ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.2210.2018.1
sp. zn. 21 Cdo 2210/2018-536
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph. D., a JUDr. Pavla Malého ve věci péče o nezletilé D. W. a P. W. , zastoupených městem Jičín se sídlem městského úřadu v Jičíně, Žižkovo náměstí č. 18, jako opatrovníkem, dětí matky R. W. , zastoupené JUDr. Jitkou Mothejzíkovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Rohová č. 613/12, a otce D. W. , zastoupeného JUDr. Martinem Knobem, advokátem se sídlem v Jičíně, Denisova č. 585, o návrhu matky na změnu úpravy styku otce s nezletilými dětmi a o návrhu otce na změnu péče o nezletilé děti, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 30 P 227/2010, o „odvolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. března 2018, č. j. 24 Co 337/2017-512“ (správně - 521), takto:
I. Řízení o podání otce označeném jako „odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 3. 2018, č. j. 24 Co 337/2017-512“ (správně – 521), se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 21. 3. 2018, č. j. 24 Co 337/2017-521 (k odvolání otce proti rozsudku Okresního v Jičíně ze dne 19. 10. 2017, č. j. 30 P 227/2010-457), rozsudek okresního soudu ve výroku I., jímž byl zamítnut návrh otce na svěření dětí do jeho péče, potvrdil, ve výroku II., jímž byl upraven jeho styk s nezletilými dětmi, rozsudek okresního soudu změnil tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani před krajským soudem a že otec i matka, každý z nich stejným dílem, jsou povinni nahradit České republice na účet Okresního soudu v Jičíně náklady řízení v celkové výši 9.797,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal otec (podáním ze dne 13. 4. 2018, doručeným Okresnímu soudu v Jičíně dne 16. 4. 2018) „odvolání“ s poukazem na ustanovení „205 odst. 2 písm. e) a g) občanského soudního řádu“.
Na výzvu soudu prvního stupně k odstranění vad podání ze dne 13. 4. 2018 nazvaného jako „odvolání“ (učiněnou usnesením ze dne 4. 5. 2018, č. j. 30 P 227/2010-533) otec ve stanovené lhůtě 8 dnů (ani dosud) nereagoval.
Nejvyšší soud České republiky po přezkoumání věci dospěl k závěru, že řízení o „odvolání“ otce musí být pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zastaveno.
Podle ustanovení §201 o. s. ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje. Krajské soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů; o odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně rozhoduje vrchní soud (§10 o. s. ř.).
Nejvyšší soud České republiky rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku - dovolání - proti pravomocným rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích (srov. §10a, §236 odst. 1 o. s. ř.).
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 3. 2018, č. j. 24 Co 337/2017-521, není rozhodnutím krajského soudu vydaným v řízení v prvním stupni ve smyslu ustanovení §201 o. s. ř., nýbrž je rozhodnutím krajského soudu jako soudu odvolacího vydaným k odvolání otce v rámci odvolacího řízení. Proti rozhodnutí krajského soudu, který je soudem odvolacím, však již není odvolání opravným prostředkem, který by bylo možno proti němu podat. Tomu koresponduje i skutečnost, že Nejvyšší soud
- ve shodě s tím, jak soustavu soudů vymezuje Ústava (srov. článek 91) - může být jen soudem prvního stupně nebo soudem dovolacím (srov. §9 odst. 5 a §10a o. s. ř.) a že funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího občanský soudní řád neupravuje.
Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. §104 odst. 1 věta první o. s. ř.). Je-li podáno „odvolání“ proti rozhodnutí odvolacího soudu, je Nejvyšší soud České republiky jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů, příslušný i k rozhodnutí o zastavení řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné pod číslem 85/2001 v časopise Soudní judikatura, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, uveřejněné pod číslem 139/2002 v časopise Soudní judikatura, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 658/2011).
Protože zde tedy není soudu, který by byl – jak výše uvedeno – funkčně příslušný k rozhodnutí o „odvolání“ otce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 3. 2018, č. j. 24 Co 337/2017-521, Nejvyšší soud České republiky řízení o tomto podání otce zastavil (§243d, §104 odst. 1 věta první o. s. ř.).
Ostatně, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 3. 2018, č. j. 24 Co 337/2017-521 – jak vyplývá z ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a ze správného poučení odvolacího soudu uvedeného v rozsudku – zákon dovolání nepřipouští; bylo-li by podáno, muselo by být odmítnuto.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 10. 2018
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu