ECLI:CZ:NS:2018:22.CDO.2063.2018.1
sp. zn. 22 Cdo 2063/2018-737
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně L. B. , jako správkyně konkursní podstaty úpadce Z. N., proti žalované J. N. , zastoupené Mgr. Petrem Houžvičkou, advokátem se sídlem v Břeclavi, Jana Palacha 121/8, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 9 C 945/2001, o „odvolání“ žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. dubna 2018, č. j. 14 Co 211/2011-731, takto:
Řízení o „odvolání“ žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. dubna 2018, č. j. 14 Co 211/2011-731, se zastavuje .
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 25. 4. 2018, č. j. 14 Co 211/2011-731, přiznal soudnímu znalci Ing. Luboši Krátkému, za podaný znalecký posudek č. 2759-16/2018 ze dne 12. 4. 2018 odměnu za 14 hodin prací ve výši 3 800 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 406 Kč, celkem tedy znalečné ve výši 4 206 Kč. V poučení uvedl, že proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.
Proti usnesení odvolacího soudu brojila žalovaná podáním ze dne 9. 5. 2018 označeným jako odvolání, které směřovala Vrchnímu soudu v Olomouci. Navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle §201 o. s. ř. je odvolání opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje.
O odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů rozhodují soudy krajské; vrchní soudy jsou sice též soudy odvolacími, avšak jen v případě odvolání proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně.
Oproti tomu (pravomocné) rozhodnutí odvolacího soudu lze napadnout, je-li zákonem připuštěno, dovoláním (§236 odst. 1 o. s. ř.), a soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud (§10a o. s. ř.).
Jelikož opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání nýbrž dovolání, občanský soudní řád – k projednání (naopak) odvolání proti takovému rozhodnutí – neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu. Tím, že žalovaná „odvolání“ přesto podala, uvedenou podmínku odvolacího řízení pominula. Nedostatek funkční příslušnosti je však neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pročež řízení o takovém „odvolání“, které touto vadou trpí, nelze než podle §104 odst. 1 o. s. ř. zastavit.
K rozhodnutí o zastavení „odvolacího“ řízení pro nedostatek funkční příslušnosti je příslušný Nejvyšší soud, jemuž svědčí ta skutečnost, že je vrcholným článkem soustavy obecných soudů [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, ze dne 21. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 2036/2001, či ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. 30 Cdo 2383/2006 (dostupná na www.nsoud.cz) ].
Pro úplnost lze dodat, že i kdyby bylo možné podání žalované obsahově posoudit jako dovolání, bylo by nezbytné je pro nepřípustnost odmítnout; napadené rozhodnutí odvolací soudu totiž není rozhodnutím, kterým se končí odvolací řízení, pročež nelze uvažovat o přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. [nadto viz §238 odst. 1 písm. f) o. s. ř.], a rovněž není uvedeno v taxativním výčtu usnesení odvolacího soudu v §238a o. s. ř., proti nimž lze podat dovolání, ačkoliv se nejedná o rozhodnutí, jimiž se odvolací řízení končí; o tom byla ostatně žalovaná zcela správně poučena odvolacím soudem v napadeném rozhodnutí.
O nákladech tohoto řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť řízení není doposud skončeno [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001 (uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 6. 2018
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu