ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.3654.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 3654/2018-82
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněného Správního bytového družstva Nový domov , se sídlem v Praze 4, Maroldova č. 1449/8, identifikační číslo osoby 00033456, zastoupeného Mgr. Romanem Sklenářem, advokátem se sídlem v Kladně, Osvoboz. pol. vězňů č. 656, proti povinné A. O. , za účasti manžela povinné J. O. , zastoupeného Mgr. Janem Altem, advokátem, se sídlem v Kutné Hoře, Havlíčkovo náměstí č. 512/16, pro 189 865 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 14 Nc 2364/2009, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. března 2018, č. j. 17 Co 37/2018-55, takto:
I. Dovolání oprávněného se odmítá .
II. Žádný z účastníků ani manžel povinné nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
K odvolání oprávněného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. března 2018, č. j. 17 Co 37/2018-55, usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 27. října 2017, č. j. 14 Nc 2364/2009-25, změnil ve výroku I. tak, že se exekuce nařízená usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 7. května 2009, č. j. 14 Nc 2364/2009-4, částečně zastavuje co do způsobu provedení přikázáním pohledávky z účtů manžela povinné č. a č., vedených u peněžního ústavu Česká spořitelna, a. s., IČ 45244782, o níž bylo rozhodnuto exekučním příkazem soudního exekutora JUDr. Miloslava Hauerlanda, Exekutorský úřad Praha 5, ze dne 25. ledna 2017, sp. zn. 027 EX 00394/09 a ve výroku II. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů exekučního řízení ve vztahu mezi manželem povinné a ostatními účastníky řízení, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi manželem povinné a ostatními účastníky řízení. Dospěl mimo jiné k závěru, že je v souladu s principem legitimního očekávání a zákazem retroaktivity jen takový výklad, podle něhož se ustanovení §42 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „ex. řád“), a §262a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), shodně ve znění účinném od 1. ledna 2014, a ustanovení §42 odst. 4 ex. řádu a §262a odst. 4 zákona o. s. ř. oboje ve znění účinném od 1. července 2015 uplatní při splnění dalších podmínek jen tehdy, pokud ke vzniku pohledávky došlo jednak před uzavřením manželství povinné a nedlužného manžela a jednak před 1. lednem 2014. V této souvislosti odkázal především na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. dubna 2016, sp. zn. 20 Cdo 4368/2015.
Usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, ve kterém namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je nespravedlivé. Povinná se svým manželem nepřistoupili po vstupu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), v účinnost k příslušné modifikaci společného jmění, čímž mohli ošetřit své majetkové poměry. Za této situace tak není na místě chránit jejich legitimní očekávání, že exekvovaná pohledávka, která vznikla před uzavřením manželství povinnou a jejím manželem a současně představuje výlučný dluh povinné, nemůže být po 1. červenci 2015 vymožena z účtu manžela povinné, když tento účet je součástí společného jmění. Ustanovení §42 odst. 4 ex. řádu ve spojení s §262b o. s. ř. shodně ve znění účinném od 1. července 2015 je tak na místě aplikovat i na exekuční řízení zahájená před 1. lednem 2013. Judikatura citovaná odvolacím soudem je podle názoru dovolatele neaktuální, neboť se vztahuje k období, kdy Ústavní soud zrušil bod 2. čl. LII přechodných ustanovení zákona č. 303/2013 Sb. a doposud nebyl v účinnosti zákon č. 139/2015 Sb. a opomíjí tak výklad přechodného ustanovení v podobě ustanovení §3028 odst. 2 o. z. Navrhuje proto, aby dovolací soud usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. března 2018, č. j. 17 Co 37/2018-55, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
V posuzované věci byla exekuce na majetek povinné nařízena usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 7. května 2009, č. j. 14 Nc 2364/2009-4, k vymožení pohledávky oprávněného ve výši 189 865 Kč s příslušenstvím na základě platebního rozkazu Okresního soudu v Kolíně ze dne 19. listopadu 2008, sp. zn. 32 Ro 234/2009. Povinná dne 28. března 2009 uzavřela manželství. Pověřený soudní exekutor JUDr. Miloslav Hauerland, Exekutorský úřad Praha 5, exekučním příkazem ze dne 25. ledna 2017, sp. zn. 027 EX 0394/09 nařídil provedení exekuce přikázáním pohledávky ze dvou účtů manžela povinné, na nichž se toho času nacházely jak výlučné prostředky manžela povinné, tak finanční prostředky patřící do společného jmění.
K otázce přechodných (intertemporálních) ustanovení, zabývajících se exekučním postižením majetku ve společném jmění manželů pro vymáhání pohledávky, která vznikla před uzavřením manželství povinné a jejího manžela, Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 1. dubna 2016, č. j. 20 Cdo 4368/2015 (proti němuž podaná ústavní stížnost byla Ústavním soudem dne 19. června 2016 pod sp. zn. I. ÚS 1951/16 odmítnuta), vysvětlil, že v exekučním řízení, zahájeném v době do 31. prosince 2013, nelze pro pohledávku za povinným, která vznikla před uzavřením manželství povinného a jeho manželky a současně před 1. lednem 2014, tj. před účinností o. z., vést exekuci na majetek ve společném jmění povinného a jeho manželky nebo majetek, který se za takový majetek pro účely exekučního řízení považuje. V souladu s principem legitimního očekávání je takový výklad, podle něhož se ustanovení §42 odst. 1 ex. řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014 uplatní jen tehdy, pokud nikoliv k uzavření manželství, nýbrž ke vzniku pohledávky , došlo v době od 1. ledna 2014. V opačném případě by dopad ustanovení §42 odst. 1 ex. řádu ve znění účinném od 1. 1. 2014 měl ve vztahu k manželům, jejichž pohledávka vznikla do 31. prosince 2013, pravé retroaktivní účinky a byl by v rozporu s jejich legitimním očekáváním v době vzniku závazku v tom směru, že dluh vzniklý před uzavřením manželství je výlučným dluhem dlužného manžela a jako takový může být uspokojen toliko z výlučného majetku dlužného manžela, nikoliv z majetku ve společném jmění manželů či majetku, který se za takový majetek považuje pro účely exekučního řízení nebo řízení o výkon rozhodnutí . Rozhodujícím okamžikem přitom není (…) okamžik uzavření manželství, ale to, kdy došlo ke vzniku pohledávky (srov. §732 o. z.). Shodně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2018, sp. zn. 20 Cdo 88/2018.
Od shora uvedených právních závěrů se Nejvyšší soud nemá důvod odchýlit. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 10. 2018
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu