ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.3867.2018.1
sp. zn. 29 Cdo 3867/2018-148
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Gemmelem v právní věci žalobce Plzeňský Prazdroj, a. s. , se sídlem v Plzni, U Prazdroje 64/7, PSČ 301 00, identifikační číslo osoby 45 35 73 66, zastoupeného JUDr. Martinou Lintnerovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, Bezručova 153/9, PSČ 301 00, proti žalovanému P. V. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Markem Urbišem, advokátem, se sídlem v Opavě, Partyzánská 1565/18, PSČ 747 05, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 41 Cm 13/2016, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. března 2018, č. j. 5 Cmo 68/2018-109, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného usnesením ze dne 19. března 2018, č. j. 5 Cmo 68/2018-109, potvrdil usnesení ze dne 10. ledna 2018, č. j. 41 Cm 13/2016-100, jímž Krajský soud v Plzni zamítl jako opožděný návrh žalovaného na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku ze dne 11. října 2017, č. j. 41 Cm 13/2016-86, kterým Krajský soud v Plzni ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 16. března 2016, č. j. 41 Cm 13/2016-8.
Proti tomuto usnesení podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Učinil tak proto, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - §41 odst. 2 o. s. ř.) neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení §237 o. s. ř. považuje za splněné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2014“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14, ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14, ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14 a ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 891/15).
Srov. dále též stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 11. 2018
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu