ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.2847.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 2847/2018-86
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky Geotermální energie pro občany o. p. s. , se sídlem v Liberci, U Náspu 546/1, PSČ 460 01, identifikační číslo osoby 28705327, zastoupené JUDr. Matejem Benkem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 28, PSČ 150 00, o jmenování člena správní rady a členů dozorčí rady, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. 38 Cm 22/2017, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 2. 2018, č. j. 14 Cmo 302/2017-35, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 23. 6. 2017, č. j. 38 Cm 22/2017-21, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 19. 7. 2017, č. j. 38 Cm 22/2017-25, odmítl návrh na zahájení řízení ze dne 16. 2. 2017, kterým se navrhovatelka domáhala jmenování členů své správní rady a dozorčí rady.
K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno (výklad podání dovolatelky ze dne 16. 2. 2017), Nejvyšší soud shledává (oproti mínění dovolatelky) souladným s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí totiž platí, že pro posouzení procesních úkonů není významné, jak je účastník označil nebo že vůbec nebyly označeny, a ani to, jaký obsah jim účastník přisuzuje. Soud vždy uváží obsah (smysl) projevu vůle účastníka a uzavře, o jaký úkon se z tohoto hlediska jedná. V ustanovení §41 odst. 2 o. s. ř. se soudu ukládá posuzovat procesní úkon účastníka (podle jeho obsahu) bez zřetele k tomu, jak jej účastník označil nebo zda jej vůbec označil, neumožňuje mu však, aby „domýšlel“ obsah úkonu nebo z obsahu úkonu činil závěry, které z něj ve skutečnosti nevyplývají. K tomu srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. 26 Cdo 4165/2011, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 30 Cdo 721/2003, ze dne 9. 10. 2015, sp. zn. 21 Cdo 369/2015, ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1306/2016, ze dne 22. 9. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2780/2016, ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 29 Cdo 1485/2017, a ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1970/2018.
Jestliže v projednávané věci soudy obou stupňů vyhodnotily (z důvodů podrobně popsaných odvolacím soudem v odůvodnění jeho rozhodnutí) podání dovolatelky ze dne 16. 2. 2017 jako návrh na zahájení řízení o jmenování člena správní rady a členů dozorčí rady obecně prospěšné společnosti podle §12 odst. 5 a §15 odst. 4 zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů, nikoli jako (pouhý) podnět k zahájení tohoto řízení z moci úřední (tj. bez návrhu), neodchýlily se od shora uvedené ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Odvolací soud následně uzavřel, že postup soudu prvního stupně, jenž návrh dovolatelky odmítl podle §43 odst. 2 o. s. ř., byl správný, neboť dovolatelka v návrhu neuvedla konkrétní osoby, jejichž jmenování do daných funkcí navrhuje (a nepřiložila prohlášení těchto osob, že splňují podmínky pro výkon funkce a souhlasí se svým jmenováním, ani výpis z evidence Rejstříku trestů); uvedenou vadu přitom neodstranila ani k opakované výzvě soudu prvního stupně.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož je v návrhu podle §12 odst. 5 zákona o obecně prospěšných společnostech nutné uvést konkrétní osobu, jež má být soudem do funkce jmenována (a přiložit příslušné listiny osvědčující způsobilost dané osoby k výkonu funkce), však dovolatelka v dovolání nenapadá, a dovolacímu přezkumu jej tudíž neotevírá.
Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že dovolatelka zcela přehlíží zjevnou bezúčelnost své dovolací argumentace. Kdyby bylo sporné podání vyhodnoceno jako podnět k zahájení řízení z moci úřední, nemohl by soud pokračovat v řízení v projednávané věci, neboť o podnětu k zahájení řízení se soudní řízení nevede. Jinak řečeno, podáním podnětu by soudní řízení, jež se dovolatelka snaží vyvolat, zahájeno nebylo. Zahajuje-li soud řízení bez návrhu (ať už na základě vnějšího podnětu, či vlastní vyšetřovací činnosti), činí tak usnesením o zahájení řízení. Řízení je zahájeno až dnem, kdy takové usnesení bylo vydáno. Neshledá-li soud podnět důvodným, řízení sám nezahájí a žádné rozhodnutí o tom nevydává (srov. též §13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 9. 2018
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu