ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.2368.2017.1
sp. zn. 25 Cdo 2368/2017-300
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Ivy Suneghové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a. s. , IČO 49455842, se sídlem Soběšická 820/156, Brno, zastoupena JUDr. Františkem Severinem, advokátem se sídlem Elišky Machové 1247/41, Brno, proti žalované: M. B. , zastoupena Mgr. Karlem Borkovcem, advokátem se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o 111.813 Kč s příslušenstvím , vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 10 C 460/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 2. 2017, č. j. 20 Co 374/2016-272, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 2. 2017, č. j. 20 Co 374/2016-272, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení 111.813 Kč s příslušenstvím z důvodu odběru 2.644 m 3 vody v období od 16. 4. 2013 do 23. 4. 2014. Žalovaná se bránila tvrzením, že takovou spotřebu zavinil masivní únik vody z vodovodního potrubí způsobený žalobkyní při výměně vodoměru.
Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 7. 9. 2016, č. j. 10 C 460/2014-216, byla žaloba zamítnuta a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Okresní soud vyšel ze znaleckého posudku, jenž za příčinu vzniku vady na šroubení označil nevhodnou výškovou a podélnou stabilizaci soustavy se současným namáháním šroubení krutem při dotahování vodoměru, nebo nedostatečné očištění těsnící plochy závitové vsuvky při připojování vodoměru. Odebraná voda byla již ve vlastnictví žalované, neboť k úniku došlo až na vodovodní přípojce v jejím vlastnictví, žalobkyně má proto nárok na úhradu spotřebované vody. Po právní stránce však soud uznal námitku započtení pohledávky na náhradu škody způsobené nesprávnou instalací vodoměru pracovníky žalobkyně. Tato škoda byla způsobena při provozní činnosti žalobkyně dle §420a obč. zák., neboť zaměstnanci žalobkyně poškodili vodovodní přípojku, a způsobili tak žalované škodu ve výši odpovídající ceně uniklé vody.
K odvolání žalobkyně změnil Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 16. 2. 2017, č. j. 20 Co 374/2016-272, rozsudek okresního soudu tak, že v části co do částky 702,60 Kč s příslušenstvím rozsudek zrušil a řízení zastavil, co do částky 111.110,40 Kč s příslušenstvím uložil žalované povinnost k uhrazení této částky a dále zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem okresního soudu, že žalobkyně provedla nesprávně montáž vodoměru na vodovodní přípojku, čímž poškodila uzavírací kulový ventil, a tedy zavinila i únik vody, neboť tento závěr ze znaleckého posudku nevyplývá. Znalec uvedl pouze pravděpodobné příčiny vzniku vady na kulovém ventilu, avšak nedovedl říci s jistotou, která z možných příčin způsobila poškození, navíc k poškození mohlo dojít i došlápnutím na potrubí příslušníky domácnosti žalované při otevírání a zavírání kohoutu. Způsobit poškození kulového kohoutu mohla jak činnost žalobkyně, tak žalované či jejích rodinných příslušníků nebo mohlo dojít k poškození pouhým působením času a opotřebením materiálu. Odvolací soud odmítl také úvahy, že žalobkyně porušila prevenční povinnost předejít škodě zaznamenáním zvýšeného odběru vody či upozorněním na nevhodné uložení vodovodního potrubí a technický stav kulového kohoutu. Jelikož došlo k úniku vody již ve vlastnictví žalované, bylo její povinností za odebranou vodu zaplatit žalovanou částku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřuje v řešení otázky hmotného práva, jež dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena a zároveň v řešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka vytkla odvolacímu soudu řadu pochybení, zejména že neprovedl navržené důkazy výslechem znalce a svědka syna žalované či doplněním znaleckého posudku, a že dospěl k odlišným skutkovým závěrům od soudu prvního stupně, aniž dovolatelku poučil o možnosti doplnit skutková tvrzení. Z námitek dovolatelkou označených jako otázky zásadního právního významu je tak zřejmé, že otázkou dosud neřešenou v rozhodování dovolacího soudu má být otázka odpovědnosti provozovatele vodovodní soustavy za únik vody způsobený vadnou montáží vodoměru. Dále dovolatelka uvedla, že odvolací soud sice uzavřel, že k úniku vody došlo již v jejím vlastnictví, avšak stalo se tak v místě spoje vodoměru a vodovodní přípojky ve vlastnictví žalované, které si pro sebe žalobkyně zaplombovala a v souladu s §16 odst. 2 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů, (dále jen zákon o vodovodech) jej učinila součástí vodoměru, s nímž mohla nakládat a jeho údržbu provádět pouze ona. Sama žalobkyně přitom prostřednictvím svých zaměstnanců uvedla, že v době výměny vodoměru nezaznamenala přílišnou korozi, opotřebení či vadu šroubení a neshledala důvod, proč žalovanou vyzvat ke zjednání nápravy připojení vodoměru k vnitřnímu vodovodu ve smyslu §17 odst. 1 zákona o vodovodech. Jedinou zbývající možností, jak mohlo dojít k poškození dle znaleckého posudku, je tedy nesprávná montáž vodoměru a násilné utažení převlečné matice na šroubení pracovníky žalobkyně, přičemž se závada projevila posléze poté, kdy došlo k destrukci těsnění umístěného ve šroubení, jež po nějakou dobu zabraňovalo úniku vody, a proto se závada neprojevila ihned při dokončení výměny vodoměru. Tomuto závěru nasvědčuje i skutečnost, že ke stejné vadě došlo po zjištění úniku vody a výměně ventilu dne 18. 12. 2013, přičemž zaměstnanci žalobkyně provedli výměnu vodoměru i kulového ventilu a zkoušku těsnosti, přesto došlo ke stejné závadě v totožném místě šroubení a úniku vody, který zjistil manžel dovolatelky již dne 23. 1. 2014. Došlo k úniku a vsáknutí cca 3 m 3 vody a tuto závadu žalobkyně uznala a úhradu za uniklou vodu nepožadovala. Dále dovolatelka uvedla, že žalobkyně porušila prevenční povinnost, pokud nemonitorovala odběr v obci a nezaznamenala masivní únik vody dříve. Ze všech uvedených důvodů proto navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání uvedla žalobkyně, že se ztotožňuje se skutkovým stavem i právním posouzením odvolacího soudu a v dovolání neshledala žádné relevantní právní námitky odůvodňující přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), je přípustné, neboť v judikatuře dovolacího soudu dosud nebyla řešena odpovědnost za škodu způsobenou únikem vody z vodovodní přípojky v důsledku tvrzené vadné instalace vodoměru provozovatelem vodovodní soustavy. V tomto směru je rovněž dovolání důvodné.
Vzhledem k ustanovení §3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, se věc posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“), neboť k porušení právní povinnosti stanovené právními předpisy došlo (mělo dojít) před 1. 1. 2014.
Úpravu měření dodávané vody upravuje §16 a 17 zákona o vodovodech. Dle §17 odst. 1 a 2 tohoto zákona je povinností odběratele dodržet podmínky umístění vodoměru stanovené vlastníkem, popřípadě provozovatelem vodovodu. Pokud vnitřní vodovod nevyhovuje požadavkům pro montáž vodoměru, je odběratel povinen na písemné vyzvání provozovatele provést v přiměřené lhůtě potřebné úpravy na připojované stavbě nebo pozemku. Odběratel je povinen umožnit provozovateli přístup k vodoměru, chránit vodoměr před poškozením a bez zbytečného odkladu oznámit provozovateli závady v měření. Jakýkoliv zásah do vodoměru bez souhlasu provozovatele je nepřípustný a provozovatel má právo jednotlivé části vodoměru zajistit proti neoprávněné manipulaci.
Ačkoli byla předmětem řízení před soudem prvního stupně žaloba na zaplacení fakturované částky za odebranou vodu z vodovodního řadu žalobkyní, mezi stranami nebylo spornou skutečností, že odebraná voda následně vsáklá do země byla ve vlastnictví žalované. Jádrem sporu zůstala otázka, kdo odpovídá za vadné napojení vodoměru na kulový ventil vodovodní přípojky žalované, v jehož důsledku odebraná voda unikla mimo vodovod.
Přesto, že námitky dovolatelky směřují převážně do skutkových zjištění a hodnocení důkazů, lze z obsahu dovolání rovněž seznat právní otázku, zda lze činit žalovanou odpovědnou za stav a funkční spojení s vodoměrem, ač s ním není oprávněna nakládat a kontrolovat jej, neboť je spojen s vodoměrem plombou, a jediný, kdo může technický stav kulového ventilu sledovat, jsou pracovníci žalobkyně.
Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování uzavřel, že pracovníci žalobkyně provedli dne 28. 12. 2012 výměnu nového vodoměru. Dne 18. 12. 2013 byl manžel žalované přivolán do nemovitosti, kde byl za přítomnosti zaměstnanců žalobkyně zjištěn únik vody v místě spojení vodoměru a kulového ventilu porušením spojení, přičemž unikající voda postupem doby vytryskala do šroubení kulového ventilu kavernu. Na základě závěrů znaleckého posudku soud vzal za zjištěné, že bylo reálné, aby za fakturované období unikla podstatná část vody, jejíž úhrada je žalobkyní požadována, byť číselné údaje vymezující dané období a množství uniklé vody jsou uvedeny v rozporu s obsahem spisu – v odůvodnění rozsudku je (zjevně nesprávně) uvedeno období od 20. 4. 2012 do 28. 12. 2012 a únik 2.694 m 3 vody, zatímco v usnesení o ustanovení znalce je uvedeno období od 16. 4. 2013 do 18. 12. 2013 a únik 2.639 m 3 vody a ve znaleckém posudku za totéž období (zjevně nesprávně) 2.693 m 3 vody. Soud uzavřel, že vadu na šroubení způsobili nesprávnou montáží vodoměru zaměstnanci žalobkyně. Pravděpodobnou příčinnou vzniku vady byla buď kombinace namáhání šroubení při dotahování a ohyb přípojky, nebo vtlačení nečistoty do šroubení při výměně vodoměru, případně kombinace obojího. Znalec uvedl, že k poškození mohlo dojít při kombinaci krutem a ohybem šroubení, z čehož je zřejmé, že se tak mohlo stát jen při výměně vodoměru, neboť princip uzavírání kruhového ventilu krut vylučuje.
Odvolací soud nesouhlasil se skutkovým závěrem okresního soudu, že vada spojení mohla vzniknout pouze v důsledku výměny vodoměru, neboť měl za to, že tento závěr ze znaleckého posudku nevyplývá. Závěry znaleckého posudku určily pouze pravděpodobné příčiny, dle odvolacího soudu pak kombinace možných příčin není vysoce pravděpodobná, a proto sám dovodil další v úvahu připadající příčiny na straně žalované. Odmítl rovněž námitku žalované, že zaměstnanci žalobkyně měli kontrolovat technický stav kulového ventilu, neboť tuto povinnost nelze z ničeho dovodit.
Vzhledem k vadě řízení, jež bude dále podrobně vysvětlena, nelze na otázku dovolatele, zda odpovídá žalobkyně za technický stav šroubení kulového ventilu, k němuž se připojuje vodoměr a je plombou spojen s vodoměrem, zatím spolehlivě odpovědět. Skutková zjištění závěr, že byl kulový ventil spojen s vodoměrem plombou, neobsahují. Lze však uzavřít, že odvolací soud pochybil, pokud se nezabýval otázkou technického stavu kulového ventilu a jeho vhodnosti pro napojení k vodoměru, neboť tato povinnost plynula zaměstnancům žalobkyně z §17 odst. 1 zákona o vodovodech. Rovněž je nutno přisvědčit dovolatelce v námitce, že pokud po výměně vodoměru s ním byl kulový ventil plombou spojen anebo s ním žalovaná nesměla manipulovat ve smyslu §17 odst. 2 zákona o vodovodech, neměla žalovaná žádnou možnost technický stav ventilu kontrolovat či na opotřebení reagovat. V takovém případě by nebylo možno žalovanou činit odpovědnou za údržbu a technický stav kulového ventilu. Dovolání je pro neúplné právní posouzení odvolacím soudem důvodné.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
V projednávané věci odvolací soud postupoval v rozporu s §132 o. s. ř., neboť nepřihlížel ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, a nehodnotil důkazy v jejich vzájemné souvislosti. Ačkoli není dovolací soud oprávněn přezkoumávat skutková zjištění nalézacích soudů, je podle ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu součástí spravedlivého procesu rovněž možnost účastníka řízení navrhnout důkazy, přičemž soud sice není povinen navržené důkazy provést, avšak je povinen o všech návrzích rozhodnout a - pokud jim nevyhoví – „vyložit, z jakých důvodů (zpravidla ve vztahu k hmotněprávním předpisům, které aplikoval a k právním závěrům, k nimž na skutkovém základě věci dospěl) navržené důkazy neprovedl, resp. pro základ svých skutkových zjištění je nepřevzal (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 61/94 ze dne 16. 2. 1995, obdobně např. nálezy sp. zn. III. ÚS 95/97 ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. I. ÚS 549/2000 ze dne 18. 4. 2001, sp. zn. II. ÚS 663/2000 ze dne 10. 4. 2001, nebo nález sp. zn. IV. ÚS 67/2000 ze dne 20. 5. 2001). Tytéž závěry vyplývají také např. z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2363/2012, nebo z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2701/2016.
Pokud jde o závěr odvolacího soudu, že rodinní příslušníci žalované pravidelně došlapávali na vodovodní potrubí při otevírání a uzavírání kohoutu a že takové jednání mohlo být příčinou vzniku závady, jednak není zřejmé, z jakých důkazů tento závěr odvolací soud učinil, jednak k otázce otvírání vodovodního ventilu a případnému šlapání na vodovodní přípojku navrhla dovolatelka opakovaný výslech svědka P. B., avšak odvolací soud důkaz jeho svědeckou výpovědí nepřipustil a ani ve svém odůvodnění nevysvětlil, proč tento důkaz neprovedl. Znalec další okolnosti uvedl jako možné příčiny poruchy. Zda skutečně touto příčinou byly, je třeba opřít o skutkové zjištění, že zde takové působení bylo. Navíc znalec tento druh namáhání v důsledku obvyklé manipulace (ze strany odběratele jistě nikoli protiprávní) dal do souvislosti s nevhodnou výškovou a podélnou stabilizací sestavy podloženou cihlou, která je patrně dílem dodavatele. I kdyby se tedy na prasknutí potrubí podílelo jednání žalované, podmínky k němu vytvořil dodavatel. Odvolací soud se rovněž žádným způsobem nevypořádal se zjištěním druhé závady spojení na totožném místě, avšak po výměně kulového ventilu za nový kus pracovníky žalobkyně. Tím zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolací soud dále konstatuje, že rozsudek odvolacího soudu je co se týče skutkových závěrů kusý a tudíž nepřezkoumatelný, neboť z něj nelze vyčíst, zda se odvolací soud ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně či zda učinil vlastní skutková zjištění. Mimo konstatování, že ze znaleckého posudku nevyplývá skutkový závěr o nesprávné montáži vodoměru a poškození kulového ventilu v jeho důsledku, odvolací soud ke skutkovému stavu ničeho neuvedl.
Znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků (§125, §127 o. s. ř.), který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle §132 o. s. ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad §132 o. s. ř. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (např. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1561/2010). Soud však nemůže nahradit odborné závěry znalce vlastním názorem.
Soud při hodnocení znaleckého posudku musí zkoumat, zda provedený úkon byl učiněn řádně, tj. zda znalec dodržel soudem uložené zadání (zodpověděl na otázky, resp. zadání soudu k předmětu znaleckého úkonu s určitě a srozumitelně vyloženým závěrem, který má oporu v podkladových materiálech, netrpí rozpory atd.). Zjistí-li soud, že znalec nedostatečně splnil úkol, který soud vymezil ve svém opatření, případně jej nesplnil vůbec, podle okolností případu posoudí, zda znalce opatřením zaváže k doplnění tohoto neúplného (nedostatečného) posudku nebo zda za účelem posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, ustanoví jiného znalce.
V daném případě není pochyb o tom, že k posouzení příčin vzniku vady šroubení kulového ventilu bylo zapotřebí odborných znalostí a vědomostí; k zodpovězení odborné otázky je zásadně povolán znalec. Jestliže by provedené znalecké dokazování neobjasnilo všechny skutečnosti potřebné k rozhodnutí nebo by soud měl pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, nemůže sám přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů a nahradit je vlastním názorem. Soud není vázán znaleckým posudkem, že by jej musel bez dalšího převzít, ale má možnost znalci uložit, aby podal vysvětlení, doplnění posudku nebo aby jinak odstranil konkrétní nedostatky (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 25 Cdo 4712/2016).
Při hodnocení důkazů odvolací soud postupoval nesprávně, když sám přistoupil ke stanovení dalších možných příčin vzniku vady, aniž v této věci vyslechl znalce či uložil doplnění znaleckého posudku, popřípadě provedl další navrhované důkazy. To platí tím spíše, že odvolací soud dospěl bez zopakování či doplnění dokazování ke skutkovým závěrům diametrálně odlišným od závěrů soudu prvního stupně. Z popisu zkoumaného vzorku ve znaleckém posudku vyplývá, že závitová vsuvka s osazením a těsněním je našroubována do samotného kulového kohoutu s převlečnou matkou s otvorem pro zaplombování po připojení k vodoměru. Odvolací soud tak bude muset v dalším řízení objasnit, zda namáhání šroubení kombinací krutem při dotahování a ohybem při došlápnutí mohla vůbec způsobit žalovaná či její rodinní příslušníci, neboť závitová vsuvka a těsnění nejsou přímo součástí kulového kohoutu, jímž mohli rodinní příslušníci žalované otvírat či zavírat přívod vody. Dle znalce by v případě opotřebování materiálu bylo možno škodě zabránit již v počátečním stádiu prohlídkou těsnící plochy po demontáži vodoměru ještě před odlomením části materiálu osazení. Takovou prohlídku však opět mohli provést pouze zaměstnanci žalobkyně při výměně vodoměru, neboť žalovaná není dle §17 odst. 2 zákona o vodovodech oprávněna do vodoměru zasahovat bez souhlasu provozovatele.
Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod nesprávného, resp. neúplného právního posouzení při řešení otázky odpovědnosti provozovatele vodovodů za instalaci vodoměru a jeho spojení s vodovodní přípojkou je naplněn, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu podle §243e odst. 1, odst. 2 věta první o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, v němž soud rozhodne i o náhradě nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. ledna 2018
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu