku. Rozsudek soudu prvního stupně tak spočíval na nesprávném právním posouzení skutku, pročež bylo toto rozhodnutí zatíženo vadou podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Odvolací soud následně zmíněnou vadu neodstranil, ačkoli měl k takovému postupu na podkladě státním zástupcem v neprospěch obviněného podaného odvolání náležité procesní předpoklady, pročež tímto svým postupem zatížil své rozhodnutí vadou ve smyslu §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
37. Na základě shora uvedeného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce bylo podáno důvodně, a proto podle §265k odst. 1 tr. řádu za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 14 To 306/2017, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 2 T 73/2017 ve výroku, jímž byl obviněný J. K. podle §226 písm. a) tr. řádu zproštěn obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Písku ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. ZT 287/2016. Podle §265k odst. 2 tr. řádu současně zrušil také další rozhodnutí na obě zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. řádu Nejvyšší soud dále Okresnímu soudu v Písku přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
38. Úkolem Okresního soudu v Písku, jemuž se předmětná věc vrací k dalšímu řízení, bude, a to při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu a s ohledem na výše uvedený právní názor Nejvyššího soudu, věc znovu projednat v takovém rozsahu, aby mohl učinit zákonu odpovídající rozhodnutí. To znamená, že Okresní soud v Písku při stávajících skutkových zjištěních ve vztahu k jednání obviněného popsanému pod bodem 2) obžaloby znovu adekvátně posoudí naplnění zákonných znaků skutkové podstaty přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamných a psychotropních látek a jedů podle §286 tr. zákoníku. Zároveň je ve smyslu ustanovení §265s odst. 1 tr. řádu nutno připomenout závaznost právního názoru, který v tomto usnesení Nejvyšší soud vyslovil.
39. Nejvyšší soud rozhodl o zrušení napadeného rozhodnutí a přikázání věci podle §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 18. 9. 2018
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík