ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.1966.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 1966/2017-96
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph. D., v právní věci žalobce M. M. , zastoupeného JUDr. Radimem Miketou, advokátem se sídlem v Ostravě, Jaklovecká č. 1249/18, proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových v Praze 2 – Novém Městě, Rašínovo nábřeží č. 390/42, Územní pracoviště Ostrava, Lihovarská č. 1335/9, o 122.200,- Kč s úrokem z prodlení, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp.zn. 85 C 66/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. ledna 2017, č. j. 16 Co 193/2016-69, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení
8.236,- Kč k rukám JUDr. Radima Mikety, advokáta se sídlem v Ostravě, Jaklovecká č. 1249/18.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 1. 2017, č. j. 16 Co 193/2016-69, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce určení platové základny pro účely stanovení platu zaměstnanců Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových v letech 2012 - 2014 srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5902/2016, nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. 21 Cdo 2057/2017, a ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 21 Cdo 2159/2017, z nichž vyplývá, že pro účely stanovení platu zaměstnanců Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových odměňovaných podle ustanovení §16 odst. 4 zákona č. 201/2002 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) se platová základna uvedená v ustanovení §3 odst. 3 větě první zákona č. 236/1995 Sb. a vyhlašovaná sdělením Ministerstva práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů odvozuje z průměrné mzdy zveřejněné Českým statistickým úřadem za předminulý kalendářní rok jako „Průměrná hrubá měsíční mzda - přepočtené počty“; k otázce posouzení vznesené námitky promlčení z hlediska dobrých mravů srov. právní názory vyjádřené například v odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, který byl uveřejněn pod č. 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 21 Cdo 85/2010, v nálezu Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 2062/14, nebo v odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 25 Cdo 4223/2016, dále v odůvodnění rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. 21 Cdo 2057/2017, a ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 21 Cdo 2159/2017 (posledně uvedené rozsudky byly vydány v obdobných věcech), podle kterých dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje, a že uplatnění námitky promlčení se příčí dobrým mravům v těch výjimečných případech, kdy je výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž je za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil, přičemž tyto okolnosti musí být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 10. 2018
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu