ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.1655.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 1655/2018
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné QI investiční společnost, a. s. , se sídlem v Praze 1, Rybná 682/14, identifikační číslo osoby 27911497, zastoupené JUDr. Jiřím Machem, advokátem se sídlem v Jindřichově Hradci, Masarykovo náměstí 1, proti povinnému J. M. , N., zastoupenému Mgr. Martinou Řehořovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Československé armády 287/19, za účasti manželky povinného I. M. P., H. K., a za účasti vydražitele a předražitele D. E., P., pro 1 336 781,20 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Svatopluka Šůstka, Exekutorský úřad Olomouc, se sídlem v Olomouci, Pavelčákova 14, pod sp. zn. 185 EX 1394/16, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. listopadu 2017, č. j. 21 Co 291/2017-108, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Ve shora označené věci soudní exekutor Mgr. Svatopluk Šůstek, Exekutorský úřad Olomouc (dále„exekutor“), usnesením ze dne 21. 8. 2017, č. j. 185 EX 1394/16-95 (dále „usnesení exekutora“), zrušil své usnesení o příklepu ze dne 10. 7. 2017, č. j. 185 EX 1394/16-58, a zároveň určil, že předražitelem pozemku č. parc. a stavby rodinného domu jako součásti uvedeného pozemku, zapsaného v katastru nemovitostí na listu vlastnictví pro obec H. K. a katastrální území P. p. (dále jen „nemovitá věc“), se stává D. E., P., za předražek ve výši 3 163 000 Kč.
Krajský soud v Hradci Králové (dále „odvolací soud“) k odvolání povinného usnesením ze dne 30. 11. 2017, č. j. 21 Co291/2017-108 (dále rovněž „napadené usnesení“), usnesení exekutora potvrdil. Odkázal na ustanovení §336k odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), a poznamenal, že rozhoduje o odvolání povinného podle §336ja odst. 7 o. s. ř. jako proti usnesení o předražku, i když se formálně i obsahově námitky povinného vztahovaly výlučně k usnesení exekutora ze dne 10. 7. 2017, č. j. 185 EX 1394/16-58, o příklepu (dále „usnesení o příklepu“).
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že v době vydání usnesení o příklepu probíhalo na návrh dlužníka - povinného insolvenční řízení proti povinnému s procesními účinky podle §109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „IZ“). V posuzované věci se dražba konala 10. 7. 2017, tedy v okamžiku, kdy účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení (§142 písm. b/ a §146 odst. 1 IZ) zanikly, protože insolvenční řízení bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 6. 2017, č. j. KSHK 24 INS 11155/2017-A-5, zastaveno pro zpětvzetí návrhu. Ke dni vydání bylo uvedené usnesení o zastavení insolvenčního řízení zveřejněno v insolvenčním rejstříku, k zániku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení tudíž došlo ještě před dražbou a při provedení dražby proto nemohl být porušen zákon. V této souvislosti odvolací soud námitky povinného ohledně doručování usnesení o zastavení insolvenčního řízení (tj. že usnesení nebylo řádně doručeno povinnému a jeho manželce) neuznal.
Odvolací soud rovněž dospěl k závěru, že při nařízení dražebního jednání nedošlo k vadám, pro něž by se povinný nemohl dražby zúčastnit. Povinnému a jeho manželce byla dražební vyhláška exekutora (usnesení ze dne 6. 6. 2017, č. j. 185 EX 1394/16-51 – dále jen „dražební vyhláška“) doručena náhradním způsobem, a to uplynutím deseti dnů od dodání dokumentu do datové schránky, do níž se adresát nepřihlásil, v případě povinného dne 1. 7. 2017, v případě jeho manželky dne 3. 7. 2017 (§45 odst. 2 o. s. ř., §17 odst. 3 a odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů). Porušení zákona neshledal odvolací soud ani u doručování dražební vyhlášky ostatním k tomu oprávněným subjektům.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, v němž jako rozhodnou a „v rozporu s ustálenou judikaturou“ posouzenou otázku označil způsob „prováděného doručování“ dražební vyhlášky, „jakož i dalších písemností“. Současně doposud nebyla dovolacím soudem vyřešena „nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně“ otázka, zda je exekutor „oprávněn samostatně bez vyslovení názoru či vydání rozhodnutí insolvenčního soudu posuzovat úplnost, podloženost (důkazní) či účelovost podaného návrhu na povolení oddlužení za situace, kdy o takovém návrhu není příslušným insolvenčním soudem pravomocně rozhodnuto“.
Dovolatel nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že se dražba a v ní udělený příklep k nemovité věci konala až poté, co došlo k zániku účinků spojených se zahájeným insolvenčním řízením. Insolvenční návrh sice vzal dne 13. 6. 2017 zpět, ale oprávněný proti usnesení o zastavení insolvenčního řízení podal odvolání, v důsledku čehož uvedené usnesení nabylo právní moci dne 8. 8. 2017. Dovolatel dále trval na tom, že nedošlo k řádnému doručení dražební vyhlášky, neboť jeho manželka neměla nikdy zřízenu datovou schránku, nadto fikce doručení nemohla nastat ke dni 3. 7. 2017, uvedl-li odvolací soud jako den dodání dokumentu do datové schránky 23. 7. 2017; v případě povinného byla dražební vyhláška dodána do datové schránky až 1. 7. 2017 (odvolací soud označil chybně den 26. 1. 2017) a fikce doručení nastala až následující kalendářní den po dražbě. K doručení dražební vyhlášky Magistrátu města Hradec Králové nedošlo vůbec. Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení, případně jím potvrzené usnesení exekutora, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Oprávněná se k dovolání vyjádřila tak, že povinný pouze polemizuje se skutkovými zjištěními exekutora a odvolacího soudu, neformuluje žádnou právní otázku a nevymezuje přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz §10a o. s. ř.) o dovolání rozhodl bez nařízení jednání (srov. §243a odst. 1 o. s. ř.) podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II, bod 2 přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, se závěrem, že dovolání není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §336k odst. 4 o. s. ř. odvolací soud usnesení o příklepu změní tak, že se příklep neuděluje, jestliže v řízení došlo k takovým vadám, že se odvolatel nemohl zúčastnit dražby, nebo jestliže byl příklep udělen proto, že při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k porušení zákona. Ze stejných důvodů změní odvolací soud i usnesení o předražku. Ustanovení §219a se nepoužije.
Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2006, sp. zn. 20 Cdo 2345/2005, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. listopadu 2009, sp. zn. 20 Cdo 4790/2007) je nemožnost zúčastnit se dražby důvodem ke změně usnesení soudu prvního stupně o příklepu zejména tehdy, jestliže v důsledku nezákonného postupu soudu byl vyloučen z účasti na dražbě dražitel (nikoliv povinný, který dražitelem být nemůže). Při nařízení dražebního jednání soud poruší zákon například tehdy, jestliže vydal dražební vyhlášku, ačkoliv usnesení o ceně (§336a odst. 1 o. s. ř.) dosud nenabylo právní moci, jestliže dražební vyhláška neobsahovala všechny stanovené výroky, popřípadě některý z výroků byl v ní uveden v rozporu se zákonem, což vedlo (mohlo vést) k tomu, že účastník neuplatnil do zahájení dražebního jednání svá práva. Při provedení dražby je zákon porušen například tím, že soud neumožnil dražit všem oprávněným dražitelům, jestliže neudělil příklep dražiteli, jehož předkupní právo bylo prokázáno a který učinil stejné nejvyšší podání jako vydražitel, jestliže soud neumožnil přítomným při dražbě podat námitky proti příklepu, jestliže soud neodročil jednání, ačkoliv tak učinit měl, neboť nebyly splněny podmínky k provedení dražby. Konkrétní porušení zákona při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby musí být navíc v příčinné souvislosti s udělením příklepu vydražiteli (k příklepu by nedošlo, pokud by se soud takových porušení v dané věci vyvaroval).
Z obsahu napadeného usnesení je zřejmé, že odvolací soud otázku vadného postupu při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby v souvislosti s námitkou dovolatele ohledně nedoručení dražební vyhlášky a v důsledku toho nemožnosti zúčastnit se dražby řešil (srov. rovněž §336ja odst. 7 o. s. ř.). Jeho závěr, že dovolateli, manželce dovolatele a Magistrátu města Hradec Králové byla dražební vyhláška v době před konáním dražby (před 10. 7. 2017) doručena a jmenovaným účastníkům tak nebyla podstatným způsobem krácena jejich procesní práva, má oporu v exekučním spisu, nutno-li zdůraznit, že povinný a jeho manželka nemohli být vyloučeni z dražby jako dražitelé. Dovolací soud v tomto směru pouze se zřetelem k obsahu exekučního spisu upřesňuje, že povinnému byla vyhláška dodána do jeho datové schránky dne 21. 6. 2017 a doručena náhradním způsobem (desátým dnem poté, kdy se příjemce do datové schránky nepřihlásil) dne 1. 7. 2017 (§45 odst. 2, §46 odst. 1, §47 odst. 1 a §49 odst. 4 o. s. ř., viz dále zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech, osobních číslech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů), jeho manželce byla dražební vyhláška dodávána poštou (v souladu s tvrzením dovolatele, že tato účastnice datovou schránku nemá) uložením písemnosti dne 22. 6. 2017 a po nevyzvednutí písemnosti náhradním doručením dne 3. 7. 2017 (viz §49 odst. 2 a odst. 4 o. s. ř.), a v případě Statutárního města Hradec Králové došlo k řádnému doručení do datové schránky 7. 6. 2017. Protože zkoumaná dražební vyhláška byla řádně doručena i dalším k tomu oprávněným osobám (které dovolatel výslovně nezmiňuje), odvolací soud se v této povinným předestřené otázce od konstantní judikatury dovolacího soudu neodchýlil, přičemž není důvod uvedenou otázku řešit jinak (tj. dosavadní judikaturu překonat).
K druhé otázce, zda je exekutor „oprávněn samostatně bez vyslovení názoru či vydání rozhodnutí insolvenčního soudu posuzovat úplnost, podloženost (důkazní) či účelovost podaného návrhu na povolení oddlužení za situace, kdy o takovém návrhu není příslušným insolvenčním soudem pravomocně rozhodnuto“, dovolatel řádně nezvolil jedno z hledisek přípustnosti podle §237 o. s. ř., neboť kritéria dovolacím soudem doposud neřešené otázky a otázky dovolacím soudem rozhodované rozdílně se navzájem vylučují (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud České republiky usnesením ze dne 30. června 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/2014, odmítl), přičemž povinný ani judikaturu dovolacího soudu s rozdílným řešením znamenané právní otázky nekonkretizuje (alespoň na úrovni citace právních závěrů dovolacího soudu). V neposlední řadě má dovolací soud za to, že na tímto způsobem formulované právní otázce napadené usnesení odvolacího soudu nezávisí.
Dovolací soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/, a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 10. 2018
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu