ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.1236.2018.1
sp. zn. 29 Cdo 1236/2018-81
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Gemmelem v právní věci žalobce J. D. , se sídlem v Zábřehu, zastoupeného JUDr. Milošem Slabým, advokátem, se sídlem v Mohelnici, Nádražní 381/9, PSČ 789 85, proti žalovaným 1) Okresní správě sociálního zabezpečení Šumperk, se sídlem v Šumperku, 17. listopadu 19, PSČ 787 01, a 2) HARTOS s. r. o. , se sídlem v Praze 3, Víta Nejedlého 445/17, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 25 12 35 48, o zaplacení částek 521.560,74 Kč a 81.575,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 10 C 108/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 31. října 2017, č. j. 69 Co 270/2017-69, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 29. listopadu 2016, č. j. 10 C 108/2016-41, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal vůči první žalované zaplacení částky 521.560,74 Kč s příslušenstvím (výrok I.), uložil druhé žalované zaplatit žalobci částku 81.575,- Kč s příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a první žalovanou (výrok III.), ve vztahu mezi žalobcem a druhou žalovanou (výrok IV.) a ve vztahu mezi žalovanými (výrok V.).
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci k odvolání žalobce a druhé žalované rozsudkem ze dne 31. října 2017, č. j. 69 Co 270/2017-69, rozsudek prvního stupně potvrdil ve výroku I., ve výroku II. jej změnil tak, že žalobu proti druhé žalované zamítl, rozhodl o náhradě nákladů řízení (ve vztahu mezi žalobcem a oběma žalovanými) před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Učinil tak proto, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - §41 odst. 2 o. s. ř.) neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení §237 o. s. ř. považuje za splněné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2014“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14, ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14, ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14 a ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 891/15).
Srov. dále též stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.
Již v R 4/2014 přitom Nejvyšší soud ozřejmil, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce Nejvyšší soud odmítl a žalovaným podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 7. 2018
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu