ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.4229.2017.1
sp. zn. 23 Cdo 4229/2017-167
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Ekonomické stavby s.r.o. , se sídlem Zruč - Senec, Ke Křižovatce 466, okres Plzeň-sever, PSČ 330 08, identifikační číslo osoby 25224476, zastoupené Mgr. Danielem Kapitánem, advokátem se sídlem Plzeň, Sady 5. května 36, proti žalované Economia, a.s. , se sídlem Praha 8, Pernerova 673/47, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 28191226, zastoupené JUDr. Janem Täubelem, LL.M., advokátem se sídlem Praha 8, Sokolovská 68/105, o ochranu dobré pověsti právnické osoby, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 21/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 4. 2017, č. j. 3 Co 128/2015-143, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce JUDr. Jana Täubela, LL.M., advokáta se sídlem Praha 8, Sokolovská 68/105.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) přezkoumal dovolání žalobkyně podané proti rozsudku Vrchního soudu v Praze (dále jen „odvolací soud“) ze dne 11. 4. 2017, č. j. 3 Co 128/2015-143, kterým byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 28. 4. 2015, č. j. 21 Cm 21/2014-109, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 28. 5. 2015, č. j. 21 Cm 21/2014-116, o zamítnutí žaloby s návrhem, aby žalovaná byla uznána povinnou omluvit se žalobkyni za zásah do pověsti žalobkyně zveřejněním článku na serveru aktuálně.cz dne 3. 12. 2012 s nadpisem „Plať za půjčku, kterou nečerpáš. Stavební firma u soudu.“ a o zamítnutí návrhu, aby žalovaná byla povinna odstranit ze serveru aktuálně.cz článek s nadpisem „Plať za půjčku, kterou nečerpáš. Stavební firma u soudu.“, včetně závislých výroků o náhradě nákladů řízení.
Přípustnost dovolání spatřovala dovolatelka v tom, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3337/210, 33 Cdo 2851/2011, 30 Cdo 1385/2006, 30 Cdo 3616/2011 a 30 Cdo 1614/2009, zabývající se otázkami prováděním a hodnocením důkazů, a od rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 1375/2002 a sp. zn. 23 Cdo 3341/2011, v němž Nejvyšší soud dovodil, že neoprávněným zásahem do dobré pověsti právnické osoby je v zásadě každé nepravdivé tvrzení nebo obvinění, které zasahuje její dobrou pověst. Dovolatelka namítá, že odvolací soud se nevypořádal se všemi důkazy označenými žalobkyní, čímž zatížil řízení vadou, hodnocení důkazů bylo prováděno formalisticky a z provedených důkazů vyvodil soud nesprávné skutkové závěry. Podle dovolatelky předmětný článek s označenými tvrzeními byl zveřejněn bez ohledu na to, zda je či není dané tvrzení pravdivé či nikoliv, a především s důrazem na atraktivitu předmětného článku, založené na kontroverzi poskytované a sdělované informace. Takové jednání nemůže podle žalobkyně požívat právní ochrany, výkon takového práva je v rozporu s dobrými mravy, čímž se odvolací soud při právním posouzení věci odchýlil i od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu – viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1385/2006. Vzhledem k tomu, že dovolatelka považuje rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně za nesprávné, navrhla jejich zrušení a vrácení věci k novému projednání.
Žalovaná podala k dovolání žalobkyně vyjádření, v němž navrhla jeho odmítnutí, neboť dovolání žalobkyně nepovažuje za přípustné. Poukázala na to, že žalobkyně v podaném dovolání pouze konstruuje vady napadeného rozsudku, resp. vady jemu předcházejícího řízení před vydáním rozsudku, z čehož nedůvodně dovozuje rozpor s cit. ustálenou judikaturou.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Namítá-li dovolatelka, že se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu, řešící konkrétní vady daného řízení, které měly mít za následek nesprávné právní posouzení, a namítá procesní vady řízení, je třeba připomenout, že dovolacím důvodem je podle §241a odst. 1 o. s. ř. pouze důvod, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Námitky dovolatelky týkající se konkrétních vad řízení, které podle dovolatelky mohly mít za následek nesprávné právní posouzení, přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit nemohou, i kdyby se soud vytýkaných procesních pochybení dopustil. Z důvodu, že odvolací soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolání podat nelze (srov. např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014 či ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4296/2014 - veřejnosti dostupných na www.nsoud.cz ). Proto také ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. stanoví, že k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne tehdy, je-li dovolání přípustné.
Rovněž námitky k hodnocení důkazů odvolacím soudem, namítané dovolatelkou, nemohou založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014).
Namítá-li dovolatelka, že odvolací soud se odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1375/2002 a sp. zn. 23 Cdo 3341/2011, v němž Nejvyšší soud dovodil, že neoprávněným zásahem do dobré pověsti právnické osoby je v zásadě každé nepravdivé tvrzení nebo obvinění, které zasahuje její dobrou pověst, nelze dovodit, že by se odvolací soud od těchto závěrů dovolacího soudu odchýlil, jestliže v dané věci odvolací soud při svém rozhodování vycházel ze skutkového závěru, že v článku žalované byl veřejnosti zpřístupněn nález Ústavního soudu a že informace v článku uvedené neposouvají smysl tohoto rozhodnutí. Navíc odvolací soud se svým rozhodnutím neodchýlil ani od právního závěru přijatého Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 32 Odo 1159/2004 (veřejnosti dostupném na www.nsoud.cz ), v němž Nejvyšší soud, a to i s ohledem na závěry Ústavního soudu, dospěl k závěru, že je nutno respektovat zřejmá specifika periodického tisku, určeného pro informování nejširší veřejnosti, na rozdíl např. od publikací odborných, který v některých případech musí přistupovat k určitým zjednodušením, přičemž nelze bez dalšího tvrdit, že každé zjednodušení či zkreslení musí nutně vést k zásahu do dobré pověsti. Ze skutkových zjištění v dané věci nevyplývá, jak tvrdí dovolatelka, že by míra informací v předmětním článku žalované dosáhla míry jejich „zkreslení“, resp. nepravdivosti, která by byla natolik zásadní, že by vedla k zásahu do dobré pověsti.
Nejvyšší soud proto uzavřel, že dovolání žalobkyně není podle §237 o. s. ř. přípustné a podle §243c odst. 1 o. s. ř. jej odmítl.
Nejvyšší soud rozhodl o nákladech řízení, jak ve výroku II. tohoto usnesení uvedeno, s ohledem na skutečnost, že žalovaná podala k dovolání žalobkyně vyjádření. Výrok o náhradě nákladů řízení se dále neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. ledna 2018
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu