ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.218.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 218/2018-187
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky V. T. L. , zastoupené Mgr. Lucií Horákovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 317/5, PSČ 120 00, za účasti 1) I. H., zastoupené Mgr. Michalem Krčmou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Štupartská 599/4, PSČ 110 00, a 2) BYTOVÉHO DRUŽSTVA KŘIVENICKÁ 406-408 , se sídlem v Praze 8, Křivenická 407/4, PSČ 181 00, identifikační číslo osoby 25131346, zastoupeného JUDr. Jiřím Šídlem, advokátem, se sídlem v Horoměřicích, Malá 967, PSČ 252 62, o určení členství v družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm 177/2012, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. července 2017, č. j. 6 Cmo 67/2017-160, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. prosince 2016, č. j. 79 Cm 177/2012-125, zamítl návrh na určení, že do dědictví po J. L. nespadá členský podíl v BYTOVÉM DRUŽSTVU KŘIVENICKÁ 406-408 (dále jen „družstvo“) [výrok I.], zamítl návrh na určení, že navrhovatelka je členkou družstva (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výroky III. a IV.).
K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Nejvyšší soud přijal při výkladu §230 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), následující závěry:
1) Dohoda o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu uzavřená podle ustanovení §230 obch. zák. nemusí mít písemnou formu; jestliže písemnou formu nemá, musí dosavadní člen družstva písemně oznámit družstvu převod členských práv a povinností a nabyvatel musí vyslovit s převodem písemný souhlas (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 225/2001, usnesení Nejvyššího ze dne 18. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 328/2007, uveřejněné pod číslem 16/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 24. srpna 2010, sp. zn. 29 Cdo 2097/2008, ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 2288/2010, a ze dne 10. února 2016, sp. zn. 29 Cdo 1294/2015).
2) Ke vzniku dohody o převodu práv a povinností spojených se členstvím v bytovém družstvu je nezbytná řádná identifikace účastníků dohody a bytového družstva, k němuž se převáděná členská práva a povinnosti vztahují, určení (rozsahu) převáděných práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu, určení, zda jde o převod úplatný či bezúplatný, a v případě úplatnosti převodu rovněž stanovení ceny nebo způsobu jejího určení (viz důvody usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2011, sp. zn. 31 Cdo 271/2010, uveřejněného pod číslem 31/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jímž byly překonány závěry rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 7. února 2001, sp. zn. 29 Cdo 1402/99, a ze dne 25. listopadu 2010, sp. zn. 26 Cdo 5147/2009, na které poukazuje dovolatelka).
3) V oznámení o převodu členství ve smyslu §230 obch. zák. musí dosavadní člen přinejmenším označit dohodu o převodu členských práv a povinností, na jejímž základě k převodu došlo, identifikovat její účastníky a bytové družstvo, k němuž se převáděná členská práva a povinnosti vztahují, a vymezit převáděná práva a povinnosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2012, sp. zn. 29 Cdo 1367/2011, uveřejněné pod číslem 94/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatelka uzavřela se svým synem J. L. ústní bezúplatnou dohodu o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu a listina ze dne 1. února 2010 označená jako „Dohoda o převodu členství v bytovém družstvu - předložení“ doručená družstvu je písemným oznámením dosavadního člena o převodu členství (členských práv a povinností), obsahujícím písemný souhlas nabyvatele s převodem (§230 in fine obch. zák.), je v souladu se shora citovanou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Na uvedeném ničeho nemění ani poukaz dovolatelky na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2008, sp. zn. 29 Odo 1101/2006, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2012, sp. zn. 26 Cdo 1720/2011. Za situace, kdy dovolatelka netvrdila ani neprokazovala, že jí náležejí členská práva a povinnosti vztahující se k více družstevním bytům (resp. k bytům ve vlastnictví více bytových družstev), nelze než uzavřít, že převáděná práva a povinnosti (jejich rozsah) byly v dohodě o jejich převodu i v písemném oznámení převodu družstvu vymezeny dostatečně určitě.
A konečně, namítá-li dovolatelka, že se odvolací soud nezabýval jejím tvrzením o podjatosti soudkyně rozhodující o věci v řízení před soudem prvního stupně, vytýká tím odvolacímu soudu toliko vadu řízení (opomenutí odvolací námitky), jež není způsobilým dovolacím důvodem (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.); dovolatelka v souvislosti s ní Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí spočívá a jež by splňovala předpoklady vymezené v §237 o. s. ř.
Jelikož dovolání bylo odmítnuto, Nejvyšší soud o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, jenž sdílí osud dovolání, nerozhodoval (srov. obdobně důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 18. července 2017, sp. zn. I. ÚS 1785/17).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelky bylo odmítnuto, I. H. a družstvu však podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Vyjádření družstva k dovolání obsahuje pouhé obecné přitakání závěrům odvolacího soudu. Nejvyšší soud proto nepovažuje náklady vynaložené na takový úkon právní služby za účelně vynaložené ve smyslu §142 odst. 1 o. s. ř. a družstvu náhradu nákladů dovolacího řízení vůči navrhovatelce nepřiznal.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. března 2018
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu