ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.570.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 570/2017-156
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce J. V. , zastoupeného opatrovníkem M. V., právně zastoupeného Mgr. Pavlem Šimákem, advokátem se sídlem v Písku, Komenského č. 319/6, proti žalovaným 1) Komerční bance , a.s. se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 33/969, IČO 45317054, a 2) J. M. , o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 10 C 279/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. července 2016, č. j. 7 Co 1369/2016-99, takto:
Usnesení krajského soudu ve výroku I., jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 23. února 2016, č. j. 10 C 279/2015-52, ve výroku I., kterým bylo rozhodnuto, že žalobci se nepřiznává osvobození od soudních poplatků, a ve výroku II., kterým bylo rozhodnuto, že návrh žalobce na ustanovení zástupce se zamítá, a usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 23. února 2016, č. j. 10 C 279/2015-52 (s výjimkou výroku III.), se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Písku k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (zastoupen opatrovníkem M. V., neboť byl rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 6. 1. 2011, č. j. 1 Nc 590/2010-80, omezen ve způsobilosti k právním úkonům tak, že „není schopen samostatně jednat v občanskoprávních, pracovněprávních věcech před soudy a jinými státními orgány, samostatně uzavírat občanskoprávní smlouvy o prodeji nemovitostí a samostatně uzavírat pracovněprávní smlouvy“) se žalobou ze dne 16. 9. 2015 (doručenou Okresnímu soudu v Písku dne 12. 10. 2015) proti žalovaným 1) Komerční bance, a. s. se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 33/969, a 2) J. M., domáhá určení „neexistence zástavního práva“ k nemovitostem, a to „k domu v H. ulici v P. na pozemku parc. a k pozemku parc. vše v obci a k. ú. v P., kde je v katastru nemovitostí ve prospěch zástavního věřitele Komerční banka, a. s., zapsané (event. zapsáno bylo) zástavní právo k této nemovitosti na základě zástavní smlouvy ze dne 14. 7. 1995“. Současně žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků a o „řádné zastoupení advokátem – opatrovníkem pro účely soudního řízení“.
Okresní soud v Písku usnesením ze dne 23. 2. 2016, č. j. 10 C 279/2015-52, rozhodl, že žalobci se nepřiznává osvobození od soudních poplatků (výrok I.), že návrh žalobce na ustanovení zástupce se zamítá (výrok II.), že řízení se zastavuje (výrok III.) a že žalovaným se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). Dospěl k závěru, že pravomocným rozsudkem vydaným ve věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 7 C 647/2004, bylo rozhodnuto o tomtéž nároku žalobce, týkajícím se stejného předmětu řízení a týchž osob (jejich právních nástupců), a že tento rozsudek představuje ve vztahu k projednávané věci překážku věci pravomocně rozhodnuté; řízení tedy podle ustanovení §104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil. Za tohoto stavu dovodil, že návrh žalobce je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva (§138 odst. 1 o. s. ř.), a proto žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků a zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce.
K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 22. 7. 2016, č. j. 7 Co 1369/2016-99, usnesení soudu prvního stupně „ve výroku v odstavci I. a II.“ potvrdil, „ve výroku v odstavci III. a IV.“ ho změnil tak, že „se řízení nezastavuje“. Na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že v projednávané věci není splněn předpoklad totožnosti účastníků řízení, neboť v případě žalovaného 2) J. M. se nejedná o právního nástupce v původním řízení žalovaného M. H., a proto nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně o existenci překážky věci pravomocně rozsouzené. Po přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně ve vztahu k žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o zřejmě bezúspěšném uplatňování práva žalobcem, i když z jiného důvodu než nedostatku podmínek řízení (dovodil, že „lze mít za osvědčené, že došlo k prodeji zástavy, zániku zajištěné pohledávky a případného zástavního práva“); uzavřel, že žalobcem uplatněný nárok se jeví jako zřejmě bezúspěšné uplatňování práva a za té situace „není namístě přiznat žalobci osvobození od placení soudních poplatků (§138 odst. 1 o. s. ř.)“ a nelze vyhovět ani jeho žádosti o ustanovení zástupce postupem podle ustanovení §30 odst. 1 o. s. ř.
Podáním ze dne 8. 9. 2016 (doručeným Okresnímu soudu v Písku dne 13. 9. 2016) požádal žalobce o ustanovení zástupce pro podání dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 7. 2016, č. j. 7 Co 1369/2016-99, a dalším podáním ze dne 18. 10. 2016 (doručeným Okresnímu soudu v Písku dne 25. 10. 2016) podal žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 7. 2016, č. j. 7 Co 1369/2016-- 99, dovolání.
Okresní soud v Písku usnesením ze dne 16. 11. 2016, č. j. 10 C 279/2015-139 (vydaným asistentkou soudce JUDr. Petrou Kasalovou), rozhodl, že ustanovuje zástupcem žalobce pro dovolací řízení JUDr. Václava Kalinu, advokáta se sídlem v Písku, Heydukova 101/2. Dospěl k závěru, že žalobce vzhledem ke svým majetkovým poměrům splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu, když vyšel zejména z toho, že jediné měsíční příjmy žalobce tvoří dávky pomoci v hmotné nouzi ve výši 7.425,- Kč a že žalobce nemá žádné jiné příjmy ani žádný majetek větší hodnoty. Protože žalobce splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a současně je ustanovení zástupce pro dovolací řízení z řad advokátů třeba k ochraně jeho zájmů, soud jeho návrhu vyhověl a ustanovil mu zástupce pro dovolací řízení.
K odvolání žalobce a ustanoveného zástupce advokáta JUDr. Václava Kaliny Okresní soud v Písku usnesením ze dne 9. 12. 2016, č. j. 10 C 279/2015-146, zprostil advokáta JUDr. Václava Kalinu funkce zástupce žalobce pro dovolací řízení a rozhodl, že ustanovuje zástupcem žalobce pro dovolací řízení Mgr. Petra Šimáka, advokáta se sídlem v Písku, Komenského 319/6.
Žalobce v dovolání, sepsaném soudem mu ustanoveným zástupcem, namítá, že odvolací soud, který nevyhověl jeho žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů, se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (judikované v „rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4347/2016“) ohledně právní otázky procesního práva - za jakých podmínek lze učinit závěr o zřejmě bezúspěšném uplatňování práva ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. a zda pro tento závěr jsou použitelná stejná hlediska pro všechny soudní stupně, včetně soudu dovolacího. Vytýká odvolacímu soudu, že porušil zásadu dvojinstančnosti, jestliže dospěl k závěru, že se u žalobou uplatněného nároku jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř., nicméně z jiných důvodů než soud prvního stupně; v takovém případě neměl bez dalšího činit vlastní závěry, ale měl usnesení soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení. Rozhodnutí odvolacího soudu se žalobci jeví jako nepředvídatelné a je „projevem libovůle“, neboť pro řízení před soudy nižších stupňů mu nebyl zástupce ustanoven, avšak pro dovolací řízení ustanoven byl. Přitom je zřejmé, že si žalobce zástupce nemůže dovolit, navíc má omezenou svéprávnost a tedy zástupce z řad advokátů nezbytně potřebuje. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí „v dotčeném výroku“ zrušil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017, neboť rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno přede dnem 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva [výkladu a aplikace ustanovení §30 o. s. ř. (§138 odst. 1 o. s. ř.)], při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dovolací soud přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání žalobce je opodstatněné.
Podle ustanovení §30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.
Podle ustanovení §30 odst. 2 o. s. ř. vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.
Podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to jeho poměry a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Účastník občanského soudního řízení uplatňuje ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. právo svévolně tehdy, činí-li procesní úkony nikoliv v zájmu ochrany svých subjektivních práv, ale jen zlovolně (při vědomí, že tím svá práva neochrání a ani ochránit nechce) a se záměrem způsobit jinému škodu nebo jinou újmu, popřípadě alespoň procesní obtíže. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku se pak jedná zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný.
Pro závěr, zda se jedná ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, je třeba použít v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení stejná (shodná) hlediska. Je-li tedy například již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno (a představuje-li tedy žaloba zřejmě bezúspěšné uplatňování práva), jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím řízení a v dovolacím řízení, aniž by tu bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; nedává dobrý procesní smysl úvaha, že předmětem odvolacího nebo dovolacího řízení je (v nemeritorních otázkách) řádně uplatněné právo žalobcem, je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V posuzované věci dospěl odvolací soud ve svém rozhodnutí (v dovoláním napadeném potvrzujícím výroku I.) o žádosti žalobce na osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů podle ustanovení §30 o. s. ř. shodně se soudem prvního stupně k závěru, že žalobcem uplatněný nárok se jeví jako zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, a proto „není namístě přiznat žalobci osvobození od placení soudních poplatků (§138 odst. 1 o. s. ř.)“ a nelze vyhovět ani jeho žádosti o ustanovení zástupce postupem podle ustanovení §30 odst. 1 o. s. ř. S tímto závěrem odvolacího soudu dovolací soud nesouhlasí.
Jestliže Okresní soud v Písku v usnesení ze dne 16. 11. 2016, č. j. 10 C 279/2015-139, a v usnesení ze dne 9. 12. 2016, č. j. 10 C 279/2015-146, dospěl k závěru (kterým je i dovolací soud ve smyslu ustanovení §243b, §167 odst. 1 a §159a odst. 4 o. s. ř. vázán), že poměry žalobce odůvodňují osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení, a jestliže rozhodl, že žalobci se ustanovuje pro dovolací řízení zástupce Mgr. Pavel Šimák, advokát se sídlem v Písku, Komenského č. 319/6 (poté, co byl této funkce zproštěn advokát JUDr. Václav Kalina), neměl - při nezměněném skutkovém základu ohledně poměrů žalobce - k tomuto rozhodnutí přistoupit teprve až pro účely dovolacího řízení. Nelze totiž dost dobře akceptovat úvahu, že - při nezměněných poměrech žalobce - jeho poměry odůvodňují ustanovení zástupce z řad advokátů ve smyslu ustanovení §30 o. s. ř. pro dovolací řízení, avšak neodůvodňovaly takový postup pro řízení předcházející. Hlediska pro rozhodnutí o ustanovení zástupce z řad advokátů účastníku podle ustanovení §30 o. s. ř. jsou totiž (při nezměněných poměrech účastníka) stejná (shodná) pro řízení před soudem prvního stupně, pro odvolací řízení i pro dovolací řízení (obdobně srov. právní názory vyslovené v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1093/2010, ze 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněném pod č. 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 12. 6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1928/2014, ze dne 13. 11. 2014, sp. zn. 26 Cdo 3287/2014, ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2802/2015, ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1819/2015, a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4529/2015, uveřejněném pod číslem 109/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poukaz žalobce na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4347/2016, jímž bylo - poté, co dovolací soud dovodil, že žalobci nelze ustanovit advokáta pro řízení o dovolání - rozhodnuto o zastavení dovolacího řízení pro nedostatek povinného zastoupení, považuje dovolací soud pro posouzení projednávané věci za nepřípadný.
Aniž by bylo zapotřebí zabývat se dalšími námitkami žalobce uvedenými v dovolání, je z výše uvedeného nepochybné, že usnesení odvolacího soudu v napadené části není správné. Protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky toto usnesení v napadené části (ve výroku I., jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 23. 2. 2016, č. j. 10 C 279/2015-52, ve výroku I., kterým bylo rozhodnuto, že žalobci se nepřiznává osvobození od soudních poplatků, a ve výroku II., kterým bylo rozhodnuto, že návrh žalobce na ustanovení zástupce se zamítá), zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky rovněž toto rozhodnutí (s výjimkou výroku III.) a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Písku) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je pro odvolací soud i soud prvního stupně závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1 a §243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 6. 2018
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu