ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.3707.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 3707/2018
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněných a) P. V. , narozeného XY, bytem XY, a b) P. V. , narozeného XY, bytem XY, obou zastoupených JUDr. Petrem Čichovským, advokátem se sídlem v Týnci nad Sázavou, Družstevní 411, proti povinným 1) S. B. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Věrou Ottlovou, advokátkou se sídlem v Benešově, Tyršova 1902, a 2) V. B. , narozenému XY, bytem XY, pro 853 861 Kč s příslušenstvím, vedené soudním exekutorem JUDr. Milanem Usnulem, Exekutorský úřad Praha 9, pod sp. zn. 098 EX 00163/06, o dovolání povinné 1) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2018, č. j. 20 Co 131/2018-761, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 4. 4. 2018, č. j. 098 EX 00163/06-743, kterým soudní exekutor JUDr. Milan Usnul, Exekutorský úřad Praha 9, udělil vydražiteli, jímž je oprávněný 1), příklep na nemovité věci v usnesení popsané za nejvyšší podání 593 750 Kč. Uvedl, že nejnižší podání stanovené v dražební vyhlášce odpovídá §336m odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2012, tedy jedné polovině určené ceny. Ztotožnil se se závěrem soudního exekutora, že návrh povinných na zastavení exekuce nemůže být úspěšný, povinní v otázce vykonatelnosti exekučního titulu netvrdili nic, co by již nebylo v předchozích rozhodnutích soudy řešeno. Soudní exekutor správně neodročil dražební jednání z důvodu, že povinný 2) podal žalobu na vyloučení id. 1/2 dražené nemovité věci, protože tato žaloba nemohla způsobit vyloučení věci z probíhající exekuce s ohledem na skutečnost, že povinnému nesvědčí aktivní legitimace k jejímu podání. Námitkou popření pravosti a výše pohledávky oprávněných se soudní exekutor bude zabývat až při rozvrhu podstaty. Dále odvolací soud zjistil, že ke dni udělení příklepu nebyly pohledávka ani její příslušenství zaplaceny.
Povinná 1) napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, v němž namítá, že věc byla nesprávně právně posouzena. Uvádí, že k návrhu na nařízení exekuce nebyl přiložen exekuční titul, že nebylo dosud projednáno odvolání proti usnesení exekučního soudu, jímž byl zamítnut návrh povinných na zastavení exekuce ze dne 22. 1. 2018. Odvolací soud se nezabýval tím, že insolvence byla původně vyhlášena, ale oprávnění nepřihlásili své pohledávky ve stanovené lhůtě, ani skutečností, že povinní podali návrh na řešení otázky vlastnictví garážové kolny. Namítá, že odvolací soud neřešil otázku „dosud nezastaveného úročení“ ze strany soudního exekutora, neboť část pohledávky již byla uhrazena, nesprávně posoudil popření pravosti a výše pohledávky oprávněných a opřel se o neplatné ustanovení §337b o. s. ř., nezabýval se tím, že pohledávka byla před dražbou vymožena, ani otázkou platnosti kupní smlouvy týkající se garážové kolny, kdy tento objekt nikdy nebyl vlastnictvím vydražitele. Má za to, že se vydražitel za spoluúčasti soudního exekutora „pravděpodobně dopustil pletichy v dražebním jednání“. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z obsahu dovolání proto musí být patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva se jedná a který z předpokladů přípustnosti naplňuje [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 (uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); k účelu vymezení předpokladů přípustnosti viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, zejm. body 31 až 39].
Z obsahu předloženého dovolání lze dovodit výhradu dovolatelky, že odvolací soud nerespektoval právní názor dovolacího soudu vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3165/2017, protože dovolatelka a její manžel podali odvolání proti usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 12. 2. 2018, č. j. 7 Nc 3031/2006-1449, a dosud nebylo rozhodnuto ve věci návrhu na odklad a zastavení exekuce.
V citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud uzavřel, že je-li proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na odklad exekuce podáno odvolání, nesmí soudní exekutor provádět dražbu nemovitých věcí do doby, než o opravném prostředku rozhodne odvolací soud.
V projednávané věci však z obsahu spisu vyplývá, že Okresní soud v Benešově usnesením ze dne 12. 2. 2018, č. j. 7 Nc 3031/2006-1449, zamítl návrh povinných na zastavení exekuce, nikoli na odklad exekuce (o posledním předcházejícím návrhu povinných na odklad exekuce ze dne 1. 2. 2017 bylo pravomocně rozhodnuto již ke dni 31. 7. 2017 tak, že byl zamítnut – viz usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 28. 2. 2017, č. j. 7 Nc 3031/2006-1287, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2017, č. j. 20 Co 215/2017-1368); rozhodnutí odvolacího soudu proto v tomto ohledu není v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, resp. na dovolatelkou předložené otázce vůbec nespočívá.
Ostatně ani skutečnost, že ke dni konání dražby dosud nebylo pravomocně rozhodnuto o návrhu na zastavení exekuce, není vždy důvodem pro odročení dražby; k odročení dražebního jednání je však třeba přistoupit vždy, jestliže je pravděpodobné, že návrhu soud vyhoví (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2011, sp. zn. 20 Cdo 108/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3165/2017).
Je-li před nařízeným dražebním jednáním podán návrh na zastavení exekuce, který soud vyhodnotí jako zjevně nedůvodný a přistoupí k dražbě, spočívá obrana povinného v podání odvolání proti usnesení o příklepu s námitkou, že za situace, kdy soud dražil přes důvodně podaný návrh na zastavení exekuce, byl příklep udělen proto, že při dražebním jednání došlo k porušení zákona. Odvolací soud pak musí v rámci přezkumu usnesení o příklepu posoudit dříve podaný návrh na zastavení a v případě závěru o jeho důvodnosti změnit napadené usnesení tak, že se příklep neuděluje z důvodu, že při dražbě byl porušen zákon (neboť bylo draženo za situace, kdy měla být exekuce zastavena) – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3688/2016.
Odvolací soud se při přezkumu rozhodnutí o příklepu zabýval argumenty, které povinní v návrhu na zastavení exekuce uváděli, a shledal, že nemohou odůvodnit zastavení exekuce. V tomto směru proto postupoval zcela v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Dovolatelka dále odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 927/2013, z něhož by mělo vyplývat, že se odvolací soud nezabýval všemi námitkami, které dovolatelka uplatnila v odvolání (uzavřel, že popřením pravosti a výše pohledávky oprávněných se soudní exekutor zabývá až při rozvrhu podstaty), protože se podle názoru dovolatelky opřel o ustanovení §337b o. s. ř., které bylo ke dni 1. 1. 2013 zrušeno.
Dovolatelka však pomíjí, že exekuční řízení bylo zahájeno dne 24. 1. 2006. Ustanovení §337b o. s. ř. bylo zrušeno zákonem č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, s účinností ke dni 1. 1. 2013 a podle přechodných ustanovení (čl. II bod 1 zákona č. 396/2012 Sb.) se řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle dosavadních právních předpisů. Z citovaného ustanovení je pak zcela zřejmé, že námitka pravosti a výše pohledávky je relevantní až v řízení o rozvrhu, nikoli v řízení o udělení příklepu.
Konečně dovolatelka zmiňuje rozpor rozhodnutí odvolacího soudu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 4403/2013. Má za to, že se vydražitel za spoluúčasti soudního exekutora dopustil pletichy v dražebním jednání, jež měla spočívat v tom, že vydražitel po dovolatelce požadoval úhradu za majetek (zděnou garážovou kolnu), který nikdy nevlastnil. Dovolatelka však tímto tvrzením vytváří svoji vlastní verzi skutkového stavu věci – odvolací soud uvedl, že otázkou vlastnictví garážové kolny se zabýval exekuční soud již v rámci předcházejících řízení o zastavení exekuce a z rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 15. 12. 2003, č. j. 8 C 1754/98-261, bylo zjištěno, že kupní smlouvu, jejímž předmětem byla garážová kolna, účastníci uzavřeli platně. Nesprávně zjištěný skutkový stav není přípustným dovolacím důvodem (dovolání lze podat pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci – viz §241a odst. 1 o. s. ř.), a nelze jej tak v dovolacím řízení úspěšně zpochybnit.
Jiné otázky hmotného či procesního práva, u nichž by dovolatelka vymezila přípustnost dovolacího přezkumu, se z obsahu dovolání nepodávávají.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 11. 2018
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu