ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.3061.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 3061/2017-96
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně Z. Z , zastoupené Mgr. Jiřím Čechem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Lannova 16/13, PSČ 370 01, proti žalované H. F. , o zaplacení 1.342.830 Kč, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1436/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 4. 2016, č. j. 14 Cmo 382/2014-62, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 4. 2016, č. j. 14 Cmo 382/2014-62, a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 4. 2014, č. j. 13 Cm 1436/2013-45, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 29. 4. 2014, č. j. 13 Cm 1436/2013-45, zamítl žalobu o zaplacení 1.342.830 Kč (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1) Žalobkyně byla ke dni 3. 11. 2009 členkou Stavebního bytového družstva České Budějovice, identifikační číslo osoby 00037745 (dále též jen „bytové družstvo“), s právem nájmu bytu č. 7, o velikosti 1+3, umístěného ve druhém podlaží domu, v Č. (dále jen „byt“).
2) Dne 3. 11. 2009 uzavřela žalobkyně (jako převodkyně) s žalovanou (jako nabyvatelkou) písemnou dohodu o převodu členských práv a povinností vyplývajících z členství v bytovém družstvu (dále též jen „dohoda“). Bytovému družstvu byla dohoda předložena 4. 11. 2009.
3) V dohodě se žalovaná zavázala, že „umožní převodkyni v tomto převedeném bytě doživotní bydlení a užívání celého bytu bez omezení a v případě, že se stane vlastníkem bytu, zřídí převodkyni věcné břemeno ve stejném rozsahu dle příslušných ustanovení občanského zákoníku vkladem do katastru nemovitostí“.
4) V článku 2 dohody si strany ujednaly, že žalovaná (v případě, že nastane jedna ze zde vymezených situací) opatří žalobkyni s jejím výslovným souhlasem samostatný náhradní byt (v článku specifikovaných parametrů).
5) Dále žalobkyně a žalovaná v článku 3 dohody prohlásily, že „provedly vzájemné majetkové vypořádání, nemají vůči sobě žádné finanční nároky a žádají, aby s účinností této dohody byly - zůstatková hodnota členského podílu k dr. bytu ve výši 29.368 Kč a jiná majetková účast ve výši 51.493 Kč přepsány na nabyvatelku“.
6) Dohodou ze dne 14. 1. 2010 převedla žalovaná práva a povinnosti spojená s členstvím v bytovém družstvu (vztahující se k bytu) na nabyvatele V. H. aj. H.
7) Žalobkyně (žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 1. 11. 2013), tvrdíc, že dohoda je absolutně neplatná, neboť neobsahuje ujednání o ceně či způsobu jejího určení, se na žalované domáhá zaplacení částky 1.342.830 Kč, jež dle žalobkyně představuje hodnotu „převáděného“ členského podílu.
8) Žalobkyně a žalovaná v době podání žaloby bydlely na shodné adrese v Č.
Na takto ustaveném základě soud prvního stupně dospěl k závěru, podle něhož dohoda mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena platně. Soud žalobkyni přisvědčil, že majetkové vypořádání není v dohodě uvedeno výší finanční částky. Na rozdíl od žalobkyně však soud spatřoval ujednání o „úplatě“ za převod členských práv a povinností v dohodě o doživotním bydlení a užívání bytu, kterou žalovaná, s ohledem na shodnou adresu žalobkyně a žalované v době zahájení řízení v projednávané věci, dodržela (a stále dodržuje).
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že dohoda je platná, přestože cena v ní není výslovně uvedena. Při posuzování dohody a jejích náležitostí je třeba dle názoru odvolacího soudu přihlédnout k „formulářové“ podobě dohody, jakož i k „laické“ povaze smluvních stran. Na ujednání v dohodě tak nelze klást stejné požadavky, jako na právní jednání činěná mezi podnikateli.
Vycházeje z této úvahy odvolací soud konstatoval, že žalobkyně a žalovaná si zvolily za převod práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu způsob úhrady formou umožnění doživotního bydlení. Dodržením tohoto ujednání (byť v jiném bytě) se žalobkyni dostalo majetkové kompenzace.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to otázky platnosti smlouvy o převodu práv a povinností spojených se členstvím v bytovém družstvu.
Dovolatelka, citujíc usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 271/2010, uveřejněné pod číslem 31/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 31/2012“), zdůrazňuje, že v případě úplatnosti převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu (jež v projednávané věci vyplývá ze znění článku 3 dohody) je obligatorní náležitostí smlouvy stanovení ceny nebo způsobu jejího určení.
Výklad zastávaný odvolacím soudem dovolatelka považuje za „zcela nelogický“, neboť bydlení měla zajištěno již před převodem, a to v družstevním bytě. Dohodou se pak „změnilo toliko to, že přišla o družstevní podíl ve stavebním družstvu“. Ujednání o umožnění doživotního užívání bytu mohlo dle dovolatelky výši ceny za převod podílu pouze ovlivnit, ale nelze je zaměňovat se samotným určením ceny.
Dovolatelka je tak přesvědčena, že v řízení přezkoumávaná dohoda v rozporu s jí citovanou judikaturou neobsahuje stanovení ceny či alespoň způsobu jejího určení, a z toho důvodu je tato smlouva absolutně neplatná.
Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., a to k řešení dovolatelkou otevřené otázky týkající se výkladu dohody o převodu práv a povinností spojených se členstvím v bytovém družstvu, neboť odvolací soud se při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Rozhodné hmotné právo se podává z §3028 odst. 1 a 3 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014. Nejvyšší soud tudíž věc posoudil podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obch. zák.“).
Z §230 obch. zák. se podává, že převod práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu na základě dohody nepodléhá souhlasu orgánů družstva. Členská práva a povinnosti spojená s členstvím přecházejí na nabyvatele ve vztahu k družstvu předložením smlouvy o převodu členství příslušnému družstvu nebo pozdějším dnem uvedeným v této smlouvě. Tytéž účinky jako předložení smlouvy o převodu členství nastávají, jakmile příslušné družstvo obdrží písemné oznámení dosavadního člena o převodu členství a písemný souhlas nabyvatele členství.
Podle §269 odst. 2 obch. zák. mohou účastníci uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy. Jestliže však účastníci dostatečně neurčí předmět svých závazků, smlouva uzavřena není.
Protože smlouva o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu není v obchodním zákoníku upravena jako samostatný smluvní typ, jde o nepojmenovanou smlouvu ve smyslu §269 odst. 2 obch. zák. [srov. též §261 odst. 3 písm. b) obch. zák.].
Nejvyšší soud již v dovolatelkou citovaném R 31/2012 formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož je ke vzniku smlouvy o převodu práv a povinností spojených se členstvím v bytovém družstvu nezbytná řádná identifikace účastníků smlouvy a bytového družstva, k němuž se převáděná členská práva a povinnosti vztahují, určení (rozsahu) převáděných práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu, určení, zda jde o převod úplatný či bezúplatný, a v případě úplatnosti převodu rovněž stanovení ceny nebo způsobu jejího určení (dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3804/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2505/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. 27 Cdo 218/2018).
V projednávané věci je ze znění článku 3 dohody - v němž strany prohlásily, že provedly vzájemné majetkové vypořádání - zjevné, že se mezi žalobkyní a žalovanou jednalo o převod úplatný [k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. 29 Cdo 328/2007, uveřejněné pod číslem 16/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 16/2010“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2288/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3279/2015].
Ujednání o právu doživotního užívání bytu, byť zaznamenané na téže listině jako smlouva o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu, zakládá mezi smluvními stranami svébytný závazkový právní vztah, který - s přihlédnutím k jeho obsahu - nelze považovat za závazek vyplývající (bez dalšího) ze smlouvy o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu (§230 obch. zák.).
Ve skutečnosti jde o (samostatnou) dohodu o zřízení práva doživotního užívání bytu; vůle smluvních stran při jejím sjednání totiž nesměřovala k úpravě některé z obsahových složek (náležitostí) převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu, nýbrž k uspořádání bytových poměrů účastníků smlouvy o převodu členských práv a povinností pro dobu po realizaci zmíněného převodu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. 26 Cdo 1720/2011, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 26 Cdo 149/2016).
Jinými slovy, dohodu o doživotním užívání bytu nelze (bez dalšího) - s ohledem na účel tohoto ujednání - považovat za stanovení ceny za převod práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu či způsob určení této ceny.
Dovodil-li odvolací soud, že žalobkyně a žalovaná si v dohodě sjednaly jako úplatu oprávnění žalobkyně na doživotní užívání bytu, je jeho právní posouzení věci nesprávné a dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadený rozsudek odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
V další fázi řízení soud prvního stupně neopomene vzít do úvahy judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž se účastníci písemně uzavřené smlouvy o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu - je-li z obsahu smlouvy zjistitelné, že šlo o převod úplatný - mohou dohodnout o formě a výši úplaty ústně (k tomu srov. R 16/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2012, sp. zn. 29 Cdo 1786/2011, či usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3279/2015). Pokud by soud přesto dospěl k závěru, že dohoda je (například pro absenci stanovení ceny nebo způsobu jejího určení) neplatná, posoudí žalobou uplatněný nárok z titulu bezdůvodného obohacení.
Právní názor Nejvyššího soudu je pro soud prvního stupně i pro odvolací soud závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem, §226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 6. 2018
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu