ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.1749.2018.1
sp. zn. 25 Cdo 1749/2018-352
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martou Škárovou v právní věci žalobce: V. Š. zastoupený JUDr. Miloslavem Krýslem, advokátem se sídlem náměstí Republiky 204/30, Plzeň, proti žalované: Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, IČO 47116617, zastoupená JUDr. Pavlem Roubalem, advokátem se sídlem Otýlie Beníškové 1664/14, Plzeň, o 331.306 Kč s příslušenstvím a měsíční renty, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 23 C 567/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 8. 2017, č. j. 56 Co 600/2016-291, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 8. 2017, č. j. 56 Co 600/2016-291, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 – dále jen „o. s. ř.“. Dovolatel v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání ve svém podání neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 ve spojení s §237 o. s. ř.).
Vymezení přípustnosti dovolání je jeho obligatorní náležitostí a nezbytnou podmínkou jeho projednatelnosti. Přípustnost dovolání musí být vymezena tak, aby bylo patrné, které z hledisek vyjmenovaných v §237 o. s. ř. má dovolatel za splněné; pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. nebo jeho části nepostačuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Souladnost této judikatury dovolacího soudu s ústavním pořádkem potvrdil Ústavní soud např. v usneseních ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, nebo ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13.
Dovolatel ve svém obsáhlém podání neuvedl žádnou konkrétní právní otázku ve smyslu §237 o. s. ř., při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo ji má dovolací soud posoudit jinak než dříve. Svou argumentaci dovolatel založil v podstatě na rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a nesouhlasu se závěry a postupy soudů v řízení. Námitky, týkající se skutečností, jež žalobce prokázal či neprokázal, směřují proti zjištěnému skutkovému stavu a nemohou být předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání. Namítané nesprávné hodnocení důkazů, nedostatečné dokazování či jiné vady řízení samy o sobě přípustnost dovolání nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4296/2014).
Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není nesouhlas s právním posouzením věci, založeným na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci, z něhož odvolací soud vycházel. Samotné hodnocení důkazů soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně dovoláním napadnout (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Na podporu svých tvrzení o nedůvodně vznesené námitce promlčení dovolatel poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 877/2013, avšak zjevně přehlíží, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru o neexistenci uplatněného nároku a námitku promlčení vůbec neřešil.
Dovolání žalobce tak trpí vadou, kterou po uplynutí lhůty k dovolání (§240 o. s. ř.) nelze odstranit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.) a pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 7. 2018
JUDr. Marta Škárová
předseda senátu